Slušná firma: Devatero nedorozumění

Ghándhí říkával: “Nejdřív tě budou ignorovat. Pak se ti budou smát. Pak proti tobě budou bojovat. Nakonec zvítězíš.“ Každá nová věc vyvolá vždy zákonitě hromadu ne-porozumění a z toho plynoucí směs emocí. Logicky ani Slušná firma nemůže být výjimkou. V tomto blogu chci vyjmenovat devatero nejčastějších ne-porozumění, se kterými se na adresu tohoto projektu setkávám.

1) Zisk je špatně! Opravdu? – Říkám prý, že “zisk je špatně”. A že by neměl být. Mně se na toto téma líbí termín “finanční udržitelnost”. Považuji za důležité umět se o sebe postarat – jak jednotlivec, tak i podnik, a to ať už sám či v symbióze s ostatními. Přímé dotace bez prostředníků i krátkodobý dluh považuji za udržitelnou cestu. Dotace tak, jak dnes ve své většině fungují (model “Čapí hnízdo”) stejně jako dnes běžné fungování na dlouhodobý dluh, ale považuji za zcestí. Férově nabitý zisk ve férové výši považuji za spravedlivou odměnu za odvedenou práci. (Férový) zisk je tedy dobře.

Férově nabitý zisk ve férové výši považuji za spravedlivou odměnu za odvedenou práci.

2) Zisk a nezisk vs. slušné podnikání – Víte, že legislativně mají organizace nespočet forem (a.s., s.r.o., spolek, ústav,…). To nejzákladnější rozdělení je dnes ale na ziskový (komerční) a neziskový (nekomerční) sektor. Ziskový existuje proto, aby maximalizoval zisk pro vlastníky. Neziskový do velké míry proto, aby “poklízel škody” po tom ziskovém (vzhledem k tzv. externalizaci škod – tj. přenášení zodpovědnosti škod na přírodě, lidském zdraví a kvalitě života na druhé – o tom více zde) či doplnil nebo suploval některé úlohy státu a místních komunit.
Dle mého je rozdělení na zisk a nezisk poplatné dnešnímu nastavení smyslu podnikání, které je ne-udržitelné. Je jen otázkou času, kdy začnou firmy (tj. ziskový sektor) existovat primárně proto, aby prospěly nejenom vlastníkům, ale i ostatním (na to, komu dalšímu je třeba se zodpovídat, se podívejte zde) Předpokládám, že dnes viditelné dělení na “zisk/komerční” a “nezisk/nekomerční/charitativní” se časem rozplyne s tím, že budou existovat pouze organizace obecně prospěšné.

Je jen otázkou času, kdy začnou firmy (tj. ziskový sektor) existovat primárně proto, aby prospěly nejenom vlastníkům, ale i ostatním. Rozdělení na ziskový a neziskový sektor pak přestane existovat.

3) Slušné a neslušné firmy – Prý říkáme také, že existují “firmy slušné” a “firmy neslušné”. V mém světě nic jako “slušná firma” neexistuje, stejně jako třeba firma ne-zodpovědná, ne-udržitelná nebo ne-svobodná. Existují jen firmy (a obecně organizace), které ctí určité principy, které jsme zde nazvali souhrnně slušností a v projektu Slušná firma vítáme kohokoli, kdo na těchto principech staví.
U tohoto bodu stojí za připomínku, že slova pouze popisují skutečnost s tím, že jakýkoli popis nikdy nevystihne skutečnost přesně.

Nic jako slušná, zodpovědná, svobodná nebo udržitelná firma neexistuje.

4) „Já jsem optimista!“ – Jedním z velkých témat během naší lednové návštěvy u  průkopníků slušného podnikání ve firmě Patagonia byl rozsah “ekologické a sociální krize” dnešního světa. Jestli mě tam něco dostalo, bylo to právě to, jak moc se „firma na oblečení“ věnuje zkoumání toho, v jakém stavu je naše planeta a čemu konkrétně se věnovat, pokud chce člověk přispět k lepšímu světu pro většinu.
Když se o tom snažím bavit s českými podnikateli (i ostatními našinci), většinou buď poslouchají na půl ucha nebo vůbec, pak mávnou rukou a nakonec řeknou: “Já jsem optimista.”
Na to já se snažím zjistit, co si o stavu světa zjistili, co četli, jak moc cestovali a co tedy v porovnání se zakladatelem Patagonie – s bezmála osmdesátiletým Yvonem Chouinardem, který je od malička venku a procestoval víceméně celý svět – ví. Ve většině případů zjišťuji, že neví zhola nic. Někdo řekne, že „četl nějakou knížku“ a “tam něco psali”, jiný zmíní něco, o tom co “psali na internetu.”
Zjistil jsem nejenom kritický nedostatek kritického myšlení, ale dokonce i myšlení. Došlo mi, že v mnoha případech je slovo “optimista” vlastně eufemismem pro “ignoranta” – pro člověka, pro kterého je to téma tak neuchopitelné, tak velké či tak strašidelné, že si o něm raději nic nezjistí.
Podle posledních zjištění vědy máme našlápnuto na pořádný průser a budoucnost našich dětí nevypadá vůbec růžově. A přiznejme si: Firmy řídí dnešní svět (přesněji řečeno – jejich vlastníci řídí svět přes své firmy). Velmi zjednodušeně tedy platí, že pokud se firmy změní, svět se změní. Čím dřív si nalijeme čistého vína, tím rychleji můžeme začít konat. Podle vědců už moc času nemáme, máme-li vůbec nějaký.

Zjistil jsem nejenom kritický nedostatek kritického myšlení, ale dokonce i myšlení.

5) firma vs. neziskovka – “Proč jste ten projekt nazvali Slušná firma? Vždyť neziskovky nejsou firmy!”, ptala se mě nedávno Markéta Vinkelhoferová z Ekumenické akademie. Já jí na to řekl, že nám slovo “firma” vyšla ze všeho nejsrozumitelněji. Organizace by mohlo znít jako něco, co někdo zorganizoval a společnost třeba jako stát nebo dámská společnost, prostě spolek. Proto jsme zvolili firmu s tím, že zveme jakoukoli formu organizace.

6) Komunitní nebo komunistický? – Už dávno jsem si všiml, že my lidé “se topíme v termínech”. Pro slova nevidíme podstatu. Pleteme si je s tím, co mají popisovat. Už jsem o tom psal v textu o bez-domovectví – příkladem budiž slovíčko “komunita”. My, v post-komunistické Evropě máme silné filtry na cokoliv společného, sdíleného, cokoliv, čemu se na západ od našich hranic (i jinde ) říká běžně slovem “komunitní”. Slovíčkem komunita se tam běžně označuje skupina lidí, kteří jsou spolu dobrovolně, protože vědí proč a protože sdílejí hodnoty a zvyklosti. Třeba v české IT branži a obecně na internetu slovo komunita už vcelku zdomácnělo. Firma bez komunity lidí uvnitř je prázdná schránka – “tělo bez duše” – i když firma ve žluté či oranžové fázi vývoje komunitou rozhodně není. A s totalitním komunismem jako s politicko-ekonomickým systémem – model: “Každému podle jeho potřeb” – to má pramálo společného (o tom více v textu Proč kupuji Nový prostor a ne MF Dnes).

Podle posledních zjištění vědy máme našlápnuto na pořádný průser a budoucnost našich dětí nevypadá vůbec růžově. A přiznejme si: Firmy řídí dnešní svět (přesněji řečeno – jejich vlastníci řídí svět přes své firmy). Velmi zjednodušeně tedy platí, že pokud se firmy změní, svět se změní. Čím dřív si nalijeme čistého vína, tím rychleji můžeme začít konat. Podle vědců už moc času nemáme, máme-li vůbec nějaký.

7) Slušná korporace. Je to vůbec možné?  Tuhle otázku omíláme dokola a budeme omílat ještě dlouho. Na základě toho, co jsem si zjistil o fungování světa jsem přesvědčený, že korporace ( = veřejně obchodovatelná firma) se nemůže chovat zodpovědně, slušně či jakkoli udržitelně. To vyplývá z její podstaty, kterou je maximalizace krátkodobého zisku pro (zpravidla anonymní) akcionáře. Pokud by firma tento cíl neplnila, je úlohou akcionářů/představenstva vyměnit vedení. Slušně, zodpovědně se může chovat pouze firma s konkrétními vlastníky, pro které je zodpovědnost základní hodnotou.

8) Jak poznáte, že je firma zodpovědná/slušná? Ptal jsem se na to Vincenta Stanleyho v Patagonii. Málokdo se tématu zodpovědného podnikání věnuje na této planetě tak dlouho, jako právě on. Řekl mi, že je to celkem jednoduché: “Pokud je základ ve výrobě či v provozu, pak je to skutečné, uvěřitelné – firma využívá zisku jako prostředku ke službě ostatním, snaží se ohlížet na ostatní, chovat se slušně, zodpovědně. Jestliže ale zodpovědnost, slušnost, udržitelnost, CSR (nebo jakýkoli jiný termín pro to vymyslíme) vychází z marketingu či PR, potom je to jen nástroj na vylepšení si mediálního obrazu a zisku.

Pokud o zodpovědnosti, udržitelnosti či CSR hovoří PR nebo marketingové oddělení, je to pouze zástěrka, která má leštit obraz firmy u veřejnosti a odvést pozornost od škod, které firma páchá.

9) “Výrobci nášlapných min” S některými lidmi sklouzávám občas do debaty o “zlých firmách”. Přestože mi podobné termíny zní příliš černo-bíle a škatulkářsky, jsem přesvědčený o tom, že zlo od dobra je nutné rozlišovat, a že je třeba se za dobro postavit. Historie nám ukazuje, že zlu stačí, aby dobro mlčelo.
Já si pro firmy, které přírodě a většině lidí z podstaty svého podnikání více škodí než by prospívaly, zvolil metaforu – říkám jim “výrobci nášlapných min”.
Ve svém pohledu jsem tu záměrně velmi černo-bílý. Za “výrobce nášlapných min” považuji všechny firmy, které existují proto aby maximalizovaly zisk bez elementárního ohledu na zdraví a blahobyt ostatních – tj. firmy, jejichž činnost zničí přírodu a/nebo lidské zdraví a ony za to přenesou zodpovědnost na jednotlivce, místní komunity, na stát či na prostě na nikoho.
Jak už jsem psal výše – pokud o zodpovědnosti, udržitelnosti, CSR hovoří PR nebo marketingové oddělení, je to pouze zástěrka, která má leštit obraz firmy u veřejnosti a odvést pozornost od škod, které firma páchá.

Za podstatné považuji, abychom si každý jako jednotlivec i celkově jako společnost načrtli čáru, která by jasněji oddělila zlo od zbytku podnikání.

Tolik devatero nejčastějších nedorozumění.

Na závěr chci připomenout a vlastně zopakovat, proč Slušná firma existuje a o co nám jde. Jsem přesvědčený, že změnou toho, jak podnikáme můžeme změnit svět daleko rychleji než třeba tím, že si domů koupíme úspornější žárovku nebo, že budeme nakupovat u “hezkých” firem. Vím také, že spolu to půjde líp než každý zvlášť. Proto jsme se do projektu pustili – abychom vyhledávali, propojovali a podporovali firmy, které existují proto, aby druhým prospěly a pro které je zisk ne cílem, ale prostředkem ke skutečnému prospěchu ostatním.

P.S.1: Spustili jsme nový web Peoplecommu. Mrkněte a pomozte nám vychytat mouchy. Díky.

P.S.2: Prosba na závěr – Změňme to, jak se u nás podniká – od jednostranné, bezohledné soutěže o to, kdo vydělá nejvíc k podnikání, které přispívá k lepšímu světu pro většinu. Změna chování začíná změnou myšlení. Každý blog se počítá. Máte-li text, které by mohl k této změně přispět nebo pořádáte-li nějakou sešlost s touto tématikou, napište nám na lenka@slusnafirma.cz.