Společný den na Svobodném statku

10.5.2017, Tomáš Hajzler

Společný den na Svobodném statku

Průměrný Američan stráví 15 let před televizí a 71 let uvnitř.

Aniž bychom si to uvědomili, i my – jak trefně pravil věhlasný sloupkař New York Times Thomas Friedman – jsme se stali Američany (o tom více např. zde) nebo jak říká spisovatelka Elizabeth Gilbertová či Ricardo Semler, „Krabicovými lidmi„.

Toužíme po věcech, po pohodlí a po zážitcích. Uvnitř trávíme mnohem více času než venku, do displayů a obrazovek se díváme častěji než na živý svět, tlačítek se dotýkáme víc než lidí, „sami“ jsme víc než „spolu“ a to, co potřebujeme, si už neumíme obstarat jinak než tak, že si to koupíme. Místo abychom žili, na život pouze vyděláváme.

Stali jsme se Američany, aneb jak pravil Tyler Durden: „Chodíme do práce, která nás nebaví, abychom si koupili věci, které nepotřebujeme, a tím se vyrovnali lidem, kterými opovrhujeme.“

Já strávil minulý víkend s partou z naší KPZ-ky na Svobodném statku (zde zápisky z podobného výjezdu vloni na podzim), který najdete čerstvě i v projektu Slušná firma (zde) a mně při tom znovu došlo, jak skvělá je skutečná, užitečná a smyslu-plná práce, které se věnujete s lidmi, s nimiž sdílíte náhled na život a nějaký cíl (v našem případě to, že si přes KPZ obstaráváme zdravé jídlo a tím podporujeme styl zemědělství, který dokáže fungovat bez toxických pesticidů a jiného drancování přírody).

Před pár lety jsem šel na schůzku s kolegy z Hanibalu (Noc s Hanibalem) a oni navrhli, abychom místo sezení v nějaké místnosti šli do lesa, rozdělali si oheň a po schůzce přespali pod širákem. Byla to schůzka, na kterou do smrti nezapomenu. Jak formou tak obsahem. Minulou sobotu na statku se mi to spojilo.

Abychom mohli společně něco dokázat, potřebujeme spolu-pracovat. Spolu-práce ale nejde bez vztahů a vztahy nevzniknou bez společných prožitků. Čím silnější (fyzičtější) prožitky, tím silnější vztahy.

Věřím v to, že slušnost dostaneme do českého podnikání o to víc, o co víc dokážeme spojit síly. Abychom dokázali spojit síly, potřebujeme vztahy. Vztahy ale nevznikají u displayů a tlačítek, ale fyzicky, v kontaktu jednoho s druhým. I proto jsme začali pořádat tzv. slušné snídaně, kdy se s s lidmi ze sítě organizací registrovaných na Slušné firmě scházíme, abychom se bavili o společných tématech. Probereme tam život, vypijeme kafe nebo čaj, sníme koláčky a jdeme domů. Je to prima … jen tomu chybí hloubka a skutečná lidská blízkost tak, aby se člověk na příště těšil nejenom na téma, ale hlavně na konkrétní lidi, které zná a s kterými mu je dobře.

„KPZ“ = komunitou podporované zemědělství. V sobotu na statku nám ale došlo, že správnější název by měl být „ZPK“ = zemědělstvím podporovaná komunita. Nebýt totiž zemědělství, v životě bychom se nepotkali a o tom, že se s mnohými už dnes na sebe těšíme, ani nemluvě.

V sobotu na statku jsem si připomenul to, co vím od dětství – a to, že máloco dokáže lidi sblížit tolik jako fyzická práce. Napadlo mě pokusit se příští snídani rozšířit na celý den či den a půl a vyrazit společně na Svobodný statek a tam společně popracovat nejenom na společných tématech, ale i na poli, u zvířat nebo kdekoli bude na statku práce (té je tam totiž vždy víc než lidí).

Máloco dokáže lidi sblížit tolik jako fyzická práce.

A co si od toho slibuji? Vrátil jsem se nedávno z Okinawy – z místa, kde je největší výskyt stoletých žen na této planetě. Místní století tam vypadají jako naši šedesátníci. A v čem je jejich recept? Žijí v komunitě (obklopeni lidmi, s kterými jim je dobře), většinu času jsou venku a pracují převážně rukama. Jakýkoli společný den či dvouden strávený prací na Svobodném statku (či jinde) s lidmi sdílejícími principy podnikání, které staví prospěch nad zisk, je pro mě jakousi Okinawou v Čechách a důležitým krokem k prospěšnějšímu, slušnějšímu podnikání.

Těším se, že bychom tím mohli trefit několik much najednou: 1) Probrat, co probrat potřebujeme; 2) Budovat zmiňované vztahy; 3) Naučit se něco nového (třeba, jak se pěstuje jídlo bez pesticidů); 4) Pomoci statku v jejich snažení o změnu našeho přístupu k Zemi.

Co říkáte? Jdete do toho?

 

newsletter

Buďte první, komu od nás cca jednou měsíčně přistanou do schránky zprávy a další informace.

Vaše e-mailová adresa zůstává pouze u nás.

Kontakt

E-mail:

lenka@slusnafirma.cz

 

Doručovací adresa:

Boženy Jandlové 3, Praha 4 – Komořany, 140 00

 

Fakturační údaje:

Tomáš Hajzler Boženy Jandlové 3, Praha 4 – Komořany, 140 00
IČ: 61026280 | DIČ: CZ7105263704

 

Bankovní spojení:

FIO banka, a. s. 2500405273/2010

Napište nám

  • This field is for validation purposes and should be left unchanged.