Zappos: Downtown Project aneb proměna městské čtvrti jako smysl podnikání firmy

Toto je poslední mikro-reportáž z naší lednové cesty po několika amerických organizacích (Patagonia, Zappos, Google, Moore Foundation, Stanford University, Ecovillage Ithaca a B Corp).

Tohle je poslední o Zapposu. V předchozích textech o této firmě, „která doručuje štěstí“ (33 postřehů, Co nového v Zapposu a Zappos: Holakracie aneb systém řízení firmy bez manažerů jsem zmiňoval i tzv. „Downtown Project„.  Je to něco, čím si Tony Hsieh (CEO Zapposu a autor Štěstí doručeno) vysloužil tisíce obdivných, ale také kritických komentářů od lidí z celého světa. Každopádně je to fascinující příklad toho, jak do (i rádoby nesmyslného byznysu) dostat smysl a obecný prospěch. Přál bych si, kdybychom mohli psát o podobných příkladech i z našich končin.

O co jde?

Kdo jste četli Štěstí doručeno tak víte, že Tony vybudoval Zappos tak říkajíc na zelené louce v kancelářích na okraji Las Vegas. Protože ale budoval firmu jako rodinu (komunitu, partu, kmen, smečku,… – dosaďte si své slovo :-)), lámal si hlavu, jak to udělat, aby se do/z kanceláří za městem nemusel ráno a večer plazit “had lidí” z celého města, kteří vlastně v Zapposu do velké míry nežijí.

Tony si vlastně všiml toho, čeho si všímá stále větší počet lidí, a to, že někde bydlíme a jinde žijeme s tím, že ale valná většina lidí vlastně nežije, jen bydlí (psal jsem o tom např. v textu Bydlet, nebo žít? a píšu o tom v blogu Doma v Komořanech). V noci bydlí/přespává “doma” a přes den někde hákuje výměnou za žold. Místo, aby lidé žili, tak většina na život pouze vydělává.

Tony se tak vlastně zatoužil vrátit k lidské přirozenosti – k tomu, co tu už jednou bylo v dobách, kdy ještě lidé pracovali i žili doma, kdy prostě žili.

Tonymu se přes Downtown project vlastně podařilo umožnit zhruba 1500 lidí žít tam, kde bydlí. Tito lidé už tak nemusí za životem každé ráno odjíždět a někde mimo domov na něj vydělávat.

Když přišla nabídka od města na prodej budovy bývalé radnice v samém centru Las Vegas, v Zapposu neváhali a firmu přestěhovali tak, aby zaměstnanci mohli chodit do práce pěšky a i venku na ulicích/ v okolních podnicích potkávali dál své kolegy/kamarády.

To byl počátek projektu obnovy centra města. Původní centrum totiž od doby svého založení ztratilo svůj veškerý lesk a veškeré (dnes známé) dominanty města se přestěhovaly nebo vznikly o kus dál. Z centra Las Vegas se mezitím stal vykřičený magnet pro prostituci, drogy a kriminalitu všeho druhu, místem, kde nebylo po setmění radno vylézat.

Najednou tu ale byl Zappos – miliardová firma s více než tisícovkou zaměstnanců, většinou dvacátníků, třicátníků, kteří nepospíchají domů za dětmi, ale chtějí se bavit. Tony vzal ze svých úspor mrzkých 350 milionů dolarů a založil Downtown Project s cílem vybudovat zde znovu čtvrť, kde budou chtít lidé žít, pracovat, podnikat, trávit čas, místo, které bude přitahovat lidi od jinud.

“You should live, work and play within walking distance.” Měli byste žít, pracovat i si hrát v dochozí vzdálenosti. Tony Hsieh

Založil vlastně další firmu, která zčásti vykoupila pozemky, budovy a která se snaží do čtvrti přilákat nové podnikatele, jimž spolufinancuje jejich podnikání. Ve čtvti tak najdete hotely (např. Gold Spike, kde jsme bydleli), nespočet restaurací, kaváren a barů, drobné krámky nebo velmi milé nezávislé knihkupectví The Writer’s Block s workshopy pro začínající spisovatele a školní děti.

Já osobně jsem se nadchnul v Container park – v centru, které vzniklo celé z kontejnerů (viz fotky níže). Dodnes přemýšlím, jak snadno, nízkonákladově se dá vytvořit nové místo k setkávání lidí.

Jedna z věcí, která se jim v tomto projektu povedla, je každoroční kulturní festival s názvem Life is Beautiful, kterého se účastní neuvěřitelných 250 tisíc plus lidí a který do čtvrti přitahuje další lidi a ještě víc podporuje místní ekonomiku.

Pokud se nechcete třepat do Nevady, mrkněte se na video v úvodu – to tento projekt hezky vysvětluje. Tady jsou další dva detailní odkazy: Zappos’s CEO is helping revitalize downtown Las Vegas. He took me on a whirlwind tour. nebo Downtown and out? The truth about Tony Hsieh’s $350m Las Vegas project.

Na závěr mám jedno přání: Když pozoruji některá naše města nebo čtvrtě, mám pocit, že někdo vyhlásil zákaz vycházení. V mém domově – v Praze Komořany – mám v mnoha částech dojem, že jsme se ocitli ve východním Bělorusku v roce 1987. Kromě toho je to tu hotový Klondike developerů, kteří zastavují každý ještě zbývající volný metr louky nebo lesa. Státní správa je slabá a zkorumpovaná. Jde na ruku zájmům velkých developerů, jejichž cílem je nasekat co nejvíce bytů/domů/kancelářských kójí na metr čtvereční. Život, společné prostory, společná prostranství v jejich zájmu rozhodně nejsou.

Samozřejmě, že není správně, aby městské čtvrtě vytvářel jeden soukromý investor. Pokud je ale veřejná správa v tak zoufalém stavu jako je ta naše, považuji to za lepší cestu než nic-nedělat.

Buď jak buď, pro firmy hledající smysl je to obrovská inspirace v tom, kde ho najít.

P.S.: Jako vždy prosba na závěr: Změňme to, jak se u nás podniká – od jednostranné, bezohledné soutěže o to, kdo vydělá nejvíc, k podnikání, které přispívá k lepšímu světu pro většinu. Změna chování začíná změnou myšlení. Každý blog se počítá. Máte-li text, které by mohl k této změně přispět nebo pořádáte-li nějakou sešlost s touto tématikou, napište nám na lenka@slusnafirma.cz. Díky!