Uhlíková stopa – Nejúspěšnější klamavá PR kampaň v historii – 57.díl seriálu Byznys 101

Zdroj: www.midjourney.com

Jak se cítíte, když jíte maso a mléčné výrobky, kupujete věci z druhé strany planety nebo jídlo v plastu, jezdíte autem nebo nedejbože létáte letadlem? Pokud cítíte vinu a stud, tak vám chci oznámit, že jste se i vy stali obětí pravděpodobně nejúspěšnější klamavé PR kampaně všech dob. V dvoudílném seriálu si přečtěte o co jde. V dnešním díle se podíváme na to, co je to uhlíková stopa a kde se tento termín vzal. Příští týden se, v druhém díle, zaměříme na neméně fascinující téma uhlíkové kompenzace (carbon offsets, emisní povolenky).

Zkraje 21.století začaly protesty proti ropným společnostem nabírat na síle. Jejich představitelům docházelo, že s popíráním a odváděním pozornosti si už dlouho nevystačí. Bylo jasné, že pokud nevymyslí něco světoborného, stanou se brzy terčem hněvu miliard lidí.

Vzpomínáte na “strategii čtyř psů” používanou korporacemi k přehození zodpovědnosti za škody, které páchají, na obyčejné lidi? Strategie je to prověřená, velmi účinná, a tak bylo samozřejmě jen otázkou času, než na ni naskočí i ropné, plynařské, uhelné a všechny další korporace toužící vymáčknout ze staré fosilní ekonomiky, co nejvíc z toho, co tam ještě zbývá.

Zkraje 21. století bylo zřejmé, že po letech popírání, začíná být i fosilní “král již opravdu nahý”. Bylo už zřejmé, že klima se mění, ekosystémy kolabují, že všudypřítomná destrukce zrychluje, a že hlavní příčinou narůstajícího zmaru je spalování fosilních paliv člověkem.

Na pozadí těchto změn vznikl koncept uhlíkové stopy (carbon footprint).

Bylo nám řečeno, že každý máme svou, měli bychom si jí měřit tak jako si měříme teplotu a potom dělat, co je v našich silách, abychom jí snižovali. Z médií jsme se začali dozvídat, že to se udělá nejlépe tak, že člověk nakupuje u zelených firem, které nabízejí zelené výrobky jako jsou elektromobily, ekologické spotřebiče, vědomou/udržitelnou módu, nábytek z certifikovaného dřeva, bambusové utěrky, recyklovatelné kelímky,… u firem, které jsou tzv. uhlíkově neutrální, sází stromy,… obecně u těch, které svou činností ochraňují přírodu. Jsme utvrzováni v tom, že klíčové je recyklovat, neměli bychom létat letadlem, jíst maso a mléčné výrobky, a počínat tolik dětí…

Když se zeptáte běžného člověka, kde se koncept uhlíkové stopy vzal, většina se poškrábe na hlavě a řekne, že neví: “Nějací vědci? Greenpeace? EU?,…” Většina z nás netuší.
Jak už jsem naznačil v úvodu, autorem je reklamní korporace, konkrétně Ogilvy & Mather s tím, že za zakázkou stojí jeden z ropných gigantů, druhá největší ropná soukromá korporace světa – BP, která na této planetě provozuje 18 700 čerpacích stanic a je zodpovědná za nějvětší ropnou katastrofu v dějinách lidstva (Deepwater Horizon)  a mimochodem třeba i za tragický vývoj v Íránu po roce 1953.

Poprvé se termín objevil v roce 2004. V Ogilvy tehdy navrhli i “uhlíkovou kalkulačku”. V následujících dvou letech zaplatili v BP přes sto milonů dolarů za kampaň, která nám měla koncept naší vlastní viny za kolabující klima a přírodu dostat do hlavy. V roce 2019, potom, co Greta Thunbergová začala bít na poplach, přišli s kampaní “Poznej svou uhlíkovou stopu!”, kde znovu a s nebývalou razancí propagovali zmiňovanou kalkulačku a tedy osobní zodpovědnost každého z nás za destrukci přírody. Ti z nás, kdo tak ještě neučinili, to měli udělat nyní (viz jeden z inzerátů v úvodu článku).

Genialita konceptu “uhlíkové stopy” spočívá v tom, že nám obyčejným lidem dává do rukou jednoduché “řešení” klimatického problému “Psychologicky nejsme vybaveni k tomu, abychom zvládali velké globální transformace.”, říká John Cook, vědec z Centra pro klimatickou změnu. Reklamním “černokněžníkům“ v Ogilvy & Mather se tak podařilo neuchopitelnou hrozbu CO2, metanu a dalších skleníkových plynů proměnit v cosi uchopitelného, akčního, do čeho se může nebo spíše by měl opřít každý. A kdo se do toho neopře, ten by se měl stydět a klidit se z cesty. “Je to jedna z nejúspěšnějších klamavých PR kampaní v historii.”, prohlásil o uhlíkové stopě Benjamin Franta ze Stanfordské univerzity. “Je to dokonalá bouře průmyslu, kultury a psychologie.”, dodává smutně Cook.

A víte, co je sranda? Že i já jim na to naletěl. Svoje osobní CO2 jsem si sice nikdy nespočítal (vystačil jsem si s tím, že žijeme lokálně, bez auta, do velké míry bez odpadů, jíme převážně rostlinnou stravu,…). Když jsem ale náhodou někde jedl maso, jel autem, kupoval něco z druhé strany planety nebo nedejbože vlezl do letadla, cítil jsem okamžitě vinu a stud. To byly ty chvíle, kdy jsem si uvědomil, jakou moc nad námi moderní marketing a PR mají, a že nikdo nejsme imunní. Vina a stud jsou totiž přesně ty emoce, které si v Ogilvy dali za cíl.

CO2 jsme ale nechali změřit v našem nakladatelství, výsledek hrdě napsali na web, vyhlásili jsme, že budeme naše CO2 snižovat či kompenzovat (tenkrát jsem ani pořádně nevěděl, co to znamená). Tyto naše “závazky” jsme pak tiskli na všechny naše knihy v hloupé naději, že tím budeme “inspirovat” ostatní.
Kromě toho, termín uhlíková stopa patřil i k terminologii prvního vydání této knihy. A to už vlastně ani není úsměvné. Studiu pravidel této temné “hry” jsem věnoval kus života a přesto jsem jim na to skočil. 

Zde je to, co jsem sepsal řečeno populární formou (angl):

Zde je historický kontext tématu popírání ekologické katatrofy ze strany olejářského průmyslu: Stručná historie popírání změn klimatu: Co olejářský průmysl věděl dávno před námi aneb největší lež naší doby.

Text vznikl jako součást druhého vydání knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti. Uveřejňujeme ho v nezeditované formě.

_________________

Další díly seriálu „Byznys 101“ naleznete zde.
Seznam našich aktuálních setkání je zde. Přijďte debatovat.
Projekty Slušné firmy můžete podpořit zde. Každý dar pro nás moc znamená.

FacebookLinkedInEmail