Patagonia a Yvon Chouinard

Jsem přesvědčený, že to hlavní, co potřebujeme pro změnu, jsou příklady. Pokud bych měl zvolit jeden příklad slušné firmy, byla by to Patagonia. Právě Patagonia a kniha Zodpovědná firma z pera zakladatele firmy Yvona Chouinarda a Vincenta Stanleyho se staly důležitou předlohou, ze které jsme při tvorbě projektu Slušná firma vycházeli. Proto mi přišlo trefné začít tento blog jejich krátkým představením z knihy Umění zahálky. Jinak příběh Patagonie najdete detailněji zde.

Nikdy se nechtěl stát obchodníkem, jeho podnikatelská filozofie zní „management v nepřítomnosti“ a jeho autobiografie nese vážně míněný titul Nech své spolupracovníky surfovat. Přesto Yvon Chouinard vydělává 315 milionů dolarů ročně, v USA je považovaný za ekonomickou super-star a sám působí mimo jiné jako ekologický poradce pro podnikatelské giganty typu Wal-Mart.

Jen málo lidí přemýšlí tak radikálně a přitom nenuceně, jen málo jich dokáže spojit ekologickou uvědomělost a finanční úspěch jako Yvon Chouinard. Šéf firmy Patagonia, která se specializuje na outdoorové zboží, má po celém světě 1500 zaměstnanců, prodává bundy, batohy, surfová prkna nebo cepíny a potýká se s velmi tvrdou konkurencí. Nejraději je ovšem na cestách. „Rád svou kancelář klidně na šest měsíců opustím a odjedu na expedici do Jižní Ameriky,“ říká tento malý, ale houževnatý muž. Dokonce přitom u sebe ani nemá mobil. Proč také? „I kdyby nám hořela samotná centrála, nemohl bych nijak pomoct, když bivakuji někde v Amazonii. To ať raději zavolají hasiče,“ říká šéf firmy.

Svéhlavost je jeho program. Syn francouzsko-kanadských přistěhovalců se narodil v roce 1938 a už jako dospívající muž miloval svou svobodu. Tehdy také objevil horolezectví, cestoval na nákladních vlacích, spal pod širým nebem a celé týdny se živil ovesnými vločkami, veverkami, které sám ulovil, a žrádlem pro kočky. Dnes je živoucím důkazem toho, že se člověk jako podnikatel nemusí nechat zkorumpovat a že se firma dá úspěšně vést i s formou nicnedělání, celostního myšlení a bez neustálého pošilhávání po hodnotě vlastních akcií.

Chouinard práci nikdy nechápal jen jako pouhé úsilí o zisk, ale hlavně jako prostředek k tomu, aby mohl žít takový život, jaký si přál. Obchodníkem se stal pouhou náhodou. Když chtěl jako osmnáctiletý horolezecký nadšenec pokořit skalní stěny v Yosemitském národním parku, potřeboval k tomu pořádné skoby. A protože se tehdy nic vhodného neprodávalo, ukoval si je prostě sám. Když se o ně zajímali jiní horolezci, začal je Chouinard prodávat po 1,50 dolaru za kus – to byl začátek jeho byznysu.

Pak už šlo všechno pěkně popořádku. Poptávka po jeho skobách vzrůstala, Chouinard najal své přátele, do firmy nastoupila i jeho žena Malinda a v roce 1970 už společnost byla největším dodavatelem horolezeckých skob v Americe. V té době si Chouinard musel připustit, že se sám stal tím, co pro něj v minulosti bylo „úplně nejhorší“ – podnikatelem. A současně se mu rozsvítilo: Jen když je člověk „v byznysu“, může ho změnit. A to také udělal.

Když si při svých horolezeckých výpravách všiml, že zatlučené skoby na mnoha místech poškozují skálu, jednoduše je stáhl ze sortimentu a začal propagovat ekologičtější vklíněnce. Když zjistil, jakou škodu páchají na životním prostředí bavlníkové plantáže, začal na výrobu oblečení Patagonia nakupovat výhradně bio-bavlnu a šel tím příkladem ostatním firmám. A když Patagonia rostla tak rychle, že musel během recese v roce 1991 propustit 120 spolupracovníků, zapřisáhl se, že už nikdy nezopakuje „chybu, které se neustále dopouštějí firmy, jejichž akcie jsou kótovány na burze. Omezil růst firmy na maximálních pět procent ročně, zavázal se k dodržování trvale udržitelného hospodaření a zřekl se jakéhokoli zadlužování, aby si uchoval nezávislost na bankách. Vyplatilo se to: V roce 2008, během finanční krize, Patagonia zaznamenala nejlepší obchodní rok ve své historii.

Na mrtvé planetě se obchodovat nedá. A proto je méně někdy více.

K filozofii firmy patří i „flextime“. „Když je například ideální počasí na surfování, řeknu svým spolupracovníkům: Pojďme si zasurfovat,“ vysvětluje Chouinard. „Dvě hodiny se bavíme. A pak se vrátíme zpátky k pracovním stolům.“ Když napadne čerstvý sníh, mohou jet všichni na lyže. Protože lidé, které Chouinard hledá – extrémní sportovci, individuality, nonkonformisti – se na čtyřicetihodinový pracovní týden nedají přivábit. „Příliš milují svou svobodu a svůj sport, než aby se nechali mořit nějakými pravidly.“ Jejich celkový výkon však nakonec pochopitelně musí souhlasit. Ale Chouinard ví, že uvolněné pracovní prostředí podporuje i kreativitu zaměstnanců.

A k tomu všemu ještě připočítejte skutečnou uvědomělost a poslání. Jedno procento celého obratu firmy Patagonia je určené na podporu ekologických sdružení. V roce 2001 přišel Chouinard s iniciativou 1 Procent for the Planet (viz video níže, kde na konferenci Svoboda NaŽivo vysvětluje Martina Pavelková a Ondra Veselý fungování 1%pro planetu v ČR), ke které se připojily stovky dalších firem. A v současnosti tento sedmdesátník působí jako poradce ve firmách jako Wal-Mart a vysvětluje jim: Na mrtvé planetě se obchodovat nedá. A proto je méně někdy více.