Počátky kapitalismu: Enclosure (ohrazování) – 51.díl seriálu Byznys 101

Zdroj: pixabay.com
Byznys 101 / 27. 3. 2022 /

Po dlouhé odmlce se na tomto blogu vracíme k seriálu s názvem Byznys 101, jehož cílem je poodkrýt fungování moderní firmy a jejího vlivu na naší společnost. Při bádání po fungování firmy se nevyhneme našemu ekonomickému systému, jehož historii jsme se v seriálu už bohatě věnovali. Jednu drobnou, ale přitom velmi podstatnou kapitolou historie kapitalismu bylo fenomén tzv. enclosure. Je to část naší historie, která se ve školách neučí, ale jejíž pochopení patří k naprostým základům fungování kapitalismu a hledání jeho alternativ. O těchto tématech diskutujeme na našich setkání naživo. Jejich přehled naleznete zde. Podpořit nás můžete zde.

Počátkem 14. století se dal do pohybu i evropský venkov, čímž se otevřela další důležitá kapitola počátků kapitalismu a moderní firmy. Poddaní rolníci se začali ve velkém bouřit proti přetrvávajícím feudálním zvyklostem nevolnictví a neplacené práce. Odpor začal být lépe organizovaný než v minulosti. K ozbrojeným střetům docházelo na mnoha místech Evropy. Jeden z prvních se rozhořel ve Flandrech (Vlámské rolnické povstání) v roce 1323. Konflikt trval dlouhých pět let, ale nakonec byl potlačen armádou vlámských panovníků. K podobným konfliktům docházelo v Brugách, Gentu, Florencii, Liége, v Paříži a v dalších místech. Žádné z těchto povstání však ničeho trvalejšího nedosáhlo. 

Pak přišel říjen 1347 a s ním mor. Během tří let ztratila Evropa třetinu obyvatelstva. Následovala společenská a politická krize nevídaných rozměrů. Půdy bylo najednou víc než lidí, kteří by na ní mohli pracovat. Obyvatelé venkova tak získali lepší „vyjednávací“ pozici, což s sebou přineslo novou naději a odpor nabral znovu na síle. Od poloviny 14. století byl tak evropský venkov jeden velký konflikt. Jason Hickel ve své knize Less is more zmiňuje povstání z roku 1381 vedené Watem Tylerem nebo v italském městě Ciompi (Ciompi revolt, 1378–1382). V Paříži se bojovalo v roce 1413. Většina těchto konfliktů byla nakonec potlačena. Zmiňované povstání z roku 1381 ale nakonec přispělo k tomu, že v Anglii byla většina nevolnické praxe zrušena. Poddaní se stali svobodnými farmáři s volným přístupem k půdě s možností pěstovat a pást zvířata, do lesů i k vodním tokům s možností rybařit i k použití k závlahám. V Německu přešlo do správy rolníků až 90 % veškeré půdy. 

S rozpadem feudalismu začali rolníci budovat jeho alternativu: systém demokratické samosprávy postavený na soběstačnosti a na koordinovaném přístupu k tzv. občinám (půdě, která je ve společném užívání, v jakémsi ne-vlastnictví místní komunitou). V důsledku toho, dokonce i tam, kde feudalismus ještě přetrvával, začala kvalita života stoupat. Potravin byl dostatek, množství času potřebného k zajištění obživy pokleslo, začalo se zlepšovat zdraví lidí, stoupal průměrný věk a celková kvalita života. 

S rozpadem feudalismu začali rolníci budovat jeho alternativu: systém demokratické samosprávy postavený na soběstačnosti a na koordinovaném přístupu k tzv. občinám. Potravin byl dostatek, množství času potřebného k zajištění obživy pokleslo, začalo se zlepšovat zdraví lidí, stoupal průměrný věk a celková kvalita života.

Se zlepšováním života obyčejných venkovanů se začala obrozovat i krajina. Hickel upozorňuje na to, že feudální systém byl ekologickou katastrofou. Panstvo tlačilo na poddané, aby z půdy i lesů vytěžili co nejvíc, což vedlo k masivnímu odlesňování, ničení pastvin a poklesu úrodnosti půdy. Změny, k nimž začalo v Evropě docházet po roce 1350, tyto trendy na venkově obrátily. Svobodní rolníci si našli ke krajině více reciproční vztah a prostřednictvím demokratického uspořádání a jasně stanovených pravidel řídili společně míru spásávání pastvin a obdělávání společné půdy. Evropská půda se začala uzdravovat, lesy obnovovat. 

Jenomže, jak už víme z měst, ani na vesnici neměla tato „pohádka“ dlouhého trvání. O co více se výnosy rozdělovaly demokraticky mezi více lidí, o to méně zbývalo elitám. Šlechta, církev a nově i bohatí městští obchodníci se znovu začali škrábat na hlavě a přemýšlet, co s tím. Znovuzavedení pravidel nevolnictví se ukázalo být nemožné, a tak se vrchnost rozhodla pro pan-evropskou kampaň zpětného zabírání půdy. Základem venkovské prosperity z let 1350–1500 byl právě volný přístup k půdě, pastvinám, lesům a řekám a jejich komunitní správa.

Půda jako zdroj obživy byla zprivatizována, zabrána elitami. Pro proces zabírání půdy se vžil anglický termín enclosure (zabrání, ohrazení). Tisíce venkovských komunit bylo zničeno, celé vesnice často srovnány se zemí.

Půda jako zdroj obživy byla zprivatizována, zabrána elitami. Pro proces zabírání půdy se vžil anglický termín enclosure (zabrání, ohrazení). Tisíce venkovských komunit bylo zničeno, celé vesnice často srovnány se zemí. Samozřejmě, že se to neobešlo bez boje. Jedním z nejtemnějších příkladů bylo Velké rolnické povstání (Deutscher Bauernkrieg) v Německu v letech 1524–1525, jež skončilo masakrem 100 až 300 tisíc lidí, což řadí tuto událost mezi největší jatka v lidských dějinách. Historie ukazuje, že nápad zabírat a ohrazovat půdu, který započal ve středověku a trvá dodnes (především v zemích globálního jihu), byl vedle institutu oprávněného monopolu a zákazu místních měn tím, co odstartovalo kapitalismus. Evropské ohrazování spustilo v počátečních fázích uprchlickou tsunami a s ní následně i humanitární krizi, neboť poprvé v lidské historii byl lidem zamezen přístup k obživě, tj. k půdě. 

Pro rané evropské kapitalisty však byly tyto davy hladových bezdomovců ochotných udělat za stravu a přístřešek prakticky cokoliv plus lány nově nabyté půdy doslovným požehnáním. Ekonomové se shodují, že pro zbohatnutí bohatých a obecně pro nástup kapitalismu byla nutná tzv. počáteční akumulace majetku. Adam Smith ji nazval „předchozí akumulací“ (previous accumulation). V jeho pojetí někteří dělníci pracovali tvrději než jiní, nastřádali kapitál a nakonec začali zaměstnávat ostatní. Dnes už ale víme, že je to mýtus, který se ovšem dodnes učí na ekonomických fakultách jako fakt. Víme, že náš ekonomický systém a s ním moderní firma nevznikly z tvrdě vydělaných nastřádaných úspor. Na začátku bylo zubožení milionů lidských životů. Kapitalismus a s ním moderní korporace vznikly na pozadí organizovaného násilí, masového zbídačení a likvidace soběstačných, komunitně organizovaných místních ekonomik, a to nejprve ve městech a následně i na venkově.  

Pro rané evropské kapitalisty však byly tyto davy hladových bezdomovců ochotných udělat za stravu a přístřešek prakticky cokoliv plus lány nově nabyté půdy doslovným požehnáním.

Podle ekonoma Henryho Phelpse Browna klesly v letech 1500–1700 reálné příjmy evropského obyvatelstva až o 70 %, kvalita výživy spadla, hladovění se stalo normou. K těm největším hladomorům docházelo v Evropě po roce 1500, poté, co byla zničena i venkovská místní ekonomika postavená na soběstačnosti. 

Simon Szreter, světově uznávaný expert na historii veřejného zdraví upozorňuje, že první století průmyslové revoluce doprovázel ostrý pokles naděje na dožití, která klesla na úroveň morové epidemie. V industriálních centrech, jako byly Manchester nebo Liverpool, se průměrný věk snížil až na nevídaných 25 let. 

 Větší část tématu Enclosure (ohrazování) je čerpána z knihy: Hickel, J. Less is more, , Londýn, William Heinamann, 2020

FacebookLinkedInEmail