Cesta ke „slušnosti“ – naše i designového obalového studia Butterflies&Hurricanes

Butterflies&Hurricanes

Některé společnosti mají jasno. Svobodu, zodpovědnost a elementární slušnost mají ve svém DNA od začátku a odráží se ve všem, co dělají. Minimálně stejný obdiv si ale zaslouží společnosti, které si nesoulad se stále ještě běžným fungováním organizací uvědomí na cestě, odvážně se tomuto poznání postaví a své jednání a podnikání změní. Přesně tím si prošlo designové studio Butterflies&Hurricanes a Míša Thomas.

Hranice slušnosti

Byli jsme čtyři – ti, co založili a přemýšleli nad různými podobami spolku Slušnáfirma.cz. Jedním z oříšků, nad kterým jsme si lámali hlavu, byl název. Firma? Společnost? Organizace? Udržitelná? Zodpovědná? Pravdivá? Variant bylo mnoho, ale když jsme si položili otázku, co je podstatou, co hledáme a chceme podpořit, uvědomili jsme si, že je to obyčejná elementární slušnost.

Pojmenovali jsme 56 aspektů, které může firma ne-naplňovat. Je nad slunce jasné, že hledat firmy, které by naplnily 100 % požadavků, je jako hledat jehlu v kupce sena. Kde je ale ta hranice, kdy už to slušné je, kdy jde o průměrnou firmu a kdy mají fakt co dohánět? Po téměř dvouletém fungování projektu ukazují zkušenosti, že čistá matematika zde nefunguje. Některé firmy jsou míle napřed v péči o planetu, ale pokulhávají v péči o zaměstnance, a další to mají třeba naopak.

První pod čarou

Butterflies&Hurricanes se mezi Slušné firmy zprvu nedostaly. Odmítnutí bylo nasnadě, podložené odůvodněním, že pracují – a tudíž svou energií a časem podporují – velké nadnárodní korporace, jejichž produkty zdraví daleko více škodí než pomáhají. Smyslem podnikání Butterflies&Hurricanes je navíc designování obalů – tedy komodity, která má velmi krátký životní cyklus a záhy po svém vyrobení se z ní stane odpad.

Tou dobou už ale byli na cestě ke změně a během necelého roku studio nabralo směr, který je mezi Slušné firmy zařadil s přehledem. Lví zásluhu na tom má zakladatelka a majitelka Míša Thomas, která to nevzdala a dnes díky ní můžeme firmám ukázat, že změnit náhled na podnikání a otočit kormidlem ve vlastní firmě opravdu jde.

Tierra Verde je klientem Butterflies&Hurricanes

Vystoupit z rozjetého vlaku

Míša založila studio spolu s kamarádkou před devíti lety s vizí, že chtějí přinášet krásu do každodenního života. Umíte si představit něco víc každodenního než obaly potravin a nápojů? Studio bylo úspěšné a dosahovalo všech cílů, které si stanovilo. Pracovali pro všechny značky, které si Míša se společnicí vysnily. Byli to giganti jako Kofola, Orion nebo Lučina. Už v té době tu ale byl v náznacích přítomný fakt, že něco není v pořádku. Míše přišlo, že se pohybuje v prázdnotě, kterou jen něčím pozlaceným zaplácává. Neuměla to ale rozklíčovat a došla až na pokraj vyhoření.

Za přelomový okamžik Míša považuje konferenci o budoucnosti obalového designu v Paříži v roce 2014, kde si vyslechla přednášku o tom, jak se obaly okamžitě přeměňují v odpad. Bylo to jako rána mezi oči: “Jsem tedy designérka odpadků.”

Míšiny názory se postupně rozcházely s názory společnice čím dál víc. Přestala mít chuť  pracovat pro jakékoliv klienty. Bylo to těžké období hodně řízené intuicí. Sama o tom říká: „Byla jsem ve vleku srdce, nedokázala jsem věci racionalizovat. Nevíš, kam tě to táhne, nemáš racionální argumenty pro racionální okolí.“

Butterflies&Hurricanes - designové obalové studio

Otevřeně za své hodnoty

Firma tehdy po nějakou dobu pracovala pro značku Penam, která sehrála důležitou roli na cestě ke skutečnému obratu a změně. Butterflies&Hurricanes podnikly v českém kontextu zcela neočekávaný krok a vzhledem k nesouladu hodnot se s klientem rozloučily. Přineslo to dvě zásadní věci – odloučení společnic a současně 40 tisíc přečtení postu na Facebooku, který měl do té doby sotva tři stovky sledujících. Citelný byl také zvýšený zájem novinářů.

Těžké období přerodu

Následovaly dva těžké roky hledání sebe sama i nového týmu. Byla to očistná doba, kdy nevěděli, jak to celé dopadne, jestli vůbec přežijí. Rozpolcenost vnímali i lidi ve firmě mezi sebou, postupně a přirozeně odešli ti, kteří pracovali v Butterflies&Hurricanes jen proto, že byli ve svém oboru dobří a někde se přece pracovat a vydělávat na živobytí musí. Zůstali ti, kteří cítili stejné hodnoty. Strach z toho co bude, když odejdou všichni dobří designéři najednou, byl ale hmatatelný. Co pak?

„Na celé té situaci bylo nejtěžší doplnit partu a najít lidi, se kterými souzníme a máme podobné hodnoty. Dnes jsem opravdu vděčná za náš tým a není náhoda, že jsou to vesměs mladí lidé. Nelpí tak na hmotných věcech, jako moje generace. Jdou víc po smyslu.“ dodává k tomu Míša.

Tým Butterflies&Hurricanes

Doba kompromisů a hledání

Byla to doba kompromisů a hledání hranice – jak daleko ještě naše hodnoty křičet? Když má náš klient za dodavatele někoho, s kým se náš pohled na svět a udržitelnost bytostně rozchází, spolupracovat nebo ne? Což ostatně, vzhledem k tomu, že nežijeme v černo-bílém světě, řeší s každou novou zakázkou dodnes.

Přišlo také uvědomění, jak moc je v naší zemi zakořeněný bezmezný proklientský přístup, jak chybí důstojnost a schopnost říct, že za tuhle hranici už nepůjdu. I to podle Míšina názoru napomáhá prázdnosti komunikace komerčních značek, šíření nenávisti ve společnosti a ve finále i současné politické situaci. To vše JSME schopni ovlivnit svými každodenními volbami – třeba kterou značku podpoříme svojí peněženkou.

V pocitu, že není divná, Míše dost pomohly i knihy od nakladatelství PeopleComm, zejména Budoucnost organizací od Frederica Lalouxe. Utvrdila se, že to jinak dělat jde!

Z dobrého pocitu složenky nezaplatíme

Netají se ani tím, že z hlediska ekonomiky společnosti to není jednoduché. Odmítat bohaté klienty typu Bernard, Penam, McDonald, Zentiva a zároveň uživit týmy čítající dle zakázky až 15  lidí je velká zodpovědnost a občas vyžaduje i větší než velký kus odvahy. V nejtěžších dobách po rozchodu se společnicí si Míša musela vzít úvěr, aby firma mohla přežít. V těchto situacích pomáhá uvědomit si, proč a s kým pracovat chci a proč a s kým naopak ne. Je to o to jednodušší, když člověk zažije, že ho nějaká velká a na povrchu naleštěná firma nutí lhát, někoho zesměšňuje, podporuje nenávist a netoleranci nebo půl roku nezaplatí za odvedenou práci třeba i sedmicifernou částku. Pro tak malou firmu jako je to likvidační.

Jak si tedy dnes v Butterflies&Hurricanes vybírají klienty? Není cesta ze dne na den zavřít dveře ke všem klientům, kteří 100% neodpovídají ideálním představám. To je samozřejmě utopie a navíc je potřeba z něčeho lidem v týmu zaplatit. Z „historických“ klientů i dále spolupracují s těmi, kteří chtějí o svých výrobcích říkat pravdu, pro které téma zodpovědnosti není jen povinnou náplní PR či CSR oddělení, jejich přístup je férový a rovný. A pak přicházejí noví klienti, kteří už jsou na stejné vlně, řeší buď obaly kompostovatelné, minimalizované nebo ideálně žádné. Krásným příkladem je třeba Tierra Verde, výrobce ekodrogerie z Brna.

Kreativní dílna v Butterflies&Hurricanes

Obaly po novém

Každému svému klientovi se snaží navrhnout několik řešení, co a jak by se dalo udělat jinak, aby byl obal menší, lehčí, kompostovatelný, recyklovaný nebo dokonce žádný. Je to ale běh na dlouhou trať, protože ze strany klientů to vyžaduje odvahu a finanční investici změnit zaběhlé linky, nakoupit jiné materiály. Často je to o cestě a opět kompromisu než se firmy o smysluplnosti věnovat se obalům “jinak” přesvědčí a/nebo si výrobky na ještě udržitelnější a pěknější variantu obalu vydělají.

V Butterflies&Hurricanes se však snaží i o větší přesah – například námětem, aby velká společnost, která do svých výrobků přidává med, umístila do regionů s velkou nezaměstnaností úly, dala tak práci lidem a zároveň mohla využívat vlastní med. To je společenská odpovědnost v praxi!

Do svých návrhů studio promítá také principy a znalost cirkulární ekonomiky (odpad je zde zdrojem), velcí komerční klienti si je zvou jako přednášející na téma udržitelnost, zodpovědnost značek, škodlivost reklamy. Tam všude Míša vysvětluje, že společenská odpovědnost není zdaleka jen o příspěvku do nadací, ale je potřeba podívat se sami na sebe, své konání a dopad na lidi i planetu.

Kam dál?

Dnes se B&H, jak si mezi sebou říkají, cítí a prezentují jako designové obalové studio, které hledá „konec obalů tak, jak je známe“. Krásný paradox, že? Chtějí sílu designu a vizuální komunikace využít ke zlepšování světa, aplikovat ji na značkách, které slouží dobru. Jsou otevření dát své know-how a služby k dispozici malým českým firmám a start-upům, kteří mají oči otevřené a dlouhodobá lidská i ekologická udržitelnost je pro ně podmínkou, ne nadstandardem nebo jen odškrtnutým políčkem v CSR plánu.

Hodně mě zajímalo, co by po této zkušenosti Míša doporučila firmám, které se dnes nachází v podobné situaci, jako byla ta jejich před dvěma roky. Míša nezaváhala: „Dělejte, co cítíte, že je dobře! Strach zavřete do skříně na tři západy, to je největší brzda ze všeho. Zavřete oči a skočte!“

Mějte se hezky a sdílíte-li s námi sen o prospěšnějším, ohleduplnějším podnikání, pomozte nám s následujícím:

1) Víte-li o podobně smýšlejících firmách, propojte nás.
2) Pomozte nám propojit lidi a firmy – práce.
3) Šiřte manifest jako vizi nové ekonomiky.
4) Řekněte nám o dalších spřízněných duších.
5) Šiřte obsah z blogusetkání.
6) Zadejte své akce, propojujte se s ostatními.

Díky!

FacebookLinkedInEmail