Dandenong market: Pohled do minulosti a budoucnosti maloobchodu

26.1.2019, Tomáš Hajzler

Dandenong market: Pohled do minulosti a budoucnosti maloobchodu

Tento blog foto-reportáží z jednoho fascinujícího tržiště na jihu Austrálie (Dandenong market). Tržiště jsou naší minulostí, ale já jsem přesvědčený, že i budoucností. Věřím, že takových míst bude i u nás přibývat, a že budoucnost maloobchodu (pokud nějaká) bude vypadat do určité míry právě jako Dandenong market.

Dovolte trochu kontextu. Z antropologie, historie i ekonomie víme, že lidé bohatnou, když hodnota zůstává doma, tj. když soused může obchodovat se sousedem. V naší nedávné historii taková období nebývalé prosperity postavené na místní ekonomice byla. O jednom takovém se snažím informovat v této přednášce (minuta 3:48 – 7:10):

Víme také, že na druhou stranu řetězce (ať už nadnárodní či oblastní) hodnotu z míst, kde působí odsávají. Pokud chceme začít udržitelně bohatnout, jednou z klíčových věcí, které musíme začít dělat, je podpora místního podnikání. Kromě nezávislých kamenných krámků, prvovýrobců a zpracovatelů jsou právě tržnice skvělým mechanismem, který směnu jednoho s druhým umožňuje. Takových tržnic potřebujeme po Česku i Slovensku vybudovat mnohem víc.

Řetězce hodnotu z míst, kde působí odsávají. Nákup v železářství za rohem nebo v nějaké pobočce OBI je pro ekonomiku vaší čtvrti nebetyčný rozdíl. V prvním případě sázíte strom, v druhém si pod sebou řežete větev.

Psal jsem o tom nespočetněkrát: (Např…. Podpora místních obchodníků jako klíčový krok k přechodu k prosperující společnosti; marketů zpět k obchodníkům; Dvanáct (utajovaných) faktů o supermarketech, které by mělo znát každé dítěPodpoř svého kavárníkaPodpoř svého vinaře;…). To, co se snažím říct vystihuje snad nejlépe tento citát: „Když nakupujete od malého nezávislého podnikatele, nepřispíváte nějakému anonymnímu generálnímu řediteli na to, aby si koupil třetí chatu. Přispíváte malé holčičce na taneční kroužek, malému klukovi na týmový dres a mámě s tátou na jídlo, které večer přinesou na stůl.“  Prostě, když nakoupíte v IKEI nebo u souseda truhláře, je to jako nebe a dudy. V prvním případě si pod sebou řežete větev, v druhém strom sázíte.

„Když nakupujete od malého nezávislého podnikatele, nepřispíváte nějakému anonymnímu generálnímu řediteli na to, aby si koupil třetí chatu. Přispíváte malé holčičce na taneční kroužek, malému klukovi na týmový dres a mámě s tátou na jídlo, které večer přinesou na stůl.“  

Nejde ale zdaleka pouze o to, co se děje s našimi penězi. Jsou to právě obchůdky, kavárničky nebo tržiště v místě bydliště, kde „do sebe narážejí“ sousedé a kde právě tím narážením vzniká blízkost, která rozpouští strach a ostražitost, buduje důvěru, umožňuje spolupráci a spolu-vytváří skutečný domov, prostě místo, kde se dobře žije. Bohužel, my v Česku jsme si síť místních a nezávislých výrobců, řemeslníků a obchodníků nechali po roce 1939 vzít. S místními obchodníky vymizel do velké míry i život. Více o tom v této přednášce:

Samozřejmě, bohatnout je možné tak, že si člověk najde lukrativní zaměstnání v korporaci, „rozjede vlastní byznys“ nebo se naučí kšeftovat na burze. A žít je možné koneckonců i někde jinde než doma (??) Tomu dnes věří většina našinců. Jenomže tyto cesty patří mezi tzv. hry s nulovým součtem, tj. vždy někdo tratí. Osobně věřím, že jediná udržitelná cesta je, když vyhrajeme všichni nebo alespoň naprostá většina.

Jsou to právě obchůdky, kavárničky nebo tržiště v místě bydliště, kde „do sebe narážejí“ sousedé a kde vzniká blízkost, která rozpouští vrozený strach a ostražitost, buduje důvěru, umožňuje spolupráci a spoluvytváří skutečný domov, místo, kde se dobře žije.

Tolik ke kontextu. Teď pojďme na fakta/fotky onoho tržiště:

Dandenong market – je tu všechno, co potřebujete k životu. Obecně všechno krásný: žádný ušmudlaný stánky. Zároveň vše pro lidi, tj. cenově dostupné, žádný luxus, žádné řetězce, přeprodej výrobků od Nestlé, Unileveru, P&G,… ty tu nenajdete. Jen místní prodejci. Otevřeno úterý, pátek, sobota, neděle. Všude barevná, přehledná navigace – čtyři základní sekce a)maso, ryby; b) ovoce, zelenina; c) věci; d) bazar/blešák. Kromě toho dva velké společné prostory, kde se jí a „korzuje“ „náměstí“ a jídelna“ – tak, aby do sebe lidi mohli narážet :-).

Zde půdorys:

A pár úvodních informací z jejich letáku:

Ovoce/zelenina. Valná většina místní nebo alespoň australská (což může být tisíce km daleko). Něco chemo, něco bio.

Zelenina II. Ano, jsme tu uprostřed sezóny, přesto oči našince přecházejí…

Kytky a mraky zahrádkářských potřeb:

Rostliny II:

Cokoliv z moře:

Zdá se, že důraz se tu klade na místní původ, i když Austrálie je kontinent…

Sekce věci má i nespočet různých opravářů. Napravo např. hodinář…

Sekce speciálně pro děcka:

Děti II – workshopy:

Z antropologie, historie i ekonomie víme, že lidé bohatnou, když hodnota zůstává doma, tj. když soused může obchodovat se sousedem.

V sekci věcí seženete všechno možný, ovšem s naprostou převahou místních výrobků vyráběných v souladu s přírodou i člověkem. Překupovaných výrobků z „dílen“ nadnárodních korporací tu moc nenajdete.

Knihy nesmí chybět, ne?

V jídelně najdete mraky chutného, cenově dostupného čerstvého (a samozřejmě etno) jídla:

Z náměstíčka … paní prodává škrabky a struhadla na zeleninu:

Zero waste jídlo:

Vlastně každá část je viditelně oddělená jako čtvrť ve městě. Zde vstup do bazaaru:

Zde do Pantry, nalevo milá kavárnička s Monte Café (ten název mě pobavil).

Na každém rohu super-čisté, prostorné záchody – takový australský standard.
Dočkáme se toho někdy v Česku nebo u nás bude záchod už navždy ušmudlaný, smradlavý hnus, který bude někdo pod zámkem za desetikorunu prodávat ostatním? O tom, jak tento, na oko malý, detail ovlivňuje kvalitu života si přečtěte zde: Toaleta: Lidské právo nebo produkt? 

Samozřejmostí je, že se tu nikde nekouří. A kdyby si někdo náhodou zapálil, 1000 AUD vychází při dnešním kurzu na 16 175.842 CZK.

Dalším australským standardem je síť pítek na každém rohu všude po městech. Ano, také zdarma.
Voda je tu ve veřejném prostoru prostě právo stejně jako vzduch… Někdy mám pocit, že kdybychom v Česku nakoumali, jak zpeněžit vzduch, hodně „podnikatelů“ by se do toho s vervou pustilo – podobně, jako dnes většina prodává balenou vodu nebo záchody – viz Dvě restaurace & dvě vody. PS.: Nikdo tu nemusí řešit zero waste, co se vody týče. Málokoho by napadlo si tu koupit pet flašku.

Narazíte tu i na pár stánků s levnými čínskými krámy pochybného původu a dopadu (u nás praktikované vietnamskými přeprodejci), ale je to spíš výjimka. To by byla i moje velká otázka při rozjezdu podobné tržnice v Česku: Jak to udělat, aby tam nebyli jen vietnamší přeprodejci, jejichž byznys model je – co njelevněji koupit a pak co nejdráž prodat – co nejnižší kvalita vs. co nejvyšší cena?

Má to tu dloooouhý příběh… věnovali mu celou jednu zeď…

Jedna z kaváren se jmenuje Valentina, a tak se Valentýna u toho musela vyfotit :-).

Místo tu má i ezoterika. Podobných stánků tu pár bylo:

Pekárny, kavárny jsou samozřejmost, že jo… Igelitu v některých místech furt dost.

Takže tak. Přál bych si, aby každé město, každá čtvrť i u nás nějakou takovouhle tržnici měla. Jsem přesvědčený, že náš život by se změnil. Místním podnikatelům by to zajistilo odbyt, víc lidí by se do místně ukotveného podnikání pustilo. Sousedé by se začali znovu poznávat se sousedy, děti by opět mohly začít lítat venku, peníze by zůstávaly doma, nebylo by nutné za vším sedat do auta a odjíždět jinam, lidé by se začali vymaňovat z dluhů a krysího závodění. Začalo by se objevovat to, čemu Aristoteles říkal dobrý život.

Nechcete se do toho někdo pustit a rozjet to u vás ve městě/ve čtvrti? Třeba copy/paste Dandenong market v malým? Pomohl bych vám to roztleskat, co by mi síly stačily. Prosím!

newsletter

Chcete-li zůstat v kontaktu, propojme se přes Facebook – Slušná firma nebo na sebe nechte kontakt a my vám občas pošleme email s informacemi z našeho snažení o změnu podnikání směrem k větší obecné prospěšnosti.

Je samozřejmostí, že vaše e-mailová adresa zůstává pouze u nás.

Kontakt

E-mail:

zuzka@slusnafirma.cz

 

Doručovací adresa:

Boženy Jandlové 3, Praha 4 – Komořany, 140 00

 

Fakturační údaje:

Tomáš Hajzler Boženy Jandlové 3, Praha 4 – Komořany, 140 00
IČ: 61026280 | DIČ: CZ7105263704

 

Bankovní spojení:

FIO banka, a. s. 2500405273/2010

Napište nám

  • This field is for validation purposes and should be left unchanged.
×

Zůstaňme v kontaktu

Chcete-li od nás 1x za 4 - 8 týdnů zprávu o tom, na čem pracujeme, nechte na sebe kontakt. Díky!