Za úspěchem s lidskou tváří aneb ze života výrobního družstva SOLEA CZ

Ve Slušné firmě, hnutí za lidštější a zodpovědnější podnikání, často narážíme na to, že podnikat se dá buď se ziskem, kde ovšem člověk a lidství hrají druhé housle, nebo slušně a ohleduplně, ale tam je zase často problém s financemi. Jednou z velkých priorit našeho spolku je ukazovat firmám a lidem, že to lze propojit a dokonce přidat i něco navíc. Příkladem firmy, kde dokázali propojit zdánlivě nepropojitelné, je výrobní družstvo SOLEA CZ.

Proč zrovna SOLEA CZ?

Jednoduše proto, že mají co předat a líbivé slogany jim nevisí jen na nástěnce nebo webových stránkách, oni to skutečně žijí. Pro mne fascinující je už spojení toho, co a jak dělají – jsou novodobým družstvem, zaměstnávají postižené lidi, gró své produkce dodávají do automobilového průmyslu a ještě navíc ve firmě využívají principy svobody v práci. Absolutně jsem si neuměla představit, jak toto vše funguje v praxi, o to víc jsem byla nadšená po tříhodinové návštěvě, kdy jsem SOLEU CZ jela navnímat osobně.

Osmnáctiletá cesta

V roce 2000 začínali jako tým 3 lidí v pronajatých prostorech, vyráběli věci pro rybáře, později zámečnické komponenty ke zdravotnickým postelím či víčka na lahve. Hned od začátku tu však byla zkušenost se zaměstnáváním postižených. Do automobilového průmyslu začali dodávat od roku 2003 a podíl výrobků na tento trh postupně rostl až na současných 90%, vyrábí hlavně plastové a kovové výlisky a komponenty. Ze 132 zaměstnanců je 71 % lidí s hendikepem nejrůznějších typů i závažnosti. To, že jdou po správné cestě, jim potvrzují zejména dvě skutečnosti. Jednak mají téměř nulovou fluktuaci i přesto, že v regionu nejsou firmou s nejvyššími mzdami. A pak jim firmy jako SIEMENS zadávají nové projekty nejen díky příznivé ceně, ale protože jsou spokojeni s kvalitou a líbí se jim atmosféra ve firmě.

Osobní příběhy lidí

Velmi mne zajímalo, jak se dá práce postižených lidí skloubit s automobilovým průmyslem, který vyžaduje nadstandardní přesnost a preciznost. Ta odpověď byla vlastně velmi jednoduchá – respekt ke každému jednotlivci, k jeho potřebám, schopnostem a možnostem. Často je cesta člověka s hendikepem v SOLEY taková, že nastoupí na jednodušší montážní práce, například dává určitý počet výlisků do sáčku. Jsou lidé, kterým to vyhovuje, u jiných se časem ukáže, že zvládnou náročnější práci nebo že jim nevyhovuje práce v sedě, případně je potřeba zkrátit úvazek. A tak se posunou dále, každému se tu snaží najít pozici co nejvíce „na míru“.

Při své návštěvě v SOLEY jsem se setkala s nejrůznějšími příběhy. Maruška má hbité prsty jako nikdo jiný tady. Karel nemá až takové výsledky, kdy má dělat něco manuálně nebo v týmu, ale když může sedět u stroje a jakoby s ním soupeřit, kdo je rychlejší, je nepřekonatelný. No a Honza pracuje v nejnáročnější části firmy, v lisovně plastů, i přestože má závažnější stupeň postižení – sám si o tu práci řekl, vyhovuje mu, že se neustále hýbe, sedět by nevydržel. Zuzka dokázala překonat velmi vážné zdravotní komplikace a dnes je mimo jiné tahounka firemního rozvoje a obchůdku s kvalitními potravinami.

Svoboda v práci

Zhruba před deseti lety se SOLEA CZ vydala i na cestu svobodných firem. Důvod zní od Leoše Jiřele, předsedy družstva, docela jasně: „Zhruba třetinu života strávíme v práci. No a my se rozhodli, že ten čas chceme víc prožít než odžít.“ Začátky byly o knihách, studovali T.Baťu či Semco. Jejich cesta byla na začátku o kopírování, kdy se snažili převzít moudra a napasovat to do firmy. Časem pochopili, že inspirace je skvělá, ale je potřeba přemýšlet, co bude fungovat u nich a jak to překlopit do jejich podmínek. „Klíčové poznání bylo, že dokud jsme nevytvořili vhodné podmínky, tak se věci nedařily. Bez připraveného prostředí to nejde.“ je přesvědčený Leoš.

Připravené prostředí

Za jedno ze základních pravidel svobodné firmy Leoš vidí transparentnost. V SOLEY ji naplňují skrz celofiremní setkání, kde se každý měsíc před všemi zaměstnanci baví kromě jiného i o finančních výsledcích, plánech, kdokoli může k čemukoli něco říct nebo se zeptat. Do plánování, i toho finančního, jsou zapojeny všechny týmy přes své team lídry, kteří dohromady tvoří tzv. Radu změn. Ta se schází jednou měsíčně a neřeší operativu, baví se jen o budoucnosti a rozvoji firmy. Sami si nastavují plány, sami přicházejí s nápady, co jak dělat jinak, aby to lidem (a ve finále i firmě) lépe fungovalo. Každý tým má měsíčně vlastní výsledovku a pokud překročí plán, polovinu z nadzisku si tým dle vlastních pravidel rozdělí mezi sebe. Sami pak mimo jakéhokoli šéfa pošlou mzdové účetní podklady pro zaúčtování do celkových výplat. Dochází k tomu relativně často – cca v 30% případů. Tento krok se ukázal jako klíčový k tomu, aby to v lidech probudilo spolu-podnikatelství, aby se do chodu firmy začali skutečně aktivně angažovat.

Každý hlas je rovnocenný

V rámci celofiremního setkávání v SOLEY také hlasují. Hlas prvního i posledního člověka v SOLEY má stejnou váhu. Při hlasování existuje pouze odpověď ano nebo ne. Nic mezi tím. Mimo jiné to lidi učí mít názor a nebát se ho vyjádřit. Leoš k tomu dodává: „Zpočátku jsem v tomhle byl naivní, myslel jsem si, že po čase třeba budeme hlasovat společně o různých strategických věcech, ale pak přišlo pochopení, že nebude zodpovědné chtít například po pracovnici montáže, aby rozhodovala o strategickém směřování firmy.“ Dnes to tedy v SOLEY mají tak, že hlasují o provozních tématech jako např. od koho budou odebírat obědy nebo jak naplánují interní akce, ale s časem se posouvají i k vážnějším tématům – například jak chtějí mít lidé nastaveny smlouvy, zda na dobu určitou nebo neurčitou.

Vzdělávání s přesahem

To, že se ve firmách věnují vzdělávání svých lidí, už je dnes většinou standardem. Často to bývá spojeno s oborem, ve kterém lidé pracují, nebo s měkkými dovednostmi, pokud pod sebou mají tým lidí. Ani SOLEA CZ v tom není výjimkou, každý měsíc je součástí schůzky Rady změn vzdělávací blok, kde například mrknou na video od inspirativních lidí jako je Petr Ludwig, Ján Košturiak, MUDr. Vojáček a další.

Co už tak běžně ve firmách nevidíme, je vzdělávání mimo obor působení firmy. Součástí zmiňovaného měsíčního setkání celé firmy je i vzdělávací okénko, kde se lidem snaží přiblížit a více vysvětlit palčivá témata, jako je například klecový chov slepic, problematika palmového oleje nebo vliv ekologického vs. konvenčního zemědělství na půdu a zdraví. Nejde o žádné dlouhé přednášky, ale i desetiminutová prezentace či diskuse může otevřít oči člověku, který nad podobným tématem dosud moc nepolemizoval. Pro zájemce pak čas od času organizují celodenní semináře v pracovní době o zdravé výživě, kde si zkouší také vařit recepty v duchu rychle, chutně, zdravě.

Obchůdek s kvalitními potravinami

Kromě solidarity a lidského přístupu ze SOLEI čiší i silná potřeba posouvat se směrem k větší udržitelnosti, včetně té ekologické. Snaží se řešit další využitelnost plastů, které z výroby vycházejí jako odpad. Od lidí vzešel nápad na firemní bazárek a dnes už pátým rokem a ve velkém probíhá celofiremní nákup zdravých potravin. Za co nakoupí, za to prodávají lidem. A aby se lidé nebáli novinek, v rámci celofiremního setkání občas pořádají i ochutnávky. Obchůdek vznikl se čtyřmi záměry: 1) přestat nadávat na supermarkety a začít něco sami dělat, 2) podpořit lokální ekonomiku 3) podpořit biozemědělství oproti konvenčnímu 4) ukázat lidem, že kvalitní potravina nemusí být drahá, dá se nakoupit i za rozumné peníze, když člověk chce.

A jako u všeho – na začátku bylo pár druhů potravin a pár jedinců, kteří společné nákupy využívali. I tohle však funguje jako sněhová koule. Dnes už nakupují několik desítek druhů potravin od mléčných výrobků, přes kuřata, suché potraviny, ghí, sirupy, čaje, ryby, uzeniny, ať po stáčenou ekologickou drogerii Tierra Verde či přírodní kosmetiku Nobilis Tilia. V brzké době plánují přidat pečivo a zeleninu. O každé věci ví, od koho je, často se s dodavateli znají.

Vracíme lidi do života

Inspirace ze SOLEY jsem si odvezla hromadu. Celé to však zastřešuje a snad i trochu přebíjí pocit, že lidi jsou tady na prvním místě. Jsou to střípky jako když Leoš mluví o své radosti, že jsou lidé čím dál otevřenější a nebojí se říct věci nahlas. Nebo až dojetí, když někdo z lidí po půl roce práce v SOLEY donese od lékaře zprávu, že jsou jeho zdravotní výsledky „nějak zázračně lepší, asi chyba z laboratoře“ a dotyčný se lépe skutečně cítí a vysvětluje to tím, že si našel práci i smysl života. Obdivuhodné bylo i to, jak jsme neprocházeli jen montážemi a lisovnou mezi stroji, ale procházeli jsme mezi lidmi, Leoš je znal všechny jménem a k mnohým z nich vyprávěl jejich osobní příběh. Když v SOLEY procházíte chodbou, na stěnách nevisí poutače, slogany ani certifikáty a ocenění. Všude jsou společné fotky lidí – ze sportovního dne, z výjezdu Rady změn, akce Z, z rozsvěcování vánočního stromečku, ze křtu nového auta… Na většině se lidí smějí a zažívají společné, propojující momenty, bez kterých si v SOLEA budování komunity neumí přestavit. Fér je dodat, že i tady si v minulosti prošli v minulosti těžkými momenty. Ale rozhodnutí, dát se na tuto netradiční cestu, považují za jedno z nejlepších, které kdy učinili.

 

P.S.: Chcete-li, takhle nám – spolku Slušná firma – můžete pomoct:

1) Víte-li o podobně smýšlejících firmách, propojte nás.
2) Pomozte nám propojit lidi a firmy – práce.
3) Šiřte manifest jako vizi nové ekonomiky.
4) Řekněte nám o dalších spřízněných duších.
5) Šiřte obsah z blogu, setkání.
6) Zadejte své akce, propojujte se s ostatními.