Budování smečky aneb náš první společný výlet

Sebrali jsme se druhý květnový víkend s několika rodinami  a odjeli do Jeseníků. Větší výsadek z Prahy, menší z Opavy a Hodonína. S kolegy, s kterými se (zpravidla v řádném kalupu), potkáváme v rámci projektů okolo Slušné firmy, jsme tak najednou seděli několik hodin ve vlaku, pak na chatě a hlavně celý jeden den šlapali z Lázně Lipová na Šerák a zpět (i když cestu tam jsme si pokrátili vláčkem a kousek lanovkou).

Mohli jsme konečně seznámit i naše rodiny, o kterých jsme do té doby jen slyšeli. To mě osobně na podobných srazech přijde vždycky nejzajímavější. Zdá se mi, že s lidmi je to totiž jako s tím rčením o knihách: Řekni mi, co čteš a já ti řeknu, jaký jsi člověk… totiž, když poznám blízké lidi svých blízkých lidí, mám dojem, že jim pak mnohem lépe rozumím, že lépe chápu, kdo jsou.

Jinak osobně neznám moc větších radostí, než je právě to, když se se spřízněnými dušemi tvoří něco v přírodě, na čerstvém vzduchu. Člověk je holt tvor společenský a potřebu společnosti tak máme v genech. Naší přirozenosti navzdory jsme ale uvěřili mýtu o individualismu a také potřebě vlastnit věci, a tak mnozí z nás dnes nemají svou smečku či smečky, tak jak tomu bylo u Homo Sapiens od nepaměti. Jedním z našich přání je stavět Slušnou firmu jako společenství lidí, kteří sdílejí společný smysl, hodnoty a jsou si blízcí jako lidé. Zdá se mi, že máloco vytvoří smečku lépe, než sdílený zážitek, ať už to jsou společné pobyty, výlety, projekty či cokoliv jiného.

Podívejte se na několik fotek (část o Nikoly Bruncové + část z našich mobilů)

Cestou od chaty na vlak do Ramzové:

Věnečků, co se cestou napletlo!

Ve vlacích jsme se nacestovali. Tady mikro-úsek: Lázně Lipová – Ramzová

Lanovkou z Ramzové pod Šerák:

Lanovka:

Před výstupem na Šerák:

Cestou od lanovky na Šerák:

Cestou na Šerák jsme potkali i růžového zajíce. Nemohli jsme se nevyfotit.

Poslední zbytky zimy…

Chata na Šeráku:

Tam jsme si dali oběd 🙂

Odtud jsme se vydali pěšky domů do Lázně Lipová Jeskyně.

Dávali jsme si početné přestávky. Třeba tahle byla pro některé z nás unikátní – někteří z nás leželi poprvé v životě na silnici.

Leželi jsme i na louce. Nulový strach z klíšťat.

Potkali jsme i kozy a kůzlata

Pohled na Lázně Lipová cestou ze Šeráku:

Naše chatka. Fungovali jsme tam tak, že jsme se domluvili, co kdo uvaří, svezli jsme jídlo a o vaření se rozdělili. A protože dětí bylo s námi jako smetí, chata se proměnila na gigantickou hernu. Přijela i Daisy, a tak s námi byl i pes:

V sobotu, když jsme stoupali na Šerák bylo azůro. Cestou domů už krásně pršelo. Nikdy bych si nemyslel, že tolik lidí se bude radovat z deště, a že možná bude třeba zaktualizovat význam větičky: „Je krásně“.

Nádherná retro zastávka. Zcela opuštěná, vybydlená, ale všemu rozpadu navzdory tu vlaky stále staví. Díky České dráhy! Vydržte!

Krásný to bylo. Jediný, čemu se divím, proč tyhle toulko-pobyty s kamarády v česko-slovenský přírodě neabsolvuji častěji.

FacebookLinkedInEmail