Svoboda v práci á la Patagonia

28.1.2017 , Tomáš Hajzler

Svoboda v práci á la Patagonia

Toto je jeden ze dvou blogů s postřehy z návštěvy firmy Patagonia.
Málokterá firma na této planetě umí jak svobodu, tak i zodpovědnost jako Patagonia a málokterá firma jejich velikosti (roční obrat miliarda dolarů) je v tyrkysové fázi vývoje (tak, jak tuto fázi fungování popsal Frederic Laloux ve svém bestselleru Budoucnost organizací). Tyto firmy fungují ne jako stroje, ale jako organismy: a) lidé uvnitř mohou být – i při práci – lidmi a dělat tak, co opravdu dělat chtějí, způsobem, který jim vyhovuje (svoboda); b) podnikají proto, aby na prvním místě prospěli ostatním (ne proto, aby maximalizovali zisk – zodpovědnost/slušnost).
Na cestu po amerických podivínech jsem se vydal – na prvním místě – proto, abych lépe pochopil právě fungování Patagonie. Nemám momentálně na této planetě jiný vzor podnikání budoucnosti než jsou oni. Mrzí mě moje neschopnost jejich příběh vysvětlit (= to, že nám kniha Zodpovědná firma, která popisuje 40 let jejich zkušeností, leží na skladě).
V dnešním blogu zkusím popsat hlavní postřehy z naší návštěvy, co se týče jejich fungování zevnitř (tedy téma svobody v práci). V příštím blogu – Slušnost a zodpovědnost á la Patagonia popíšu to, jak přistupují k zodpovědnosti – tedy to, jak využívají své podnikání ku prospěchu ostatním a jak se při tom snaží zbytečně neškodit.
Pokud vás jejich příběh zaujme, prosím – pomozte mi rozšířit i po našich krajích. Díky!

Patagonie patří mezi firmy, které se řídí myšlenkou americké filozofky Mary Parker Follettové: “Collective clarity of purpose is the invisible leader” aneb „Kolektivně vyjasněný smysl je tím neviditelným lídrem“. Vše, co dělají, je řízeno jejich posláním. Porozumět tomu, co a proč Patagonia dělá, znamená tedy nejprve pochopit důvod jejich existence. Zde je to, jak si ho popsali: „Build the best product, cause no unnecessary harm, use business to inspire and implement solutions to the environmental crisis.“ aneb „1) Vyrábět výrobky nejvyšší kvality, 2) zbytečně neškodit a 3) využít byznys k inspiraci a zavádění řešení ekologické krize.“ (zdroj: Patagonia’s Mission Statement).

Zde je 20 postřehů (zdaleka ne vyčerpávající popis) k tématu jejich tyrkysového, celostního, nehierarchického, na svobodě postaveného,… (doplňte si svůj oblíbený přívlastek) fungování – tedy k tomu, jak to dělají, že lidé u nich mohou být lidmi, že jim září oči, a že se na práci v Patagonii stojí fronty, a že o jejich produkty je ve světě rok od roku stále větší a větší zájem.

Video v úvodu jsme natočili s Jirkou Halouskem z Iresoftu dva dny po návštěvě, kde jsme byli 16.-17.1. Některé postřehy z tohoto blogu zaslechnete i v tom videu. Do blogu se snažím dát i odkazy pro lidi, kteří se o Patagonii chtějí dozvědět víc.

1) Vlastnictví – Aby bylo jasno, začnu vlastnictvím – firmu vybudovali původně Yvon a Malinda Chouinardovi společně s fotografem a horolezcem Tomem Frostem. Když Frost firmu opustil, Yvon s Malindou se stali jedinými vlastníky. Jedná se tedy o soukromou, v pravdě rodinnou firmu. Velmi dlouho ve firmě pracovala celá rodina, kamarádi rodiny a kamarádi kamarádů. Yvon Chouinard – legendární horolezec (a mimochodem vášnivý surfař, kajakář, muškař a milovník divočiny, kterému je dnes 78 let) je duchovním otcem toho dnešního patagonského slušného, zodpovědného, prospěšného, prostě „tyrkysového“ podnikání. Je člověkem, který opovrhuje profesí byznysmena (viz níže). Proto se snaží podnikat jako by vlastně ani nepodnikal. Jeho manželka Malinda je člověkem, který vybudoval Patagonii, jako svobodnou firmu, jako místo, kde se parta kamarádů schází proto, aby přispěli lepšímu světu pro většinu. Yvon se tedy zaměřuje spíše navenek, Malinda dovnitř.

Po odchodu Yvona a Malindy přejde firma do vlastnictví Claire a Fletchera – jejich dětí. Claire se dnes věnuje v Patagonii navrhnování oděvů, Fletcher vyrábí surfy (fcdsurfboards.com). Yvon k tomu říká: „Kdybychom šli na burzu, znamenalo by to smrt firmy. Firmy na burze nemohou být zodpovědné. Mé děti si to uvědomují a Patagonii po kouscích už dnes přebírají. Nikdy by se mi ani nesnilo, že je to bude někdy zajímat.“

“ Pokud chcete pochopit podnikatele, pozorujte nezletilého delikventa. Ten svým chováním říká: “Tohle mi nevyhovuje. Jdu to zkusit po svém.

2) Filozofie podnikání – Pro pochopení Patagonie je důležité i pochopení Chouinardova přístupu k životu. Nejprve k podnikání, kterým tolik opovrhuje – V podtitulku jeho bestselleru „Nechte mé lidi ať si jdou zasurfovat“ najdete The Education of a Reluctant Businessman, tj. vzdělání zdráhajícího se obchodníka. Yvon k tomu dodává: „Podnikám už přes šedesát let. Je pro mě stejně obtížné tato slova vyslovit jako je pro někoho obtížné připustit, že je alkoholik nebo právník. Nikdy jsem o profesi podnikatele nebo obchodníka neměl valného mínění. 

Podnikám už přes šedesát let. Je pro mě stejně obtížné tato slova vyslovit jako je pro někoho obtížné připustit, že je alkoholik nebo právník. Nikdy jsem o profesi byznysmena neměl valného mínění. Yvon Chouinard

3) Životní filozofieTen, kdo umře s nejmíň hračkama je ten, kdo vyhraje, neboť čím víc víte, tím méně toho potřebujete. Jednoduchost patří mezi hlavní Chouinardovy hodnoty. Chouinard nemá e-mail, na jeho stole není počítač, mobilní telefon sice vlastní, ale zřídkakdy ho zapíná. Když je pryč, je prostě pryč (o tom víc v dalším bodě) nebo se s ním komunikuje přes Malindu. O Applu hovoří jako o hračkářské firmě („Toy company“). Kromě domova ve Ventuře vlastní ještě chatu ve Wyomingu. Jinak plus/mínus nic. Tento přístup k životu se následně promítá i do Patagonie – do jednoduchosti designu, do omezené šíře kolekce, do fungování firmy uvnitř.

4) Filozofie vedení – Chouinard nazývá svůj styl vedení firmy „MBA“, což ovšem neznamená onen vypečený manažerský titul (Master of Business Administration, ale „Management by Absence“ tedy řízením tím, že ve firmě není). Přestože je jedním ze dvou vlastníků, je vlastně většinu času mimo – na chatě ve Wyomingu, někde na skalách, na surfu, na kajaku nebo na rybách. Když jsme byli ve Ventuře my, zrovna někde v chilské Patagonii rybařil. Říká, že v určitém období přečetl hromadu podnikatelské literatury, aby si uvědomil, že nejvíc se může naučit od kolonií mravenců: „Ti nemají žádný management. Každý mravenec prostě dělá svoji práci. Jednoduše si vyjasní misi a pak to jde samo.

5) Příštích sto let – Kdo znáte příběh Patagonie, víte co se stalo v roce 1991. Opili se tenkrát tak trochu úspěchem a začali růst pro růst, až přišla krize, která je položila na lopatky. Přestože to byla do té doby firma plná kamarádů, byli ze dne den nuceni propustit dvacet procent zaměstnaců. Pro Yvona i Malindu to byl budíček a pro firmu mega-poučení. Chouinard tehdy napsal kultovní manifest „Příštích sto let„, což je dodnes jeden ze základních pilířů fungování firmy.
Dovedete si představit, v jakém světě bychom žili, kdyby naši lídři (v politice, v podnikání i jinde) přemýšleli o tom, co budou jejich aktivity znamenat pro jejich děti, vnuky a pravnuky? Já to ani nedokážu domyslet. Kámen by nezůstal na kameni.

Ten, kdo umře s nejmíň hračkama je ten, kdo vyhraje, neboť čím víc víte, tím méně toho potřebujete. Yvon Chouinard

6) Čtvrtletní schůzka vedení – Tohle nás s Jiřím i s Péťou nadchlo. Ve Ventuře jsme se vyskytli právě v den, kdy se po čtvrt roce scházelo vedení Patagonie – cca 80 lidí. Přestože se tam prezentovaly ty nejintimnější výsledky a plány, pozvali nás, ať se zúčastníme. Schůzka měla tří cíle: a) oslavit, co se podařilo, b) řešit, co je k řešení, c) pobýt spolu a pobavit se. Po skončení požádal Dean, který schůzku vedl, aby si všichni ve svých týmech domluvili poradu a odprezentovali všechno, o čem se tam mluvilo. Byl tam Rick Ridgeway, další kultovní postava firmy. Generální ředitelka Rose Marcario byla marod nebo prostě praktikovala Chouinardovo MBA – každopádně krásný příklad toho, jak může loď plout bez kapitána (ups! bez kapitánky).

7) Miliardová firma – Překvapilo nás, že (pokud se vše bude vyvíjet dál, jak se vyvíjí)  v tomto roce by měla Patagonia dosáhnout na miliardu dolarů obratu. To je fascinující ve čtyřech  bodech: 1) Jedná se o firmu, která odrazuje zákazníky od toho, aby si kupovali jejich oděvy a raději si opravili staré  – viz např. inzerát níže 2) Když už prodávají, jejich výrobky jsou často i diametrálně dražšší než u ostatních výrobců outdorového oblečení. 3) Fascinující příklad toho, že i tak veliká firma dokáže uvnitř fungovat jako parta kamarádů 4) Patagonia je firma, která podniká proto, aby přispěla k řešení ekologické krize. Přemýšlím, o co větší vliv mohou s těmito penězi mít.
Nebo si představte, jak moc by se změnil svět, kdyby 500 největších firem světa podnikalo á la
Patagonia (styl B Corp) – ti měli v roce 2015 obrat $27.6 bilionu (bilión =  1012 = 1 000 000 000 000) a $1.5 biliónu zisku (zde).

8) Mise vs. produkt – Už jsem o tom psal v úvodu, ale na poradě vedení několikrát padlo to, jak důležité je hledat správnou rovnováhu mezi tím, jak naplňují své poslání a tím, aby vytvářeli produkty, které si lidi kupují. Líbila se mi formulace „Stay Mission based and at the same time create and sell great products.“, tj. „Držte se poslání a vyrábějte a prodávejte skvělé výrobky.“ Prostě základem veškerých rozhodnutí tu je jejich poslání aneb, jak říkají  „First thing first“ –  a) best products, b) no unnecessary harm, c) use business to inspire and implement.

9) Inovace – Zhruba 1/3 porady vedení se věnovala inovacím – vývoji produktů, které budou ještě jednoušší, funkčnější a budou zároveň méně škodit.  Zaujalo mě, že při každé debatě o inovacích si tu pokládají několik otázek jako např.: „Kolik tím ušetříme vody?, Pomůže nám to vyhnout se fosilním palivům? Pomůže to někomu vytvořit práci? Funguje to podle principů cirkulární ekonomiky? Je možný opensourcing, tj. zapojit i lidi mimo Patagonii?

“Nejtěžší věc na světě je zjednodušit si život. Je přitom tak jednoduché si ho zkomplikovat. Každopádně klíčové je ho pořádně prověřit.”

10) Hierarchie vs. svoboda – Vincent Stanley (který společně s Yvonem napsali knihu Zodpovědná firma), s kterým jsme tu strávili dva dny říká, že jsou zevnitř konvenční, úplně normální hierarchicky uspořádaná firma. Že prostě mají své ředitele, manažery a svého „pavouka“. Na poradě vedení padaly termíny, jako KPI, e-commerce, strategie, fiskální rok, konverze zákazníků,…. Chvílemi jsem si přišel jako někde ve Spořitelně. Přesto v Patagonii vládne svoboda, respekt a neformálnost. Jak už jsem psal, Frederic Laloux zařadil Patagonii mezi příklady firem budoucnosti (viz Budoucnost organizací – tzv. tyrkysové firmy). Vincent to vysvětluje rovnostářskou kulturou horolezců. Na skále totiž také není nikdo nikomu manažerem, ale každý tu má svou úlohu, kterou je nutné aby zastal(a). Je nutné spolupracovat – jako u těch mravenců, které zmiňoval Yvon. S Vincentem jsme tu nespočetněkrát mluvili o tom, jak důležité je hlídat si ve firmě tu  správnou míru mezi organizací (strukturou) a schopností a ochotou spoluprácovat.

11) Příběh černého pátku – Co se stalo minulý „černý pátek“ (2016) je ilustrací toho, jak může svoboda vzkvétat i ve zdánlivé hierarchii. Kdo slyšíte o černém pátku poprvé – jeho smyslem je jednou ročně rozpoutat nákupní peklo a tím lidem nacpat další věci, které nepotřebují. Patagonia tento svátek konzumu každoročně bojkotuje. Vloni chtěli ve všech svých obchodech po celém světě zakrýt okna tradičně černým papírem. 9 dní do osudného pátku se sešli v marketingu, aby se poradili o detailech. Jeden z nováčků tam prý sebral odvahu a ostatních se zeptal, proč místo černých oken raději nenechají otevřeno a všechny prodeje pak nedají na 1% pro planetu (Program, přes který odevzdává Patagonia každý rok 1% svého zisku ekologickým orgnizacím – víc o tom v dalším blogu věnovaném zodpovědnosti). Všichni se na něj s údivem podívali a po chvíli jeden řekl: „No jo! Vždyť to je přeci ono!“ Uběhne pár minut a šéf týmu píše sms-ku Rose, generální ředitelce (která tehdy též praktikovala MBA :-)), ale přesto ihned napsala obratem Chouinardovým (Malindě) a do hodiny bylo rozhodnuto. „1% pro planetu“ se na černý pátek 2016 stalo „100% pro planetu“ – viz níže. Výsledkem byly celosvětové prodeje v hodnotě 10 milionů dolarů (obyvyklé denní prodeje jsou okolo 2,5 mil)z velké míry od nových zákazníků. Veškeré peníze se letos rozdělí mezi cca 700 ekologických organizací po celé planetě. Ukázka moci nováčka a nehierarchičnosti firmy. Ukázka efektivity rozhodování, když jsou jasné kompetence – detaily zde.

12) Ředitel firemní filozofie – tak se jmenuje současná role Vincenta Stanleyho. V Ben & Jerry’s mají pozici, které říkají „Director of social mission“, narazil jsem na role jako „Chief Purpose Officer“nebo „Chief Purposologist“ neboli smyslolog – ředil smyslu, mise, poslání, důvodu existence. Tyto firmy jsou příkladem trendu v podnikatelském světě, kde si podnikatelé uvědomují, že podstatou „stoletého“ podnikání, které prospívá a zbytečně neškodí, je nalezení a udržení smyslu. Jedná se o hlubší uchopení podnikání než to, jak k tomu přistupuje současný trend štěstí v práci. Vincentova patagonská role se skládá ze třech částí: A) učí firemní hodnoty a historii, B) věnuje se spolupráci v rámci hnutí B Corp a C) Učí studenty zodpovědnému podnikání (momentálně nejvíc Yale UC Berkley).

13) Prospěšná firma – Než jsem narazil na Patagonii a na B Corp, nedocházelo mi v kolika zemích je možné, aby akcionáři zažalovali či dokonce vyhodili vedení firmy v případě, že nadobudou dojmu, že management preferuje dlouhodobé cíle (např. životní prostředí, budování komunit, vývoj nových šetrnějších technologií) před krátkodobými zisky. Ve třiatřiceti amerických státech se už podařilo uzákonit statut tzv. prospěšné firmy (Benefit corporation), který by měl těmto žalobám zabránit. Patagonia si tento statut zapsala do základních listin, s tím, že se může změnit pouze pokud se na tom shodnou jednohlasně všichni vlastníci. Tak se chtějí pojistit před tím, aby nepřišli po odchodu zakladatelů o svou dnešní podstatu.

14) Recepční – Mnohé lidi překvapí, že recepční v Patagonii je pro mnohé lidi větší celebrita než Yvon Chouinard, Malinda Chouinard, Vincent Stanley, Rick Ridgeway nebo Nora Galagher (spisovatelka, manželka Vincenta). Jmenuje se Chipper Bro a dělá na patagonské recepci už  (neuvěřitelných) dvacet let. Mezi jeho zodpovědnosti patří každý den zpráva o vlnách (viz další bod). Kromě práce v Patagonii je Chipper i 12-ti násobným mistrem světa ve Fresbee. (Rozhovor s Chipperem zde). Možná je právě Chipper ukázkou budoucnosti role recpečního v organizacích. Co myslíte? Mrkněte na něj. Geniální chlapík.

15) Ať si jdou lidi zasurfovat – Už jsem psal, že tak se jmenuje kultovní kniha Yvona Chouinarda, ve které vypráví příběh svůj a příběh Patagonie (zde). Se surfováním je totiž tak, že je třeba jít, když jsou vlny (ne, když si to člověk naplánuje). Bylo milé chodit po kampusu a pozorvat, jak se všude suší surfy a neopreny. Připomínám, že se jedná o výrobní firmu s miliardovým obratem. Lidi tu mají autonomii, o které si může většina našinců nechat zdát. Když jsme plánovali naši návštěvu, Vincent navrhoval, že nás někdo okolo oběda na surf také vezme. Nakonec, ale kombinace jet lagu a chladného počasí znamenala, že jsme na to ani jeden nenašli odvahu. Tak snad příště :-).

16) Rodinný byznys – Patagonia byla jedna z prvních firem v USA, která zavedla (už v roce 1983) firemní školku. Malinda Chouinardová s Jennifer Ridgeway (Rickova manželka) nyní napsali o zkušenostech nádhernou fotografickou knihu Family business.
Málokdo umí domyslet vliv toho, že jsou děti s rodičema (nebo jim jsou přinejmenším na blízku) na jejich míru stresu a budoucí zdraví. Přál bych každému to, co je pro rodiče v Patagonii součástí běžného života. 28 dospělých se tu dnes stará o zhruba osmdesát dětí. „Od začátku jsme vychovali okolo 1500 dětí a ani jedno není – nakolik vím – zatím ve vězení.“, prohlásil v jednom rozhovoru Yvon. Často k tématu firemní školky říká, že děti jsou jejich nejlepší produkt.

17) Marketing = vyprávění příběhů – Marketing je pro většinu dnešních lidí (podobně jako třeba CSR) sprosté slovo. Je nadužívané a pošpiněné. Stalo se synonymem manipulativní reklamy, slev, trapných „věrnostních“ programů a všemožného jiného podbízení se ve snaze prodat většinou zbytečné krámy nebo služby. Tady je marketing stejně důležitý jako ostatní části jejich „mravenčí kolonie“. Líbilo se mi, že  marketing si definují jako vyprávění příběhů. To je to, co dělají. Nutno ovšem podotknout, že Patagonia má za 46 let už sakra co vyprávět.
Co vy? Máte něco „vyprávění hodného“?

18) Jak hledají lidi? Jak už jsem psal, Patagonia začala rodinou. Pak se přidali kamarádi a nakonec kamarádi kamarádů. Základní filozofií firmy je najmou lidi, kteří milují outdoor a ty pak naučit byznys. „Já jsem v nabírání lidí mizernej. Věřím jenom ženám, že nám najdou ty správné lidi. Já to vůbec neumím. Mně přijímací pohovory nejdou. Lidi mi můžou něco nakecat a já jim uvěřím.“, prohlásil Yvon v jednom rozhovoru. Firma roste, a mně se zdá, jestli se od té filozofie – naučit milovníky přírody byznysu, nezačínají krapet odklánět. Alespoń na evropské centrále v Holandsku je nyní řada lidí z korporací (Niky, Levi’s, dokonce Apple) – tedy spíš odborníků než těch, kteří milují na prvním místě přírodu.

“Zjistíte, že to,  jak jsme se tam dostali je to, na čem záleželo. Ne na tom, čeho jsme dosáhli.”

19) Jídlo a pití – poobědvat v jejich jídelně byl zážitek. Být taková restaurace v Praze, tak tam chodím. Vše samozřejmě bez pesticidů, z místních zdrojů, sezónní, bez zbytečných obalů. Neuvěřitelně chutné. Dotované firmou. Zajímalo by mě, zda se takhle jí v nějaké české nebo slovenské firmě. Jestli ano, pozvěte mě, prosím. Chci to zažít!

20) Doug Tompkins – Porozumění Patagonii by nebylo úplné bez seznámení s Dougem Tompkinsem. Zakladatel The North Face, Espirit a naposledy Parque Pumalín byl blízkým přítelem Yona, Ricka Ridgewaye a dalších lidí v Patagonii. Na to, jak Patagonia funguje měl nesmazatelný vliv. Například věhlasná kampaň „Don’t buy this jacket!“ (viz výše) byla z dílny jeho Espiritu, kdy už v 80. letech odrazoval lidi od toho, aby si kupovali, co nepotřebují (např. zde). Jeho druhá manželka Chris byla dlouhá léta generální ředitelkou Patagonie. 8.12. 2015 se všechno změnilo. Ten den si v Chile vyjeli Doug, Yvon, Rick a další dva kamarádi na – původně pohodičkovou – vyjížďku na kajaku. Jenomže pak začal fučet silný vítr a vytvořili se vlny. Kajak, ve kterém jeli Doug s Rickem se převrhl. Voda měla 4 °C. Doug zemřel na následky podchlazení. Rick to zázrakem přežil.

Tolik dvacet postřehů z nedávné návštěvy, co se týče jich fungování uvnitř. Téma podnikání tak, aby prospívalo dám do blogu zhruba do týdne. Zatím se podívejte na fotky z kanceláří a z celého kampusu viz níže – klikněte na kolekci.

Pokud vás to, jak Patagonia funguje, zaujalo – přečtěte si knihu Zodpovědná kniha, k dispozici též v cenově zvýhodněném balíčku: Nová firma.

Patagonia @Ventura, Kalifornie

A podívejte se i na rozrůstající se komunitu á la Patagonia českých a slovenských firem – ZDE.
Patagonia byla první firma o které jsem na tomto blogu psal – ZDE.

P.S.: Podívejte se na dojmy ze setkání s Fredericem Lalouxem (Den s Fredericem & Heléne), autorem celosvětového bestselleru Budoucnost organizací.

newsletter

Buďte první, komu od nás cca jednou měsíčně přistanou do schránky zprávy a další informace.

Vaše e-mailová adresa zůstává pouze u nás.

Kontakt

E-mail:

lenka@slusnafirma.cz

 

Doručovací adresa:

Boženy Jandlové 3, Praha 4 – Komořany, 140 00

 

Fakturační údaje:

Tomáš Hajzler Boženy Jandlové 3, Praha 4 – Komořany, 140 00
IČ: 61026280 | DIČ: CZ7105263704

 

Bankovní spojení:

FIO banka, a. s. 2500405273/2010

Napište nám

Před odesláním zaškrtnete, že nejste robot.