Varovná studie ČHMÚ: Většina podzemní vody v Česku je znečištěna nebezpečnými pesticidy. Experti je našli i ve zdrojích pitné vody

13.10.2017, Tomáš Hajzler

Varovná studie ČHMÚ: Většina podzemní vody v Česku je znečištěna nebezpečnými pesticidy. Experti je našli i ve zdrojích pitné vody

Bezkonkurenční favoritka našich polí – řepka na biopaliva – spolyká 8 – 12 postřiků karcinogenními pesticidy za sezónu (tj. stříká se týdně). Mám s tím intimní několikaletou zkušenost – viz Ozdravný pobyt na venkově.
Velká část těchto jedů se dostává – mimo jiné – i do spodních vod a odtud do našich kohoutků, případně do pet-ek, ve kterých si vodu někteří našinci stále ještě pořizují v domnění, že je lepší než ta ve vodovodním řádu. Lidé, kteří se zabývají kvalitou toho, co pijeme, mluví o rizicích otravování vody pesticidy (a rezidui léčiv či hormonální antikoncepce) léta – viz naposledy např.: Varovná studie ČHMÚ: Většina podzemní vody v Česku je znečištěna nebezpečnými pesticidy. Experti je našli i ve zdrojích pitné vody.
Většinu našich médií ale vlastní oligarchové, a tak je to informace ne-veřejná. Ať se to ale někomu líbí či ne, je to informace, kterou je třeba šířit všemu navzdory, poněvadž, co je to za život s otrávenou vodou? Může vůbec být tam, kde je otrávená voda, nějaký život?

Většinu našich médií ale vlastní oligarchové, a tak je informace o otrávené vodě víceméně neveřejná.

Než budete číst dál, pusťte si prosím video v úvodu. Jedná se o psychologický experiment testující skupinové chování. Je to v holandštině. Pokud tímto jazykem nevládnete, zde je v kostce to, o co tam jde:

Účastníci přicházejí na přijímací pohovor, kde dostávají k vyplnění dotazník. Skryté kamery a psycholožka s moderátorem pořadu za sklem sledují, jak se zachovají v situaci zjevného nebezpečí. To simulují tím, že do místnosti pouští kouř, který následně spouští protipožární alarm. 
V první scéně je účastnice při vyplňování sama. Dává se do vyplňování, neuběhne ale ani pár sekund a ona si všimne, že se do místnosti valí kouř. Nechává psaní, zvedá hlavu a chvíli to pozoruje. Pak se zvedá, načež z místnosti urychleně odběhne. 
Střih do kamrlíku za sklem k moderátorovi s psycholožkou. Psycholožka pokýve hlavou a prohlásí, že to je přirozená lidská reakce – člověk cítící nebezpečí buď zaútočí nebo vezme do zaječích. 
Experiment pokračuje dál. Účastníci, kteří přicházejí nyní, usedají na židli, kde už vedle nich sedí další (rádoby) účastníci, což jsou ale ve skutečnosti herci, kteří mají za úkol sedět, vyplňovat dotazník a nehnout brvou i kdyby čert na koze jezdil.
Situace se opakuje. Z pod dveří se do místnosti zase začne dostávat kouř a moderátor s psycholožkou sledují ve vedlejší místnosti, jak moc změní skupina (k nebezpečí apatických) lidí chování nic-netušících účastníků.
Kdo znáte Aschovy nebo Milgramovy experimenty, víte, co přijde. Na rozdíl od prvního kola, kdy je člověk sám za sebe a v případě nebezpečí bere do zaječích, ve skupině je vše naruby. Účastníci se podívají nejprve na kouř a pak na ostatní (kteří mají za úkol psát a tvářit se jako by nic) a když zjistí, že všichni okolo jsou v klidu, svěsí hlavu a vyplňují dál. Kromě stále hustějšího kouře se spouští i akustický alarm a my tak máme možnost pozorovat tu nejabsurdnější situaci: Skupina lidí sedí na židlích, vyplňuje dotazník v místnosti, kde by se kouř dal krájet a požární alarm už nepípá, protože už prostě řve. V budově viditelně hoří.
Nechce se vám věřit, že v podobné situaci tak zřejmého ohrožení vydrží někteří účastníci až půl hodiny jen proto, aby neztratili tvář, nepřipadali si hloupě nebo proto, že se jednoduše spolehli na to, že se o případné nebezpečí postará někdo jiný. 

Co si z toho vzít? Co nám tyto experimenty prozrazují o naší přirozenosti?

Podobně jako další druhy, které se organizují do stáda, smečky nebo hejna, máme i my za sebou milióny let vývoje, kdy jsme se v tlupě museli spolehnout jeden na druhého. Když jeden vycítil nebezpečí, cítili jsme ho i my. Přirozenou reakcí je útok nebo útěk.

Platí to ale i v opačném režimu – tj. v situaci, kdy většina lidí nebezpečí necítí, zpravidla ho necítíme ani my. A i kdyby třeba ano, podíváme se na ostatní a když vidíme, že jsou v klidu, uklidníme se i my. To vše násobí, pokud jsou v klidu i vůdci smečky, naše autority. Pokud oni jsou v pohodě, evoluce v nás říká: “Klid! Všechno je pod kontrolou!”.

Autority (politika, byznys) této lidské vlastnosti bohatě využívají. Příkladem autoritami uměle vyvolaného nebezbečí je nyní módní „islamizace ČR“ nebo Babišův apel „všeci kradnú!“.

Léta evoluce v nás, kdy jsme se v tlupě museli spolehnout jeden na druhého, způsobí, že když jeden z nás cítí nebezpečí, cítíme ho i my. To platí i obráceně. V situaci, kdy většina lidí nebezpečí necítí, zpravidla ho necítíme ani my. A když ho (ne)cítí autority, vše se ještě násobí.

Zpátky ale k pesticidům a léčivům v naší vodě (a taky v jídle nebo v půdě). Je tam toho stále víc a o většině nemáme ponětí. Z bezmála 100 tisíc synteticky vyráběných chemických látek testovali v ČHMÚ před deseti lety jen 30 látek, dnes 300. Kdyby si chtěl někdo nechat doma udělat rozbor, tak se – z tohoto důvodu – ani nenamáhejte. Technologie jsou nahony napřed před naší schopností domyslet důsledky té či oné látky či technologie na lidské zdraví. Sem tam o tom vykoukne nějaký článek, objevují se aktivistické, investigativní dokumenty, knihy a věnují se tomu – ve svých sociálních bublinách – neziskovky. Občas to někdo někde zmíní.

My ostatní pak na chvíli zvedneme hlavu, rozhlédneme se po svém okolí. Když vidíme, že všechno je v pořádku – rozuměj – všichni spořádaně nakupují – chvilku se nad tím zamyslíme, ale pak se vracíme k rozdělané práci, ke svým úkolům. Nikdo se neděsí = všechno je pod kontrolou.

Z bezmála 100 tisíc synteticky vyráběných chemických látek testovali v ČHMÚ před deseti lety jen 30 látek, dnes 300.

Tento týden mě zaujala zpráva, že věhlasní zmrzlináři z Ben & Jerry’s budou nově nabízet zmrzlinu bez glyfosátu (glyphosate free). Glyfosát je hlavní ingrediencí snad nejpopulárnějšího, karcinogenního herbicidu Roundup, který je též všude – ve vodě, v půdě, v potravinách. Jeho výrobci Monsantu se však daří mlžit a zakrývat fakta a většina lidí tak “sedí na interview”. Pokud se náhodou objeví zpráva spojující jejich oblíbenou „zelenou láhev“, která tak zázračně hubí plevel, s rakovinou jejich dětí, zvednou na chvíli hlavu, rozhlédnou se po ostatních (zalistují třeba MF Dnes, Hospodářskými novinami nebo Lidovkami) a když tam najdou jenom hrozbu islámu a korupci politiků, sáhnou po své zázračné zelené lahvi a jdou hubit dál. Absurdní doba.

Žijeme v jednom z období, kdy bychom potřebovali dostat podobné experimenty mezi co možná nejvíc lidí – do škol, do médií, do společnosti. Proč? Naše instinkty náš totiž zrazují, neprospívají nám. Aby zlo zvítězilo, stačí když dobro bude mlčet.

Žijeme v jednom z období, kdy bychom potřebovali dostat podobné experimenty mezi co možná nejvíc lidí – do škol, do médií, do společnosti. Proč? Naše instinkty náš totiž zrazují, neprospívají nám.

Stejně jako mezi světovými válkami nebo před lety ve východoevropské komunistické společnosti, se nyní už od devadestátých let v neoliberálně kapitalistickém systému děje mnoho nebezpečných či potenciálně nebezpečných věcí – klimatické změny, s tím související uprchlíci, docházející a otrávená voda, prohlubující se sociální rozdíly a chudoba, destruktivní ekonomický systém postavený na nekonečném růstu a externalizaci škod. Lidská přirozenost se ale nemění. Stejně jako tenkrát se i dnes ohlížíme na ostatní, kteří si – jako již mnohokrát v minulosti – žádného nebezpečí nevšímají.

Co se týče toho, co jíme a pijeme – co s tím můžeme jako jednotlivci udělat?

  1. Jíst výhradně jídlo z ekologického zěmědělství (které nevyužívá umělá hnojiva, toxické pesticidy, těžkou techniku a další technologie ničící přírodu a člověka) – a to ať tak, že si jídlo koupíme, založíme KPZ ku nebo se pustíme do samo-zásobitelství.
  2. Vrátit se k zahrádkaření (hlavní forma samozásobitelství), které má u nás bohatou tradici. Můžeme komunitně (s tím poradí třeba Kokoza). A hlavně bez Roundupu a dalších pesticidů.
  3. Volit strany, které mají v programu ocharnu půdy, vody, vzduchu, přírody – pro mě jsou to Zelení.
  4. Zapojit se nějakého občanského aktivismu (např. Stop Glyphosate) či podporovat neziskovky, které se těmto tématům věnují.
  5. Mluvit, psát o tom – naživo přátelům, blogy (jako já dnes tady nebo třeba zde, facebooky, videa, socky..)

A co s tím udělat, pokud máte firmu a podnikáte? To samý, jen se dopad násobí. A pokud podnikáte v potravinářství, nápojářství, zemědělství? Tak výhradně eko.

Toť vše. Dává-li vám to smysl, sdílejte. Díky!

P.S.: Jako vždy prosba na závěr: Změňme to, jak se u nás podniká – od jednostranné, bezohledné soutěže o to, kdo vydělá nejvíc, k podnikání, které přispívá k lepšímu světu pro většinu. Změna chování začíná změnou myšlení. Každý blog se počítá. Máte-li text, které by mohl k této změně přispět nebo pořádáte-li nějakou sešlost s touto tématikou, napište nám na lenka@slusnafirma.cz.

newsletter

Buďte první, komu od nás cca jednou měsíčně přistanou do schránky zprávy a další informace.

Vaše e-mailová adresa zůstává pouze u nás.

Kontakt

E-mail:

lenka@slusnafirma.cz

 

Doručovací adresa:

Boženy Jandlové 3, Praha 4 – Komořany, 140 00

 

Fakturační údaje:

Tomáš Hajzler Boženy Jandlové 3, Praha 4 – Komořany, 140 00
IČ: 61026280 | DIČ: CZ7105263704

 

Bankovní spojení:

FIO banka, a. s. 2500405273/2010

Napište nám

  • This field is for validation purposes and should be left unchanged.