Firma jako stroj na peníze a moc

Pokud bychom si lidskou společnost představili jako orchestr, v ústřední roli dirigenta by dnes stál byznys. Prakticky veškeré prvky společnosti se záměrům a potřebám byznysu podřizují – politika, školství, zdravotnictví, veřejný prostor, rodina, a nakonec i občan, který se v této společnosti stal především konzumentem, klientem, zákazníkem a zaměstnancem. 

Základním stavebním kamenem byznysu je firma. Na to, jak moc ovlivňuje její fungování naše životy, je s podivem, že pochopení historie a DNA podnikání je pro většinu lidí španělskou vesnicí. Zatímco školství má dnes ve většině západních zemí své kritiky a reformátory a stále větší počet rodičů zná detailně jeho problémy i možná řešení, kritika firmy je okrajová a zdá se, že jen mizivý podíl lidí ví, jak skutečně funguje.

Zatímco školství má dnes ve většině západních zemí své kritiky a reformátory a stále větší počet rodičů zná detailně jeho problémy i možná řešení, kritika firmy je okrajová a zdá se, že jen mizivý podíl lidí ví, jak skutečně funguje.

Já byznys studoval, pár firem jsem založil, osm let jsem byl zaměstnaný v nadnárodních korporacích a zhruba dvacet let se zkoumání firemního světa věnuji jako svému řemeslu a koníčku. Ve firmách a s firmami jsem tak vlastně strávil většinu svého života. 

Až někdy okolo třiceti, tedy v době, kdy jsem z těch velkých firem už vystoupil, mi došlo, že firmy jsou dokonalé laboratoře fungování člověka ve skupině, a právě tento jejich rozměr mě začal fascinovat. Pozoroval jsem, jak ve firmách působí jakási podivuhodná magie, která většinu lidí v nich proměňuje k nepoznání. V typickém českém podniku máte pocit, že jste se vrátili v čase a ocitli se zpátky v Československu sedmdesátých let, v době tvrdé normalizace. Lidé se v roli zaměstnanců vzdávají ve velkém svých práv a svobod, na které jsou zvyklí jako občané. Ve firmě bez protestů přijímají fakt, že dělají to, co dostanou nařízeno od šéfa, že je firma špehuje nebo že se – jak to bylo zvykem i za socialismu – musí dovolit o dovolenou a musí počítat s tím, že tu „výjezdní doložku“ nemusí dostat. 

V typickém českém podniku máte pocit, že jste se vrátili v čase a ocitli se zpátky v Československu sedmdesátých let, v době tvrdé normalizace. Lidé se v roli zaměstnanců vzdávají ve velkém svých práv a svobod, na které jsou zvyklí jako občané.

Lidé při vstupu do firmy nasazují vážný výraz a ten doplňují podobně vážnou rétorikou. Na ostatní najednou nahlížejí ne jako na blízké lidi, se kterými tráví většinu bdělého času, ale jako na pod-řízené a nad-řízené, případně konkurenci. Přijali jsme fakt, že v zaměstnání se běžně dělá něco, v čem vidíme pramalý smysl a co druhým lidem a planetě velmi často i škodí. O dopadu práce většina z nás vlastně vůbec nepřemýšlí. To, co dělá člověka člověkem, tedy hodnoty jako láska, soucit, solidarita, tvořivá spolupráce na něčem, co je užitečné pro celek a tedy smysluplné, to vše zmizí příchodem do zaměstnání jako pára nad hrncem. 

Když jsem si této magie všiml poprvé, dost mě to udivilo. Ze všeho nejvíc jsem se ovšem divil, že se tomu nikdo nediví, a pak mi to došlo: do firem (případně do jakýchkoli jiných organizací – neziskových, rozpočtových, příspěvkových, komunitních, církevních,…) přicházíme leckdy až po dvacetiletém výcviku v povinné školní docházce s dokonale zvnitřněným návykem docházet od pondělí do pátku na určité místo a tam automaticky vykonávat jakoukoli činnost, kterou nám zadá nadřízená autorita.  Došlo mi také, že pokud většina lidí tráví svůj život od 3 do 65 let v diktatuře, nemůže ve společnosti fungovat skutečná demokracie.

Mým cílem je pozvat vás v tomto seriálu na exkurzi do oblasti našeho světa, o kterém tak málo víme a společně tu projít její historii, základní obrysy a stíny. A potom bych rád předestřel vizi toho, jak se ve vývoji posunout dál, aby si byznys sedl zpátky do pomyslného orchestru ke svému nástroji, kam patří, a dirigentskou hůlku vrátil zpátky lidem. 

Proč? 

Protože, jak možná už vidíte, změna toho, jak se dnes podniká – tedy posun od jednostranné maximalizace zisku a externalizace škod směrem k obecné prospěšnosti a zodpovědnosti za důsledky podnikání – je otázkou našeho přežití.

V dalším díle seriálu, za týden, se pustíme do vývoje firmy.

P.S.: Seriál vzniká z připravované knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti. Kniha vyjde na podzim 2020. Chcete-li se o ní dozvědět jako první, nechte na sebe email zde a my vám napíšeme, až bude v prodeji.
Jedním ze závěrů knihy je i nutnost znovu-vybudovaání sítě drobných místních podniků jako protiváhy nadvládě řetězců a obecně korporací. Globalizaci je nutné vyvážit lokalizací. I proto jsme spustili výzvu podpory drobných místních podniků. Souzníte-li, prosím, pomozte nám jí šířit. Díky!

Tomáš Hajzler: FB, IG, Li, YT
Knihy k tématu: zde