Vydat postaru nebo nevydat vůbec? … aneb dilemata doby koronavirové

Doba koronavirová už přinesla nejedno dilema. V nakladatelské branži sice nejde o život (minimálně ne bezprostředně), ale pár bezesných nocí jsme si v PeopleCommu od začátku března už též zažili.

Stalo se nám mimo jiné to, že po roce a půl složitého vývoje jsme měli – právě v tomto období – knihu připravenou pro tisk (Respektovat a být respektován a vedle toho dvě další: V říši hladových duchů a do prázdnin i Dobrý život) v situaci, kdy se začal hroutit evropský trh s papírem, kdy spadla koruna vůči euru, kdy nebylo jisté, zda/jak dlouho pojede tiskárna a šicí dílna a kdy se nám úplně zastavily prodeje.

Několik dní jsme si lámali hlavy, co s tím. Vymýšleli jsme všechno možné i nemožné od půjček po to, že ty knihy prostě nevydáme.

Nakonec jsme se rozhodli pro dvě věci: Zaprvé spustit předprodej první z nich: Respektovat a být respektován a požádat lidi, aby si tu knihu předplatili tak, jak se to dělá na hithitu. Tj. zaplatit nyní s tím, že knihy dodáme od 20.4. dál.

Výsledek nás ohromil. Co do Česka přišla epidemie, byly naše denní prodeje 0 – 1000 Kč. Většinu dní nula. Předprodej jsme spustili 30.3. v 17:42. Do 1.4., tj. za 2 a kousek dne jsme v eshopu měli 106 objednávek v hodnotě 108 630 kč. A tím to zdaleka neskončilo – lidi objednávají dál. Nevím, nakolik to je úspěch dlouho očekáváného bestseleru a jeho aktuálnosti, ale vzhledem k tomu, že lidi objednávají i všechny ostatní knihy, často za částky hodně přes tisíc Kč, cítím z toho i solidaritu s malým nakladatelstvím a celé mě to dojímá…

Tolik k první části řešení, kterým jsme získali prostředky na tisk. (Mimoto jsme si mohli dovolit koupit počítač našim dětem, tak aby se mohly ve větším klidu zapojit do domácího vzdělávání. Doma jsme totiž měli jen dva (plně vytížené) a od zavření škol to u nás o počítače byla bitka. Svým způsobem jsem tak na vlastní kůži zažil to, co se píše na té tabuli v úvodu tohoto článku).

Druhá věc byla mnohem složitější. Od konce roku 2016 vyrábíme knihy tak, aby naše ekologická stopa byla co nejnižší a naše knihy maximálně zdravé (O tom více zde). Jedna z věcí, kterou děláme, je šití: Knihy nelepíme, ale šijeme. To ale znamená, že se knihy z tiskárny v Turnově vezou do speciální dílny v Břežanech, kde se kniha ušije. Šití tedy proces násobně prodlouží a především zdraží. Šitá kniha nás nyní vychází 2 x dráž než lepená. V situaci, kdy nevíme, co bude s papírem, které provozy budou otevřené, jak to bude s penězi a hlavně, kdy je milión českých dětí a statisíce slovenských doma a učí se bez školy, potřebujeme aby tato kniha byla vyrobená ideálně včera.

A tak jsme se rozhodli, že – našim zásadám navzdory – se vrátíme do roku 2016 a knihy vyrobené v době koronavirové budou opět lepené. Veškeré ostatní materiály a technologie zůstávají. Vizuálně tak naše knihy  nebudou mít nyní otevřený hřbet, jak jsme zvyklí, ale budou vypadat tak jako například kniha Třináct tisíc dní (viz úvodní fotka).

Součástí každé naší knihy je od loňského roku dvoustránka, kdy na této straně konstatujeme, že žijeme v době, ve které se na nás valí několik krizí najednou a kde připomínáme, že knihy jsou stále ještě tím, co může změnit svět, a že svět změnit musíme, chceme-li mít pro naše děti nějakou budoucnost (kdyby nebyla k přečtení, proklikněte se zde):