Strategie GKG (Gandhi, King & Greta) aneb jak se postavit hrozbám dneška?

5.12.2019, Tomáš Hajzler

Strategie GKG (Gandhi, King & Greta) aneb jak se postavit hrozbám dneška?

V dnešním blogu chci pojmenovat tři základní hrozby, kterým momentálně jako lidstvo čelíme a navrhout, abychom se jim postavili tak, jako to v historii udělali Mahátma Gándhí a Martin Luther King a jak to dnes dělá Greta Thunbergová. Nazval jsem to „Strategie: Gandhi, King & Greta“.

Začněme konstatováním, že nikdy v historii jsme se my lidé neměli líp: Víc nás dnes zemře na nadbytek potravy než na její nedostatek. Za volantem nás zahyne 2-3 krát víc než v důsledku násilné smrti (tj. ve válce, při teroristických útocích a při vraždách dohromady). Vlastní rukou se ze světa zprovodí dvakrát víc lidí, než kolik jich zemře cizím zapříčiněním.

Jak ale víme, tento blahobyt si už začal vybírat svou daň a je zcela reálné, že naše děti o něm budou svým dětem už jenom vyprávět – pokud ještě něco vůbec vyprávět budou.

Situace je vážná

Víme, že se toho najednou děje opravdu hodně. Podle izraelského historika Yuvala Harariho čelíme momentálně ze všeho nejvíc těmto třem hrozbám:

1) Klimatická krize: Když jsem se já v květnu 1971 narodil, v zemské atmosféře bylo 328 ppm CO2. V květnu 2019 jsme překonali 415 ppm. Naposledy, když bylo v atmosféře tolik CO2, člověk neexistoval. Teplota byla o 3-4 C vyšší, oceány byly o 20 m výš a na jižním pólu rostly stromy (zde). P.S.: Úroveň pro udržení života tak, jak ho známe, je 350 ppm.

2) Technologický rozvrat: Čína zavádí příští rok státní systém sociálního kreditu, který bude lidi hodnotit a rozdělovat tak, jak jsme na to zvyklí ze služeb UBER, Airbnb případně, jak to ztvárnili v dystopické sérii Black Mirror v díle s názvem Pád střemhlav. V reálném čase tak můžeme pozorovat nástup digitálních diktatur. Masivní „těžba našich dat“ a jejich vlastnictví v rukou několika málo digitálních giga-platforem (Facebook, Google, Amazon, Apple, Alibaba, Tencent,.. více), exponenciální rozvoj IT a bio technologií zvyšuje raketově lidskou manipulovatelnost. K dalším technologickým hrozbám patří už dlouhodobě svět bez zaměstnání nebo nekontrolovaný vývoj autonomních robotů zabijáků.

3) Atomová válka: V tomto nebezpečí žije většina z nás celý život, a tak jsme si zvykli a přestali ho vidět. V roce 2019 je ale ve světě 17640 atomových zbraní (zdroj), každá z nich v průměru 3000 krát násobně ničivější než ty, které srovnaly se zemí Hirošimu nebo Nagasaki. Kdo jste byli v Muzeu míru v Hirošimě, víte o čem mluvím. Atomové zbraně dnes vlastní i Pakistán nebo Indie – dvě země, mezi kterými se bude zvyšovat napětí vzhledem ke klimatické krizi.

V květnu 1971 bylo v zemské atmosféře 328 ppm CO2. V květnu 2019 jsme překonali 415 ppm. Naposledy, když bylo v atmosféře tolik CO2, člověk neexistoval. Teplota byla o 3-4 C vyšší, oceány byly o 20 m výš a na jižním pólu rostly stromy. Úroveň pro udržení života tak, jak ho známe, je 350 ppm.

To jsou tři hlavní ohrožení. Mezi další patří rozevírající se nůžky mezi bohatými a chudými, fenomén (pracující) chudoby, stále zřetelněji selhávající demokracie, zastaralý vzdělávací systém a další hrozby.

Situace je vážná. Velmi vážná.

Mýtus svobodné volby

Dnešní doba je charakteristická i tím, že průměrný obyvatel západního města je denně terčem 4 – 10 tisíc reklamních sdělení. Cílem většiny z nich je prodat lidem ideál bezstarostného konzumního světa, kde na piedestálu stojí instantní zážitky a pohodlný život. Pokud se ve společnosti hovoří o hrozbách, potom to jsou zpravidla hrozby méně podstatné či stále častěji i smyšlené a pozornost od podstaty odvádějící, ať už je to Brexit, uprchlíci, Babiš, zlá Evropská unie a další zástupné problémy.

Průměrný obyvatel dnešního západního města je denně terčem 4 – 10 tisíc reklamních sdělení. Cílem většiny z nich je prodat lidem ideál bezstarostného konzumního světa, kde na piedestálu stojí instatní zážitky a pohodlný život.

Žijeme v liberalismu, který – nade vše ostatní – vyzdvihuje individuální, privátní svobodu. Pokud máme nějaký problém, naučili jsme se věřit tomu, že si za něho můžeme sami:

Spadli jste do chudoby? Musíte zabrat a víc vydělat.
Jste v exekuci? Neměli jste to podepisovat!
Hrozí nám změna klimatu? Přestaňte létat a nakupujte bezobalu.
Sebrali nám demokracii? Máte líp volit. 

…. a tak dál.

„Každý strůjcem svého štěstí!“ … to je mantra naší doby.

Věda však výzkum za výzkumem potvrzuje, že svobodná vůle (tj., že každý si může za své štěstí, že zákazník je pán nebo že si svobodně volíme své politiky) je nebezpečný mýtus, který kdysi dávno v minulosti vymysleli náboženští ideologové s cílem ovládat lépe masy. Dnes víme, že vůli samozřejmě máme, ale ta rozhodně není svobodná. Od mimina jsme programováni svojí kulturou a jako stádní živočich jdeme ve většině svých rozhodnutí za ostatními: pokud se sedí, sedíme, když se běží, běžíme. Všimněte si, jak se chováte, až budete přístě třeba v nákupáku.

Nutnost změn systému, tj. seshora

Letos v létě jsem v Rusku žasl nad dvěma obříma změnama, které se tam od roku 1991, kdy jsem Rusko po dvou letech života opouštěl, odehrály. Zaprvé mě nadchlo, jak moc se změnilo fungování jejich železnice a zadruhé to, jak zametli s chlastem. V ruských vlacích jsem svého času běžně zažíval 360, 480 a třeba i 950 minut zpoždění. Letos v létě jsme ujeli 20 tisíc kilometrů bez jediné minuty zpoždění (zde). V roce 1994 chlastala i děcka a průměrný Rus se dožíval 57 let. Alkohol decimoval celou společnost. Za měsíc v Rusku jsem na namazané lidi narazil dvakrát (zde). Průměrný věk ruského muže vyskočil na 66 let. Rusové, kteří pili první ligu jsou nyní v žebříčcích spotřeby alkoholu za námi Čechy.

Ani jeden z těchto dvou problémů se nevyřešil tak, že by železničáři začali lépe plánovat a komunikovat, a že by se lidé rozhodli přestat pít. V obou případech se jednalo o systémovou změnu shora. Někdo se prostě n****l a věci se daly do pohybu.

Problémy, kterým čelíme dnes – stejně tak – nevyřešíme jako jednotlivci. Musí přijít seshora. Musí se změnit systém. Jenomže seshora nikdo nic nezmění, pokud nezatlačíme zezdola. Přestože jednotlivci sami nic nezmění, každý musíme začít dělat, co můžeme (viz Příručka kolibříka), a to ze tří důvodů: 1) abychom se mohli podívat do zrcadla a do očí svých dětí, 2) jako psychoterapii proti eko/sociálnímu žalu, 3) proto, abychom se propojili a společně zatlačili na systémové změny.

Problémy, kterým čelíme dnes, nevyřešíme jako jednotlivci. Musí přijít seshora. Musí se změnit systém. Jenomže seshora nikdo nic nezmění, pokud nezatlačíme zezdola.

Strategie Gándhí, King, Greta

Jak jsem psal v úvodu, navrhuji, abychom na to šli – ve společenství Slušná firma (i jinde) – jako Gádhí, M. L. King a Greta Thunbergová. Říkejme tomu třeba Strategie: Gándhí, King, Greta. Všem třem šlo o stejnou věc. Chtěli (a Greta stále chce) spravedlivější a udržitelnější svět. Stejně tak to chce 99 % z nás (i když každý na to jdeme ze svého úhlu).

1) Gandhi proslul větou „Buďte změnou, kterou chcete vidět ve světě“. Zaměřme se po jeho vzoru, na prvním místě, na to abychom vyhledávali, propojovali a podporovaly firmy a jiné organizace, které existují, aby řešily nějaký společenský problém a přebírají zodpovědnost za důsledky svého podnikání (viz Index slušnosti). Člověk je opice: učí se na prvním místě nápodobou. Každá ekonomicky udržitelná, zodpovědná firma měnící svět a přebírající zodpovědnost za důsledky svého podnikání k sobě přitahuje sobě podobné a je inspirací a ukázkou pro ostatní.

2) M.L.King měl sen. I my ve Slušné firmě jeden máme (viz Manifest). Víme, že firma je základním stavebním kamenem ekonomického systému, který je zase základem celé společnosti. Míra ekonomické demokracie předurčuje demokracii politickou. Víme, že zákony se dnes píší na objednávku těch největších firem nebo, že mezi hlavní priority českého prezidenta patří podpora obchodních aktivit nejbohatšího Čecha na ruském a čínském trhu. Víme, že 100 největších firem dnes může za 70 % emisí. Věříme, že změnou toho, jak funguje firma (směrem od jednostranné kumulace zisku ke společenské prospěšnosti a od přenášení škod na druhé k přebírání zodpovědnosti za důsledky podnikání) významně přispějeme k řešení výše zmiňovaných hrozeb.

3) Greta má Aspergerův syndrom a jako taková vidí svět mnohem černo-bíleji než většina z nás. Proto má problém tolerovat lež a nedokáže pochopit, jak to, že hrozivé zprávy o stavu klimatu nejsou denně na předních stranách světových deníků, a že se de facto nic neděje. Greta se tomu, „po aspergerovsku“ diví. Myslím, že nastal čas, abychom se i my ostatní stali Aspergery. Je toho hodně, čemu je třeba se začít divit a přestat to tolerovat. Například:

  • Postavme se tomu, že v EU je v současné době zaměstnáno 91251 lidí (zdroj), kteří pracují v Bruselu na tom, aby legislativa co nejméně omezovala korporátní zájmy a co nejméně chránila občany.
  • Nedovolme, aby českou vládu vedl člověk s bezprecedentní koncentrací moci, jehož aktivity ničí bezprecedentně českou půdu a který je podepsaný pod faktem, že z většiny českých kohoutků tečou pesticidy. V tomto ohledu se divme třeba i tomu, že v okolí Želivky (zásobuje vodou Prahu a okolí) se pěstují plodiny běžně s použitím průmyslových hnojiv a pesticidů, a že uhlíkové filtry, které dokáží část pesticidů, reziduí léků a hormonů z vody odstranit, budou (když to půjde podle plánu) až v polovině roku 2022.
  • Přestaňme tolerovat to, že se v Česku prodávají například keňské nebo ekvádorské květiny, argentinské ovoce nebo hovězí z Botswany či Namibie. Začneme se divit tomu, že česká jablka jedou do Německa a německá do Česka.
  • Divme se nad tím, že pouze 1 – 2 % potravin, které sní Češi, pochází z ekologické zemědělství, když to tzv. konvenční ničí naši půdu, vodu, krajinu, přispívá k suchu.
  • Divme se, že 1/2 českých domácností nedosáhne na důstojnou mzdu (zde), že za naleštěnými oficiálními statistikami zaměstnanosti a „průměrných mezd“ je drsná realita plíživé chudoby.
  • Netolerujme to, že nadále dotujeme a jinak podporujeme uhelné elektrárny.
  • Divme se tomu, že přes 80 % potravin se u nás prodá v nad-národních supermarketech s devastujícími důsledky pro celou společnost (zde).
  • Divme se tomu, že 1/3 jídla se dnes vyhodí.
  • Divme se plánovaného zastarávání.
  • Divme se tomu, jak mizí veřejný prostor.

Jeden neví, čemu by se dnes divil dřív.

Změna už se děje!

Na druhou stranu, když se rozhlédnete kolem, tak strategie Gandhi, King a Greta se už naplňuje. Všechno zlé je totiž pro něco dobré a lidé se dávají do pohybu. Když bychom zůstali jen v Česku, tak obrovskou nadějí propojující lidi budiž naše „bezobalová revoluce“, kdy prakticky týdně vzniká v nějakém českém městě nějaký bezobalový krám. Podobně tak tu máme hnutí lesních školek, alternativních škol, sousedské spolky a aktivity, místní výměnné systémy,…

Tak jako např. v letech 1938, 68 nebo 89 jsou lidé zpět na ulici. Ať už to je Milion chvilek pro demokracii, Fridays for Future, Extinction Rebellion, Limity jsme my a další aktivity,… Jsou tu petice, žaloby, o všech zmiňovaných tématech se začalo letos ve velkém psát a hovořit – dostaly se do veřejného prostoru. Kromě toho s příchodem nové evropské komise se zdá, že tu máme i systémový backup: Mezi jejich cíle patří řešení klimatické krize, sociální podnikání a udržitelnost.

Děje se toho hodně nadějného.

Přesto – jak jsem psal – situace je velmi vážná. Koncem listopadu upozornila skupina vědců na možnost, že jsem se už dostali přes některé body zlomu (daleko dřív, než by kdokoli předpovídal zde), a že na některé změny už může být pozdě.

Proto, pojďme do toho jako nikdy předtím!

Prolítněte si Příručku kolibříka a dělejte, co můžete. Propojme se. Hledejme těch 98 % věcí, které máme společné, pomiňme toho 0,5 %, které nás rozdělují.

Souzníte-li s naší misí, propojte nás s dalšími firmami, které existují, aby pomohly řešit aktuální problémy, snižují své CO2 a přebírají zodpovědnost za důsledky svého podnikání. Hledejte si u nich práci, podpořte je nákupem či darem, mluvte o nich, doporučujte je. Choďte na offlajnová setkání, neboť propojování a debaty naživo jsou ze všeho nejdůležitější.

A pokud vám firmy nic neříkají, prolítněte si Příručku kolibříka a dělejte, co můžete. Propojme se. Hledejme těch 98 % věcí, které máme společné, pomiňme toho 0,5 %, které nás rozdělují. Jsme tu spolu na jedné Zemi. Je to jediný domov, který máme a které budou mít i naše děti, pokud se nám podaří zmiňovaným nebezpečním postavit.

Tomáš Hajzler
FB, Instagram, YT

P.S.: Graficky by se – to, co je třeba udělat – dalo vyjádřit takto: Je třeba si stoupnout do jiné fronty – z kritizování, razení (případně apatie) do fronty „něco udělat“.

newsletter

Chcete-li zůstat v kontaktu, propojme se přes Facebook – Slušná firma nebo na sebe nechte kontakt a my vám občas pošleme email s informacemi z našeho snažení o změnu podnikání směrem k větší obecné prospěšnosti.

Je samozřejmostí, že vaše e-mailová adresa zůstává pouze u nás.

Aktuální newsletter si můžete prohlédnout zde.

Kontakt

E-mail:

zuzka@slusnafirma.cz

 

Doručovací adresa:

Boženy Jandlové 3, Praha 4 – Komořany, 140 00

 

Fakturační údaje:

Slušná firma, z.s., Boženy Jandlové 3, Praha 4 – Komořany, 140 00
IČ: 08391688

 

Bankovní spojení:

FIO banka, a. s. 2601683168/2010

Napište nám

  • This field is for validation purposes and should be left unchanged.
×

Zůstaňme v kontaktu

Chcete-li od nás 1x za 4 - 8 týdnů zprávu o tom, na čem pracujeme, nechte na sebe kontakt. Díky!