Miliardáři: Novodobí Bozi, hladoví duchové nebo nemocní lidé? 

Žijeme v době, kdy firma tak, jak ji známe, je novodobou inkarnací dobyvačných vojsk. Nadnárodní korporace jsou tím, čím byly dříve expandující říše. Coca-Cola, Shell, Wall-Mart, Facebook, Google nebo Apple jsou novodobými Římany, Mongoly či Turky plenícími území za územím s cílem podrobit si slabší, posunout hranice, co možná nejdál a rozeset své evangelium, kam až to půjde.

Krev už tolik nestříká (alespoň ne viditelně), podrobené kmeny se nezotročují násilím. Všechno je to daleko rafinovanější. Princip ale přetrvává. Jde o moc. Kdo ji má, je. Kdo ji nemá, není. Větší je lepší a největší je nejlepší.

Jde o moc. Kdo ji má, je. Kdo ji nemá, není. Větší je lepší a největší je nejlepší.

Jeden rozdíl tu ale je. Vzhledem ke globalizaci a internetu je dnes všechno násobně rychlejší a kumulace moci, tím pádem bezprecedentní. Je to jako kdyby Římská říše sahala ve své době od pólu k pólu, od Tokia přes Paříž až po Los Angeles.

Věda nás upozorňuje na to, že na moci a penězích vzniká naprosto stejná závislost jako třeba na heroinu nebo amfetaminu, a že existují lidé, kteří mají k závislostem tendence, někteří až chorobné. V mnohém je píchání si heroinu a hrabání peněz stejné, v jednom podstatném se ale liší: Závislost na moci a penězích je dnes nejenom společensky tolerovaná, ale dokonce podporovaná a vyzdvihovaná. O miliardářích nemluvíme jako o feťácích nebo smažkách, nemáme s nimi soucit ani lítost a nezakládáme neziskovky, abychom jim od jejich pekla ulevili.

Naopak! Převzali jsme jejich rétoriku o konkurenci a úspěchu, tleskáme jim, fotíme se s nimi, zveme je do televizních show, dokonce chceme žít jako oni. Klaníme se jim, pějeme chvalozpěvy na dobročinné nadace, které zakládají, a sestavujeme žebříčky filantropů, stejně jako sestavujeme žebříčky miliardářů.

Závislost na moci a penězích je dnes nejenom společensky tolerovaná, ale dokonce podporovaná a vyzdvihovaná. O miliardářích tak nemluvíme jako o feťácích nebo smažkách. Naopak. Stali se našimi celebritami, moderními Bohy.

O závislosti na penězích a moci mluví v dnešním světě nejsrozumitelněji Gábor Maté. Velmi doporučuji ke shlédnutí například jeho přednášku níže.
Člověk, který si udělá poctivou rešerši tématu, zjistí, že našimi vzory jsou dnes vážně nemocní lidé, kteří vynikají v hrách jako jsou Monopoly nebo Dostihy a sázky. Množit majetek a obírat druhé jim působí obzvláštní potěšení a mnozí právě v tom nacházejí smysl svých životů.

Buddhismus připodobňuje chtivost k tzv. hladovým duchům. To jsou příšery s obrovským břichem, malými ústy a tenkým krčkem. Nikdy se tak nedokážou nasytit, protože ústa jsou příliš malá v porovnání s velikostí hladu.

Většina z nás se nezajímá o to, jak ke svému majetku přišli a jakými způsoby ho dále množí. Nevíme o tom, že vzhledem k institutu „externalizace škod“ (aktuálními zákony nevymahatelné škody působené podnikáním se přenáší na druhé), jsou „naši miliardáři“ těmi, kdo má (za našeho tichého svolení) největší vliv na bezprecedentní ničení planety, lidského zdraví a dobrého života.

Je na čase přestat naslouchat ekonomům a právníkům a začít poslouchat vědce – ať už ty, co zkoumají mozek, ale také třeba biology, antropology, sociology, psychology a určitě i ty klimatické. Kromě vědců je třeba naslouchat i starým moudrým lidem, kteří víc než kdo jiný rozumí životu.. neboť ho už zažili. A také ženám. Věděli bychom, že dobrý život je něco úplně jiného, než dnešní krysí závod za „americkým/českým snem“.

Velké části toho, čemu dnes ekonomové a právníci říkají úspěch, říkají neurovědci závislost nebo nemoc.

Přijde mi, že naše společnost se podobá těm turistům třeba na Staroměstském náměstí v Praze, kteří mají v uších sluchátka, v rukou nějakou destičku a slepě, ovčím krokem, následují svého průvodce, který jim do sluchátek vypráví, co si mají myslet o městě, které navštívili.

I my, podobně slepě, následujeme naše pochybené celebrity. Chceme vypadat stejně, dělat a hlavně vlastnit stejné věci. Jenomže naše celebrity nás vedou na porážku. Na to nás vědci upozorňují už hezky dlouho. Na tom, jestli se probudíme, vyhodíme sluchátka z uší, zvedneme zrak od našich mačkacích destiček a začneme zase myslet, tak na tom záleží naše budoucnost. Je třeba si najít jiné náboženství než je ekonomie a jiného Boha než jsou peníze.

Možností je nespočet. Pojďme o nich spolu mluvit – třeba na setkání viz níže.

Je třeba začít žít a nechat žít – třeba tak, jak popisujeme v Manifestu, který je výzvou pro Evropu postavenou na péči o planetu a jeden o druhého.

Na závěr přikládám svůj starší text k tématu: Naši miliardáři s pár dalšími souvislostmi.
Aby mi bylo rozumět, je třeba vyjasnit pojem „miliardář“. Spíš než o konkrétním tom či onom, hovořím o „miliardářství“ jako o patogenním fenoménu, kdy člověk hrabe, přestože už dávno nahrabal víc, než kdy může potřebovat. Takový člověk není svou hrabivost schopen kontrolovat, nezná své dost. S každý dalším milionem jen zaplňuje prázdnotu a na chvíli tiší úzkost, která z té prázdnoty přichází.

P.S.: Zde naše jarní sešlosti – jako příležitosti k diskuzi o těchto tématech:

Marketing bez manipulace 26.4.’18
Svoboda v práci 24.5.’18
Kmeny 19.6.’18