Homo economicus vs. Homo Sapiens aneb Kdo vlastně jsme?

Až se budeme chtít pustit do řešení problémů, kterým dnes čelíme (nerovnosti, extrémismus, války, ekologická krize, nekontrolovaný vzestup AI… více zde ), nevyhnutelně se budeme muset seznámit s naší mytologií. Systémy každé lidské společnosti, tj. i té dnešní, totiž stojí na řadě smyšlených, fakty nepodložených, mýtů.

Jedním z těch základních, na kterých stojí náš ekonomický systém, a tedy do velké míry i náš svět je to, že člověk je na sebe zaměřená, čistě racionální bytost, která usiluje o maximální uspokojení svých potřeb při vynaložení co nejmenších prostředků, izolovaná od ostatních lidí a všeho živého, zcela svobodná ve svém rozhodování. Pro tuto představu o člověku se vžil termín Homo economicus.

Jsme utvrzováni v tom, že jsme Homo economicus – sobecká bytost, která usiluje o maximální uspokojení svých potřeb při vynaložení co nejmenších prostředků, izolovaná od ostatních lidí a všeho živého, zcela svobodná ve svém rozhodování.

Tento mýtus nám zodpovídá jednu z nejdůležitějších otázek, které si v dětsví klademe: “Kdo jsme?”

Je to mýtus, kterému se učí na svých fakultách ekonomové, díváme se na něj v hollywoodských filmech, vidíme ho v reklamách, zprávách a jinde v médiích. Je to taková re-klam-a na náš druh. Jsme utvrzováni v tom, že všichni jsme nebo bychom měli být Homo economicus.

Typická ukázka re-klam-y, z které promlouvá Homo economicus:

Pravda je ovšem ta, že nejsme Homo Economicus, ale Homo Sapiens, tj. společenský tvor, který staví především na solidaritě a spolupráci. Největší zalíbení spatřuje ve společné tvorbě toho, co je ostatním příslušníkům jeho druhu užitečné.

Pravda je ovšem ta, že nejsme Homo Economicus, ale Homo Sapiens, tj. společenský tvor, který staví především na solidaritě a spolupráci. Největší zalíbení spatřuje ve společné tvorbě toho, co je ostatním příslušníkům jeho druhu užitečné.

Homo Sapiens je naše bytostná podstata. Je to těch 250 tisíc let evoluce (plus předtím další milióny let vývoje našich předků), kdy se vědělo, že Homo přežije pouze pokud bude spolupracovat a pomáhat slabším. Ta léta se nám vryla do mozku tak hluboko, že nám dnes máloco dělá tak dobře jako pomoc druhým. Vzpomeňte si jakoukoli přírodní či člověkem vyvolanou katastrofu.

Sapiens je sociální tvor, economicus a-sociální.

Sapiens je starý přes 250 tisíc let. Homo Economicus zhruba 500 let, masově se ale rozšířil až v 2. polovině 20.století.

Za tak krátkou dobu se geny nedokáží změnit. Zůstáváme tak dál Homo Sapiens, všem ekonomům a veškeré dnešní re-klam-ě navzdory.

Kdo jste se někdy snažil být někým, kým nejste, víte že to není život, ale trápení. Pokud v tom ale jedou všichni, naše mysl to vyhodnotí jako normální a tedy neviditelné.

Já si to, že jsem Homo Spiens, uvědomil v dubnu 2014, kdy jsem na vlastní kůži definitivně pocítil, že toto mé „chladně racionální, soutěživé a sebestředné já“ má za jistých okolností i druhou tvář. Tehdy jsem také pochopil, že naše jednoruká společnost má ve skutečnosti stále obě ruce. Svou zkušenost jsem popsal v knize Třináct tisíc dní takto:

Při mém posledním půlmaratonu v praze byl takový smog, že mi místy až skřípal mezi zuby. Ve třetí čtvrtině závodu jsem si řekl, že si nebudu ničit zdraví, přestal jsem běžet a dál jsem jen šel. Propadával jsem se tak postupně mezi lidi, kteří si půlmaraton přišli zaběhnout jen tak pro radost, než že by závodili. A najednou, tři čtyři kilometry před cílem, jsem začal zažívat něco zvláštního. Zničehonic mě někdo poplácal po ramenou a křikl na mě: „To dáš!“ za chvíli další a pak zase další. Dokonce mě někdo plácl i přes zadek. Dvakrát mě moji spolu­běžci prostě nenechali být: „Jeď, jeď, jeď! Rozklusáme se! Jedem, jedem, jedem! nevzdávej to! To dáš! Jeď, jeď, jeď!“ skandoval jeden, který mě doběhl, otočil se ke mně čelem, běžel pozadu a snad deset minut mě takhle hecoval. Musel jsem vypadat hrozně, ale najednou jsem si uvědomil ten kontrast a to, že zatímco na špici se nemilosrdně závodí, vzadu se spolupracuje. Kolik lidí si přitom mohlo jen tak běžet a neztrácet se mnou čas? Vzpomněl jsem si přitom na proslulý „samaritánský“ experiment, při kterém v roce 1973 badatelé z univerzity v Princetonu posílali studenty na přednášku přes dvůr, na kterém „náhodou“ ležel na zemi člověk. psychologové zjišťovali, kdo a za jakých okolností se u ležícího člověka zastaví a pokusí se mu nějak pomoci. Výsledek: čím větší byla časová tíseň studentů, tím menší byla jejich ochota pomáhat. najednou mi to došlo. O co soutěživější je společnost, o to méně jsou lidé ochotní vzájemně si pomáhat a naopak. Žádná velká věda, jenom biologie.

To, že jsme solidární Homo Sapiens a ne hrabivý Homo economicus, jsme si uvědomili nečekaně i při první vlně epidemie covidu na jaře 2020. Kdo uměl a mohl, šil roušky, opraváři zdarma opravovali rozbité šicí stroje, mladí pomáhali starým, firmy nabízely své kapacity, ti s 3D tiskárnami tiskli respirátory a ochranné štíty, ajťáci vyvíjeli appky, medici šli pomáhat zdravotníkům, psychologové zdarma konzultovali, lidé podporovali své oblíbené podniky, sousedé organizovali společné nákupy… To byl jeden z našich novodobých maratonů. To byla chvíle, kdy jsme mohli zahlédnout, že homo economicus se v nás spouští, když vytáhneme „monopoly“ a ostatní se pro nás stávají konkurencí, nad kterou se snažíme nemilosrdně zvítězit. Hra, ve které mít = být a mít hodně = hodně být, v nás rozdmýchává naši soutěživou, mužskou stránku. A v kom se nerozhoří, má smůlu. V situaci, kdy naše bytí závisí na něčem jiném než na tom, kolik čeho vlastníme, se v nás v probouzí stránka pečující, solidární, altruistická. Najednou zjišťujeme, že kromě pravé ruky máme i levou.

Změňme hru a změní se chování, a když se změní chování, změní se život. Jenomže je to na prvním místě ekonomický systém, který z nás dělá někoho jiného než kdo jsme a tlačí nás do oddělenosti, sobeckosti a obecně do asociálního chování.

Chceme-li se znovu stát tím, kým jsme, je třeba přebudovat právě ekonomický systém. Dobrá zpráva je, že na to dnes existují velmi praktické návody. K těm nejlepším patří model Ekonomie koblihy a loklaizace popsaná v knize Naše budoucnost je lokální. Kdo jste nečetli, určitě se podívejte.

Zdroj: Dobrý život ve stínu konzumní společnosti.

_________________

Seriál „Byznys 101“ naleznete zde.
Projekt Zpátky k jídlu je zde.
Seznam našich aktuálních setkání je zde. Přijďte debatovat.
Projekty Slušné firmy můžete podpořit zde. Každý dar pro nás moc znamená.