Daňové ráje a (ne)placení daní, dotace a další skryté úlitby

„Existuje jen jedna a jediná společenská zodpovědnost byznysu, a to využít své zdroje k maximalizaci zisku v rámci stanovených pravidel hry, tj. otevřené a svobodné soutěže bez klamání a podvodu.,“ prohlásil v roce 1970 duchovní otec neoliberalismu Milton Friedman (zde). Předpokládám, že těmi „pravidly hry“ myslel Friedman platnou legislativu. O zákonu se mluví jako o nejnižší formě morálky (z latinského moralitas – správné chování). Zákony, pro firmy tedy například povinnost placení daní, jsou tedy tím nejelementárnějším pravidlem.

Začněme ve Friedmanově domovině, ve Spojených státech. Tam byla do roku 2017 základním pravidlem hry 35% daň z příjmů firem. Jaká ale byla realita? Pět set největších amerických firem platilo daň v průměru 21,4 % (zde). V roce 2017 se odhadovalo, že pouze americké firmy ukrývaly 1,3 bilionu dolarů majetku na offshore účtech, což pro firmy znamená značné plus na straně příjmů, ale pro USA je to obrovský výpadek na daních. Na pomyslných stupních vítězů stály Apple (200 mld.), Pfizer (193 mld.) a Microsoft (124 mld.) (zde). Osmnácti korporacím ze seznamu Fortune 500, které za dané období konzistentně vykazovaly zisk, se podařilo nezaplatit během osmi let žádné daně, nebo dokonce od státu dostávat dotace (zde).

Pouze americké firmy ukrývaly 1,3 bilionu dolarů majetku na offshore účtech, což pro firmy znamená značné plus na straně příjmů, ale pro USA je to obrovský výpadek na daních. Na pomyslných stupních vítězů stály Apple (200 mld.), Pfizer (193 mld.) a Microsoft (124 mld.).

V roce 2019 zaplatily americké domácnosti na daních 1,7 bilionu dolarů, zatímco korporace přispěly pouhými 230 miliardami (zde). V České republice jsou proporce podobné. Za rok 2019 se vybralo na daních 907 mld. Kč, z toho firmy zaplatily na dani z příjmů 175 mld (zde). Zajímavé je rozvrstvení zdanění podle bohatství. Zatímco v roce 1950 platilo 400 nejbohatších Američanů daň ve výši 70 % ze svých příjmů, v roce 2018 platili nejbohatší Američané poprvé v novodobé historii méně než kterákoliv jiná sociální vrstva – 23 % (zde). Zde jsou top 4 nejbohatších lidí světa podle toho, kolik odvedli na daních (zde).

Podle britského autora Jamese Meeka existuje kromě daně z přidané hodnoty a dalších jasně definovaných daní, jež daněmi nazýváme, i řada dalších daní, kterým se říká jinak a u kterých není na první pohled zřejmé, že jsou daněmi. Za daně považujeme obecně pouze to, co vybírá vláda. Jenomže o daň se jedná, pokud je platba povinná, ať veřejné nebo soukromé autoritě. V dnešním světě nemůžeme žít bez elektřiny, kterou si většina z nás neumí vyrobit sama ani v sousedské komunitě – účet za elektřinu je tedy daní za elektřinu. Nemůžeme žít bez vody a mnozí z nás nemají vlastní studnu – účet za vodu je pak vodní daň (zde, s. 17). Do daní je dále nutné započítat další státem vynucované platby, jako jsou pravidelné revize kotlů, komínů, výtahů… V případě podnikatelů potom mezi daně patří státem vynucované náklady na EET, povinné kontroly, hlášení, certifikace a povolení. Tyto skryté daně si připomínám pravidelně rovněž u nás ve státní škole, a to před každou školou v přírodě, na kterou nemůže dítě odjet bez razítka o tzv. zdravotní způsobilosti, nebo před lyžařským výcvikem, kde se vyžaduje razítko o kontrole lyží z profesionálního servisu.

Logika neplacení daní ze strany korporací a miliardářů je zřejmá: Čím méně peněz ve veřejných rozpočtech, tím horší zdravotnický, školský systém, veřejná doprava, silnice, kultura, více dluhů, chudoby, pocitů nespravedlnosti, extremismu. Čím více extremismu, tím více Trumpů, Babišů, Zemanů, Orbánů,… Čím více těchto sociopatických diktátorů, tím méně demokracie, více ultra-pravicového extremismu se vším, co máme možnost aktuálně ve světě pozorovat.

Jedním z velkých globálních průkopníků ve vyhýbání se placení daní je firma Apple. K lednu 2018 měl Apple 252 mld. dolarů zisku offshore, kde se může vyhnout placení amerických (a často jakýchkoliv jiných) daní. Mezi lety 2008 a 2015 vydělal Apple před zdaněním 305 mld. amerických dolarů a za tuto dobu zaplatil daně ve výši 5,8 % (zde). Apple utratí jen ve Washingtonu za rok 7,4 mil. amerických dolarů za lobbing. To je sice o poznání méně, než utratily Facebook (16,7 mil. USD), Amazon (16,1 mil. USD) a Google (11,8 mil. USD), zde ale viditelně to funguje. Časopis Fortune dává pro kontext příklad nákladů federálního programu Children’s Health Insurance Program (CHIP), který kryje náklady na zdravotní výdaje 9 milionů dětí z nízkopříjmových rodin. Úspora na daních je víc než dvakrát roční rozpočet CHIPu, kterému v době psaní knihy hrozí ukončení činnosti, neboť chybí peníze na jeho provoz (zde).

„Utrácet miliony, aby Apple ušetřil desítky miliard na daních, není ukázka zodpovědnosti vůči národu a jeho lidem. Je to ukázka chamtivosti, kterou Apple podniká výhradně pro své akcionáře, které takto odměňuje královsky.“ (zde). Josh Hoxie, Fortune

Česko se podle všeho stalo středoevropským daňovým rájem. Každá čtvrtá firma platí daně do sto tisíc korun. Petra Štěpánová ze společnosti Bisnode říká: „V posledních pěti letech stoupl podíl firem, které neplatí žádné daně, o osm procentních bodů na 52 %.“ (zde).

Veřejné služby a zdroje, jako jsou silnice, půda, voda, školství, zdravotnictví, záchranný systém nebo obrana, využíváme všichni. Je v tom ovšem určitá systémová nespravedlnost: silnice jsou přetížené kamiony, půdu ničí průmyslové zemědělství, vodu otravují pesticidy a další toxické látky – to vše pro zisk firem a ke škodě nás všech. Školský systém se nemění, neboť stále existuje především jako přípravka levné pracovní síly pro firmy. Na posledních válkách v Perském zálivu a v Afghánistánu je zase vidět, že státní výdaje na zbrojení jsou především výdaji na udržení a případně další rozšíření trhů pro firmy dané země.

„V posledních pěti letech stoupl podíl firem, které v Česku neplatí žádné daně, o osm procentních bodů na 52 %.“ Petra Štěpánová, Bisnode

A pak jsou tady dotace. V případě firem to znamená, že se z daní vybraných z větší části od jednotlivců a domácností platí jakési pozitivní daně, a celkově se tak ještě víc snižuje daňová zátěž firem až do absurdní situace, kdy si vlastně mnohé firmy se všemi jejich externalitami, greenwashingem a negativními dopady na společnost dotujeme z veřejných peněz. V souvislosti s klimatickými změnami vyplouvá na povrch, že hlavní příčina ekologické krize, spalování fosilních paliv, je v zemích G20 dotována ročně 147 miliardami dolarů. Zpráva konsorcia Climate Transparency uvádí, že mezi lety 2007 a 2016 se vládní dotace do fosilního průmyslu téměř zdvojnásobily a za posledních deset let vzrostly na současných 147 miliard dolarů (zde).  Ze zprávy Mezinárodního měnového fondu (MMF) vyplývá, že světové dotace na fosilní paliva činí ročně 1,9 bilionu USD, to znamená, že téměř 9 % ročních rozpočtů všech zemí připadá na podporu ropného, plynárenského a uhelného průmyslu ve formě přímých dotací, zákaznických slev a nezaplacených daní za znečištění (zde). Absurdním příkladem z Evropy jsou dotace, které jdou do zemědělství, z nichž většina končí na účtech zemědělských korporací, které nesou přímou zodpovědnost za zničenou krajinu a vodní zdroje.

Příklad k tématu dotací: „Agrofert je jednoznačným králem zemědělských dotací mezi soukromými firmami ve všech zemích Evropské unie. Koncern, pobírá z Bruselu každoročně stovky milionů korun a zanechává za sebou i společnosti z Francie, Španělska a dalších zemědělských velmocí.“ Hospodářské noviny

Hřebíček na hlavičku ohledně tématu vyhýbání se placení férových daní zřejmě trefil zkraje roku 2019 nizozemský historik Rutger Bregman, když na pravidelném setkání „ředitelů planety“ ve švýcarském Davosu zcela ojediněle našel odvahu a prohlásil toto:

„Jsem v Davosu poprvé a musím říct, že je to pro mě poněkud matoucí zkušenost… 1 500 miliardářů, kteří přiletí do Davosu svými soukromými tryskáči proto, aby si tu poslechli sira Davida Attenborougha o tom, jak ničíme planetu. … A slyším, jak tu lidé mluví o participaci, spravedlnosti, rovnoprávnosti a transparentnosti, ale nikdo nemluví o skutečném problému, kterým je vyhýbání se placení daní, tedy o tom, že bohatí neplatí svou férovou část. Připadám si jako na požárnické konferenci, kde se nesmí mluvit o vodě. Před deseti lety padla na Světovém ekonomickém fóru otázka: »Co by měl byznys udělat, aby se předešlo rozsáhlým společenským nepokojům?« Odpověď je jednoduchá. Přestaňte mluvit o filantropii a začněte mluvit o daních. Daně, daně, daně. Musíme začít mluvit o daních. Před několika dny tu byl miliardář, jak se jmenuje…? Michael Dell… a řekl: »Jmenujte mi jednu zemi, kde nejvyšší daňová sazba ve výši 70 % opravdu fungovala.« Já jsem historik… ve Spojených státech, v 50. letech za Eisenhowera, veterána 2. světové války. Nejvyšší sazba byla v té době 91 % pro lidi jako Michael Dell. Daň z nemovitostí (Estate tax) byla 70 %. Není to žádná raketová věda. Můžeme mluvit o všech těch hloupých způsobech filantropie, můžeme ještě jednou pozvat Bona, ale podstatou jsou daně. Musíme mluvit o daních. Daně, daně, daně. To je to, o co jde. Zbytek je nesmysl.“

Zdroj:

Možná namítnete, co je to za nesmysl, že by hyper-bohatí měli platit tak vysoké daně? Nenadřeli se dost, aby si svůj těžce nabytý majetek zasloužili? Co je na tom fér?

Díl odpovědi nalezneme v práci italsko-americké ekonomky Mariany Mazzucatové, která se rozhodla přijít na kloub tomu, proč technologické inovace, které tolik proměnily náš svět, jako Google, Apple, Facebook či Tesla, nevznikly v Evropě, ale v Silicon Valley. K obecně přijímaným mýtům patří, že za všemi těmito technologickými zázraky stojí soukromý kapitál, který vládne v USA, zatímco v Evropě převažuje neefektivní veřejné financování.

Mazzucatová zjistila, že opak je pravdou: Každý technologický vynález stojí na obrovské sumě veřejných peněz. Vývoj vyhledávacího algoritmu Googlu zaplatil grant od vládní agentury s názvem Národní vědecká nadace. Průkopník elektromobility Tesla se rozjel teprve potom, co dostal půjčku (465 mil. dolarů) od ministerstva energetiky Spojených států. Tři firmy, které Elon Musk založil (Tesla, SolarCity, SpaceX), získaly dohromady 4,9 mld. dolarů z veřejných zdrojů. Kdybychom šli ještě dál do historie, HTTP protokol, na kterém všechna tato inovace vznikla, vynalezl britský vědec Tim Berners-Lee a následně rozvinul na počítačích Evropské organizace pro jaderný výzkum v Ženevě. Internet začal jako síť počítačů pod názvem Arpanet financovaný americkým ministerstvem obrany. Stejné ministerstvo stálo za vývojem systému GPS. Vývoj pevného disku, mikroprocesoru, paměťového čipu a LCD displeje byly financovány též americkým ministerstvem obrany. Siri je produkt Stanfordského výzkumného institutu, dotyková obrazovka vznikla na Delawarské univerzitě díky dalšímu grantu Národní vědecké nadace a CIA.

Každý technologický vynález stojí na obrovské sumě veřejných peněz. Vývoj vyhledávacího algoritmu Googlu zaplatil grant od vládní agentury s názvem Národní vědecká nadace. Průkopník elektromobility Tesla se rozjel teprve potom, co dostal půjčku (465 mil. dolarů) od ministerstva energetiky Spojených států. Tři firmy, které Elon Musk založil (Tesla, SolarCity, SpaceX), získaly dohromady 4,9 mld. dolarů z veřejných zdrojů,…

„O Stevu Jobsovi se vzhledem k vizionářským produktům, které dokázal vymyslet a prodat, právem hovoří jako o géniovi. Ale příběh o Jobsovi jako géniovi vytváří mýtus o původu Apple produktů,“ píše Mazzucatová ve své knize Podnikatelský stát. „Bez masivní podpory ze strany veřejných investic do počítačové a internetové revoluce by všechny ty báječné vlastnosti vedly jen k vynálezu nové hračky.“ (zde).

To je jen jedna jediná branže a jeden způsob, kterým financujeme korporace ze společných peněz.

„Bez masivní podpory ze strany veřejných investic do počítačové a internetové revoluce by všechny ty báječné věci, pod kterými byl podepsaný Steve Jobs, vedly jen k vynálezu nové hračky.“

Tolik k tématu (ne)placení daní a tím i k základnímu přehledu strategií a technik k naplnění smyslu korporace, jímž je maximalizace zisku pro vlastníky. Není to přehled vyčerpávající, ale věřím, že dostačující pro pochopení toho, jak tato oblast lidské společnosti zkraje 21. století funguje. Opět přitom dodám, že vím, že existují firmy, jenž daně poctivě a férově platí – dokonce víc než musí – příkladem budiž Patagonia nebo i my s Peoplecommem.

V poslední části této kapitoly se podíváme na základní nástin toho, jak se z extrakčního, těžařského modelu „nastavit a odrbat“, který ochuzuje a rozděluje lidi a ničí planetu, dostat k modelu, který lidi naopak propojuje, podporuje hojnost a přírodě pomáhá regenerovat, tj. k modelu „obohatit, ne vytěžit“ – a nezapomeňme, že je to v našich rukou. Na to se můžete těšit od příště dál.

P.S.: Doporučuji i novou zprávu od „Public citizen“ s názvem „Cena nuly“. Jedním ze zjištění reportu je to, že 55 největších korporací nezaplatily v roce 2020 ani dolar federální daně z příjmu zatímco za stejné období utratily téměř 0,5 miliardy za politický lobbing a přímý nákup politiků a dohromady získaly 3,5 miliardy dolarů podpory od státu (zde).

Mapa daňových rájů firem s českým kapitálem: zde.

__________________________________

Tomáš Hajzler: LinkTree, FB, IG, Li, YT, Zprávy ze života, Knihy
Zdroj: Dobrý život ve stínu konzumní společnosti