Planeta plastem oděná
O to, co po sobě na téhle planetě zanecháváme, se zajímám už delší dobu. Přesto jsem za posledních 14 dní zažila pár AHA, o které mám nutkání se podělit. Absolvovala jsem s dětmi z naší školy ZŠ Labyrint (kterou mimochodem založili sami rodiče, protože jiná „přijatelná“ alternativa na opavsku nebyla) exkurzi třídící linky Technických služeb v Opavě. Pro upřesnění jen dodám, že se zde třídí pouze plasty, papír a sklo se sváží jinam.
Děti si odnesly hlavně to, že to na třídící lince smrdí. Což je logické, když vezmeme v potaz, že málokdo plasty vyplachuje a nezřídka se objeví obaly i s regulérním, i když zkaženým a plesnivým, obsahem. Náplní práce šesti lidí na třídící lince je se tím probrat a plasty vytřídit do 13 dále použitelných komodit. Na otázku, jaké jsou největší chyby, které lidé při třídění odpadu dělají, mi náš průvodce odpověděl zcela bez váhání: „Jednak, že lidi plasty neopláchnou – ne kvůli další recyklaci, ale aby se lidé u linky nemuseli probírat plesnivými zbytky jídla. A potom že házejí komunální odpad do tříděného“.
Můj smutný poznatek spočíval v tom, že i když je ČR jedničkou v Evropě co se třídění odpadů týče a množství vytříděného odpadu rok od roku stoupá přibližně o 10%, nesnižuje se tím téměř vůbec množství komunálního odpadu. Jen Opava (cca 60.000 obyvatel) za 1 měsíc vyprodukuje 1000-1200 tun komunálního odpadu, 120 tun plastů, 100 tun skla a 100 tun papíru. Nosíme si domů (a následně vyhazujeme) čím dál více obalů a odpadu. A kde to všechno končí?
Recyklační stálicí je jednoznačně sklo. To se dá zpracovávat stále dokola a je recyklovatelné ze 100%. Výroba nových lahví ze starých je dokonce levnější než vyrobit sklo nové. Papír se dá údajně recyklovat cca 7x, pak už se z něj vyrobí něco na spálení nebo na jinou definitivní spotřebu, případně se spálí rovnou. Náš průvodce na třídící lince k tomu dodal: „Papír je ještě to nejlepší, když už je potřeba kupovat něco v obalu, tak papír je nejlepší varianta“.
No a nyní k favoritům dnešní doby – plastům. Tady těch AHA bylo hned několik. Měla jsem dojem, že když třídím plasty, vyrobí se pak z nich něco jiného, i kdyby třeba sáčky na odpad. Plastové AHA číslo jedna: 50% naší stodvacetitunové hromady je nekvalitní a nerecyklovatelný plast a po vytřídění slouží jako příměsné palivo do cementáren, jde například o mikrotenové sáčky, různé fólie, atd. V obsahu žlutých kontejnerů zaměstnanci najdou ještě stále 3% komunálního odpadu. A konečně: 47% se vytřídí k dalšímu využití – u pásu třídicí linky stojí několik zaměstnanců a jeho obsah ručně třídí na celkem 13 druhů plastů (PETky – čiré, modré, zelené, obaly od drogerie – jarů, pracích gelů, tvrdé plasty jako např. prádelní koše, přepravky, atd.).
Plastové AHA číslo dvě následovalo asi až po týdnu po exkurzi, kdy jsem se do zpracování odpadu ponořila víc v rámci přípravy navazujícího workshopu pro děti. Spalovna a palivo do cementáren mi totiž znělo jako noční můra. Před desítkami let to tak zřejmě i bylo, dnes však mají tato zařízení dvou až třístupňové čištění spalin a vše je pečlivě monitorováno. Nejvíce dioxinů – látky vznikající při každém spalovacím procesu – produkují hutě, železárny, nákladní doprava a také nelegální spalování odpadů nebo nekvalitních paliv v domácích topeništích. Spalovny se na roční produkci dioxinů u nás podílejí asi desetinou procenta. Otázkou je, jestli i všechny cementárny a jiná místa, kde se nekvalitní plast spaluje, jsou stejně dobře vybavená a monitorovaná. Dle názoru našeho průvodce na exkurzi je to však stále ekologičtější cesta likvidace plastu, než když je plast součástí komunálního odpadu.
Plastové AHA číslo tři: Vytříděný plastový materiál se v drcené podobě prodává jako surovina k druhotnému zpracování. I tak 80 – 90% končí v Asii. K nám se pak vrací nejčastěji jako duté vlákno pro různé výplně bund či materiál funkčního oblečení. Větší zájem je o recyklát z čirých PET lahví (výkupní cena je 12 tisíc Kč/t), barevné petky jsou jen za poloviční cenu (zelené 5 tisíc Kč/t, modré 6 tisíc Kč/t). Proč použité plasty lítají a jezdí přes půl planety, aby se k nám vrátily jako nové a naleštěné? A opravdu potřebujeme každou příchuť minerálky v jiné barvě plastu? Kolik asi bude stát výkup žluté PET lahve? Tedy v případě, že i žlutá by měla to štěstí a byla jednou z 13 komodit, které se dále zpracují a neskončí v kotli, jakkoli dobře hlídaném.
Při představě, že moje víčko od jogurtu nebo plínu mého syna by tu po mě museli řešit ještě mé pra-pra-pra-pravnoučata, se docela stydím. Jak z toho ale ven? Začít víc přemýšlet! Nejen o tom, co a v čem nakupujeme, ale i že a co vůbec nakupovat chceme. A kromě peněženky a mobilu do tašky přibalit i látkové pytlíky (osobně mám vyzkoušené ty od Love Your Home, která je součástí sítě Slušných firem, a pár jsem si jich ušila i sama ze staré záclony). Naštěstí už dnes jako houby po dešti rostou bezobalové obchody po celé republice – např. Bezobalu.org s potravinami nebo Nebaleno.eu s eko drogerií a kosmetikou. Pytlíci.cz mohou být variantou pro ty, kteří mají všechny bezobalové obchody daleko, jejich kvalitní papírové pytlíky se dají využít ještě na spoustu dalších věcí. A pro opravdu skalní příznivce (nebo zvědavce) bezobalového života se nabízí vyzkoušet Zero Waste životní styl, loni jsme se mohli v Praze setkat i se světovou guru tohoto přístupu Beou Johnson při příležitosti českého vydání její knihy Domácnost bez odpadu. Není důležité být rovnou českou Beou Johnson, je důležité začít a najít si každý svou míru. Třeba tím, že si jablka nekoupíte do mikrotenového sáčku, ale rovnou do tašky. Nebo si ten sáček přinesete z domu 🙂 Fantazii se meze nekladou a každý ušetřený sáček se počítá. Díky za to, že to aspoň zkusíte!
