Konečně v Maříži. Konečně spolu.

Aby byla skupina komunitou, je třeba spolu-být a spolu-tvořit. Kromě přednášek, besed, workshopů, různých spolu-prací mezi členy, jsou jednou z forem spolu-bytí našeho společenství i výlety s rodinami a pak také exkurze do různých inovativních podniků/organizací. Minulý víkend jsme tyto dvě aktivity spojili a vydali se do Maříže. Byla to cesta v mnoha ohledech unikátní. Zaprvé to byl náš první společný výlet od prosince 2019, první od chvíle, co jsme se se Slušnou firmou posunuli na další úroveň, komplet přepsali web a zaměřili se na kořeny a evoluci podnikání (místo „pouhé“ etiky/slušnosti). Hlavně jsme ale společnou cestu do Maříže plánovali už nespočetněkrát, ale kvůli covidu zůstávalo dlouho jen u plánů.

Kdo Maříž znáte, víte, že je to fenomén, který se začal klubat už koncem komunismu. Jeho zakladatel, akademický malíř a sklář Kryštof Trubáček tvrdil, že každý člověk umí malovat, tak jako všichni umíme třeba běhat. Tvorba je přitom základní formou sebe-vyjádření a napojení se na sebe.

Když pak objevil – v té době vybydlenou – sudetskou obec Maříž, na rakouské hranici, zamiloval se do místního ducha a založil „Keramiku Maříž“. Po jeho předčasném odchodu převzala firmu jeho manželka Markéta Trubáčková, která je už několik let i členkou naší poradní skupiny a spřízněnou duší.

O Maříži tu budeme ještě psát, s Markétou plánujeme natočit pár roz-hovorů, neboť příběhů má za posledních 30 + let neuvěřitelně.

Dnes se podívejte jen na pár fotek, případně si počtěte u nich na webu.

Kromě pobytu v Maříži jsme vyrazili i na pochod přes hranici, do vedlejší rakouské hranice. Po cestičkách je to méně než 1 km. To byl v mnoha ohledech též fascinující zážitek. Mě osobně zasáhly, ze všeho nejvíc, dvě věci:

Zaprvé kontrast zcela funkční rakouské obce v porovnání se stále (do velké míry) „vybydlenou“ Maříží. Před odsunem původních obyvatel, srovnáním většiny vesnice se zemí  a uzavřením do pohraničního pásma tu žilo přes 400 obyvatel, fungovala tu škola, kostel, soběstačná místní ekonomika. Dnes je tu jen pár domů a stopy bývalého (dnes rozbitého) života jsou tu stále velmi viditelné.

Zadruhé mě na rakouské straně nadchly dva samo-obslužné krámky – jeden na vajíčka přímo na slepičí farmě, druhý na sortiment jídla vypěstovaný, zpracovaný na hospodářství jednoho z obyvatel. Je vždy krásné zažít důvěru, na které podobné „podniky“ stojí. Mrkněte na pár fotek:

Všechny fotky zde.

P.S.: Všechny předchozí díly seriálu Byznys 101 naleznete zde.
Seznam našich aktuálních setkání je zde. Přijďte debatovat.
Projekty Slušné firmy můžete podpořit zde. Každý dar pro nás moc znamená.