Josef Dvořáček: O kořenech, sounáležitosti, pokoře a o tom, proč by se podnikatelé měli stát poutníky

Zde je přednáška Josefa Dvořáčka ze Sonnentoru, z naší poslední besedy na téma podnikání na principech slušnosti, lokalizace a prospěšnosti z cyklu Příběhy z okraje. Na přednášku se můžete podívat ze záznamu níže. Pod videem si přečtěte hlavní myšlenky, které mě osobně zasáhly nejvíc. Ne vždy jsou to přesné citace, spíše ideje převyprávěné mým jazykem.

„Je smutné, že za slušností je dnes třeba jít až na okraj společnosti.“

„Být „svatým“ znamená dělat denně malé správné věci.“

„I velmi těžké časy mohou být lehké, když lidi drží pohromadě.“

K tématu kořenů: Dodnes jsou lidé, kteří Josefovi ukazují zuby, které jim dělal jeden jeho dědeček nebo trámy v kostelech, který stavěl ten druhý…

„V dnešním světě nám chybí pospolitost rodiny.“

„K tradici stavění máje u nich v obci: Je jedno, jakou úlohu kdo zastane, každý má jeden společný úkol, chlapi staví, ženy pečou, děti lítají kolem,… Všichni spolu-pracují na jedné velké věci.“

„Zjistil jsem, že nejlepší spolu-pracovníci jsou skauti nebo ti, co mají doma hospodářství, ti, kteří umí podnikat. Nechceme závislé zaměstnance, ale spolu-podnikatele.“

„Mezi sousedy nemáme ploty. Ploty jsou překážky zamezující spolupráci mezi lidmi.“

O setkání s benediktinským mnichem Anselmem Grünem: V Benediktinském kláštěře fungují jako soběstačná firma, provozují řadu podniků, mimo jiné  zemědělských. Na otázku, zda používají nějakou chemii/pesticidy Josefovi odpověděli, že už 700 let nestříkají a nevidí důvod, proč to měnit.

„Dodavatelé jsou pro nás součástí našeho společenství, naší „rodiny“, včetně dodavatelů ze zemí globálního Jihu. Tj. tykáme si, pořádáme pravidelná setkání, učíme se od sebe, sdílíme. V tradičním nákupu platí, že čím víc někoho zmáčknete, tím víc vyděláte.“

„Jak se chováme k půdě, tak se chováme k sobě.“

„Firma musí fungovat jako komunita lidí, kteří se mají rádi. Tomu pomáhá vymýšlet nějaké aktivity nad rámec činností firmy. V Sonnentoru to je například komunitní vytáčení medu of „firemních“ včel nebo společné nakupování jídla ve velkém – např. brambory pro 180 lidí najednou (za kamarádské ceny), samozřejmě bez pesticidů, v biokvalitě.“

„Jde o maximalizaci hodnot, ne zisku.“

„Přál bych si, aby se pěstování a zpracování jídla vrátilo domů a aby se do něj opět zapojili místní lidé.“

„I u sebelepší práce se dostaví rutina. My se jí snažíme rozbít třeba tím, že naše čaje s námi přijedou občas balit i vozíčkáři.“

„Jsme otevřená firma. Nic netajíme. Přijet k nám může kdokoli – klidně i „konkurent“.

Zkušenost z cesty do Santiaga de Compostela: „Uvědomil jsem si, že jako motorista potřebuji silnice,  motoresty a parkingy. Ale pro mě jako pro poutníka jsou dálnice, parkingy, motoresty, pumpy ta nehorší místa, kde se mohu vyskytnout.“

„Jde o to, abychom se i v podnikání stávali poutníky. Proč ale chodit na okraj světa, když nám to samé může poskytnout i soused.“

O pokoře: „Na pohřeb mýho táty přišlo 1500 lidí. Až tam jsem se dozvěděl, co můj táta všechno udělal.“

„Malé věci mění svět.“

Druhá přednáška ten večer byla od Standy Martince z Komy Modular, po které následovala společná debata. Ty dáme do blogu příště.

Slajdy zde:

Kdo byste chtěli Sonnentor navštívit a setkat se s Josefem Dvořáčkem, další možnost je 2.11. zde.

_________________

Další díly seriálu „Byznys 101“ naleznete zde.
Seznam našich aktuálních setkání je zde. Přijďte debatovat.
Projekty Slušné firmy můžete podpořit zde. Každý dar pro nás moc znamená.