Tragédie drobných místních podniků

Kam chodíte nakupovat? 

Za roh do místního obchůdku, nebo jezdíte do super- či hypermarketů? 

Ve většině měst a městeček na jih za naší jížní hranicí neujdete v obytných čtvrtích často ani pět metrů, abyste přitom nenarazili na kavárnu, potraviny, zeleninu nebo pekařství. A když půjdete dál, můžete si být jisti, že minete hokynáře, další zelináře, pekaře, masnu, drogerii, rybárnu, restaurace, bary, všelijaké opravny, řemeslné dílny a čas od času i tržiště. 

Všechna taková místa mají leccos společného: tím nejmarkantnějším je to, že nabídka je zpravidla prvotřídní, a přitom cenově dostupná, a obsluhují vás vlídní a vstřícní lidé. Nejsou to anonymní (nad)národní řetězce typu Starbucks, Kaufland nebo OBI, jsou to podniky či firmičky, které provozují sousedé (na prvním místě) pro sousedy. A už jenom z této podstaty platí, že soused souseda neošidí. Pokud by ošidil, ať už mizernou kvalitou nebo na penězích, zkazil by si pověst. Všichni v okolí by si to řekli. Proto je v těchto krámcích základem co nejčerstvější zboží z co nejpoctivějších surovin, protože tak to přeci chodí, když děláme něco pro sebe a své blízké. Milé je i to, že ceny jsou zpravidla nižší než v řetězcích, neboť při tomto druhu podnikání se nemaximalizuje zisk, ale zajišťuje se obživa tak, že se slouží ostatním. Zisk je přiměřený, ne co nejvyšší. Důležitým faktem je, že peníze zůstávají doma a nekončí neznámo kde na účtech vlastníků, případně manažerů globálních korporací. Tento fenomén vystihuje snad nejlépe následující odstavec, který možná znáte z internetu, kde svého času koloval napsaný na tabuli před nějakým obchodem: „Když nakupujete od malého nezávislého podnikatele, nepřispíváte nějakému anonymnímu generálnímu řediteli na to, aby si koupil třetí jachtu. Přispíváte malé holčičce na taneční kroužek, malému klukovi na týmový dres a mámě s tátou na jídlo, které večer přinesou na stůl.“ 

Svou roli hraje také to, že čím lépe funguje místní ekonomika, tím spíše najdou místní lidé práci doma (ať už přímo doma nebo od domova co by kamenem dohodil) a nemusejí za prací každý den dojíždět. Doma tak můžou žít se vším všudy, nejenom přespávat. Obec bohatne s tím, jak bohatnou její místní podnikatelé a další obyvatelé. Lokální obchody, dílny, opravny a trhy plní i důležitou společenskou funkci: jsou místem, kde se potkávají sousedé, a vzniká tu tak tolik potřebný sociální kapitál – tj. vztahy a důvěra, základní mezilidský tmel, přirozený bezpečnostní systém a tolik potřebná „vesnice“ pro výchovu dětí. Platí, že o co víc důvěry, o to bezpečnější, radostnější, zdravější, levnější a klidnější život. 

Sečteno podtrženo: Síť prosperujících místních podnikatelů je klíčovou ingrediencí dobrého života. Zde je pět základních důvodů, proč musíme drobné místní podniky znovu-oživit. Zdroj: Nouzový stav podnikání

U nás doma v Praze – Komořanech máme v době, kdy tato kniha vzniká, k ideálu daleko. Do půl kilometru máme na výběr ze tří vietnamských večerek a jednoho nadnárodního supermarketu Billa. Vietnamské večerky jsou záchranou pro všechny zdejší dědečky, babičky a další méně mobilní obyvatele. Jenomže jejich podnikatelským modelem je levně nakoupit v akci v nedalekém Kauflandu a pak to co nejdráž přeprodat. Zpravidla se jedná o malý prostor vycpaný do stropu zbožím, což v kombinaci s často unaveným a duchem nepřítomným prodavačem znamená, že se v takovém krámku zdržíte jen po nezbytně nutnou dobu a šance na to, že byste si tu s chutí popovídali se sousedem, je dost mizivá. 

Než přišla Billa, měli jsme tu jednu českou prodejnu potravin a také samoobsluhu provozovanou řetězcem Hruška. S příchodem Billy obě zkrachovaly. Kromě toho tu jsou čtyři hospody, z nichž dlouhodobě se drží jen ta „U Bukačů“. Tři zbylé dokola krachují. Dlouhodobě tu tak vlastně fungují jenom Bukačovi a pak ještě naše místní masna „U Koťáka“. Obě tato místa jsou přesně tím druhem krámku, kam chodí štamgasti, stálí zákazníci, kde se potkávají sousedé a kde se žije… Je to dobrý základ, přestože 3 500 obyvatel by možná uživilo mnohem víc podobných míst. Není to tak dávno, co v prostorách bývalé samoobsluhy pekařství s kavárnou a já si všímám, že to, co znám z měst na jih a na západ od našich hranic  a v Čechách například z Litomyšle, začínám poprvé zažívat i u nás doma. Pekařství totiž způsobilo, že na ulicích najednou potkávám sousedy, se kterými se zastavujeme a povídáme se. Fascinuje mě, co dokáže jeden jediný místní podnik (více viz (Fenomén Mareš vs. Kaufland aneb, jak místní nezávislé obchody proměňují čtvrť). 

V mnoha místech mimo postkomunistickou Evropu jsou tyto místní, často z generace na generaci předávané rodinné firmy ještě dnes základem tamní ekonomiky a jedním z důležitých základů dobrého života pro lidi v obci. Cítím potřebu si občas připomenout, že to, co známe zpoza našich jižních a západních hranic, fungovalo úplně stejně i v Československu, a to až do konce čtyřicátých let minulého století. Jenomže v roce 1939 se ten po generace budovaný systém začal hroutit: s nástupem nacistů k moci jsme přišli nejprve o židovské podnikatele, v roce 1945 vyhnali zase pro změnu Češi všechny německé a nakonec se v roce 1948 prodrala k moci komunistická strana, která postupně vystrnadila zbývající české obchodníky a další drobné podnikatele. Místní soběstačnost a podporu ve vzájemně provázaných vztazích vystřídaly na dlouhých čtyřicet let socialistické sámošky, rajky a další unifikované centrálně řízené obchody. V roce 1990 se krátce zablýsklo na lepší časy, ale netrvalo dlouho a otevřený prostor vyplnily (stejně jako za socialismu centrálně řízené) nadnárodní super-, hyper-, mega- a giga- markety a další řetězce. Dramaticky se rozšířila nabídka co do počtu položek, ale kvalita a dostupnost jídla, zboží a služeb zůstala na mnoha místech buď stejná, nebo se zhoršila. Úsměvným dokladem tohoto tvrzení je stále rostoucí popularita tzv. retropotravin, které si některé supermarkety nechávají připravit podle receptur z dob socialismu, a smutným dokladem je u nás notoricky probírané diametrálně odlišné složení „identických potravin“ v českých řetězcích v porovnání s týmiž řetězci v Německu či Rakousku. 

Chcete-li, pomoct, zde je to, jak můžete. Zdroj: Nouzový stav podnikání.

PS1: K tématu doporučuji mimo jiné: Dvanáct (utajovaných) faktů o supermarketech, které by mělo znát každé dítě, Supermarkety vs. nezávislí obchodníci, Podpora místních obchodníků jako klíčový krok k přechodu k prosperující společnosti, Šestnáct rozdílů mezi Marokem a Španělskem aneb na kontrastech je vidět i to neviditelné, Podpoř svého vinaře, Podpoř svého kavárníka.

PS2: Zde pro inspiraci několik fotek drobných místních obchodníků z Francie, Turecka, Holandska a Maroka:

PS3: Abychom si vyjasnili, co míníme drobným místním podnikem, prosíme lidi, aby nám posílali fotky svých podniků s krátkým popisem, které pak přidáváme do tohoto alba.

PS4: Seriál vychází na tomto blogu každé úterý a vzniká z připravované knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti. Kniha vyjde na podzim 2020. Chcete-li se o ní dozvědět jako první, nechte na sebe email zde a my vám napíšeme, až bude v prodeji.
Jedním ze závěrů knihy je i nutnost znovu-vybudování sítě drobných místních podniků jako protiváhy nadvládě řetězců a obecně korporací. Globalizaci je nutné vyvážit lokalizací. I proto jsme spustili výzvu podpory drobných místních podniků. Souzníte-li, prosím, pomozte nám jí šířit. Díky!

Tomáš Hajzler: FB, IG, Li, YT
Knihy k tématu: zde