Úvod do stručné historie korporace

5. díl seriálu o tom, co je to firma (korporace), jak vznikla, jak funguje a v čem všem ovlivňuje naše životy.

29.7.2020, Tomáš Hajzler

Úvod do stručné historie korporace

Zdravím vás u dalšího dílu seriálu o tom, co je to firma, jak vznikla, jak funguje a v čem všem ovlivňuje naše životy. Dnešní díl je úvodem do historie korporace.

Pravidla „hry“ zásadně změnila korporace. Čím méně funkční je síť nezávislých místních podniků, tím více se daří korporacím (tedy velkým centrálně řízeným a často i veřejně obchodovatelným, tj. bez konkrétního vlastníka, firmám s kořeny mimo místa, kde podnikají). V dnešním světě má málokterá entita takovou moc jako právě nadnárodní korporace. Na to, jaký obrovský vliv má na náš život, je s podivem, jak málo ji známe a jak málo toho víme o principech jejího fungování. Úlohou korporace bylo od samého počátku potlačení necentralizované obchodní výměny mezi obyčejnými lidmi a lokálními malými firmami. Jejím cílem bylo a je vytěžit maximální hodnotu od zákazníků a komunit v místech svého působiště. Korporaci si můžete představit jako gigantický vysavač, který z míst, kde působí, vysává všechno, co je možné zpeněžit. Cílem korporace rozhodně není dlouhodobý rozvoj lokálních míst, kde působí, byť se tak většina snaží navenek prezentovat – s vynaložením miliard dolarů ročně. 

Jeden z předních odborníků na téma fungování dnešního podnikatelského systému, autor mnoha světových bestsellerů, Douglas Rushkoff, z jehož práce a zdrojů v tomto seriálu vydatně čerpám, popisuje korporaci jako „sociopatickou entitu vytvořenou za účelem generování bohatství a jakoukoli cestou rozšiřující svůj dosah.“

Úlohou korporace bylo od samého počátku potlačení necentralizované obchodní výměny mezi obyčejnými lidmi a lokálními malými firmami. Jejím cílem bylo a je vytěžit maximální hodnotu od zákazníků a komunit v místech svého působiště.

Je mi jasné, že jsou to závažná obvinění, a navíc v příkrém kontrastu s dnes běžně přijímanými stereotypy. Mohu-li požádat, nesuďte dne před večerem, a pojďte se společně se mnou vydat daleko před rok 1939, abych vám celou problematiku mohl ukázat v hlubších souvislostech. 

Korporace tak, jak ji známe, se do dnešní podoby vyvinula ve třech hlavních vývojových etapách: vznikla v pozdním středověku, po občanské válce ve Spojených státech získala právní subjektivitu a ve 20. století se postupně stala středobodem našeho života, naším chlebodárcem a „laskavým ochráncem“. Ale nepředbíhejme…

V pátém a šestém století se Evropa – po pozvolném pádu Římské říše – ocitla v chaosu. Tehdejší obyvatelé žili izolovaně pod nadvládou samosprávných a do velké míry soběstačných venkovských panství. Půdu v té době vlastnila šlechta, případně církev, a ti ji jako tzv. léno propůjčovali vazalům výměnou za řadu povinností, především vojenskou loajalitu. Vazalové pak nechávali na této půdě hospodařit drobné rolníky výměnou za přebytky úrody.    

Korporace tak, jak ji známe, se do dnešní podoby vyvinula ve třech hlavních vývojových etapách: vznikla v pozdním středověku, po občanské válce ve Spojených státech získala právní subjektivitu a ve 20. století se postupně stala středobodem našeho života.

Podle řeckého ekonoma Janise Varufakise bylo důležitým milníkem v historii podnikání zdokonalení technik mořeplavby, ke kterému vedl pokrok ve výrobě lodí v Evropě a vynález kompasu v Číně v 9. století. Evropští kapitáni díky tomu mohli začít objevovat nové námořní cesty. Britští, holandští, španělští a další obchodníci tak začali vyvážet vlnu z Anglie a Skotska, aby výměnou z Číny nebo Indie přiváželi koření, hedvábí, ocelové meče nebo třeba i více jiné vlny. V Anglii a Skotsku se v určitém momentě rozkřiklo, že právě vlna je skvělý způsob, jak zbohatnout a tím znásobit svou moc. Místní šlechta se začala ptát, k čemu jim jsou všichni ti nevolníci pěstující brambory nebo řepu, když zelenina nemá na nově vznikajícím mezinárodním trhu prakticky žádnou hodnotu. A tak začal jeden po druhém nahrazovat nevolníky ovcemi, které byly výnosnější a samozřejmě i ovladatelnější. Během několika desítek let se tvář britského venkova změnila k nepoznání. Relativní klid a jistoty místních obyvatel, které se dědily z generace na generaci, byly pryč. Základem feudálního řádu bylo totiž od nepaměti to, že lidé se dělili na ty, kdo vlastnili půdu a na ty, kdo na ní pracovali. O tom, do jaké skupiny člověk patřil, rozhodlo to, kde se narodil. Z dnešního pohledu se to sice může jevit jako nespravedlivé, ale společnosti to dávalo jistý řád. Nevolníci pracovali na panství svého pána, který se s poddanými o výnosy dělil. Samozřejmě, že byli panovníci velkorysí i hamižní, ale v každém případě to byl systém, který dával lidem po generace určitou jistotu.

A o tuto jistotu najednou tisíce anglických a skotských nevolníků přišly. Pán je už nepotřeboval, a tak byli nuceni dát se do pohybu s jednoduchou nabídkou: „Za kus chleba a střechu nad hlavou uděláme cokoliv.“ Tak se zrodila námezdní práce. 

Ze všech tří částí, které jsou zapotřebí k vytvoření každého produktu, tj. z 1) lidské práce, 2) nástrojů nebo strojů, 3) místa či prostoru (půda, důl, kancelář apod.), se postupem času stalo zboží určené ke směně na některém z nově vzniklých trhů (s prací, zbožím a s půdou). Pro většinu lidí to znamenalo nutnost na nějaký trh vstoupit. Z poddaných se tak stali obchodníci, přinejmenším obchodníci s vlastní prací. Někteří bývalí nevolníci pokračovali na panství svého pána, ale už za jiných podmínek – jako nájemci s tím, že výše nájmu se odvíjela podle ceny vlny. Varufakis tuto novou situaci popisuje takto: „Zatímco matky a otcové těchto námezdních dělníků žili v úzkosti, zda jim pán ponechá dostatečnou část sklizně, aby v zimě netrpěli hlady, oni se už trápili něčím jiným: podaří se nám na trhu prodat vlnu a utržit za ni dost na to, abychom dokázali pánovi zaplatit nájem a koupit dost kukuřice, abychom nakrmili naše děti?“  

Možná se ptáte, proč se námezdní práce a později i parní stroje a s nimi první továrny objevily právě ve Velké Británii. Proč právě tady, a ne třeba ve Francii nebo v Číně? Varufakis uvádí dva hlavní důvody: „V Británii vlastnila půdu menší skupina osob a tito majitelé půdy neměli (na rozdíl od jiných evropských nebo čínských feudálů, kteří veleli velikým soukromým armádám) významnější vojenskou moc. Z důvodu nepřítomnosti vojenské moci si museli vymyslet způsoby obohacení, které by nezávisely jen na použití hrubé síly.“ 

PS: Seriál vychází na tomto blogu každé úterý a vzniká z připravované knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti. Kniha vyjde na podzim 2020. Chcete-li se o ní dozvědět jako první, nechte na sebe email zde a my vám napíšeme, až bude v prodeji.
Jedním ze závěrů knihy je i nutnost znovu-vybudování sítě drobných místních podniků jako protiváhy nadvládě řetězců a obecně korporací. Globalizaci je nutné vyvážit lokalizací. I proto jsme spustili výzvu podpory drobných místních podniků. Souzníte-li, prosím, pomozte nám jí šířit. Díky!

Zde jsou předchozí čtyři díly seriálu:

4 – Tragédie místních podnikatelů
3 – Evoluce firmy: Zelená a tyrkysová fáze
2 – Evoluce firmy Aneb nejsme stromy, ale housenky
1 – Firma jako stroj na peníze a moc

Příští týden se seznámíme s dvěma zásadními vynálezy z období renesance, které byly nutnou podmínkou pro následný vynález korporace.

Tomáš HajzlerFB, IG, Li, YT
Knihy k tématu: zde

newsletter

Chcete-li zůstat v kontaktu, propojme se přes Facebook – Slušná firma nebo na sebe nechte kontakt a my vám občas pošleme email s informacemi z našeho snažení o změnu podnikání směrem k větší obecné prospěšnosti.

Je samozřejmostí, že vaše e-mailová adresa zůstává pouze u nás.

Aktuální newsletter si můžete prohlédnout zde.

Kontakt

E-mail:

zuzka@slusnafirma.cz

 

Doručovací adresa:

Zuzka Janglová, Slušná firma z.s.
Havelcova 123, 280 02 Kolín 3

 

Fakturační údaje:

Slušná firma, z.s., Boženy Jandlové 3, Praha 4 – Komořany, 140 00
IČ: 08391688

 

Bankovní spojení:

FIO banka, a. s. 2601683168/2010

Napište nám

  • This field is for validation purposes and should be left unchanged.
×

Zůstaňme v kontaktu

Chcete-li od nás 1x za 4 - 8 týdnů zprávu o tom, na čem pracujeme, nechte na sebe kontakt. Díky!