Patagonia: exkurze do budoucnosti nadnárodních firem – 65. díl seriálu Byznys 101

Byznys 101 / 18. 3. 2023 /

Na fotce v úvodu vidíte moje boty. Patří k mým nejoblíbenějším, a tak málokteré nosím tolik jako právě tyto. Mám je už od roku 2007. Za tu dobu bylo jen třeba opravit podrážky, jinak drží. Vyrobili je v Patagonii, o které vám chci vyprávět v 65. díle našeho seriálu. Bude to na nějakou chvíli poslední příklad polykultury podnikání budoucnosti, kterou jsme mapovali v několika posledních dílech. V následujících dílech se budeme věnovat systému, pak se k příkladům ekonomiky sloužící lidem a respektující přírodu, vrátíme.

Nadnárodní korporace nejspíš nezanikne, ale bude muset projít zásadní transformací. Ta akciová, veřejně obchodovatelná, je bohužel „zakletá“ ve fázi modernistické oranžové hegemonie. Jejím jediným cílem je zajišťovat akcionářům stále vyšší zisk. Pokud se má i korporace posunout ve vývoji dál, je třeba změnit mimo jiné právě systém vlastnictví. Příkladem budoucnosti korporace pro nás může být v mnoha ohledech právě Patagonia.

Patagonia pro mne byla dlouho jen jižní část Chile a Argentiny. Až jsem jednou ten název zahlédl na nějaké bundě a začal si všímat, že se tak jmenuje i firma na out-doorové oblečení. Pak jsem si přečetl knihu Let My People Go Surfing (Nechte mé lidi, ať jdou surfovat) od Yvona Chouinarda, který Patagonii v roce 1973 založil. Ta kniha mi učarovala.

Chouinard v ní popisuje, jak se stal podnikatelem vlastně proti své vůli, když si uvědomil, že jako jednotlivec toho moc nezmůže, zatímco s firmou může být jeho vliv značný. O podnikání v knize doslova říká: „Podnikám už přes šedesát let. Je pro mne stejně obtížné vyslovit tato slova, jako je pro někoho obtížné připustit, že je alkoholik nebo práv­ník. Nikdy jsem o profesi podnikatele nebo obchodníka neměl valného mínění. Musím říct, že právě toto je jedna z věcí, ve kterých mi Chouinard otevřel oči. Do té doby mě nikdy nenapadlo, jak logické je, že se změnou jedné firmy dostaneme mnohem dál než změnou jednoho jednotlivce.

„Podnikám už přes šedesát let. Je pro mne stejně obtížné vyslovit tato slova, jako je pro někoho obtížné připustit, že je alkoholik nebo práv­ník. Nikdy jsem o profesi podnikatele nebo obchodníka neměl valného mínění.“

Yvon Chouinard

Yvon Chouinard se narodil v roce 1938 a většinu života strávil na horách. Svému stylu řízení firmy říká MBA, což znamená Management By Absence neboli řízení nepří­tomností. Ve firmě ho prostě potkáte spíš náhodou, neboť je většinu času na chatě ve Wyomingu, někde na skalách, na surfu, na kajaku nebo na rybách. Málokdo má tak dobrý, přímý přehled o katastrofální degradaci ekosystémů napříč planetou jako on. Mnohá místa totiž pozoruje opakovaně už přes sedmdesát let. Říká, že když člověk stráví většinu života v přírodě tak jako on, uvědomí si, že za tu přírodu nese zodpovědnost. Sídlo firmy je v kalifornské Ventuře, co by kamenem dohodil do Los Angeles, ale když jsme se tam byli za nimi podívat, Yvon zrovna někde v chilské Patagonii rybařil. Říká o sobě, že na začátku přečetl hromadu podnikatelské literatury a došlo mu, že o podnikání se může naučit nejvíc od mravenců: „Ti nemají žádný management. Každý mravenec prostě jen dělá svoji práci. Jednoduše si vyjasní misi a pak to jde samo.“ Na této filozofii Yvon svoji firmu vybudoval.

„Mravenci nemají žádný management. Každý mravenec prostě jen dělá svoji práci. Jednoduše si vyjasní misi a pak to jde samo.“ Na této filozofii funguje i Patagonia

Patagonia je pro něj na prvním místě nástroj, jak informovat ostatní o ekologické krizi a inspirovat je v jejím řešení. Je to firma, která své zákazníky od nákupu odrazuje – mezi jejich nejznámější kampaně patří inzerát s fotkou jejich bundy a nápisem „Tuto bundu si nekupujte“. Své zákazníky vyzývají, ať rozbité oblečení nevyhazují, ale přinesou nebo jim ho pošlou na opravu. Viz:

Oděvy šijí buď výhradně z biobavlny nebo stále častěji z vyhozených odpadních surovin, které zpracovávají co možná nejšetrnějším způsobem. Jsou zakládající a největší firmou B Corporation, což je celosvětové hnutí za prospěšné podnikání. Patagonia je typickou ukázkou tyrkysové firmy, která existuje proto, aby druhým posloužila, stojí na sebe-řízení a přebírá zodpovědnost za důsledky svého podnikání.

Patagonia je typickou ukázkou tyrkysové firmy, která existuje proto, aby druhým posloužila, stojí na sebe-řízení a přebírá zodpovědnost za důsledky svého podnikání.

Můj vztah k Patagonii se dostal na jiný level na Vánoce 2013, kdy mi Ježíšek nadělil novou knihu Yvona Chouinarda Zodpovědná firma, s podtitulkem Co jsme se naučili za čtyřicet let fungování Patagonie. Už po dvaceti stránkách jsem věděl, že právě tuhle knihu musíme vydat i česky a že udělám maximum pro to, abych ji dostal k co možná největšímu počtu lidí. A to jsem také udělal. Své nadčasovosti a mým snahám navzdory se ale kniha stala naším největším ležákem. Začal jsem si všímat, jak moc jsme v postkomunistickém prostoru ne-nabažení svobody, a začalo mi docházet, že zodpovědnost svobodu přeci jenom z určitého úhlu pohledu oklešťuje. Potíž je v tom, že Zodpovědná firma mluví tyrkysovým jazykem k lidem žlutého nebo oranžového smýšlení.

Potíž je v tom, že kniha Zodpovědná firma mluví tyrkysovým jazykem k lidem žlutého nebo oranžového smýšlení.

Čtenářů si tedy zatím moc nezískala, ale pro mne svoji misi splnila. Seznámila mě s Vincentem Stanleyem (viz foto níže), spoluautorem knihy, ve kterém jsem našel zprvu obrovský zdroj inspirace a časem i přítele. Bez Vincenta bychom se nikdy nepustili do projektu Slušná firma, kterým se v Česku a na Slovensku snažíme přispět ke změně podnikání směrem k větší prospěšnosti a ohleduplnosti. Napadlo mě se do Patagonie vydat a podívat se na vlastní oči, jak fungují, abych pak lidem dokázal jejich příběh lépe převyprávět. V lednu 2017 jsme tam tedy s Péťou vyrazili.

Měl jsem Patagonii nakoukanou z jejich filmů, načtenou z knih a blogů, a tak když se před námi objevila budova s nápisem Great Pacific Iron Works, potom kůlna s nápisem Chouinard Equipment Co. 235 W (viz foto níže) a pak jsem zahlédl Vincenta, připadal jsem si jako doma.

Druhý den naší návštěvy ve Ventuře se shodou okolností konala čtvrtletní porada vedení firmy, kde se samozřejmě probíraly i ty nejdůvěrnější detaily jejich podnikání, včetně všemožných plánů. Vincent navrhl, abychom se zúčastnili. (Sešlost se úplně náhodou konala v hotelu, ve kterém se natáčela kultovní černá komedie Malá Miss Sunshine. Kdo jste ten film viděli, možná si vzpomenete na starou dodávku od Volkswagenu, do níž se před hotelem muselo naskakovat za jízdy, protože nešel nahodit motor.)

Na poradě v Patagonii

Na poradě se řešil postoj Patagonie k proběhlému Černému pátku, což je – jak známo – jeden z těch umělých svátků konzumu vytvořený americkými firmami na podporu prodeje. Patagonia tento reklamní humbuk každoročně bojkotuje. V roce 2016 chtěli, stejně jako v předchozích letech, v tento den ve všech svých obchodech po celém světě zakrýt okna černým papírem. Devět dní do osudného pátku se sešli s marketingovým týmem, aby se domluvili, jak postupovat. Jeden čerstvý nováček tam prý sebral odvahu a zeptal se ostatních, proč místo černých oken raději nenechají otevřeno a veškeré tržby pak nedají na 1 % pro planetu (to je program, přes který odevzdává Patagonia každý rok minimálně 1 % svých prodejů ekologickým organizacím). Všichni se na něj s údivem podívali a po chvíli kdosi řekl: „No jo! Vždyť to je přeci ono!“ Šéf týmu vzal telefon, napsal textovku Rose Marcariové, v té době generální ředitelce (která ten den sice praktikovala „MBA“ tak jako Yvon, ale přesto obratem napsala Chouinardovým, konkrétně Malindě, neboť Yvon byl opět neznámo kde) a do hodiny bylo rozhodnuto: „1 % pro planetu“ se na Černý pátek 2016 stalo „100 % pro planetu“. Výsledkem byly celosvětové tržby ve výši 10 milionů dolarů (obvykle bývají okolo 2,5 mil.), z velké části od nových zákazníků. Veškeré peníze se pak následně rozdělily mezi cca 700 ekologických organizací po celé planetě. Takto to pro ukázku funguje v nehierarchické firmě, kde se dá velice efektivně rozhodovat a kde i úplný nováček může mít silné slovo.

Mimochodem, my s PeopleCommem jsme je v roce 2017 napodobili – naše celosvětové tržby za ten den byly 11 tisíc českých korun.

Pochopit zakladatele = pochopit firmu

Americká filozofka Mary Parker Follettová napsala, že společně sdílený jasný smysl funguje jako neviditelné vedení. Patagonia je toho příkladem. Všechno, co dělají, se přirozeně řídí jejich posláním, a to doslova. Je to naprostý základ všeho. Porozumět tomu, jak Patagonia funguje, znamená ze všeho nejdřív pochopit důvod jejich existence: „Vytvářet výrobky té nejvyšší kvality, zbytečně neškodit a využít byznys k inspiraci a k řešení ekologické krize.“ V roce 2018 Patagonia svou misi změnila. Dnes podnikají, aby přispěli k záchraně planety. („We’re in business to save our home planet.“) Přečtěte si to ještě jednou a pak si připomeňte smysl podnikání tak, jak ho definuje současná legislativa.

„We’re in business to save our home planet.“ Patagonia

Vidíte ten rozdíl?

Jak už jsem psal, firmu založil v té době už světoznámý horolezec a kromě toho také vášnivý surfař, kajakář, muškař a milovník divočiny Yvon Chouinard se svojí manželkou Malindou a s fotografem a horolezcem Tomem Frostem. Frost firmu zanedlouho opustil a Yvon s Malindou se stali jedinými vlastníky. Jedná se tedy o soukromou, vpravdě rodinnou firmu. Velmi dlouho bylo pravidlem, že ve firmě pracovala celá rodina, kamarádi rodiny a kamarádi kamarádů. Až Yvon s Malindou odejdou, měla by firma přejít do vlastnictví Claire a Fletchera, jejich dětí, které už obě v Patagonii pracují – Claire navrhuje oděvy, Fletcher vyrábí surfy. Yvon k tomu říká: „Kdybychom šli na burzu, byl by to náš konec. Firmy na burze nemůžou být zodpovědné. Moje děti si to uvědomují a Patagonii už dnes částečně přebírají.“ A s dojetím dodává: „Nikdy by se mi ani nesnilo, že je to bude někdy zajímat.“

„Kdybychom šli na burzu, byl by to náš konec. Firmy na burze nemůžou být zodpovědné. Moje děti si to uvědomují a Patagonii už dnes částečně přebírají.“ A s dojetím dodává: „Nikdy by se mi ani nesnilo, že je to bude někdy zajímat.“ Yvon Chouinard

Pochopit zakladatele znamená zpravidla pochopit základy fungování firmy. V Patagonii to platí doslova. „Vyhrává ten, kdo umře s nejmenším počtem hraček, neboť čím víc víte, tím míň toho potřebujete,“ říká často Chouinard. Minimalismus a jedno-duchost patří mezi jeho hlavní hodnoty. Yvon nemá e-mail, na jeho stole není počítač, mobilní telefon sice vlastní, ale zřídkakdy ho zapíná. Když je pryč, je prostě pryč. O Applu se vyjadřuje jako o hračkářské firmě („Toy company“) a historku o tom, jak mu před lety volal Steve Jobs s otázkou jak „ozelenit Apple“, dává k dobru často. Kromě domova ve Ventuře vlastní ještě zmiňovanou chatu ve Wyomingu, ale o nic moc víc. A tento přístup k životu se promítá i do Patagonie – do jednoduchosti designu, do omezené šíře kolekce, do fungování firmy uvnitř…

Jak přestali růst

Je třetí lednové pondělí kolem poledne a my sedíme s Vincentem u oceánu na venturském molu v Beach House Tacos, kam jsme si zašli na oběd. Je nádherná modrá obloha, taková ta sytá zimní modř, úplně bez mráčku. Na pláži, která se táhne od obzoru až po obzor, je jen pár lidí, ve vodě sem tam nějaký surfař. Napadne mě, kolik jich tam asi je právě z Patagonie… Ve vzduchu pokřikují racci. Na slunci je příjemných dvacet stupňů. Vincent má na sobě kostkovanou flanelovou košili a všiml jsem si, že podobný neokázalý styl má ve firmě většina lidí. Sepsal jsem si pro něj několik stránek otázek, a protože jsme tu jenom dva dny, ptám se při každé příležitosti. Takže i u oběda na pobřeží.

Kdo znáte příběh Patagonie, víte, že jedním z jejích velkých milníků byl rok 1991. „Úspěch nám tenkrát moc stoupl do hlavy a my jsme začali růst jen pro růst, až přišla krize, která nás položila na lopatky,“ vypráví Vincent. Přestože firma byla v té době složená víceméně pouze z rodiny a kamarádů, museli ze dne na den propustit dvacet procent lidí, aby vůbec přežili. Pro Yvona, Malindu i ostatní to bylo velké vystřízlivění a drsná životní škola. Yvon tehdy napsal kultovní manifest s názvem „Příštích sto let“, který dodnes slouží jako jeden ze základních pilířů fungování firmy. Dovedete si představit, v jakém světě bychom žili, kdyby naši lídři (v politice, v podnikání i jinde) přemýšleli o tom, co budou jejich aktivity znamenat pro jejich děti, vnuky a pravnuky?

Já to nedokážu domyslet…

Péče o ducha

Vincentovou současnou rolí je „péče o firemního ducha“. V Patagonii jeho roli říkají Chief Philosophy Officer. V Ben & Jerry’s, americké firmě vyrábějící zmrzlinu, proslulé svého času podobně nekonformní kulturou a mimo jiné i důrazem na zodpovědnost, mají podobnou pozici, které říkají Director of Social Mission. V jiných podobných firmách jsem narazil na pojem Chief Purpose Officer nebo Chief Purposologist čili „smyslolog“ – ředitel smyslu, mise, poslání, důvodu existence, tj. člověk, který hlídá, aby firma fungovala v souladu se svým smyslem. V těchto firmách s tyrkysovým náhledem na svět vědí, že podstatou „stoletého“ podnikání, které prospívá lidem a světu a za své škody přebírá zodpovědnost, je nalezení a udržení smyslu. Vincentova patagonská role se skládá ze tří částí: vyučuje firemním hodnotám a historii, věnuje se spolupráci v rámci už zmiňované B Corporation a učí studenty zodpovědnému podnikání, konkrétně na americké Yale a francouzské Insead.

Ať si lidi jdou zasurfovat

V Patagonii narazíte na řadu celebrit – Yvon Chouinard, Malinda Chouinardová, Vincent Stanley, dobrodruh Rick Ridgeway nebo spisovatelka Nora Galagherová (Vincentova manželka) jsou jména, která v mnoha kruzích spolehlivě vyvolají obdiv. Málokdo ovšem ví, že jedna z globálních celebrit sedí i v jejich recepci. Je to chlapík jménem Chipper Bro a na tomto místě je už dobrých dvacet let. Znal jsem ho z několika videí (viz jedno z nich níže) a těšil jsem se, až ho ve Ventuře poznám osobně. Má zde mimo jiné za úkol každý den informovat o tom, jaké jsou vlny, neboť podle toho se pak chodí surfovat.

Jak známo, v Patagonii může surfovat, kdo chce, jak chce, prostě podle chuti, vln a práce. Mimochodem bylo milé chodit po kampusu (jak jejich areálu po americku říkají) a pozorovat, jak se všude suší surfy a neopreny.

A jenom připomínám, že jde o výrobní firmu s miliardovým obratem, ale protože funguje na principu mraveniště, lidé tu mají autonomii. Chipper o tom umí krásně a zaníceně vyprávět, ovšem jeho sláva se bere odjinud: je totiž dvanáctinásobným mistrem světa ve frisbee:

Naše děti jsou náš nejlepší produkt

Patagonia byla také jednou z prvních amerických firem, která (už v roce 1983) zavedla firemní školku. Malinda Chouinardová s Jennifer Ridgewayovou (Rickova manželka) tuto zkušenost popsaly v knize Family business (Rodinné podnikání). O tom, jak důležitá je pro děti přítomnost rodičů (stejně jako tet, strejdů a dalších blízkých lidí), jsme už mluvili. Přál bych každému to, co je pro rodiče v Patagonii součástí běžného života, 28 dospělých se tady stará o zhruba osmdesát dětí. „Od začátku jsme vychovali okolo 1 500 dětí a ani jedno není – aspoň pokud vím – zatím ve vězení,“ prohlásil s úsměvem v jednom rozhovoru Yvon. A často dodává, že děti jsou jejich nejlepší produkt.

Představte si, že pracujete s kamarády a rodinou na tom, abyste lidi vybavili na cesty do přírody tím nejkvalitnějším, co dokážete tak, abyste přitom ideálně nikoho nepoškodili, a že to celé děláte proto, abyste svět upozornili na stav, v jakém je příroda, a inspirovali lidi k nápravě. Představte si, že vaše děti jsou při tom nějakých dvacet padesát metrů od vás s lidmi, kteří jsou též vašimi kamarády, tj. pro děti i pro vás vaší rozšířenou rodinou. Není tohle sen? Pro mne ano.

Mattering, ne marketing

Marketing je dnes sprosté slovo. Je nadužívané, pošpiněné, zavirované. Stalo se synonymem manipulativní reklamy, lživých slev, trapných „věrnostních“ programů a všemožného jiného podbízení se ve snaze prodat druhým to, co nepotřebují. Však už o tom byla řeč. Tady je ale marketing stejně důležitý jako ostatní části „mravenčí kolonie“. Definují si ho ovšem na prvním místě jako žití toho, co hlásají, a následně jako vyprávění jejich příběhů. Marketingový tým je tak především parta schopných vypravěčů. Nutno ovšem podotknout, že Patagonia má za bezmála padesát let své existence už sakra co vyprávět.

Michaela Thomas, zakladatelka grafického studia Butterflies and Hurricanes, se sídlem v Praze, přišla v reakci na ničivost marketingu s koncepcí matteringu (z angl. matter – záležet na). Zatímco marketing se snaží formou manipulace druhým prodat, co nepotřebují a ani nechtějí, podstatou matteringu je ujasnit si, co je firma zač, co je její úlohou, a pak už jen svým podnikáním pečovat o lidi a planetu a co nejpravdivěji vyprávět její příběh. V případě Patagonie příběh o tom, jak zachránit Zemi – náš společný domov.

Historie firmy je ukázkovou snahou naslouchat vlastnímu svědomí a řídit se podle něj. Ať už to byl firemní katalog z roku 1972, který začínal manifestem za „čisté lezení“ a oznamoval, že firma nahrazuje šmahem kovové skoby ničící skály hliníkovými vklíněnci, nebo katalog z roku 1996, který oznamoval, že firma přechází ze dne na den komplet na biobavlnu – ve firemním světě naprosto ojedinělé ukázky integrity a schopnosti povýšit zájmy zákazníků, zaměstnanců, a hlavně planety nad krátkodobé zisky.

Historie firmy je ukázkovou snahou naslouchat vlastnímu svědomí a řídit se podle něj. Ať už to byl firemní katalog z roku 1972, který začínal manifestem za „čisté lezení“ a oznamoval, že firma nahrazuje šmahem kovové skoby ničící skály hliníkovými vklíněnci, nebo katalog z roku 1996, který oznamoval, že firma přechází ze dne na den komplet na biobavlnu.

Vzpomínáte na H&Mko a jejich závazky? Jak slibovali během několika let přejít na 100 % biobavlny a také že svým lidem budou platit důstojnou mzdu? A pamatujete si, jak se z obojího nakonec vymluvili? Patagonia ukazuje, že když to je míněno opravdově, tak to jde bez otálení. Když pečete chleba pro lidi, na kterých vám záleží, nebudete přeci čekat deset let na to, až je přestanete trávit nebo než jim zaplatíte za jejich práci. Uděláte, co je ve vašich silách, aby to bylo hned. Většina aktivit Patagonie má své kořeny v hodnotách Yvona Chouinarda. K jeho hojně citovaným výrokům patří: „Na mrtvé planetě mnoho byznysu nenaděláte.“ A také: „Zlo nemusí být nutně zlý čin. Někdy stačí, když chybí dobro. Máte-­li schopnosti, zdroje a příležitosti dělat dobro, a neděláte nic, tak právě to může být zlo.“

„Na mrtvé planetě mnoho byznysu nenaděláte.“ Y. Chouinard

Revoluce začíná odspodu

Při návštěvě Patagonie padal opakovaně také termín „ekologická firma“. „Tím, že budeme dělat lepší bundy, svět nezměníme,“ prohlásil Vincent. Yvon říká, že „revoluce začíná odspo­da“, tj. především od toho, jak přistupujeme k půdě a jak získáváme jídlo. Proto založili i firmu s názvem Patagonia Provisions, která má v podtitulku „tržiště pro potravinovou revoluci“ (A Marketplace for the Food Revolution). Cestou do Ventury mě překvapilo, kolik jsme míjeli polí – s různorodou zeleninou a jahodami. Podle Vincenta je to ale chemická továrna s výrobky určenými na vývoz. Yvon Chouinard k tomu v jednom z rozhovorů dodává toto: „Vypadá to krásně. Ale je to všechno toxické. Pesticidy. Lidi tu už nemůžou pít vodu ze svých studní. V Ashtonu už nemají vodu vůbec žádnou. Je to jako ve Flintu, v Michiganu, s tím rozdílem, že tam to vodárny lidem alespoň oznámily.“

Tohle mě možná ve Ventuře překvapilo nejvíc – že se „firma na bundy“ vrhla do zemědělství. Důvodem, proč právě zemědělství, je to, že způsob, jak hospodaříme, má po ropě nejzásadnější dopad na životní prostředí a planetární klima. Není to samozřejmě takové zemědělství, jak jsem ho já studoval na Vysoké škole zemědělské nebo jak na něj nahlížejí dnešní „podnikatelé v zemědělství“, kteří podnikají v zemědělství stejným stylem, jako by podnikali ve fabrice nebo na burze. V Patagonii se věnují regenerativnímu zemědělství, což je přístup, který na jedné straně zajišťuje jídlo s využitím přírodních principů a na druhé straně dbá o to, aby zvyšoval kvalitu půdy a krajiny jako celku. Podle Vincenta patří podpora rozšíření regenerativního zemědělství k základním zájmům Patagonie.

Tohle mě možná ve Ventuře překvapilo nejvíc – že se „firma na bundy“ vrhla do zemědělství. I pro nás ve Slušné firmě to byl silný impuls, abychom se tématu začali též věnovat – viz projekt Zpátky k jídlu.

V rozhovoru z října 2019 zmiňuje Chouinard, že principy regenerativního zemědělství začali aplikovat i v případě pěstování bavlny: „Začali jsme se 150 malými farmáři v Indii a pří­ ští rok (2020) chceme bavlnu tímto způsobem pěstovat u 580 malých farmářů.“

Další velkou oblastí, které se věnují, je podpora ekologických organizací. To je vlastně velmi účinný nástroj, jak využít peněz a vlivu a přes různé aktivistické skupiny naplňovat svou misi, tj. upozorňovat na stav planety a ukazovat ostatním možná řešení. S podporou drobných organizací začali, když si všimli, jak jeden jediný člověk dokázal zabránit zásadnímu ničení přírody. Student, který byl tehdy v Patagonii na brigádě, dokázal přesvědčit místní samosprávu, aby zastavili plánovanou výstavbu, která by ve Ventuře nadobro zničila ekosystém stejnojmenné řeky. Díky němu pak založili organizaci s názvem Friends of Ventura River a dodnes se drží známého motta Margaret Meadové: „Nikdy nepochybujte o tom, jestli skupinka odhod­laných lidí dokáže změnit svět. Ve skutečnosti ho nezměnil nikdy nikdo jiný.“

Zodpovědná firma

Podobnou aktivitou, jakou spoluzaložil Yvon Chouinard, je už zmiňované 1 % pro pla­netu. Dlouho jsem si myslel, že je to jakýsi jejich pokus o korporátní filantropii/CSR a že to dělají pro vlastní dobrý pocit a případně také trochu pro vyleštění mediálního obrazu. Překvapilo mě, když to Yvon vysvětloval jako formu dobrovolného zdanění, kdy prostě platí za škody, které jejich podnikání nevyhnutelně páchá, byť se podle dnešního většinového náhledu na podnikání žádné takové škody (na přírodě a lidském zdraví) nikam nezapočítávají. Firmy obecně nic nestojí. Doplácí na to za ně někdo jiný. Yvon tomu říká Earth tax, planetární daň. Znamená to, že každý rok bere firma minimálně 1 % tržeb, které posílá vybrané ekologické organizaci, případně organizacím, které po nás ničení přírody napravují. My s PeopleCommem posíláme své 1 % od roku 2018 Hnutí Duha.

Vincent s Yvonem mají ještě další vizi, kterou také popisují v knize Zodpovědná fir­ma. Přáli by si, aby si zákazníci mohli přes QR kód přečíst detaily toho, jaká je skutečná cena výrobku, který se chystají koupit – kolik vody se použilo na jeho výrobu, kolik CO2 se kvůli němu vypustilo do atmosféry, kolik pesticidů a dalších toxických látek to kde zanechalo. Systém vyvíjeli společně se Sustainable Apparel Coalition, kterou spoluzakládali. Na moji otázku, zda se to podařilo, Vincent pokrčil rameny s tím, že právě v tomhle zatím moc nepokročili. Ovšem nevzdávají to a dělají na tom dál. My jsme se do toho pustili s PeopleCommem též. Zatím tak, že kromě ceny víme, kolik emisí CO2 má každá tištěná kniha na triku (u e-booku se nám to v době, kdy jde kniha do tisku ještě nepodařilo zjistit).

Jedním z patagonských projektů, které se mi nejvíc líbí, je Společná nit (Common Thread). Možná nejznámější aktivitou Společné nitě je projekt Worn Wear, který vyzývá lidi k tomu, aby si opravili (nebo nechali opravit) staré oblečení a díky tomu si nemuseli pořizovat tak často nové. Zákazníci Patagonie mohou do firmy v rámci tohoto projektu poslat své poškozené oblečení kdykoliv na opravu a dělají to stále častěji. Stále větší procento patagonského oblečení je také možné upcyklovat – tedy použít na výrobek srovnatelné kvality (pokud původní kus už není možné opravit).

Projektů, kterými v Patagonii žijí svou vizi, je nespočet a vydaly by na další knihu. Já zmíním na závěr už jenom jeden, a sice investiční fond s názvem Thinshed Ventures. Tento fond investuje výhradně do projektů zodpovědného podnikání, a tím se snaží podporovat a šířit principy této podnikatelské filozofie. Jedním z bodů zmíněné čtvrtletní schůzky managementu, jíž jsme se zúčastnili i my, byl obrat Patagonie, který poprvé v historii překročil miliardu dolarů. Pro mnohé lidi je to záhada. Jejich výrobky jsou tak kvalitní, že vám v optimálním případě vydrží na celý život (a nemusíte je tedy kupovat po čase znovu), vyrábějí je co nejetičtěji (a tedy draze) a zákazníky od koupě vyloženě odrazují. I tak jejich prodeje nadále rostou a s tím také objem peněz, které mají k dispozici. Založit investiční fond tak bylo pouze otázkou času a ve světě, jemuž vládnou peníze, je to velmi důležitý počin. Představte si, kdyby totéž, místo utrácení za létání do kosmu, udělali Bezos s Muskem.

Tolik krátká exkurze do jedné nadnárodní (avšak konkrétními lidmi vlastněné) korporace, která existuje proto, aby přispívala k řešení skutečných problémů (v tomto případě k záchraně planety), a přitom přebírá zodpovědnost za důsledky svého podnikání. Je to firma obrovská, která zdaleka „nepeče chleba jenom pro svou rodinu“ a její výrobky patří mezi nejdražší na trhu, takže nejsou rozhodně pro každého. Přesto je učebnicovým příkladem, že (i v globálním měřítku) je možné „podnikat naruby“, slušně, co nejudržitelněji a ještě se ziskem, jehož velkou část dokážou navíc poslat organizacím, které pracují na záchraně našeho společného domova.

P. S.: V září 2022 oznámila Patagonia na svých sociálních sítích, že Yvon Chouinard „daroval Patagonii planetě Zemi“. Šlo o to, že Chouinard převedl celou firmu na nadaci, která ji bude nadále spravovat. „Jediným naším akcionářem je nyní planeta Země,“ prohlásil.

O Patagonii jsme zde na blogu už psali: Slušnost a zodpovědnost á la PatagoniaSvoboda v práci á la Patagonia, Patagonia a Yvon Chouinard.

Zde najdete všechny díly seriálu. Seriál vzniká úpravou textů z knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti.

_________________

Všechny díly seriálu „Byznys 101“ naleznete zde.
Projekt Zpátky k jídlu je zde.
Seznam našich aktuálních setkání je zde. Přijďte debatovat.
Naše videa můžete na našem YT nebo na HeroHero a tím nám přispět na jejich tvorbu.
Prosíme o podporu Slušné firmy zde – každý dar pro nás moc znamená.

_________________

Tomáš Hajzler: Zprávy ze životaKnihy, FBIGLiYT,

FacebookLinkedInEmail