Uhlíková kompenzace aneb Jak se z klimatické katastrofy stal byznys – 58.díl seriálu Byznys 101

Minulý týden jsme se zde na blogu věnovali tomu, kde se vzal fenomén uhlíkové stopy: Uhlíková stopa: Nejúspěšnější klamavá PR kampaň v historii. Dnes na to navážme „uhlíkovou kompenzací“, u nás známé pod termínem emisní povolenky.

Mohlo by se zdát, že uhlíkovou stopou příběh klamání veřejnosti ze strany fosilního průmyslu (zatím) končí. Ani náhodou! Naopak, re-klam-ní “genialita” nejenom že pokračuje, ale dokonce sílí.

Po kampani “Poznej svojí uhlíkovou stopu” se v Ogilvy & Mather zaměřili na vykreslení BP jako inovátora zelené energie. Cílem bylo přemalovat BP na zeleno tak, abychom si mysleli, že firma je inovátorem v oblasti obnovitelné energie. Pozorného čtenáře samozřejmě nepřekvapí, že skutečnost je jiná. Podle interních firemních informací jde 96% investic do staré fosilní infrastruktury a pouze 4 % na rozvoj obnovitelné energie (zde). U dalších soukromých ropných gigantů je situace velmi podobná. Je to trochu jako u nacistických koncentračních táborů, jejichž smyslem bylo zabíjení „nevhodných“ lidí, zatímco dobová propaganda hlásala, že “práce osvobozuje” (Arbeit macht frei).

BP se prezentují jako inovátoři „zelené energie“. Skutečnost je ale jiná. Podle interních firemních informací jde 96% investic do staré fosilní infrastruktury a pouze 4 % na rozvoj obnovitelné energie.

Někoho by mohlo překvapit, že součástí strategie BP byly i snahy k prosazování zdaňování uhlíku. Pro emitenta jejich velikosti by to znamenalo značné výdaje navíc. V těchto snahách se v BP dokonce spojili s dalšími ropnými giganty, jmenovitě s Exxonem a Shellem. Cílem však bylo vytvořit zdání, že bojují za snížení emisí CO2 a proti nežádoucím klimatickým změnám. Při detailnějším pohledu je totiž vidět, že za lobbing proti přijetí potřebné legislativy utrácejí mnohonásobně víc než za toto bohulibé PR. Jen za rok 2019 utratili v BP za lobbing proti klimatickým aktivitám víc než kterákoli jiná veřejně obchodovatelná firma na světě. Za jediný rok utratily čtyři největší soukromé olejářské firmy 172 milionů dolarů (BP 53, Shell 49, ExxonMobil 41, Chevron 29) za to, aby zablokovali, zdrželi nebo přinejmenším zmírnili zákony, které měly být přijaty s cílem snížit míru ekologické destrukce.

Za jediný rok utratily čtyři největší soukromé olejářské firmy 172 milionů dolarů (BP 53, Shell 49, ExxonMobil 41, Chevron 29) za to, aby zablokovali, zdrželi nebo přinejmenším zmírnili zákony, které měly být přijaty s cílem snížit míru ekologické destrukce.

Podstata je, myslím, už zřejmá: Ropné a další fosilní firmy investují rekordní částky do další těžby, těží, co se dá a většina hlásí rekordní příjmy. Protože je už ale očividné, že nás fosilní průmysl zabíjí, vynakládají průběžně nemalé částky na to, abychom si mysleli že si za ekologickou destrukci, způsobovanou především právě těžbou a následným spalováním, můžeme sami. Máme si myslet, že fosilní průmysl není příčinou destrukce, ale naopak: jsou to inovátoři a naši spasitelé. A tak to také (v našich hlavách) dnes je.
Kromě uhlíkové stopy stál fosilní průmysl u zrodu zcela nové, obrovsky profitabilní branže, která je klíčovou opěrnou nohou této zelenící propagandy a navíc jim pomáhá bohatnout ještě rychleji než dosud. Tímto trhem je uhlíková kompenzace (carbon offset).

Máme si myslet, že fosilní průmysl není příčinou destrukce, ale naopak: jsou to inovátoři a naši spasitelé. A tak to také (v našich hlavách) dnes je.

Jak víme, co se týče klimatické krize, cílem je na prvním místě drastické snížení emisí skleníkových plynů. Člověk by si myslel, že tohle je jasné „jako facka“. Systémem uhlíkových kompenzací vznikl, kromě snížení, ještě jeden způsob, jak se uhlíku vypouštěného do atmosféry “zbavit”. Alespoň  na papíře. Funguje to tak, že emitující firma zaplatí za projekt, který uhlík v atmosféře snižuje nebo funguje bezemisně a nahradí nějaký starý, emisní (viz scháma v úvodu článku).

Tento systém pak korporacím (i státům) umožňuje prohlašovat, že jsou nebo budou “uhlíkově neutrální” (carbon neutral, net zero), zatímco jejich emise zpravidla non-stop rostou. Uhlíkově neutrální jsem dnes už i firmy provozující soukromé tryskáče nebo konglomeráty typu Apple, který na svých stránkách tvrdí, že “od roku 2020 jsou uhlíkově neutrální a od roku 2030 budou uhlíkově neutrální i jejich produkty”. (Ať už tato prázdná slova znamenají cokoli). Přitom, v důsledku ekonomické globalizace, stačí sečíst „cestovní vzdálenosti“ součástek, ze kterých se skládá iPhone a zjistíte, že nový telefon oblétne planetu 20 krát ještě předtím, než se dostane na regál obchodu.

Existuje pět základních oblastí, do kterých firmy posílají peníze v rámci uhlíkové kompenzace:
1) vysazování lesů,
2) obnovitelná energie (vítr, slunce, vodní přehrady),
3) komunitní projekty, které přinášejí nízkouhlíková řešení především do zemí globálního Jihu,
4) přeměna odpadu na energii,
5) regenerativní zemědělství.

Stejně tak jako uhlíková stopa i uhlíková kompenzace dává na první dojem obrovský smysl. A podle pravidla “tonoucí se stébla chytá”, je tento způsob “snižování uhlíku v atmosféře” obrovsky na vzestupu.
Potíž je v tom, že toho uhlíková kompenzace v celku moc nekompenzuje a uhlík v atmosféře dál neutěšeně stoupá. Kromě toho vznikají nové (vedlejší) problémy. Stromy se vysazují na půdě zabrané drobným farmářům, vodní přehrady ničí nenapravitelně celé ekosystémy, na polích se místo jídla pěstují plodiny do bioplynek, přeměnou odpadků na energie vznikají toxické látky, v srdci Evropy se nám, v důsledku triků s „biomasou“, objevila „klimatická bomba„…

Co se týče sázení stromů, na světě je pouze 500 milionů hektarů, které je k uhlíkové kompenzaci možné využít. Jediná firma, Shell, se přitom zavazuje, že zalesní jednu desetinu této rozlohy. Na Zemi protě není dost plochy pro všechny. K polovině roku 2022 se 66% korporací hlásilo k cílům uhlíkové neutrality právě formou kompenzace/offsetů (zde).

Chápete, co to znamená? 66% korporací své emise nesnižuje, zrychluje destrukci, ale platí si propagandu, která nás přesvědčuje, že vše je naprosto pod kontrolou. A myslím, že nebude daleko od pravdy, když řeknu, že zbývajících 34% korporací se od toho zeleného zbytku odlišuje jenom tím, že se na zeleno ještě nezačali přebarvovat. Prostě jen dál do atmosféry chrlí své emise.

Potíž je v tom, že uhlíková kompenzace toho v celku moc nekompenzuje a uhlík v atmosféře dál neutěšeně stoupá. Kromě toho vznikají nové (vedlejší) problémy.

Studie za studií ukazuje, že kompenzace ve snižování obsahu uhlíku v atmosféře nefunguje. Jeden z velkých raných propagátorů trhu s uhlíkovou kompenzací Andrew Macintosh, mezinárodně uznávaná autorita z australské národní univerzity v Canbeře upozorňuje na to, že z toho, co nás slibovalo zachránit, se stala podvodná šmelina.

Učebnicovým příkladem fosilního greenwashingu z našich končin je chystaný Green Deal Summit v Praze. Pořádají Hospodářské noviny kontroverzního miliardáře Bakaly, za podpory Evropské komise a pod záštitou vlády České republiky. Generální partneři ČEZ (dlouhodobě jeden z největších emitentů CO2), KB financující aktivity uhlobarona Křetínského (nedávná akademická analýza označila in- vestiční strategii EPH jako „fosilní hyenu“). Hlavní partner Shell 🙂 a McKinsey s hlubokými vztahy s fosilním průmyslem. Mediální partner Česká televize.

Hlavní ekonomické médium, hlavní emitéři, česká vláda, EU, veřejnoprávní televize: To je dokonalý matrix. Walter Lippman ani Edward Bernays, dva otcové zakladatelé propagandy/PR by tohle nevymysleli. Myslím, že Hitlerův šéf propagandy Goebbels by zbledl závistí a Orwell by se nad tím rozplakal. O summitu detailně na Deník Referendum.

Jak víme, v kapitalismu se problémy neřeší, v kapitalismu jsou problémy byznys (zde nebo zde).
V roce 2020 se tak velikost tohoto vymyšleného trhu odhadovala na 261 miliard dolarů, v roce 2021 to bylo už astronomických 851 miliard. Letos to bude ještě (mnohem) víc. Odhaduje se, že trh s emisními povolenkami bude až deset krát větší než celý trh s ropou.

Mohu-li doporučit podívejte se na Show Johna Olivera, který i takhle obtížné téma dovede vysvětlit precizně a přitom s humorem:

Zde historický kontext tématu popírání ekologické katastrofy ze strany olejářského průmyslu: Stručná historie popírání změn klimatu: Co olejářský průmysl věděl dávno před námi aneb největší lež naší doby.

Text vznikl jako součást druhého vydání knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti. Uveřejňujeme ho v nezeditované formě.

K tématu doporučuji všem knihu Zodpovědná firma. V Češtině neexistuje zdroj, který by tak dobře vysvětlil, jaký je rozdíl mezi skutečnou zodpovědností firmy a greenwashingem.

_________________

Další díly seriálu „Byznys 101“ naleznete zde.
Seznam našich aktuálních setkání je zde. Přijďte debatovat.
Projekty Slušné firmy můžete podpořit zde. Každý dar pro nás moc znamená.