People & Planet v IKEA

IKEA je mezi korporacemi, už léta, lídrem „zodpovědného“ či „udržitelného“ podnikání. “People & Planet”, „společenský dopad“ nebo „zodpovědná firma“ jsou termíny, které mají ve firemním žargonu pevné místo. Zaměstnanci IKEA věří, že firma svým podnikáním ochraňuje planetu. Léta jsem tomu věřil i já, pracoval jsem pro ně, dával je za příklad, učil se od nich, našel jsem si tam přátele.

Pak jsem se začal seznamovat s detaily různých „byznys modelů podnikání„, dozvěděl jsem se o Fenoménu Wallmartu, který popisuje to, co se děje tam, kde se otevře nový „obchoďák“ (zde). Uvědomil jsem si, že IKEA je super/hyper-market, takový trochu lepší Wallmart. Dopady na okolí jsou však víceméně stejné.

Co mi otevřelo oči je fakt, že po každém vstupu IKEA na nový trh, zkrachuje místní nábytkářský průmysl. Nakonec zbydou jen ti, kteří se za pakatel stanou jejich sub-dodavateli. To samé platí o drobných místních podnicích – domácích potřebách, kobercích, domácích látkách, a to výrobcích i obchodnících.

Důsledky jsou vskutku hrůzo-strašné: zde. Jsou však natolik všudy-přítomné, že se staly neviditelnými. Prakticky nikdo se tomu nediví a náhodnými kritickými články, jako je tento, je ve velkém opovrhováno.

Zde je drobný příklad z Korei, kde IKEA začala podnikat relativně nedávno (2014): „Za posledních pět let počet nábytkářských firem fungujících v Korei – z nichž většina jsou malé, místní firmy – klesl skoro o polovinu – z 21 000 v únoru 2011 na 13 000 v únoru 2016. Maloobchodníci prodávající kuchyňské náčiní byli vstupem IKEA ovlivněni také, obzvlášť obchody v Gwangmyeongu. 55 % z nich řeklo, že od prosince 2014 jim klesají prodeje.“ (zdroj, 12/2016)

Fenomén „Ikeaizace planety“ můžete pozorovat nejlépe při cestování v rámci ubytování přes Airbnb. Země, kde IKEA ještě není se od těch, kde už IKEA působí, liší jako den a noc. V zemích, kde už IKEA je, se byty podobají jako vejce vejci, ve většině spíte na stejných postelích, jíte u stejného, často rozviklaného stolu, ze stejných laciných talířů, stejnými příbory, pijete ze stejných sklenic, na zdech jsou stejné obrazy, jste obklopeni stejným, unifikovaným nábytkem z lepených pilin, stejnými doplňky. Tam, kde IKEA není (to jsme zažili např. v roce 2019 při cestách po Novém Zélandu) je každý byt/dům originál. Nábytek je ze skutečného dřeva, originální textílie, vybavení kuchyně je pokaždé jiné, místní…. každý byt je jako exkurze do způsobu života dané oblasti. Dokonalá bohatá polykultura místních podniků, tvorby ještě před příchodem IKEAzované chudé monokultury a unifikované stejnosti.

Budíčkem z mé „IKEA iluze“ bylo to, když jsem otrávil své děti toxickým formaldehydem z podlah pořízených v Bauhausu a právě i z nábytku z IKEA. Tehdy jsem se na líbivé marketingové slogany této firmy podíval poprvé kritickým okem a došlo mi, že re-klam-a vykládá příběh, který často nemá se skutečným podnikáním firmy vůbec nic společného.

Pak – před asi deseti lety – se stalo to, že jsme se v krátké době třikrát stěhovali a já si všiml, že s nábytkem z IKEA se přestěhujete možná jednou, ale podruhé už většinou ne. Všiml jsem si, že jsou to de facto jednorázové výrobky, které se velmi rychle po vyrobení stanou odpadem.

Začal jsem si všímat, jak se rok od roku snižuje kvalita toho, co IKEA nabízí – zde na příkladu talířů:

IKEA začala nedávno vykupovat starý nábytek. Malý háček je v tom, že nábytek musí být v „použitelném stavu“. Tzn., že pokud jste se s ním už přestěhovali, nábytek má smůlu, je třeba ho vyhodit.

V IKEA mě začaly fascinovat i ceny. Třeba hrníčky za 9 – 49,- Kč, které zpravidla objely planetu a přesto nestojí skoro nic. Z Maříže a od dalších místních výrobců vím, jaká je skutečná cena hrníčku v případě, že zaplatíte za suroviny, energie, lidem, kteří hrníček vyrábí, nezničíte přírodu a politka ekonomické globalizace vám neumožní vyhnout se placení daní a získávat dotace, na které ti malí místní nedosáhnou.

Je to mnohonásobně víc.

Začal jsem si všímat i jejich multijazykových letáčků a došlo mi, že IKEA se příliš neliší od Applu, kteří jsou známí tím, že jejich iphone obletí planetu 20krát (když sečtete cestovní vzdálenosti součástek, ze kterých se telefon skládá) ještě předtím než dosedne na regál nějakého obchodu. Vyrábí se tam, kde se podaří nejvíce zatlačit na podmínky (nejnižší ceny a omezující legislativa). V IKEA hovoří o „etičtějším“ dodavatelském řetězci.

Tohle jsem si vyfotil nedávno na stoličce z IKEA. Je to obyčejné „štokrle“, které se donedávna vyrábělo tam, kde ho lidi používali – ze dřeva, které vyrostlo doma. Dnes to vypadá, že je jedna obří továrna v Číně, která zásobuje planetu. Kamkoli přijedete (v zemích, kde je IKEA), tam sedíte i na této stoličce z Číny.

Klasickým příkladem dnešního náhledu na „zodpovědnost“ je vybízení lidí k tomu, aby vyhodili to, co nedávno koupili. Moderní re-klam-a nám podsouvá, že naše vyhozené věci někdo jiný (zoufale) potřebuje. Podvědomé sdělení zní takto: „Nakupujte, co hrdlo ráčí a pak zase znovu a znovu. Co vyhodíte, zužitkujeme, a tak se nemusíte trápit tím, že něco vyhazujete. Váš odpad pomůže potřebným (rozuměj chudým)!“

Problém je – jako vždy v „oranžové fázi vývoje“ byznysu – v tom, že všechny líbivé zelené slogany a iniciativy jsou od-dělené od podstaty podnikání – viz příklad Kofoly, o kterém jsme tu v minulosti psali. Podstatou podnikání v této fázi evoluce je „extrakce hodnoty“ z míst, kde firma (IKEA) působí – tj. bohužel mimo jiné i maximální (z)ničení místní ekonomiky/podnikatelské infrastruktury a nahrazení nábytku, nádobí a jiného vybavení domácnosti, které se donedávna dědilo z generace na generaci, jednorázovými šmejdy, které je třeba kupovat stále dokola.

Mechaniku filozofie proměny trvanlivého, poctivého zboží na jednorázové popisuje mistrně dokument „Men who made us spend“ – část věnovaná IKEA je od 38:06 – 45:00. Doporučuji ke shlédnutí celý dokument. Je to fascinující exkurze po historii konzumu. V češtině najdete historii konzumu a roli IKEI popsanou v knize Dobrý život ve stínu konzumní společnosti.

Pokud se IKEA neposune ve vývoji do „tyrkysové fáze“ a nezkopíruje třeba Patagonii, bude to jen hra na zachraňování planety. Pokud to nemá být jen marketingová hra s cílem prodat nám víc a pak zase víc, je třeba, aby slova byla v souladu s činy. Je nutné přestat vyrábět levné šmejdy způsobem, který ničí místní komunity, lidské zdraví a planetu.

Co se týče korporací, právě u Patagonie víme, že to možné je.
Kontext najdete v balíčku knih s názvem Podnikání budoucnosti.

_________________

Seriál „Byznys 101“ naleznete zde.
Projekt Zpátky k jídlu je zde.
Seznam našich aktuálních setkání je zde. Přijďte debatovat.
Projekty Slušné firmy můžete podpořit zde. Každý dar pro nás moc znamená.