Kdo vlastní svět?

Koncem léta jsme byli navštívit kamarády na jižním Slovensku. Jeden den jsme jeli na výlet do maďarské Ostřihomi, a že zajdeme do kavárny. Já kamarádovi kladl na srdce, aby vybral nějaký místní podnik.

Povedlo se – kavárna se tvářila 100% maďarsky. Až u stolu jsem si všiml, že kafe je od Costa a nealko nápoje od Coca-Coly. Byli jsme v místní kavárně, ale s výjimkou zákusků se tam prodávaly pouze výrobky nadnárodních korporací.

Možná víte, že Costa – britský řetězec kaváren – je vlastněný Coca-Colou, která je vlastněná několika obřími investičními fondy, jmenovitě především Vanguardem a Blackrockem. Tyto dva finanční ultra-konglomeráty pak vlastní většinu západních nad-národních korporací. Costa/Coca-Cola jsou tak jednou z trilionů ukázek dnešní obří koncentrace moci a důležitou příčinou zmaru, ve kterém jsme se ocitli.

Tématu koncentrace vlastnictví se věnuje dokument Monopoly – Who owns the world?

.. Další den, v Kravanech nad Dunajom, v malé vesnici na jihu Slovenska jsem si chtěl v místním krámě koupit místní pivo. Jasně, že ne místní, alespoň nějaké slovenské. Nechtěl jsem žádný Kozel, Radegast, Pilsner Urquell, Heineken,… kterých tam měli plné regály.

Na spodní, zaprášené polici měli naštěstí „Smädný mních“ a „Corgoň“. To od nás neznám, to bude slovenské, myslel jsem si. No nebylo. Doma jsem zjistil, že první vyrábí Plzeňský prazdroj, tj. japonský Asahi a druhý Heineken. Kdyby se někdo divil, proč jsem si toho nevšiml v krámě – tak proto, že tam bylo temno a ty „blechy“ v šeru já neučtu.

O stejné (pivní) zkušenosti jsem psal vloni na příkladu z Itálie.

A to je jen pivo, v malém místním krámě ve vesnici na konci světa.

Fenomén ekonomické globalizace, kdy stále větší díl našich životů přebírají korporace na úkor místního života patří (záměrně) do slepé skvrny dneška. Je to přitom to hlavní, co je příčinou nárůstu chudoby, rozdělené společnosti, extremismu, následně válek a zrychlování ekologické krize.

Přeloženo do běžné češtiny: Čím víc ekonomické globalizace/koncentrace ekonomické moci – tj. čím víc našich potřeb obsluhují anonymní korporace – tím víc chudoby, Babišů/Trumpů a jiných forem extremismu, tím rychlejší ekologický kolaps, tím více nucené migrace, válek a neštěstí.

Pokud bychom se chtěli z pasti globalizace vymanit, to nejpodstatnější je naučit se rozlišovat dva základní byznys modely – „extrakční“ a „reciproční“ – zde.

Extrakční je ten, na kterém staví, dnes převažující, oranžová fáze vývoje byznysu. Cílem tohoto paradigmatu je „těžba hodnoty“. Fakticky to znamená to, že peníze, které u těchto firem utratíme, jdou z velké míry, mimo místo podnikání. Pokud „doma“ vůbec něco zůstane, je to často naprosté minimum. Korporace (řetězce) tak fungují jako gigantické vysavače odsávající hodnotu z míst, kde působí, k několika málo anonymním (zpravidla ultra-bohatým) vlastníkům.

Čím víc se firmám daří hodnotu odsávat, tím více se v místech jejich podnikání objevuje chudoba a destrukce. Tento fenomén se nejlépe pochopí na příkladu Fenoménu Wallmartu.

(Skutečně) místní podniky staví na reciprocitě. Hodnotu neodsávají, ale spolu-tvoří, tj. peníze utrácené u nich zůstávají do velké míry doma a přispívají tak k bohatnutí celé komunity, ne nějakých anonymních akcionářů.

Slušnou firmu jsme založili mimo jiné proto, abychom přispěli k osvětě podstaty fungování ekonomiky a podnikání. To totiž patří k neveřejným informacím, neučí se to na ekonomických a byznys fakultách, nevede se o tom žádná diskuze – je to prostě součást slepé skvrny společnosti.

_________________

Seriál „Byznys 101“ naleznete zde.
Projekt Zpátky k jídlu je zde.
Seznam našich aktuálních setkání je zde. Přijďte debatovat.
Projekty Slušné firmy můžete podpořit zde. Každý dar pro nás moc znamená.

FacebookLinkedInEmail