Hajný, zahradník & lovec

Dnes mám jednu metaforu (z dílny polsko-britského sociologa Zygmunta Baumana). Jak víte, metafory dovedou vysvětlit komplikované systémy často lépe než složité popisy. Toto podobenství popisuje fungování tří možných „operačních systémů“ lidské společnosti na příkladu tří lidí, které Bauman nazývá „hajným, zahradníkem a lovcem“. Hajným mínil přístup předmoderního člověka, který ještě žil v souladu s přírodou, zahradníkem člověka industriálního a lovcem člověka z dnešní doby.

Snahou hajného je ochraňovat svěřené území před lidskými zásahy s cílem udržet přirozenou rovnováhu přírody. Zneškodňuje nástrahy pytláků a snaží se bránit cizím, nelegitimním lovcům ve vstupu na území. Jeho práce stojí na přesvědčení, že věci se dějí správně, jen pokud se do nich nezasahuje. Věří, že svět je bohem danou sítí utkanou z jednotlivých existencí, a že tedy každému stvoření v něm náleží místo, na něž má právo a kde je užitečné, jakkoli je lidský duch příliš nedokonalý na to, aby dokázal obsáhnout moudrost, harmonii a uspořádanost božích záměrů.

Snahou hajného je ochraňovat svěřené území před lidskými zásahy s cílem udržet přirozenou rovnováhu přírody.

Zahradník věří tomu, že ve světě by vůbec žádný řád neexistoval, kdyby se o něj on sám trvale nezasazoval. Sám ví nejlépe, jaké druhy rostlin by měly a jaké by neměly růst v zahradě, kterou má v péči. Nejprve si vše naplánuje a potom dává pozor, aby se jeho plán na zahrádce správně zrealizoval. Svou dopředu promyšlenou představu vnucuje zahradě tím, že vybraným druhům rostlin, které sám zasel nebo zasadil, napomáhá v růstu. Všechny ostatní rostliny považuje za „plevel“. Ten vytrhává z kořenů a ničí, neboť plevel se s jeho plánem neslučuje. 

Zahradník věří tomu, že ve světě by vůbec žádný řád neexistoval, kdyby se o něj on sám trvale nezasazoval.

Lovec žádnou rovnováhu věcí, ať už přirozenou nebo umělou, neřeší. Jeho úkolem je lovit a jediným zájmem je další úlovek. Lovci nepovažují za svou povinnost či zodpovědnost starat se o doplnění stavu zvěře. Když už v daném místě žádná zvěř nezbude, jednoduše se přesunou jinam. Možná je tu a tam napadne, že v nějaké daleké a neurčité budoucnosti se počet míst k lovu nejspíš vyčerpá. Ale i když je taková věc napadne, není to pro ně bezprostřední problém, a rozhodně to není jejich problém. 

Lovec žádnou rovnováhu věcí, ať už přirozenou nebo umělou, neřeší. Jeho úkolem je lovit a jediným zájmem je další úlovek.

V dnešní době je nám od malička vštěpováno, že jsme lovci. Uvěřili jsme tomu, že máme pouze dvě možnosti: udržet se mezi lovci nebo se ocitnout mezi kořistí. Rozhlédneme-li se kolem sebe, vidíme povětšinou jen další osamělé lovce, jako jsme my, případně lovce sdružené v tlupách. Potíž je v tom, že lov je ve své podstatě další dopaminová radovánka, závislost, obsese. Člověk nepotřebuje každý den kupu mrtvých zajíců vyskládaných jako při honu. Je to rajc z honu, z další výhry a dalšího zabití, který je motivem lovce a který přináší krátkodobou záplatu na jeho vnitřní prázdnotu. Ve světě lovců je nutné být neustále ve střehu a v pohybu, neboť zastavit se znamená hrozbu, že se člověk může z lovce stát kořistí.

Je to právě mentalita lovce, co nás dostalo do úzkých… a důvod, proč vznikají projekty jako je Slušná firma.

P.S.: Tvrdě pracujeme na přípravách naší konference Zpátky k jídlu 30.9. v Zemědělském muzeu v Praze. Buďte u toho s námi! Se stejnou pílí se snažíme šířit nutnost podpory drobných místních podniků. Souzníte-li, prosím, pomozte nám s tím. Díky. Tomáš Hajzler