O jednom kolibříkovi, čtyřech volech, lvovi aneb otevřený dopis členům společenství Slušná firma

Přátelé! 

Cítím, že po dvou letech fungování našeho spolku jsme se dostali do bodu, kdy potřebujeme udělat společný „evoluční skok“. V tomto dopise chci vysvětlit proč, co a jak. Aby mi bylo rozumět, vezmu to osobně a zeširoka. Podobně jako kultovní manifest pražského jara, to má bezmála 2000 slov. Moc vás prosím, najděte si na to přes svátky klidnou chvilku, udělejte si k tomu třeba kafčo nebo čaj, pořádně to pročtěte i proklikejte a po Novém roce se pusťme do další společné práce.

Formu otevřeného dopisu jsem zvolil proto, že transparentnost považuji za jeden z klíčových principů slušného podnikání i života a protože si myslím, že sdílení naší cesty může někoho obohatit. 

Patagonia. Dva roky nazpátek 

Už to bude dva roky, co jsme v půlce ledna 2017 přijeli do Ventury, do amerického zapadákova asi hoďku severně od LA. Mimochodem to bylo chvíli potom, co jsme spustili Slušnou firmu.
Do Ventury se jezdí ze dvou důvodů. Buď tam zabloudíte nebo jedete do Patagonie. Ovšem né do té chilsko-argentinské, ale do firmy, která postavila na hlavu to, jak se podniká a je tak jakousi sci-fi exkurzí do podnikání budoucnosti. Frederic Laloux je ve své knize Budoucnost organizací uvádí jako jeden z příkladů firem, které fungují z tyrkysové/teal (tedy mezi podnikateli momentálně nevyšší dostupné) úrovně vědomí. Patagonii založil před skoro padesáti lety Yvon Chouinard, už tehdy horolezecká legenda proto, aby upozornil svět na ekologickou krizi a ukázal ostatním, co s tím můžeme dělat. Yvon strávil celý svůj život v přírodě, pozoroval degradaci života a věděl, že firma tak, jak ji dnes známe, v tom má své prsty.

„Don’t get depressed. Get angry. We’re the ones that caused every one of these problems. So, therefore, we’re the ones that have to solve it. Nenechte se deprimovat. Naštvěte se! My jsme těmi, kdo ty problémy způsobil. My jsme ti, kdo je musí vyřeši.“ – Yvon Chouinard

Byznys, půda, oceány, pitná voda,… aneb proč vlastně podnikáme?

Bylo pondělí, nádherné prosluněné odpoledne. Na vlnách surfaři, na molu milenci, ve vzduchu racci,…
Sedíme na venturské pláži s Yvonovým synovcem, Vincentem Stanleyem, který je ve firmě od začátku a poslední léta zastává roli „firemního filozofa“. Jeho úlohou v Patagonii je, aby každý zaměstnanec chápal proč existují, znal jejich příběh a sžil se s jejich hodnotami.
Prosím Vincenta, aby nám Patagonii co nejpodrobněji představil. A víte, čím začal? Vytáhl papír, na kterém bylo deset bodů s názvem “Elementy ekologické krize”. “Tenhle dokument jsme si sepsali, abychom si stanovili priority. Všechno totiž nezvládneme.”, řekl nám. Věděl jsem, že Patagonia jsou podivíni. Že ale až takoví? Chvíli jsem se vzpamatovával z toho, že nesedím v Greenpeace, ale v centrále globální, miliardové oděvní firmy… (Náš report z Patagonie si přečtěte zde a zde.)

^{S Vincentem ve Ventuře: Uhlík v atmosféře, půda, oceány, hynutí druhů,… Co má jakou prioritu?} 

Prospěšná, slušná firma aneb spojování odděleného světa

Jeden z principů, na kterém staví naše společnost je od-dělenost. Věříme, že jsme jeden od druhého navzájem oddělení jednotlivci, jakési autonomní jednotky. Myslíme si, že člověk je oddělený od přírody, mysl od těla a od duše. Proto oddělujeme děti od dospělých, prvňáky od druháků, orl od kožního, dějepis od zeměpisu, finance od provozu,… Jen se rozhlédněte!
To proto stojí na jedné straně byznys, jehož jedinou úlohou je maximalizovat zisk pro vlastníky a na straně druhé je charita a neziskový sektor, jejichž úkolem je mírnit škody napáchané zisk maximalizujícím byznysem. Patagonie je zakládajícím členem Benefit Corporation, což je organizace, která svět “škodícího zisku” a “škody napravujícího” nezisku spojuje a přináší nový druh podnikání, kterému se říká prospěšné, zodpovědné nebo slušné. Je to podnikání, které existuje proto, aby vyřešilo nějaký společenský problém a které zároveň přebírá zodpovědnost za důsledky svého podnikání. Slušná firma je lokální obdobou globálního hnutí B Corp.

Dnes stojí na jedné straně byznys, jehož jedinou úlohou je maximalizovat zisk pro vlastníky. Na straně druhé je charita/neziskový sektor, jejichž úkolem je mírnit škody napáchané zisk maximalizujícím byznysem. Toto oddělení se musí zacelit! Smyslem podnikání se musí stát řešení skutečných společenských problémů. Podnikatelé musí začít přebírat zodpovědnost za důsledky své činnosti.

Devadesát procent škod vzniká tím, jak funguje byznys a ekonomický systém

Ve Ventuře se mluvilo hodně o tom, co to vlastně ta ekologická krize znamená… Extrémní sucha, záplavy, požáry, to, že na mnoha místech planety dochází pitná voda, že každých 24 hodin zmizí na planetě nevratně 200 druhů, že umírají oceány nebo, že se na scénu derou populisté a fašisté,… Více o tom, co se děje, najdete zde. Opakovaně padlo, že všechny tyto škody začínají tím, jak ve firmách navrhujeme produkty nebo služby. Jako příklad vezměte třeba vodu: Jeden způsob, jak ji dostat k lidem jsou trubky. Jedním z dalších mohou být přeslazené nápoje v malých jednorázových plastových lahvičkách. Který scénář má jaký dopad je jasné. Abychom vyřešili dnešní problémy, je třeba radikálně změnit to, proč a jak podnikáme. Změna jedné firmy má několikanásobnější dopad než změna jedné domácnosti. “Zeleným” nakupováním (recyklovatelné kelímky vs. jednorázové, kovová brčka místo plastových, textilní tašky vs. igelitky,…) naše problémy nevyřešíme ani náhodou.

90% škod vzniká tím, jak firmy navrhují své produkty a služby. Změnou toho, co ve fimrách prodáváme, tedy můžeme eliminovat 9 z 10 škod.

Zbývá nám posledních 12 let. Je třeba začít urychleně “dělat, co můžeme”!

Tenkrát na té kalifornské pláži pro mě byla ekologická krize ještě něco, co za nás vyřeší vědci, neziskovky a politici. Letos na podzim ale přišla zatím poslední zpráva IPCC. Jejím hlavním sdělením bylo, že už můžeme šílet (v orig. freek out), neboť situace je šílená (detaily zde). Oteplení o každý další 1/2 stupeň Celsia znamená další měsíce bez deště a milióny mrtvých lidí. Na klimatickém srazu v Amsterdamu mi definitivně došlo, že jde do tuhého, a že pokud zezdola nezvedne většina z nás zadek, je jisté, že pro moji devíti a třináctiletou dceru budou v létě čtyřicítky normou, chleba (pokud nějaký bude) bude stát 400 korun a lidská společnost se vrátí k fašismu s důsledky, které neumím domyslet. V roce 2066 jim bude 56 a 61.
Vzpomněl jsem si na kolibříka, o kterém mi před lety kdosi vyprávěl: “Hoří les. Všechna zvířátka už utekla a zdržují se v bezpečné vzdálenosti u řeky. Jediný kolibřík ještě létá od řeky k lesu, se zobáčkem plným vody, kterou pak pokaždé chrstne na hořící les. Ostatní si klepou na čelo a říkají: “Co blbneš, vždyť to nemá cenu!” Kolibřík se na ně ale jenom podívá a řekne: “Dělám, co můžu.” Uvědomil jsem si, že to je ono. Že musíme začít uvažovat jako ten kolibřík. 

Do letošního podzima pro mě byla ekologická krize něčím, co za nás vyřeší vědci, neziskovky a možná politici. Po poslední zprávě IPCC už vím, že pokud chceme nějakou budoucnost i pro naše děti, musíme se zapojit každý.

O čtyřech volech a lvovi aneb kolibříci spojte se!

Pak jsem si vzpomněl ještě na jeden příběh, a to na Ezopovu bajku O čtyřech volech a lvovi. Určitě ji budete znát: „Lev obcházel pastvinu, na které se pásli čtyři voli. Nespočetněkrát se pokoušel na ně zaútočit. Voli se ale vždy seskupili tak, že lev narazil na hradbu jejich rohů. Jednou se však rozhádali o to, kdo se bude pást na které části pastviny. V důsledku toho se každý rozešel do jednoho rohu pastviny. Pro lva byla najednou hračka jednoho po druhém pochytat a sežrat.“
Proč voli a lev? Už Ezop věděl, že hrát si jen na svém písečku je nejenom nuda, ale že člověk to sám prostě nedá. Na to je příliš slabý. 99% evoluce jsme přežili spolu. Slušnou firmu jsme založili proto, abych propojili české a slovenské organizace, které existují proto, aby vyřešily nějaký společenský problém. Čím lépe se propojíme, tím větší šanci na změnu máme. Po tomto podzimu se mi naše maximální propojení a společné aktivity jeví jako priorita č. 1. 

Slušnou firmu jsme založili proto, abych propojili české a slovenské organizace, které existují proto, aby vyřešily nějaký společenský problém. Čím lépe se propojíme, tím větší šanci na změnu máme.

Ok. Musíme spojit síly. Ale v čem? 

Spojit síly musíme minimálně v těchto třech oblastech:

1) Jak říkají v letadle, na prvním místě je třeba nasadit masku sobě. Slušnou firmu budujeme jako své-pomocné společenství organizací, které si maximálně pomáhají. Čím lépe pomůžeme jeden druhému, tím lépe se nám bude dařit jako celku a tím více sil nám zbude na to, abychom se společně zapojili do změny fungování společnosti – o tom více zde.

2) Je třeba pít, co kážeme aneb je nutné, abychom společně pracovali na zvyšování společenské prospěšnosti, slušnosti a snižování uhlíkové stopy každé členské organizace, protože nic není tak magnetické jako žitý příklad.

3) Je nutné spojit síly v tom, abychom udělali, co je v našich silách pro maximální zmírnění dopadů ekologické a sociální krize. Společensky prospěšné podnikání, které přebírá zodpovědnost za důsledky své činnosti se musí v Česku, na Slovensku, v EU a nakonec ve světě stát normou.

^{Yvon Chouinard v tom má, po více než sedmdesáti letech strávených v přírodě, naprosto jasno.} 

V následujícícch třech odstavcích každý z výše zmiňovaných bodů rozepíšu podrobněji.
S každým z vás se pak následně spojím přes email, abychom se dohodli, co to pro každého znamená a jak se kdo může zapojit:

Jak nasadit sami sobě masku (ad 1)

V rámci našeho společenství se potřebujeme non-stop vylaďovat na paradigmatu a terminologii, tj. musíme mít jasno, co je to slušné podnikání a jak se k němu propracovat. Za společný základ jsme si zvolili tyto dvě knihy: Budoucnost organizací a Zodpovědná firma.
Naším hlavním cílem pro přelom roku 2018/19 je změnit financování chodu společenství tak, abychom zaplatili lidi, kteří budou o chod spolku od začátku roku 2019 plnohodnotně pečovat. První dva roky projektu byla naším cílem maximální dostupnost, tj. tak aby peníze nebyly překážkou členství. Z poplatků tak, jak jsou nyní nastaveny už ale dále nejsme schopni spolek obhospodařovat dobrovolnicky. Starý tým skončil, sestavujeme nový. Sestavit nový manšaft je náš první úkol.
Vedle změny financování, potřebujeme vyladit elektronickou komunikaci tak, abychom byli v bezproblémovém spojení na dálku (Basecamp nebo něco jiného? Pokud Basecamp, jak?).
Stejně tak budeme pokračovat ve vylaďování na společném smyslu a hodnotách.

Jednou z našich klíčových, společných úloh je osvětlovat, jak funguje náš současný ekonomický systém a vylaďovat se na tom, jak si představujeme podnikání a společnost budoucnosti. O tom, co je to firma (korporace) a v čem je třeba jí změnit, jsem mluvil v této přednášce v rámci listopadové konference Zero Waste v byznysu.

Jak pít, co kážeme (ad 2)

Je nutné, abychom každý svou organizaci posouvali na indexu slušnosti ve všech pěti oblastech – a) finanční zdraví, b) prospěch pro zákazníky, c) smysl, důstojnost a zdraví pro zaměstnance, c) prospěch pro komunity a d) vliv na přírodu. Tomu jsme se v prvních dvou letech zatím systémově nevěnovali. Potřebujeme definovat proces a pustit se systematicky do práce.
V této oblasti toho můžeme udělat hodně. Například můžeme společně přejít na zelenou energii, na lokální ekologické zemědělství nebo na zero waste a také bychom měli společně připravit strategii za pozitivní uhlíkovu bilanci tak, aby naše organizace uhlíku víc spotřebovaly než kolik ho dnes do atmosféry vypouštíme. 

Co se týče klimatické krize, jasná je jedna věc: Vědci už svoji práci odvedli, nyní musí nastoupit odborníci na PR. Tj. to hlavní pro nás, je spojit síly v komunikaci potřebných změn.

Jak spojit síly ve zmírnění ekologické a sociální krize (ad 3)

Inspirujme se třeba u českých vědců a sepišme manifest – viz 2000 slov v čase klimatických změn.  Ten náš letošní je příliš scifi a tudíž nepoužitelný. Je nutné, abychom sepsali společnou strategii, neboť dělat toho můžeme opravdu hodně, ale pouze pokud se zaměříme, můžeme něčeho dosáhnout. Co se týče zmiňované krize, jasná je jedna věc: Vědci už svoji práci odvedli, nyní musí nastoupit „odborníci na PR“. Tj. důležité je, abychom spojili síly v komunikaci potřebných změn. Nabízí se sepsat hodnotové spojence z oblasti médií a celebrit, připravit společnou konferenci (tak jako zmiňovaná Zero Waste v byznysu), rozjet společný videocast s tématem nové ekonomiky (podobně jako protiproudu nebo leapmakers), můžeme připravit společný předmět na VŠE a také společně tlačit na státní správu, včetně nástrojů občanské neposlušnosti jako jsou žaloby, petice (podobně jako proplanetu), demonstrace, happeningy. Velkou inspirací je patnáctiletá Greta Thunbergová – viz její krátká, ale rázná řeč na víkendovém klimatickém summitu v Katowicích níže.
Potřebujeme ustavit pracovní skupiny, které si rozeberou jednotlivé oblasti společných úkolů.

Co se snažím říct je toto:

Situace je velmi vážná. Změna shora nepřijde. Je třeba zmobilizovat síly dole tak jako ten kolibřík. Firma má daleko větší dopad než jednotlivec a spolek firem dokáže násobně víc… tak jako ta partička volů. Když se může patnáctiletý švédský děcko (Greta) dostat do zpráv po celé planetě, dokáže to i parta lidí z mikro-státečku někde z prostředka Evropy. Potřebujeme udělat řadu věcí – viz výše. Ozvu se přes basecamp, abychom se dohodli, kdo si co vezme a kdy a jak udělá.

Děkuju vám! Tomáš