Evoluce firmy I.

Z historie víme, že člověk se jako bezvýznamný druh kdesi z prostředka potravinového řetězce během velmi krátké doby vyšvihl až na samý vrchol, kde své protivníky buď zcela vyhladil nebo si je podrobil. Lidská schopnost vyprávět příběhy a věřit jim nám umožnila sdružovat se s cizími příslušníky našeho druhu do větších celků a spolupracovat v míře, o které se jiným druhům na planetě ani nezdá. Pochopit, jak se my lidé organizujeme, tedy znamená poznat další kousek skládanky toho, kdo jsme, co je život a jak ho zkraje 21. století žít tak, aby byl dobrý. V různých organizacích stráví většina z nás většinu svého života. Pochopíme-li, jak organizace fungují, získáme možnost je měnit a rozvíjet.

Stejně jako se vyvíjí vědomí člověka, vyvíjí se i způsob, jakým se společně s ostatními organizujeme do skupin. Již jsem zmiňoval Belgičana Frederica Lalouxe a jeho ojedinělou knihu s názvem Budoucnost organizací, ve které navázal na integrální teorii Kena Wilbera (zmiňovanou v úvodu knihy) a poprvé velmi výstižně tento vývoj organizací popsal. Kniha je to skutečně mimořádná tím, že nedělí svět na špatný starý a skvělý nový. Místo toho přehledně shrnuje vývoj organizací od počátků lidstva do dnešních dní s tím, že u každého vývojového stadia popisuje detailně přesvědčení, z jakého dané stadium vychází, a modely, na nichž se zakládá jeho fungování, komunikace a řízení. Vedle toho je kniha i velmi praktickým manuálem na to, jak vybudovat „tyrkysovou“ organizaci. Integrální teorie Kena Wilbera a Budoucnost organizací Frederica Lalouxe jsou tak tím hlavním, z čeho vycházím i v následujícím stručném přehledu vývoje toho, jak se my lidé organizujeme do skupin a jak v těchto skupinách spolupracujeme. 

Vývoj organizací lze pochopit o to lépe, o co lépe chápeme vývoj dějin lidstva a vývojovou psychologii. Modely organizací, které lidstvo vynalezlo, totiž vždy vycházely z dobového pohledu na život a ze soudobé úrovně lidského uvažování. Během našich dějin jsme jako druh vystoupali po několika stupních vývoje. Na každý nový stupeň jsme se dostali evolučním skokem v našich schopnostech, jejichž pomocí se vyrovnáváme se světem okolo nás. Nejsme jako rostliny, které rostou postupně. Vyvíjíme se prostřednictvím náhlých změn – jako housenka, která se promění v motýla, nebo pulec, z něhož se stává žába. 

Nejsme jako rostliny, které rostou postupně. Vyvíjíme se prostřednictvím náhlých změn – jako housenka, která se promění v motýla, nebo pulec, z něhož se stává žába.

Důležité je uvědomit si, že všechny vývojové fáze tak, jak je věda zatím popsala, dnes existují paralelně vedle sebe. Exkurze do historie organizací je tak zároveň i seznámením s různými typy stávajících organizací a s problémy, které tyto společnosti řeší. Základních fází je sedm. Pojďme se podívat na obecné rysy každé z nich. 

Reakční – infračervená

Jde o první etapu vývoje lidstva, tzv. lovecko-sběračskou, která patří do období 100–60 tisíc let před naším letopočtem, kdy naši předkové žili v rodinných tlupách v počtu maximálně několika desítek osob. Na pár místech planety se tento model udržel dodnes, a je tak pro nás ostatní živým studijním materiálem. Ego se v této fázi ještě nevyvinulo, a lidé tak sami sebe nevnímají jako svébytné jedince nezávislé na ostatních nebo na prostředí. Není tu žádná formální hierarchie – žádný náčelník nebo stařešina, který by vedl ostatní. Tlupa funguje pouze v malém počtu lidí, kteří se dobře znají.

Kmenová – purpurová

Zhruba před patnácti tisíci lety se od malých rodinných tlup posouváme ke kmenům až o několika stech lidech. Objevuje se formální hierarchie se stařešiny a náčelníky v čele. Tento posun kopíruje další stupeň vědomí, a tedy i organizace. Ego – a tím i vnímání oddělenosti od ostatních – již částečně existuje, ale chápání příčin a důsledků je stále velmi omezené. Místo nich jsou tu duchové, kteří mají ostatní v hrsti. Řešením je magie, následování stařešinů, šamanů a propracované rituály. Lidé žijí přítomností, vnímají minulost, ale mají jen velmi omezenou schopnost představit si budoucnost a plánovat.  

Válečnická – červená

Tento skok ve vývoji před zhruba 10 000 lety přinesl první velké kmeny a menší impéria, tj. počátky zemědělské doby. Pocit vlastního já plně odděleného od ostatních je naprosto zřetelný. Hybnou silou je strach, modem vivendi potom boj o moc. Chybí sou-cit, tj. empatie – schopnost vnímat pocity ostatních. Moc přebírá nejsilnější a slabší se mu podrobují. Role jsou jasně rozdělené. „Alfa samec“ pečuje o podřízené a ti se mu odměňují poslušností. Tvoří se koalice a „beta samci“ sílu alfy pravidelně testují. Žije se převážně přítomností s krátkodobou schopností plánovat. Zlepšuje se pochopení příčin a důsledků, k podněcování k činnostem se využívá cukr a bič. Oddělení ega umožňuje rozdělení rolí: kmen má náčelníka a bojovníky. Objevuje se otroctví, které umožňuje rozdělit úkoly mezi poražené nepřátelských kmenů. Červený, válečnický model dnes funguje v mnoha kmenově uspořádaných společnostech po celém světě a funguje i všude tam, kde převládá nepřátelské, nejisté prostředí – válečné zóny, zkrachovalé státy, vězení, různá ghetta, a také chudé čtvrti a oblasti v rozvinutých zemích. Tento model využívají velmi efektivně pouliční gangy a mafie. 

Konformní – žlutá

Další vývojový stupeň znamenal začátek moderních států a civilizací, byrokratických institucí a organizovaných církví. Na základě tohoto modelu funguje velká část dnešní populace v rozvinutých zemích. Pochopení příčin a důsledků je zase o krok dál, linearita času – minulost, přítomnost, budoucnost – je jasná. Díky tomu se poprvé v historii objevila schopnost dlouhodobého plánování, což umožnilo rozmach zemědělství a s tím i rozvoj měst. Produktivnější zemědělství umožnilo uživit kastu vladařů, kněží, řemeslníků a vojska. 

Klíčovým rysem této fáze vývoje je pocit „já mám pravdu a ty ne“. To znamená, že člověk je schopný identifikovat svůj vlastní pohled na svět a odlišit ho od ostatních. Svůj pocit sebe-vědomí staví na sounáležitosti se souvěrci (s těmi, kdo mají stejnou pravdu jako on) a na skupinovém vymezování se vůči těm, kteří mají jinou pravdu (jazykem této fáze: „nemají pravdu“). To je také jeden z významných rozdílů mezi červeným a žlutým modelem. Zatímco v červeném je každý sám za sebe, ve žlutém jsme například Sparta vs. Slavia, Apple vs. PC, my vs. oni, ženy vs. muži, výroba vs. prodej, a tak dál. 

Klíčovým rysem této fáze vývoje je pocit „já mám pravdu a ty ne“. Pocit sebe-vědomí stojí v této fázi na sounáležitosti se souvěrci (s těmi, kdo mají stejnou pravdu jako já) a na skupinovém vymezování se vůči těm, kteří mají jinou pravdu.

Cílem je předvídatelnost, řád a eliminace změn. Základním předpokladem je, že existuje jediná správná cesta. Vyžaduje se podrobení se normám a přísné sebeovládání. Existují tu jasně definované zákony popisující „správný“ svět. Lidé si tyto zákony internalizují, jednají v souladu s nimi a za to jsou odměňováni – minimálně tím, že je společnost přijímá. V případě nesouladu se zákony pociťují stud a vinu, od ostatních opovržení, případně potrestání. 

Základní premisou tohoto náhledu je, že lidé jsou líní a nepoctiví a bez cukru s bičem nebudou pracovat. Proto vznikají složité, mnohaúrovňové organizační struktury předáků, vedoucích a manažerů a podobně početné armády administrátorů, jejichž společnou úlohou je motivovat a kontrolovat ostatní. Lidé se dělí na dvě třídy – na ty nahoře, kteří myslí a rozhodují, a na ty dole, kteří rozhodnutí vykonávají – a stávají se zdroji. Klíčovou nutností je tzv. sociální maska, tj. potlačení velké části osobnosti, na prvním místě emocí. Viditelné projevy radosti, blízkosti nebo lásky jsou v tomto modelu považovány za nepatřičné a nevhodné. 

Klíčovou nutností je tzv. sociální maska, tj. potlačení velké části osobnosti, na prvním místě emocí. Viditelné projevy radosti, blízkosti nebo lásky jsou v tomto modelu považovány za nepatřičné a nevhodné.

Z pohledu organizace jsou nejdůležitejšími přínosy žluté fáze možnost dlouhodobého plánování a stabilní, kopírovatelné organizační struktury. Právě tyto vynálezy umožnily vznik katolické církve, první zámořské plavby, první korporace, ale také třeba stavbu pyramid nebo Velké čínské zdi. V dnešním světě funguje podle tohoto modelu většina vládních organizací, škol, náboženských i vojenských institucí. 

Aspirační – oranžová

V této fázi už se věci nedělí na správné a špatné. Některé prostě fungují líp než druhé. Efektivita je zde víc než morální zásady. Výsledky jsou víc než dodržování pravidel. V oranžové fázi se nám svět už nejeví jako neměnný a pevně daný, ale jako komplikovaný stroj, jehož výkon lze a je záhodno donekonečna zvyšovat. Aspirační oranžové myšlení nastartovalo vědecké bádání a přineslo vlnu inovací. Pro většinu lidí v rozvinutější části světa to znamenalo vymýcení některých chorob, prodloužení života, nebývalý materiální blahobyt a svobody, o kterých se lidem po staletí ani nesnilo. Dnes je převažujícím modelem uvažování většiny lídrů v podnikání i politice. 

V této fázi už se věci nedělí na správné a špatné. Některé prostě fungují líp než druhé. Efektivita je zde víc než morální zásady. Výsledky jsou víc než dodržování pravidel. V oranžové fázi se nám svět už nejeví jako neměnný a pevně daný, ale jako komplikovaný stroj, jehož výkon lze a je záhodno donekonečna zvyšovat.

Podle tohoto uvažování by měl mít každý možnost dělat to, v čem je nejlepší, a jít za svým cílem. Je možné zpochybnit autoritu, která už není daná tak pevně jako ve žlutém modelu. Je to pohled výrazně materialistický – počítá se jen to, na co je možné si sáhnout. Vše duchovní či spirituální je podezřelé, neboť nic takového mezi nebem a zemí nelze empiricky dokázat. Více a rychleji znamená lépe. Větší je lepší než menší. Věříme, že dosažením vytyčených cílů získáme štěstí. Žijeme tak většinu času plánováním toho, co ještě musíme udělat, a případně strachováním se o to, zda se nám to podaří. 

Zatímco pouliční gangy fungují na bázi červeného modelu, církev, státní instituce a armáda pohlížejí na svět žlutě, oranžové uvažování je základem fungování většiny dnešních korporací. Ať přijdete do Nestlé, do McDonald’s nebo do T-Mobile, všude se ocitnete ve stejně oranžovém světě. Tato fáze přinesla lidstvu tři nové objevy: inovace, zodpovědnost a meritokracii. Gary Hamel, velký reformátor oranžového světa k tomu říká, že ve světě neustálých změn a zuřivé konkurence je inovace tím hlavním, co zajistí firmě přežití. Oranžové firmy stále drží pyramidovou strukturu žlutých organizací, ale vytvářejí nová oddělení, jako je marketing, výzkum a vývoj, CSR a další. Mocenskou hierarchii zjemňují projektovým řízením, virtuálními týmy nebo konzultanty. Lidé v oranžovém světě jsou motivováni materiálním úspěchem. Vynálezem tohoto světa je i řízení podle cílů s návazným systémem odměn. Manažerům i zaměstnancům se stále častěji umožňuje, aby si sami stanovili, jak se k cílům dostanou. Vychází se při tom z předpokladu, že čím více zodpovědnosti za výsledek lidé převezmou, tím více ho přijmou za vlastní. V oranžovém světě je teoreticky jedno, do jaké kasty se člověk narodil. Nezáleží na tom, zda je to muž, žena, černoch, zrzek nebo gay. Po mnoha staletích může po pomyslném žebříčku vystoupat do výšin prakticky kdokoliv jen na základě svého umu, píle a kontaktů. V praxi je to samozřejmě mnohem složitější. Uniformy pomalu mizí, ale symboly postavení rozhodně ještě ne. 

Metaforou organizace tohoto světa je stroj plný dobře promazaných koleček – tzv. zdrojů. Lidé tu jsou stejnými zdroji jako suroviny. I jazyk je strojový.

Metaforou organizace tohoto světa je stroj plný dobře promazaných koleček – tzv. zdrojů. Lidé tu jsou stejnými zdroji jako suroviny. I jazyk je strojový. Hovoří se o vstupech, výstupech, procesech, výkonnosti, efektivitě, tvrdých a měkkých dovednostech. Procesy se designují, plány se realizují. Proto je také mezi lídry byznysu oranžové úrovně tolik mužů – absolventů technických fakult a na druhou stranu tak žalostně málo lidí s humanitním vzděláním. Jak říká Frederic Laloux: „Strojové fungování oranžových organizací vyžaduje strojařský přístup k vedení. Lídři se zaměřují na cíle a řešení hmatatelných a viditelných problémů. Cíle jsou nadřazeny vztahům. Cení si objektivní racionality a mají se na pozoru před emocemi. Otázky smyslu a vyšších cílů sem nezapadají.“

Všechno má samozřejmě i své temné stránky. Mezi ty nejzásadnější patří rozvoj fenoménu „inovace pro inovaci“, což znamená umělou stimulaci stále nových tužeb a iluzi, že jejich uspokojováním budou naše životy lepší. V důsledku toho vyrábíme stále větší počet stále zbytečnějších a stále méně trvalých věcí. Hodnota lidí a firem se měří do velké míry jen penězi a věcmi. Je-li růst a zisk to jediné, o co jde, nevyhnutelně se dostaví pocit prázdnoty. Fenoménem této fáze je nedostatek smyslu a s tím související krize středního věku. Asi nejzásadnějším problémem je hrabivost utržená ze řetězu, která s sebou nese stále toxičtější životní prostředí, ničení planety a rekordní rozdíly v dělení bohatství. 

Dnes převažující fáze vývoje je na žluto-oranžové úrovni. Ve žluté fázi je většina škol nebo politiky. Většina korporací „je oranžová“. V dalším díle seriálu budeme ve vývoji firmy pokračovat dvěma dalšími fázemi – zelenou a tyrkysovou. Pokud si chcete k dnešnímu tématu přečíst originální text Frederica Lalouxe, můžete zde na blogu: „červené„ (dnešní gangy a mafie), v druhém „žluté“ (církve, armády a školy), ve třetím „oranžové“ (korporace).

P.S.: Seriál vzniká z připravované knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti. Kniha vyjde na podzim 2020. Chcete-li se o ní dozvědět jako první, nechte na sebe email zde a my vám napíšeme, až bude v prodeji.
Jedním ze závěrů knihy je i nutnost znovu-vybudovaání sítě drobných místních podniků jako protiváhy nadvládě řetězců a obecně korporací. Globalizaci je nutné vyvážit lokalizací. I proto jsme spustili výzvu podpory drobných místních podniků. Souzníte-li, prosím, pomozte nám jí šířit. Díky!

Tomáš Hajzler: FB, IG, Li, YT
Knihy k téma: zde