Dronová ekonomika vs. chleba pro vašeho souseda – 59.díl seriálu Byznys 101

Do minulého dílu seriálu Byznys 101 jsme se věnovali vyjasnění toho, jak funguje byznys a jak jsme se dostali tam, kde jsme dnes. Od tohoto dílu se budeme věnovat výhradně alter-nativám a budoucnosti – tedy tomu, jak dál, do vyšších úrovní evoluce.

Smyslem předchozích dílů bylo pohlédnout za oponu toho, jak dnes funguje „velký“ (středněproudý) byznys. Ty z vás, pro které to bylo silné kafe, chci ujistit, že jsem se držel při zdi. V tomto seriálu poodhrneme oponu ještě o trochu víc, ale i tam se snažím vyvarovat těch nejvíce šokujících příkladů. Tak jako se vyhýbám obrazům zabitých lidí ve válkách, záměrně nezmiňuji ani ty největší podlosti a krutosti korporací, oligarchů a spřátelených politiků.

Případným zájemcům o ještě větší „porci temna“ doporučuji rešerši třeba fosilního, farmaceutického nebo zbrojního průmyslu. Můžete začít Chevronem a jejich aktivitami po celé planetě. K těm nejvíce odstrašujícím patří desítky tisíc mrtvých, kteří po jejich aktivitách zůstali v Ekvádoru. Příběh Stevena Donzigera, amerického právníka, který se za práva místních lidí postavil a na Chevronu vysoudil bezmála 10 miliard USD odškodného, doslova bere dech. Ovšem místo toho, abychom tomuto hrdinovi (jímž z pohledu nás obyčejných lidí nesporně je) tleskali třeba při přebírání Nobelovy ceny za mír, tak dodnes Chevron svým obětem nejenže nevyplatil ani cent, ale Donzigera formou smyšlených kauz, za pomoci „spřátelených“ právnických firem a soudců odsoudil a uvěznil. Moci peněz Chevronu se podařilo Danzigerův život na nějaký čas doslova zničit, a to přesto, že se za něj postavilo 29 držitelů Nobelovy ceny, řada amerických politiků, Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva a nespočet dalších organizací (zde). Mezi (na veřejnost uniklé) aféry Chevronu patří také jeho podíl na vraždách aktivistů v Nigérii, zničená příroda v Brazílii a samozřejmě obrovský podíl na globálním selhávání klimatu. V Chevronu tvrdí, že jsou lídry v energiích, protože kladou důraz na zodpovědnost, důvěru a integritu (zde). Mottem Chevronu je „Firma lidské energie“ (Human Energy Company). Nikoho nepřekvapí, že jednou z hlavních záložek na webu Chevronu je „udržitelnost“ (zde).

V souvislosti s tím považuji za podstatné začít klást ty správné otázky. Například, jak je možné, že v klidu kupujeme hadříky, jež ušila žena, která žije jako bezdomovec, ze mzdy neuživí své děti a ve čtyřiceti je tak nemocná, že musí s prací skončit? Jak to, že se nebouříme proti stále toxičtějším výrobkům, daňovým rájům, offshorovým firmám, proti neplacení daní největšími firmami a miliardáři, kupování si politiky? Jak to, že se stále daří tuto nespravedlnost a destrukci prezentovat jako zlepšování života a něco, za co máme být vděční? Jak to, že jsme to ještě neprohlédli a nebouříme se?

Dronová ekonomika
Logické vysvětlení uvádí Helena Norberg Hodge (autorka knihy Naše budoucnost je lokální nebo filmu Lokální planeta – Tichá revoluce), která vidí hlavní příčinu v politice ekonomické globalizace. Mluví o tzv. dronové ekonomice a říká, že moderní ekonomika funguje podobně jako moderní válka vedená na dálku s pomocí dronů. Voják odjede ráno od své rodiny do zaměstnání na základnu, aby tam v nějaké daleké cizí zemi, s pomocí dronu zabil nějaké cizí lidi, případně zničil nějakou místní infrastrukturu. Když má v podvečer odpracováno, odpíchne si a vrací se domů, k rodině na večeři. Je natolik odpojený od reality v zemích, v nichž pracuje/zabíjí, že je to pro něho něco jako počítačová hra. „Je to, jako by se naše ruka prodloužila natolik, že si nevidíme na konec,“ říká k tomu Helena. Hlavním protilékem, který doporučuje, je lokalizace. „Pokud Mohameda, který prodává chleba v pekárně za rohem, znáte, nikdy byste nedopustili, aby usínal ve smradlavé díře, aby neměl čím nakrmit své děti nebo nedej Bůh byste na něj neposílali drony,“ dodává.

Gary Hamel ve své knize Na čem dnes záleží navrhuje na toto téma jednoduchý myšlenkový experiment:

Přistupujte ke svému zaměstnání nebo podnikání jako by platilo následující:

• Za prvé, vaše ovdovělá matka investovala životní úspory do vaší firmy. Je jediným akcionářem a tato investice představuje veškeré její prostředky. Samozřejmě uděláte, co bude ve vašich silách, abyste jí zajistili spokojený důchod. Proto vás nikdy ani nenapadne obětovat dlouhodobé výsledky ve prospěch okamžitého výdělku!
• Za druhé, šéf je váš starší sourozenec. Budete se k němu chovat s respektem, ale nebudete váhat přijít s dobře míněnou radou, pokud si budete myslet, že je namístě. A nikdy nebudete podlézat.
• Za třetí, vaši zaměstnanci jsou kamarádi z dětství. Vždycky se jich zastanete a uděláte vše, co bude ve vašich silách, abyste jim práci usnadnili. Když to ale bude potřeba, připomenete jim, že přátelství znamená vzájemný závazek. Nikdy s nimi nebudete zacházet jako s „lidskými zdroji“.
• Za čtvrté, vaše děti jsou primárními zákazníky vaší firmy. Chcete je potěšit a udělat jim radost. Pořádně si podáte každého, kdo by je chtěl nějak oklamat nebo využít. Nikdy nezneužijete zákazníka!
• Za páté, máte značný vlastní majetek. Pracujete proto, že chcete, ne proto, že musíte, takže nikdy nezaprodáte svoji poctivost za povýšení nebo pochvalné hodnocení. Raději podáte výpověď, než abyste udělali ústupek.

Vždy, když si na toto Hamelovo cvičení vzpomenu, vybavím si Avestus (developerskou firmu, která stavěla náš dům) a jejich: „Máte smůlu, je po záruce!“ nebo naše nemocné děti a Bauhaus, kde nám řekli, že za otravu našich dětí nemohou jejich podlahy, ale že si za to můžeme my sami, protože jsme neměli v mrazech dostatečně otevřená okna. Vybavím si také všechny ty zkušenosti s firmami jako Vodafone, ČSOB, T-Mobile, O2, UPC a dalšími podobnými s jejich mantrami: „Máte smůlu, měl jste se zeptat.“ „Nedá se nic dělat, měl jste si to přečíst.“ Nebo ze všeho nejlepší: „Vždyť jste to přeci podepsal!“

Pak si také vzpomenu na anekdotu, která vtipně dokresluje podstatu Hamelova experimentu: Jsou dva horolezci, kteří pomáhají skupině lidí zlézt stěnu. Jeden je jistí nahoře a druhý zdola. „Může další!“ volá ten nahoře. „Teď leze tvůj syn!“ zahaleká ten dolní. „Tak to počkej!“ zastaví ho horní. „Já to ještě radši překontroluju…“

Jsou dva horolezci, kteří pomáhají skupině lidí zlézt stěnu. Jeden je jistí nahoře a druhý zdola. „Může další!“ volá ten nahoře. „Teď leze tvůj syn!“ zahaleká ten dolní. „Tak to počkej!“ zastaví ho horní. „Já to ještě radši překontroluju…“

Chápete to?! Budeme-li znát lidi, kterým sloužíme, takže už to nebudou lidi cizí, ale blízcí, změní se tím celý náš svět. Všimněte si, že když děláte něco pro blízkého člověka, dáváte si záležet násobně víc, než když děláte něco pro někoho, koho neznáte. Gigantický Milgramův experiment, kterého jsme všichni součástí, se začíná drolit. Snad nikdo nepodrobí elektrošoku svoje dítě. Nikdo by neublížil Mohamedovi, který u vás v ulici peče pro sousedy chleba.

Představte si to právě na příkladu pečení chleba. Použili byste tu nejlevnější mouku z obilí postříkaného koktejlem herbicidů s obsahem glyfosátu a přihodili „éčka“ na rychlejší kynutí, dochucení, dobarvení a trvanlivost? Snažili byste se prodávat váš chleba v každém supermarketu a rok od roku zvyšovat produkci? Nebo byste chleba raději upekli ze skutečné mouky, bez pesticidů, éček a umělých dochucovadel, prostě jen za použití kvásku? Totéž platí o nábytku, oděvech, elektronice a o čemkoliv dalším, co běžně používáme. Vyráběli byste stůl z dřevotřísky plné toxických lepidel nebo raději ze dřeva? Šili byste oděvy z látek, které obsahují více než 200 toxických chemikálií, nebo raději z čistě přírodních materiálů? Vyráběli byste mobilní telefon tak, že by při jeho výrobě zemřeli lidé, zničila se příroda, ostatní na něm byli maximálně závislí, aby se nedal opravit a do roka zastaral? Chápete, co chci říct?

Pokud ale pečete chleba pro svou rodinu, přátele a sousedy, prostě známé, blízké lidi, pak nesoutěžíte a zkratky nepotřebujete. Prostě jen děláte svoji práci, jak nejpoctivěji umíte.

Záleží samozřejmě na tom, o co vám jde. Pokud podnikáte jako zakladatel Amazonu Jeff Bezos nebo prakticky všichni v žebříčcích miliardářů, smyslem vašeho snažení bude maximalizace zisku na úkor konkurence. Čím víc to bude váš případ, tím spíš sáhnete po zkratkách a po co nejlevnějších a nejsnazších řešeních. Obzvlášť v případě, kdy to legislativa dovoluje a/nebo „se nikdo nedívá“. A samozřejmě platí, že čím jste větší, tím větší je vaše ekonomická a politická moc. Čím větší moc, tím větší je plejáda „zkratek“, které máte k dispozici.

Pokud ale pečete chleba pro svou rodinu, přátele a sousedy, prostě známé, blízké lidi, pak nesoutěžíte a zkratky nepotřebujete. Prostě jen děláte svoji práci, jak nejpoctivěji umíte.

Tomáš Hajzler: LinkTree, FB, IG, Li, YT, Zprávy ze života, Knihy