Regenerativní podnikatelské modely jako protilék proti krizím, kterým čelíme

Tento týden spouštíme nový web a tím i další generaci Slušné firmy. Přímo na webu jsme pracovali přes rok, na rešerších, vizích a strategiích přes pět let.

Uvidíme, jak tomu všemu bude rozumět. Zdá se mi, že se nám podařilo vytvořit – jak v Česku, tak i globálně – unikátní projekt. Při spuštění bude web „work in progress“, tj. budeme ho dolaďovat za chodu. Zahlédnete-li v něm jakékoli nedodělky nebo pokud bude cokoli nesrozumitelné, napište nám prosím na tereza@slusnafirma.cz. Díky.

V tomto blogu chci vysvětlit kontext, v kterém jsme k nové generaci Slušné firmy přistupovali.

…

Žijeme v době narůstajících pocitů nespravedlnosti, zvyšující se politické nejistoty, extremismu a mnohačetných krizí, z nichž část dokonce ohrožuje přežití našeho druhu. Logicky se tak cítíme stále frustrovanější. Skutečné příčiny nám ale v gigantické „slepé skvrně“ zůstávají skryty. Většina si tak hledá svůj „terč“, na který by svou frustraci a naštvání namířil. Někdo nadává na politiku, jiní na menšiny nebo migranty, další třeba na své sousedy. 

Skutečnou příčinou naší frustrace, stejně tak jako bezprecedentní ekologické destrukce a s tím i souvisejících klimatických změn, je ale ekonomická globalizace ve smyslu: 1. deregulace obchodu a financí s cílem umožnit firmám a bankám fungovat v celosvětovém měřítku; 2. nástup sjednoceného trhu ovládaného nadnárodními společnostmi (často zaměňováno s mezinárodní spoluprací, vzájemnou provázaností a globální komunitou). 

Tento fenomén s sebou, již od 80.let, přinesl na prvním místě právě onu vlnu deregulace mezinárodního obchodu a financí s cílem umožnit nadnárodním korporacím a bankám přesunovat kapitál na „lusknutí prstu“ tam, kde nejvíc vydělají… bohužel zpravidla s obrovskými dopady na místní komunity a přírodu. V celosvětovém měřítku vznikl jeden obří globální trh ovládaný nadnárodními společnostmi. Vlády národních států (a my s nimi) se, v důsledku těchto změn, staly de facto jejich rukojmími .

Vznikl jeden obří globální trh ovládaný nadnárodními korporacemi. Vlády národních států (a my s nimi) se v důsledku těchto změn staly de facto jejich rukojmími.

Jak to?

Většinovému politikovi jde o znovu-zvolení. To mu zajistí především obstarání pracovních míst (a tedy obživy) pro občany jeho státu, kraje či obce. “Práce pro lidi” a “zaměstnanost” tak patří k politickým mantrám doby. V důsledku ideologie „volného trhu“ je ale dnes velmi snadné přesunovat byznys tam, kde vydělá nejvíc. Národní vlády jsou tak v situaci, kdy soutěží jedna s druhou o to, kdo do své země přivábí víc „investic“ nad-národního kapitálu. Předhánějí se v úlevách na daních, dotacích, subvencích,  darování půdy a infrastruktury zdarma, rušení legislativy ochraňující lidi a přírodu.

Pro tuto soutěž se vžil termín “závod ke dnu”, neboť na jedné straně roste moc několika málo nadnárodních korporací a na druhé straně se stále více občanů a jejich vlád propadá hlouběji a hlouběji ke dnu, případně až pod dno chudoby, kdy už nedokáží zajistit potřeby svých rodin/občanů. Celý tento závod se podobá dětské hře „obíhaná“, ve které vypadává jeden po druhém. 

Byznys přesunuje výrobu tam, kde nemusí platit daně (tj. přispívat do veřejných zdrojů), kde z veřejných zdrojů naopak dostane největší dotace a subvence, darem půdu, budovy a další infrastrukturu a kde je nejnižší legislativní ochrana lidí a přírody.

Během covidu jsme měli unikátní příležitost všimnout si, že čím více podpory nadnárodních a místními oligarchy vlastněných korporací, tím více mizeli drobné místní podniky, a že jich v Česku, na mnoha místech, už mnoho není – viz Nouzový stav podnikání. V období covidových lockdownů jsme tak mohli zahlédnout ten hlavní dopad ekonomické globalizace v celé její obnaženosti. Samozřejmě, že dopady u nás jsou jen střípkem toho, co můžete pozorovat v zemích globálního jihu. Stále větší počet států z té globalizační obíhané už vypadlo.

Drobné místní podniky jsou přitom naprosto klíčovou částí infrastruktury. Distribuují místní produkci, pracují v nich místní lidé, mají minimální ekologickou stopu. Potkávají se v nich sousedé a vzniká tu tak tzv. sociální kapitál. Život bez místních podniků (pouze s Kauflandem, Billou, Lidlem za městem,…) znamená život v obklopení cizími lidmi, život “komodifikovaný”, tj. závislý na trhu, vztahově i ekonomicky chudý, nesvobodný a nezdravý. O detailech dominance „supermarketů“ si přečtěte zde. 

Místní podniky jsou klíčovou částí infrastruktury každé obce. Jsou to místa, která distribuují místní produkci, kde pracují místní lidé a kde se potkávají sousedé. Vzniká tu tzv. sociální kapitál, který je základem pro pocit bezpečí, možnost vypustit děti ven, sdílení a spolupráci. Na druhou stranu, čím méně sociálního kapitálu, čím více „cizích lidí, tím více je život tzv. komodifikovaný. Tj. občané si už nedokáží zajistit své potřeby doma – ať už svépomocí nebo nákupem v místních podnicích. Stali se závislými na trhu: Na všechno si musí vydělat, jejich život je vztahově i ekonomicky chudý, nesvobodný a nezdravý.

Abychom tento destruktivní trend zastavili a otočili, je třeba radikální přístup (z lat. radix = kořen). Je třeba vyjasnit si kořeny toho, co se děje. S hipsterskou “volbou peněženkou” a buzzwordy á la lokální, sezónní, bezobalová, z přírodních materiálů, recyklovaná, cirkulární,…“ se nikam nedostaneme a moderní vlna zeleného marketingu a ještě zelenějšího růstu, greenwashingu a dobrowashingu začíná být zásadní hrozbou, která odvádí pozornost od skutečných příčin našich potíží a které je třeba se postavit. 

Abychom tento destruktivní trend zastavili a otočili, je třeba radikální přístup (z lat. radix = kořen). Je třeba vyjasnit si kořeny toho, co se děje. Globalizaci je nutné začít vyvažovat lokalizací. “Monokulturní” model korporace  je třeba nahradit “polykulturou” podnikatelských modelů od místních, družstevních, sociálních, spolkových, komunitních, obecních,… až po ty akciové.

Globalizaci je nutné začít vyvažovat lokalizací. “Monokulturní” model středověké korporace (ano, korporace má své kořeny až ve 14. století), jejímž jediným cílem byla a dodnes je těžba hodnoty v místech, kde korporace působí, je třeba nahradit “polykulturou” podnikatelských modelů od místních, družstevních, sociálních, spolkových, komunitních, obecních,… až po ty akciové. Potřebujeme podnikatelské modely, jejichž cílem už nebude těžba hodnoty a odsávání peněz přes daňové ráje na offshorové účty neznámo kam. Potřebujeme podniky, které znovu propojí lidi a umožní jim žít tam, kde dnes většina jenom bydlí, tj. přespává (viz Naše budoucnost je lokální). Potřebujeme firmy ne pouze udržitelné, ale regenerativní, které budou zvyšovat kvalitu života a živatoschopnost přírody tam, kde působí, firmy které neodvedou peníze neznámo kam, ale využijí je doma. 

Potřebujeme firmy ne pouze udržitelné, ale regenerativní, které budou zvyšovat kvalitu života a živatoschopnost přírody tam, kde působí, firmy které neodvedou peníze neznámo kam, ale nechají je doma.

Úlohou Slušné firmy je tomuto přerodu od “monokultury hodnotu těžící korporace” k “polykultuře podnikatelských modelů” pomoci. Potřebujeme podniky a další infrastrukturu, která lidi propojuje, ne odděluje a pomáhá jim žít tam, kde bydlí a tam i bohatnout.

Proto ve Slušné firmě už od roku 2016 vyhledáváme, propojujeme a podporujeme firmy,  neziskovky a další entity, které vznikly proto, aby přispěly k regeneraci života a přírody. Člověk se učí především nápodobou a my proto věříme, že příklady tohoto nového přístupy jsou tím hlavním, co ke změně potřebujeme. Vedle toho věnujeme značnou část úsilí i osvětlování toho, jak jsme se do dnešní patálie dostali – jaká byla evoluce firmy a ekonomického systému, jehož nutnou podmínkou je už 700 let růst. Je to právě nutnost nekonečného růstu v DNA našeho finančního a ekonomického systému a tím i firem, která nás na konečné planetě dovedla ke zkáze. Ve chvíli, kdy píšu tyto řádky pouze dva příklady stále viditelnější zkázy: „Pouštní teploty“ v Kanadě (bezmála 50 °C – pouze v oblasti Vancouveru přes sto mrtvých) nebo tornádo na jižní Moravě (6 mrtvých, 300 zraněných).

Přejít od degenerativního podnikání k regenerativnímu je podmínkou naší budoucnosti.

Pokud máme mít jako druh nějakou budoucnost, bude muset být lokální, bez posedlosti nekonečným růstem, bez globalizační obíhané.

Víte-li o dalších regenerativních podnicích, propojte nás. Jste-li na stejné misi, spojme síly.

Díky. Držme si palce.

P.S.: Seriál Byznys 101 si dává prázdniny. Na 52. díl se těště začátkem září. Zatím si můžete přečíst prozatímní díly.