Neodpuštěné odpustky

Keramika Maříž je sociální podnik, nevyděláváme jen za účelem zisku. Třicet let budujeme v pohraničí životaschopný podnik, udržujeme zaměstnanost, suplujeme sociální služby státu. Maříž živí od 10 lidí v zimě až do 30 lidí v letní sezóně – pro tyto lidi je práce u nás hlavní a jediný příjem. Během jarní koronakrize jsme museli pozdržet platby dodavatelům – často také malým sociálním podnikům. Ty jsme potom po znovuotevření o pár dní upřednostnili před platbou pro OSSZ a tím možná zachránili jejich existenci. A za to teď musíme řádně zaplatit…

Dnes Maříž patří taky k těm nešťastníkům, kteří musejí vracet jarní podporu Antivir kvůli zpoždění platby sociálního pojištění o jeden den. Nejde o peníze, které by nám stát poslal, ale o peníze, které nám odpustil na sociálním pojištění. Protože jsme však část pojištění za zaměstnance poslali státu o jeden den později, chce po nás teď doplatit 80 000 Kč za odpuštěné sociální pojištění za červenec. Výměr na doplatek přišel v době druhého nuceného uzavření celého provozu. Požádala jsem o prominutí tohoto neodpuštěného odpustku a v odůvodnění jsem uvedla:

„Podmínku splatnosti ve stanovené lhůtě a ve výši uvedené na přehledu o výši pojistného jsem nesplnila o jeden den, neboť pojistné za kalendářní měsíc červenec 2020 bylo splatné od 1. do 20. 8. 2020 avšak platba pojistného za měsíc červenec byla připsána na účet poskytovatele platebních služeb Okresní správy sociálního zabezpečení Jindřichův Hradec dne 21. 8. 2020.

Náš provoz je výrazně ovlivněn sezónností. V létě jsme oblíbenou turistickou destinací, naopak v zimě je ves zcela prázdná a provoz manufaktury udržujeme z letního výdělku. Proto nás koronakrize zasáhla v nejcitlivějším období – na jaře – kdy jsou jako obvykle všechny rezervy již spotřebovány. Všechny čtyři oblasti našeho podnikání (kreativní dílny, restaurace, ubytování a prodej keramiky) byly spolu s hranicemi do Rakouska nuceně zavřeny přesně v ten den, kdy měla začít nová sezóna. Stejně tak nyní v předvánoční době jsme zavření přesně v době, kdy jsme měli poslední šanci vydělat na leden až březen. Žádám proto OSSZ, aby v této věci posoudila i mravní stránku věci.“

Odpověď z OSSZ zněla (po obecném úvodu) takto:

„Ve vaší žádosti uvádíte řadu odůvodnění, k těmto okolnostem však, bohužel, nemůžeme přihlédnout, neboť se musíme řídit zákonem o prominutí pojistného, který stanoví podmínky striktně a žádné výjimky nepřipouští.“

Takže stát chce po občanech, aby se chovali výjimečně, a sám výjimky nepřipouští. Dovolím si zde citovat z Nihilisty na balkónu:

„Naopak Češi jsou už po generace zvyklí, že se na stát nedá nikdy a v ničem spolehnout, takže co si sám nezařídíš, neseženeš a neuhádáš, to nemáš. ………..A tak zatímco Dánové na jaře několik týdnů trpně čekali, až jim jejich vláda zajistí kvalitní ochranné pomůcky, deset milionů Čechů se dokázalo během cca 24 hodin naprostou svépomocí kompletně orouškovat, aniž by pro ně vláda musela hnout prstem (ona také samozřejmě ničím nehla). Statisíce babiček a matek na mateřské ušily roušky pro celou zemi, a to snad větší rychlostí a v lepší kvalitě než všechny mamutí čínské textilní továrny dohromady. A to nebylo všechno! Skupina akčních českých ajťáků, sdružených ve skupině Covid19cz, začala doslova během pár dní dodávat státu zdarma či téměř zdarma technologická řešení, za jejichž ekvivalenty by si americké počítačové firmy účtovaly od vlády desítky milionů dolarů. Linka 1212, e-rouška, Daktela atd. Tohle všechno vláda dostala od našich nejkreativnějších lidí rychle a za hubičku jako na stříbrném podnose. Zvedla se fenomenální vlna vzájemné solidarity, lidé si pomáhali, jak mohli. Mladí chodili starým pro nákupy, kapely hrály seniorům pod okny zamčených domovů a hospiců, aby jim nebylo tolik smutno. Češi podrželi svou neschopnou vládu (i sebe navzájem) v těžkých časech způsobem, který doslova neměl na světě obdoby (v případě těch roušek rozhodně ne).“

Ano, byla to chyba, že jsem dostatečně neprostudovala podmínky Antiviru C, protože na to v těch stresech a nenormální situaci jednoduše nebyl čas. Byli jsme téměř 3 měsíce bez příjmů a první úleva (ne finanční podpora) od státu přišla právě až v létě. Mezitím se nakupilo množství faktur, složenek apod. Dávno vím, že pokud jde o státní správu, tak na zdravý rozum spoléhat nelze (viz mnoho příkladů zákazů/příkazů a omezení před/během a po Vánocích). Toto chování k malým místním a sociálním podnikům nyní v době třetí uzávěry už je za hranicí mojí tolerance a pochopení. Vracím se, pokud jde o vztah ke státní správě, do roku 1988 a těším se na novou Letnou. 

__________________________

P.S. Tento článek vnikl jako reakce na výzvu Stavu nouze drobných místních podniků, který jsme jako spolek vyhlásili na jaře. Souzníte-li, prosím, pomozte nám šířit podporu drobným místním podnikům!