Korporátní pan Hyde. Seznamte se, prosím.

Byznys 101 / 11. 1. 2021 / Tomáš Hajzler

V tomto seriálu jsme se pustili do tématu zodpovědnosti. Abychom mohli pokračovat, je třeba si vyjasnit jednu věc. Možná jste si všimli, že my lidé máme tendenci dělat se před ostatními lepší, než jsme. Prezentujeme se jako Dr. Jekyll a skrýváme svého pana Hyda – dvě symbolické postavy, které stvořil skotský spisovatel Robert Louis Stevenson. V jednom z velkých příběhů klasické literatury – v románu Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda zpracoval téma dobra a zla v lidské osobnosti a napínavě vysvětluje jeden důležitý psychologický jev.

V románu je Dr. Jekyll respektovaným lékařem, kterému hluboce záleží na tom, jak ho ostatní vnímají, a proto se snaží prezentovat se jako dobrý člověk. Ve své laboratoři ale připraví lektvar, který ho po požití promění v pana Hyda – primitivní, destruktivní bytost. Když o té proměně Dr. Jekyll později přemýšlí, všimne si skutečné podstaty člověka: „Naučil jsem se rozpoznávat primární rozdvojení, které je podstatou člověka. V mém vědomí se svářily dva naturely a byť mi může být po právu přisuzován jenom jeden z nich, uvědomoval jsem si, že mám v sobě bytostně obojí. Člověk není jen jeden, ve skutečnosti je dvojí.“

Co platí o člověku, je možné vztáhnout i na jakoukoliv skupinu lidí – stát, firmy a jakékoliv jiné organizace, školy i společnost jako celek. Valná většina se snaží „leštit“ svou personu, svého Dr. Jekylla, a dělat tak na druhé dojem: stát se prezentuje jako ochránce svých občanů. Firmy se představují jako laskaví zaměstnavatelé, poctiví přispěvatelé do státní kasy, štědří podporovatelé bohulibých aktivit a na prvním místě jako ti, kdo za nás umí vyřešit všechny naše problémy. Školy jsou tím jediným správným místem vzdělávání. Naše západní civilizace sama sebe již desetiletí označuje jako vyspělou, rozvinutou, nejvyšší formu vývoje lidské společnosti.

Že by některý z daných systémů veřejně představil i svého pana Hyda, se prakticky nestává. Na to, že Dr. Jekyll je jen polovinou příběhu, upozorňují především disidenti našeho operačního systému: antropologové, psychologové, klimatologové, historici, filozofové, umělci a stále častěji také zběhlí manažeři korporací, bývalí učitelé, bývalí politici, bývalí lobbisté, bývalí státní úředníci… případně další odvážlivci – tzv. „aktivisté“.

Korporace i vlády vynakládají ročně závratné finanční prostředky na budování vlastní persony, tj. na to, aby se prezentovaly jako náš laskavý ochránce a úctyhodný služebník Dr. Jekyll, který vyřeší naše nejtajnější přání. Korporátní pan Hyde – přes všechnu investigativní novinařinu, práci neziskovek i přes všechny provalené kauzy – žije stále víceméně v utajení.

Korporace i vlády vynakládají ročně závratné finanční prostředky na budování vlastní persony, tj. na to, aby se prezentovaly jako náš laskavý ochránce a úctyhodný služebník Dr. Jekyll, který vyřeší naše nejtajnější přání. Korporátní pan Hyde – přes všechnu investigativní novinařinu, práci neziskovek i přes všechny provalené kauzy – žije stále víceméně v utajení. Pro události, kdy někde zemře mnoho dělníků, nějaký produkt nebo služba zabije větší množství lidí najednou, zničí se obrovský kus přírody, nebo pro situace, kdy zaměstnanci bohaté korporace ze mzdy neuživí rodinu a informace o tom náhodou proniknou na veřejnost, existuje celá škála technik, jak pozornost nás ostatních co nejrychleji přesměrovat zpátky k Dr. Jekyllovi. Fungování těchto mechanismů vytváření falešné reality a odvádění pozornosti se budeme věnovat na mnoha příkladech v dalších dílech seriálu. Techniky „vytváření umělé reality“ jsou čím dál dokonalejší díky technologickému pokroku a objevům v biologii. Na druhou stranu se o nich stále častěji dozvídáme, za což patří dík stále ještě relativní svobodě internetu a postupnému probouzení lidí.

Jedním z milníků v představování pana Hyda běžným lidem v Česku byl dokumentární film Silvie Dymákové z roku 2013 s názvem Šmejdi, který se věnoval fenoménu manipulativních, nátlakových prodejních akcí pro seniory. Film otevřel mnoha lidem oči, začal se virálně šířit a slovo „šmejdi“ se vžilo jako termín, kterým jsme v našich končinách začali označovat ty nejextrémnější podoby filozofie „nastavit, odrbat a vytěžit“.

Jednou z branží, která má stále větší potíže skrývat svého pana Hyda, je oděvní průmysl. Dnes už víme, že vedle olejářského a agrochemického je to ten „nejšpinavější“ obor (zde). Na jedno kliknutí dnes zjistíte třeba to, že na každé nové tričko se spotřebuje v průměru 2 700 litrů vody, na jedny džíny dokonce 10 850 litrů (1 kg bavlny „vypije“ 10 tisíc litrů vody – zde). Bezkonkurenčně největším producentem bavlny na světě je Indie (zde). Jedenadvaceti indickým megaměstům nyní hrozí, že jim v blízké budoucnosti začne docházet podzemní voda (zde). Jednou z hlavních příčin je právě tato mimořádně žíznivá rostlina, která se tu pěstuje především ke spotřebě v zemích globálního severu. Na bavlnu kromě obrovského množství vody je však také použito i 24 % světové spotřeby insekticidů a 11 % pesticidů. Výroba, skladování, balení, doprava a další procesy jednoho průměrného trička vyprodukují do atmosféry 2,35 kg CO2 (zde). A navíc denně slyšíme o tom, v jak strašlivých podmínkách se naše trička a další levné produkty vyrábějí.

Kromě toho, že pracovní podmínky ničí zdraví dělníků, není možné z jejich typické mzdy ve většině případů uživit rodinu (zde). Budíčkem byla v tomto směru tragédie v bangladéšské Dháce z 24. dubna 2013. Ten den se zřítila osmipatrová budova Rana Plaza, v níž byla umístěna továrna, ve které šily své oděvy Mango, Primark, Benetton, El Corte Inglés, Walmart a další. Varování ohledně narušené statiky z předchozího dne byla ignorována a dělníkům bylo nařízeno, aby přišli do práce. Zahynulo zde najednou 1 129 lidí a 2 515 bylo z trosek továrny vytaženo se zraněními (zde).

Pro události, kdy někde zemře mnoho dělníků, nějaký produkt nebo služba zabije větší množství lidí najednou, zničí se obrovský kus přírody,… a informace o tom náhodou proniknou na veřejnost, existuje celá škála technik, jak pozornost nás ostatních co nejrychleji přesměrovat zpátky k dr. Jekyllovi.

Oborem, bez něhož si dnes svůj život nedokážeme ani představit, je elektronika. Apple patří k nejobdivovanějším firmám planety, ale vzhlížíme i k většině jeho konkurentů. Jak si ještě ukážeme o pár stránek dál, pan Hyde této branže nabyl též značných rozměrů. Iniciativa „Stop Samsung – už žádná úmrtí!“ (zde) upozorňuje na otřesné podmínky jeho zaměstnanců. Výrobce Apple hardwaru, firma Foxconn, zase svého času proslul tím, že kolem svých továren instaloval záchytné sítě, neboť zoufalí zaměstnanci skákali z oken. Fabrikám této firmy se od té doby přezdívá suicide factories (sebevražedné továrny – zde). A jen tak pro zajímavost: zakladatel Foxconnu, miliardář Terry Gou, tedy člověk s finální zodpovědností za všechna ta úmrtí, plánoval, že se v roce 2020 bude ucházet o funkci prezidenta Taiwanu.

Applu, podle tržní hodnoty největší firmě světa, se jenom v roce 2018 podařilo vyhnout zaplacení 40 miliard dolarů na daních (zde). Americký ropný gigant Chevron vypustil miliardy tun toxického odpadu do řek a jezer ekvádorské Amazonie, s drastickými důsledky pro život místních obyvatel (zde). Totéž se děje v případě Shellu v Nigérii a mnoha dalších ropných společností na většině míst, kde se těží (zde).

Jedním z velmi povedených představení korporátního pana Hyda je snímek švédského filmaře a investigativního novináře Fredrika Gerttena s názvem Big Boys Gone Bananas. Dokumentární drama, které mnoha lidem otevřelo oči, začalo vznikat potom, co filmový festival v Los Angeles odmítl na poslední chvíli uvést ve světové premiéře jeho dokument Banány!. Inkriminovaný film se zabýval zoufalou situací nikaragujských dělníků, kteří pracovali na banánových plantážích společnosti Dole a kvůli používání jedovatých pesticidů trpěli vážnými zdravotními problémy. Právníci firmy Dole, jedné z největších nadnárodních potravinářských společností se sídlem v USA, rozeslali organizátorům festivalu, všem jeho sponzorům i americkým médiím zprávu, v níž nařkli autora dokumentu ze lživých obvinění a celý snímek označili za podvod. Švédský dokumentarista se přesto na festival do Los Angeles vypravil a natočil zde strhující dokument o boji za svůj film. Viz trailer filmu:

Jak sami víte nebo jak se ještě dočtete v dalších dílech seriálu, „těžařských“ strategií, jež svobodu vlastníků korporace povyšují nad svobodu všech ostatních, kterých se podnikání dané firmy dotýká, a zakalují skutečný stav dění s drastickými dopady na kvalitu lidského života, lidské zdraví a planetu, je nespočet.

S panem Hydem, tedy se stínem, to ovšem není až tak složité. Víme, že tma zmizí, jakmile se rozsvítí.

Chceme ale rozsvítit?

Jak od druhých dostat, co potřebujete: Požádat, přinutit nebo zmanipulovat

Víme, že firma v podmínkách tzv. volného trhu stojí před stále obtížnějším úkolem: musí trvale růst a prodávat neboli zajistit, aby lidé stáli o její produkty či služby. Jenomže trh za trhem se nasycuje a co dělat, když zboží i služeb je trvale víc, než jaký je o ně zájem?

V tomto seriálu jsme už mluvili o tom, že druhé lidi přimějeme k tomu, aby něco udělali, v zásadě třemi způsoby. Můžeme je: požádat, přinutit, zmanipulovat.

Druhé lidi přimějeme k tomu, aby něco udělali, v zásadě třemi způsoby. Můžeme je: požádat, přinutit, zmanipulovat.

Požádat lidi, aby kupovali něco, co (do velké míry) nepotřebují, nefunguje. Nutit zákazníky mohou státní organizace nebo ti, jimž se podařilo zajistit si odbyt pro svoje služby nebo zboží „díky“ nějaké nové vyhlášce. Jako příklad lze uvést již zmiňované „Ovoce do škol“ a „Mléko do škol“ (můj údiv před lety zde), ale třeba i povinnost kupovat stále dokola autolékárničky, povinné ochranné pomůcky na kdeco, platit pravidelné kontroly kotlů, výtahů, lékařská potvrzení a tak dále.

Množství státních nebo státem vynucených zakázek je však omezené, a tak většině firem na volném trhu dnes zbývá už jenom manipulace. Se zákazníky to funguje velmi podobně jako se zaměstnanci, kterým se „zvenčí implantují motivy“ tak, aby dělali i to, co v podstatě dělat nechtějí. Škála technik je v této oblasti ovšem násobně pestřejší. Kromě toho, co jsme si o manipulaci už řekli, když jsme mluvili o historii korporace, se v následujících dílech podíváme na další běžné strategie a techniky.

Některé z nich jsou veřejným, společností tolerovaným tajemstvím, o mnohých však běžný člověk nemá tušení, přestože zásadním způsobem ovlivňují naše životy.

__________________________________

PS1: Vzhledem ke COVIDU jsme přišli o možnosti financování projektu Zpátky k jídlu. Chcete-li nám pomoci, abychom v něm mohli pokračovat, přispějte nám prosím jakoukoli částkou na náš transparentní účet. Do poznámky napište „Zpátky k jídlu“. Jakmile se nám peníze sejdou a přežene se další vlna Covidu, tak pokračujeme. Díky.

PS2: Seriál vychází na tomto blogu každé úterý a vzniká z připravované knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti. Kniha vyjde do konce ledna. Chcete-li zprávu, až bude v prodeji, nechte na sebe e-mail zde a my vám napíšeme, až bude v prodeji. Jedním ze závěrů knihy je i nutnost znovu-vybudování sítě drobných místních podniků jako protiváhy nadvládě řetězců a obecně korporací. Globalizaci je nutné vyvážit lokalizací. I proto jsme spustili výzvu podpory drobných místních podniků. Souzníte-li, prosím, pomozte nám ji šířit. Díky!

Zde jsou předchozí díly seriálu:

Úvod:

1 – Firma jako stroj na peníze a moc
2 – Evoluce firmy Aneb nejsme stromy, ale housenky
3 – Evoluce firmy: Zelená a tyrkysová fáze

Historie:

4 – Tragédie místních podnikatelů
5 – Úvod do stručné historie korporace
6 – Základy korporace: Objev tržiště & tržních peněz
7 – Základy korporace: Povinnost používání centrálních měn & Ustavení oprávněného monopolu
8 – Cesta korporací k nadpozemským právům

Historie konzumu:

9 – Zrození konzumenta
10 – Plánované zastarávání
11 – Nakupování na dluh a designová revoluce 80.-90.let
12 – Historie konzumu – Využití strachu v reklamě
13 – Tleskali jsme ekonomice sdílení, dostali jsme středověkou korporaci na digitálních steroidech

Anatomie firmy: