Anatomie moderní firmy – Stíny pyramidy I-III.
Je úterý a s ním další díl seriálu Byznys 101. Zůstáváme v anatomii mocenské hierarchie. Dnes a příště se budeme věnovat stínu pyramidy. Dnes prvním třem: Zkostnatělosti, Nadřízenosti mužů a tlaku na stejnost.
Stín pyramidy I:
V předvídatelné, nesvobodné době tedy přínosy pyramidy nad jejími nedostatky převažují. V kontextu světa, kdy jedinou jistotou je změna a svoboda je stále ještě jednou z hlavních hodnot, má však mocenská hierarchie vážné trhliny. První z nich je její zkostnatělost, kterou ilustruje následující příklad:
„Představte si, že byste v řece chytali ryby a řídili se pravidly hierarchicky uspořádané společnosti. Stojíte na břehu, zaměstnanec spatří rybu. Pokud budete mít štěstí, tak se zeptá šéfa: »Můžu nahodit?« Poznámka »pokud budete mít štěstí« je záměrná, protože vyhledávání ryb vůbec nemusí být pracovní náplní toho člo- věka. Třeba prořezával stromy na břehu nebo sekal trávu. Ale řekněme, že máte štěstí, a on se zeptá svého šéfa, ten se zeptá svého šéfa a tak dále, až se propracují do hlavního rybího výboru. I kdyby posloupnost šéfů byla relativně krátká a odpověď přišla obratem, je pravděpodobné, že ve chvíli, kdy budeme moci odpo- věď u řeky využít, bude ryba dávno pryč. Jiný člověk, který může chytat ryby podle svého a nemusí se ptát, jestli může nahodit, ji mezitím stačí chytit.
Generální ředitel, tedy člověk na druhém konci řetězce rozhodování, který se na řeku dívá z okna vzdálené budovy, ani nemůže vědět, kolik ryb každý den kolem jeho firmy propluje. Nemá k dispozici žádné opatření, kterým by zajistil, aby se využila každá příležitost, a nemůže mít ani jistotu, že se o všech příležitostech dozví. Řeka stále teče a nikdo ji nemůže v daném okamžiku uchopit jako celek.“ (zdroj)
V době, kdy bylo jasné, kolik jakých ryb kudy popluje (což bylo zhruba od počátku prvních zemědělských usedlostí před 12 tisíci lety do možná ještě 80. let 20. století), dávalo smysl nakreslit si pyramidu a každý chlíveček vyzdobit popisem pracovní pozice s výčtem povinností, schématem schvalování a návazných odměn a bonusů. Dnešní svět se však už v mnoha ohledech změnil natolik, že nejenom není jasné, co kudy popluje a zda vůbec něco, ale jde také o to, jestli sedí zaměstnanci vůbec u správné řeky. A je vůbec dobře, že sedí u řeky? Neměla by se celá firma přestěhovat někam úplně jinam a dělat něco, v čem uvidí její zaměstnanci i zákazníci mnohem větší smysl, aby to celé bylo pro všechny mnohem prospěšnější?
Zkostnatělost striktní hierarchie může způsobit, že na stěhování bude najednou pozdě.
Stín pyramidy II: Vysoký muž z vládnoucí kasty
Fungování pyramidy je možné studovat snad nejzřetelněji na hře „obíhaná“. Hraje se tak, že se vezmou židle a rozestaví se do kruhu. Židlí musí být vždy o jednu méně, než je účastníků hry. Pak se pustí hudba a hráči začnou chodit, běhat nebo třeba i tančit kolem dokola židlí. V momentě, kdy se hudba vypne, mají účastníci za úkol se posadit. Musí se to udělat bleskurychle, neboť, jak bylo řečeno, židlí je vždy o jednu méně, a kdo nesedí na židli, ten vypadává ze hry. Než se hudba znovu rozezní, jedna židle se dá pryč. A jak to jde dál, ubývá židlí i lidí. Boj sílí. Bez ostrých loktů to nejde. Základem úspěchu je bleskurychlé, bezohledné rozhodování. Jakékoliv ohlížení se na druhé, snaha o empatii, naslouchání a spolupráci totiž zvyšuje pravděpodobnost, že vypadnete z kola ven.
Určitě jste to někdy hráli a sami si vzpomenete.
Pozorujte chvíli libovolnou hierarchicky uspořádanou organizaci a všimnete si, že je to taková velká obíhaná, že i tam jde o židle, kterých je cestou nahoru vždy méně než lidí. V politice se obíhané říká „boj o koryta“. Základem je vždy tvrdá soutěž a ostré lokty.
Fungování pyramidy je možné studovat snad nejzřetelněji na hře „obíhaná“.
Čím rychleji mizí židle, tím spíše začne situace vyhovovat mužům, případně ženám s převažujícími mužskými rysy. Pro typické vlastnosti z domény ženského principu, tedy pro schopnost spolupracovat, otevřeně diskutovat, rozvíjet vztahy a věnovat se spíše procesu než výsledku, není v této hře prostor. Rozdíly mezi těmito dvěma světy nám popisoval John Gottman během workshopu na pokusu, při němž výzkumníci zavřeli skupinu chlapečků do místnosti plné panenek a plyšových medvídků. Skupinu holči- ček pak zavřeli do pokoje, kde byly jenom náklaďáky, tanky, auta a vláčky. Hoši vzápětí popadli plyšáky a začali s nimi hrát fotbálek, který později přerostl v otevřený střet, při němž po sobě prostě začali panenky a plyšáky házet. Holčičky naopak po nějaké chvíli začaly k autíčkům rozmlouvat, jako by to byly panenky. Podobnou dynamiku pozoruji léta na dětských hřištích a jinde v dětských skupinách – zatímco většina holčiček tíhne k hrám s prvky mezilidských vztahů a spolupráce, většina hochů potřebuje poměřovat síly, lítat nebo šplhat.
Všimli jste si někdy, že podle převažujícího pohlaví poznáte i patro pyramidy, tj. například i kancelářské budovy? Ženské patro bývá v přízemí, hluboko mezi podřízenými. Mužské patro najdete, půjdete-li výš, mezi nadřízené. Ukázkovým příkladem je (nejenom česká) politika, kde několik posledních vlád tvoří z velké části (občas i výhradně) muži (viz fotka v úvodu) a mezi nejníže postavenými státními úředníky zase výrazně převažují ženy. Podívejte se na vedení firem z Czech Top 100. Schválně, kolik napočítáte žen.
Všimli jste si někdy, že podle převažujícího pohlaví poznáte i patro pyramidy, tj. například i kancelářské budovy? Ženské patro bývá v přízemí, hluboko mezi podřízenými. Mužské patro najdete, půjdete-li výš, mezi nadřízené.
Podle pohlaví, fyzické výšky a rasy (někde případně kasty) poznáte i to, kdo firmu řídí. Fascinující výzkum provedl a ve své knize Mžik popsal kanadský novinář a spisovatel Malcolm Gladwell. Zjistil, že firmy z Fortune 500 šéfují výhradně bílí muži (ženy, černoši, Hispánci nebo Asiaté byli naprostou výjimkou). Pozoruhodně časté bylo však i to, že generální ředitelé měřili v průměru 182 cm, přičemž průměrný Američan měří asi 175 cm. Nad 183 cm má jen 14 % amerických mužů. Mezi řediteli testovaných firem to bylo ovšem 58 %. Ještě zajímavější je to, že v americké populaci měří jen 3,9 % mužů přes 188 cm, zatímco v jeho vzorku to byla celá třetina. Gladwell s určitou nadsázkou spočítal, že jeden palec (2,54 cm) výšky navíc má cenu 789 USD (tj. 310 dolarů za centimetr) ročně. Muž vysoký 183 cm si tedy ve Spojených státech podle Gladwella vydělal v době výzkumu o 5 525 dolarů ročně více než člověk, který měřil jen 165 cm. Když tedy ve většině euroamerických firem potkáte vysokého, pohledného (ne obézního, ne plešatého…) bílého muže, je vysoká pravděpodobnost, že je z vedení.
Je to logické. V kontextu ohrožení, ve kterém pyramidální uspořádání funguje, se silný muž (výšku chápeme zpravidla jako parametr síly) zdá být jistě lepším vůdcem než ten, kdo nám v jakémkoliv ohledu připadá slabší. Ze stejného důvodu se do vedení firem a vrcholové politiky propracovávají spíše příslušníci silných privilegovaných kast a nikoliv slabších „podřadných“ menšin. Ženy, na vztahy zaměření muži, lidé s různými hendikepy, příslušníci národnostních, náboženských nebo sexuálních menšin zkrátka v obíhané neuspějí, ať už proto, že je tato hra nezajímá, že pro ni nemají potřebné vlohy nebo že je ostatní vůbec nevezmou do hry. Chceme-li využít všechen ten promrhaný talent a potenciál a udržet si (v organizacích, ve společnosti i jinde) demokracii, je třeba pyramidy nahradit jinými formami organizace. Jednoduše je třeba se ve vývoji posunout dál.
Stín pyramidy III: Tlak na stejnost a konformitu
Dalším důležitým skrytým rysem mocenské pyramidy je skutečnost, že v lidech podněcuje stádní instinkty, posiluje tedy normózu (patologickou normálnost), a je proto jedním z hlavních důvodů našich dnešních problémů. Namísto originality a nápadů plodí konformitu a stejnost tak, jak si to možná vybavíte z popisu experimentu, kterým tato kniha začíná. Jedním z prvních odborníků, kteří fenomén konformity a normózy zkoumali, byl americký psycholog Solomon Asch. Mezi jeho nejznámější pokusy patří test s délkou čar:
Jedním z pravidel pyramidy je, že čím výš stoupáte, tím hodnotnější a též pravdivější je váš názor.
V místnosti je několik lidí, kteří se mají zúčastnit testování. Ve skutečnosti jsou však všichni kromě jednoho Aschovi komplicové. Cílem testu je zjistit, nakolik snadno se člověk (který byl pozván na test vnímání délky čar a neví, že se ve skutečnosti testuje něco jiného) vzdá svého názoru výměnou za to, že ho ostatní nezesměšní a přijmou, a jak lehce se podřídí jinému názoru. Asch při testu ukazuje vybraným osobám vždy čtyři čáry vedle sebe. Nalevo je jedna čára vždy stejně dlouhá jako jedna ze skupiny tří čar napravo. Úkolem testovaných osob je určit, která z těch tří čar je stejně dlouhá jako čára nalevo. Asch je se svými spolupracovníky předem domluvený na tom, že budou záměrně odpovídat špatně. Smyslem testu je zjistit, kolik kol bude trvat, než člověk opustí svůj vlastní názor a bude raději – ve shodě se všemi ostatními – odpovídat špatně. Z výzkumu vyplynulo, že až 75 % lidí raději přijme názor skupiny, než aby si stálo za svou pravdou.
Jedním z pravidel pyramidy je, že čím výš stoupáte, tím hodnotnější a též pravdivější je váš názor. A naopak: čím jste níž, tím méně na vašem názoru – a vlastně celkově na vás – záleží.
__________________________________
PS1: Vzhledem ke COVIDU jsme přišli o možnosti financování projektu Zpátky k jídlu. Chcete-li nám pomoct, abychom v něm mohli pokračovat, přispějte nám prosím jakoukoli částkou na náš transparentní účet. Do poznámky napiště „Zpátky k jídlu“. Jakmile se nám peníze sejdou a přežene se další vlna Covidu, tak pokračujeme. Díky.
PS2: Seriál vychází na tomto blogu každé úterý a vzniká z připravované knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti. Kniha vyjde na podzim 2020. Chcete-li se o ní dozvědět jako první, nechte na sebe email zde a my vám napíšeme, až bude v prodeji. Jedním ze závěrů knihy je i nutnost znovu-vybudování sítě drobných místních podniků jako protiváhy nadvládě řetězců a obecně korporací. Globalizaci je nutné vyvážit lokalizací. I proto jsme spustili výzvu podpory drobných místních podniků. Souzníte-li, prosím, pomozte nám jí šířit. Díky!
Zde jsou předchozí díly seriálu:
Úvod:
1 – Firma jako stroj na peníze a moc
2 – Evoluce firmy Aneb nejsme stromy, ale housenky
3 – Evoluce firmy: Zelená a tyrkysová fáze
Historie:
4 – Tragédie místních podnikatelů
5 – Úvod do stručné historie korporace
6 – Základy korporace: Objev tržiště & tržních peněz
7 – Základy korporace: Povinnost používání centrálních měn & Ustavení oprávněného monopolu
8 – Cesta korporací k nadpozemským právům
Historie konzumu:
9 – Zrození konzumenta
10 – Plánované zastarávání
11 – Nakupování na dluh a designová revoluce 80.-90.let
12 – Historie konzumu – Využití strachu v reklamě
13 – Tleskali jsme ekonomice sdílení, dostali jsme středověkou korporaci na digitálních steroidech
Anatomie firmy:
14 – Anatomie moderní firmy – Ekonomičtí sportovci aneb Proč dnes vlastně firma existuje
15 – Anatomie moderní firmy – Příběh o Otesánkovi aneb, jak velká by měla být firma?
16 – Anatomie moderní firmy – líní zaměstnanci, McDonaldizace & přiliš mnoho království
17 – Anatomie moderní firmy – Stroje, zdroje a manažerská daň
18 – Anatomie moderní firmy – Otázky proč a jak, zrození byrokracie a management pro 3%
19 – Anatomie moderní firmy – Firemní táta s mámou aneb úvod do mocenské pyramidy
20 – Anatomie moderní firmy – Zákonitosti života v mocenské pyramidě
21 – Anatomie moderní firmy – Stíny pyramidy I-III.
Tomáš Hajzler: FB, IG, Li, YT
Knihy k tématu reformy podnikání: zde
