Anatomie moderní firmy – Stíny pyramidy IV-VII.

Zdroj: www.midjourney.com
Byznys 101 / 23. 11. 2020 /

Minulé úterý jsme se ponořili do tématu stínů mocenské hierarchie, tedy aspektů organizace naší společnosti, o kterých se normálně nemluví. Dnes tuto část dokončíme body IV. – VII., tj. tématy zneužívání moci, korporátní psychopatie, chamtivosti a strachu. Text je to relativně dlouhý, ale téma strhující.

Stín pyramidy IV: zneužívání moci

Asi nejdrastičtějším rysem fungování mocenské pyramidy je to, že legitimizuje zneužívání moci. Téma je to natolik komplexní a nadčasové, že by zasloužilo v moderní společnosti mnohonásobně větší osvětu. Naštěstí se tomuto tématu věnoval nespočet vědců, a tak je z čeho čerpat. Mezi ty nejvíce fascinující a výmluvné výzkumy patří Milgramova studie poslušnosti a Zimbardův vězeňský experiment.

Oba pokusy jsou notoricky známé. Přesto dovolte, abych je tu ve stručnosti převyprávěl, a to proto, že typická žlutá a zčásti také oranžová organizace (tj. většina dnešních firem, státní instituce, školy, komplet zdravotnický systém) funguje jako oba tyto experimenty dohromady. Začnu Milgramem.

V klidu pokračujte: Za ublížení na zdraví a destrukci přírody nenesete zodpovědnost

Píše se rok 1963. Představte si, že jste student, který si potřebuje přivydělat, nebo jen máte dlouhou chvíli, hledáte povyražení, a tak si listujete inzeráty (viz výše). Váš zrak padne na oznámení, že na místní univerzitě hledají lidi na výzkum, který se týká schopnosti učení. Nabízí odměnu 4 dolary. Na tu dobu slušné peníze za to, že na vás jenom někdo něco otestuje. Tak se přihlásíte.

Přijdete do místnosti, kde vás vedoucí výzkumu, přísně vypadající chlapík v bílém plášti, představí druhému „pokusnému“ člověku, který je však ve skutečnosti jeho pomocníkem. Seznámíte se a výzkumník v bílém plášti vás mezitím rozlosuje do dvojic „učitel – žák“. Losování je ovšem nastaveno tak, aby se učitelem stal vždy člověk z ulice, tedy vy. Po „rozlosování“ odvedou „žáka“ do vedlejší místnosti, kde ho připoutají ke křeslu (schéma viz v úvodu). Díváte se na to. Vás pak posadí do jiné místnosti, jste spojeni mikrofonem a reproduktorem, abyste se mohli na dálku, přes stěnu dorozumívat. Před sebou máte celkem 30 tlačítek označených 15 V až 450 V. Na těch s hodnotou 15 V je popisek „lehký šok“, u 435 V „těžká rána“ a poslední dvě tlačítka jsou označena už pouze křížky. Učitel, tedy vy, dostává informaci, že se bude testovat vliv bolesti na schopnost učení. Vaším úkolem je přečíst otázku a v případě špatné odpovědi zmáčknout příslušné tlačítko, které znamená, že žák dostane elektrošok. Jak stoupá síla šoků, zvyšuje se i chybovost. Ozývají se bolestivé výkřiky.

Od zhruba 150 voltů „žák“ křičí a brání se: „Asistente! Už dost. Chci odtud pryč. Řekl jsem vám, že mám srdeční obtíže. Moje srdce se začíná ozývat. Pusťte mě odtud, prosím! Začínám mít srdeční obtíže! Odmítám pokračovat. Pusťte mě.“

Výkřiky se dále stupňují. Od 345 voltů už je ticho.

V místnosti je s vámi během celého pokusu jen vedoucí v bílém plášti. Jakmile zaváháte nebo dáte najevo byť jen náznak odporu, naléhá na vás, abyste pokračovali, a stále dokola opakuje totéž: „Prosím pokračujte.“ „Experiment vyžaduje, abyste pokračoval.“ „Je nezbytné, abyste pokračoval,“ a nakonec i „nemáte jinou volbu, musíte pokračovat.“

Všichni účastníci pokusu pokračovali až do 300 V a 63 % z nich došlo až ke konci stupnice. Jinými slovy (věřili, že) zabili druhého člověka (protože za to nenesli zodpovědnost).

„Bylo to jen mé zaměstnání.“ Adolf Eichmann, hlavní architekt holocaustu

Experiment byl několikrát opakován a výsledky byly vždy stejné, a to i v případě, že účastníci znali celý scénář. Milgram se do tohoto výzkumu – z dnešního pohledu eticky velmi problematického – pustil na základě výpovědí Adolfa Eichmanna a dalších nacistických zločinců, kteří prohlašovali, že sami by se nikdy hromadného vraždění a dalších zločinů proti lidskosti nedopustili. Argumentovali tím, že byli v zaměstnání.

Co z toho plyne a co si z toho vzít pro fungování firmy, školy, jakékoliv jiné organizace a celé naší společnosti? Je v lidské přirozenosti udělat, co nám řekne člověk, kterého považujeme za autoritu, o to víc, o co víc cítíme, že neneseme zodpovědnost za to, co děláme. 63 % lidí zabije druhého člověka, pokud za to v hierarchii bude zodpovědný někdo jiný. Toto procento se ještě zvyšuje, pokud jsou pro nás ti druzí „cizími lidmi“.

63 % lidí zabije druhého člověka, pokud za to v hierarchii bude zodpovědný někdo jiný. Toto procento se ještě zvyšuje, pokud jsou pro nás ti druzí „cizími lidmi“.

A to je ten nejhrozivější fakt: v hierarchii běžné dnešní firmy „slouží“ naše práce lidem, které neznáme, ke kterým nemáme žádnou vazbu a vždy je tam někdo nad námi. Zodpovědnost za ničení zdraví, snižování kvality lidských životů, zvyšování toxicity a destrukci přírody nepřebírá ve finále nikdo.

V korporaci nevíme „pro koho pečeme chleba“, a tak nás vlastně ani nezajímá, jestli je to vůbec chleba a zda to, co lidem prodáváme, někomu pomáhá, nebo ho to spíš zabíjí. Cílem firmy je těžit hodnotu a cílem zaměstnance vydělat peníze. Cílem není zvyšovat kvalitu života druhých lidí a lidem sloužit. A i když si nakrásně uvědomíme, že to, co děláme, druhé lidi zabíjí, žádný strach: vždycky je nad námi někdo „v bílém plášti“, kdo za to může.

Dnešní firma funguje jako jeden velký Milgramův experiment. Lidé uvnitř dělají, co jim nařizuje „autorita v bílém plášti“, tj. dělat to, co maximalizuje zisk. V hierarchii běžné dnešní firmy „slouží“ naše práce lidem, které neznáme, ke kterým nemáme žádnou vazbu a vždy je tam někdo nad námi. Zodpovědnost za ničení zdraví, snižování kvality lidských životů, zvyšování toxicity a destrukci přírody nepřebírá ve finále nikdo.

Dva vlci v nás aneb Kdo je tady šéf?

V hierarchicky uspořádané firmě samozřejmě neubližuje jen učitel (zaměstnanec) studentovi (zákazníkovi, dalším dotčeným lidem mimo firmu a přírodě). Pyramida též legalizuje zneužívání moci nadřízených ve vztahu k podřízeným uvnitř organizace, což bylo jedno z témat, které zpopularizoval Zimbardo ve zmiňovaném (stanfordském) vězeňském experimentu.

V roce 1971 najal skupinu studentů, kteří měli za úkol zahrát si v univerzitním sklepení na věznici. Studenti si náhodně rozdělili role dozorců a vězňů. Výzkumníci si dali záležet na tom, aby všechno bylo co nejvěrnější, což znamená, že vězni vyfasovali vězeňský mundúr a číslo, pod kterým se měli hlásit, zatímco dozorci dostali náležité uniformy, pomůcky a instrukce. Výsledky pokusu šokovaly nejenom Zimbarda a ostatní členy jeho týmu, ale prakticky celý svět. „Hra na vězení“ měla trvat dva týdny, ale už po šesti dnech začalo jít o život do té míry, že to Zimbardo musel celé ukončit. Přibližně třetina „dozorců“ se totiž začala chovat natolik brutálně a sadisticky, že to někteří „vězni“ neunesli a zhroutili se. Zimbardo svým experimentem ukázal světu, že mocenská pyramida je mimo jiné také místem, kde se můžou zcela legálně realizovat i ta nejtemnější zákoutí lidské duše.

Tuto skrytou temnotu lidské duše vysvětluje i známý příběh o starém indiánovi, který svému vnukovi vypráví o bitvě, která probíhá v nitru každého člověka:

„Chlapče, v každém z nás probíhá bitva mezi dvěma »vlky«. Jeden je špatný. Je to vztek, závist, žárlivost, smutek, sobeckost, hrubost, nenávist, sebelítost, falešnost, namyšlenost a sebestřednost. Ten druhý je dobrý. Je to radost, pokoj, láska, naděje, vyrovnanost, skromnost, laskavost, štědrost, věrnost, soucit a důvěra.“

Vnuk chvilku přemýšlí a pak se zeptá: „A který vlk vyhraje?“ Načež starý indián odpoví: „Ten, kterého krmíš.“

V červenci 2019 skončil ve Francii ostře sledovaný proces s manažery France Telecom (dnes Orange). Tehdejší generální ředitel a další dva členové vedení společnosti byli odsouzeni za to, že šikanou na pracovišti dohnali několik zaměstnanců k sebevraždě. V období od ledna 2008 do dubna 2011 si ve firmě vzalo život více než 60 zaměstnanců. Manažeři pracovníky nutili například k tomu, aby opakovaně měnili pozice, požadovali po nich, aby se za prací stěhovali do jiných měst. Podřízení dostávali od svých šéfů e-maily, ve kterých jim radili, aby si místo zaměstnání ve France Telecom raději otevřeli pizzerii nebo penzion. Vysoce kvalifikovaným inženýrům a technikům byly měněny pozice a stávali se z nich pracovníci v call centrech. Stávalo se i to, že zaměstnanci se najednou ocitli v prázdné kanceláři, neboť ostatní se mezitím přestěhovali jinam.

Termíny mobbing nebo bossing pravděpodobně znáte. Označují různé formy šikany na pracovišti nebo v jakékoliv jiné hierarchicky uspořádané skupině (tj. například v tradiční škole). Za šikanu ze strany šéfa (tzv. bossing) může být podle Wikipedie považováno: „přehnané kontrolování plnění povinností či docházky, neschválení dovolené, arogantní chování, slovní urážky, nedocenění práce či častá a neoprávněná kritika, zesměšňování před kolegy, zadávání příliš složitých úkolů (pro které nemá podřízený dovednosti nebo jsou nesplnitelné), zabraňování přístupu k informacím, nemožnost vyjádřit svůj názor, vyhrožování výpovědí, různé naschvály (např. odebrání kancelářských potřeb), přemíra přesčasů, probírání drobných chybiček, které jsou u ostatních přehlíženy apod.“ Podle zakladatelky Mobbing Free Institutu Michaely Švejdové je velká část tohoto chování ve většině českých firem naprosto běžná.

Více o tématu v rozhovoru s Míšou Švejdovou:

Stín pyramidy V: korporátní psychopatie

Termín korporátní psychopat etablovali dva už citovaní psychologové, Paul Babiak a Robert D. Hare, když v roce 2006 vydali knihu s názvem Hadi v oblecích. Podobně jako Gabor Maté rozšířil definici závislosti, Babiak s Harem svojí knihou doplnili definici psychopatie o novou kategorii. V knize upozorňují na to, že procento lidí s touto poruchou osobnosti se v nejvyšších patrech byznysu a politiky skutečně významně zvyšuje. Paul Babiak říká:

„Psychopaté sice mají poruchu osobnosti, ale přesto dokážou zdařile fungovat v jakékoliv organizaci. Nijak nepřipomínají masové vrahy z našich představ, byť s nimi sdílejí podobné povahové rysy. Díky vzdělání a svému okolí jsou schopni proniknout do velkých firem a v nich potom stoupat vzhůru. Psychopat umí intelektem rozlišit mezi dobrem a zlem, jenomže nepociťuje žádné svědomí.“

Český psychiatr Radkin Honzák, který se tématu psychopatie též věnuje, říká, že psychopata poznáte třeba podle toho, že neumí soucítit s bolestí, utrpením ani starostmi. Každý psychopat se podle něj vždy dere na špici, jakmile má příležitost: „Jde o to, jak dalece se společnost dohodne, že tady máme nějaká pravidla a že jsou vymahatelná i pro tyto lidi. Proto jsou mezi psychopaty nejlepší obchodníci, ale taky lháři.“

Robert Hare vysvětluje psychopatii takto:

„Je to tím, že jejich vnímání a myšlenky nejsou propojeny s emocemi. Vyznačují se nedostatkem empatie, chybí jim lidský zájem o druhé a na lidi se dívají stejně jako na předměty. Když normální člověk zpracovává emocionální materiál, má aktivnější část mozku, která je zodpovědná za emoce. U normálních lidí vidíme v jejich mozkové aktivitě rozdíl mezi emocionální a neutrální událostí, ovšem u psychopatů žádný takový rozdíl není. Části limbického systému – hipokampus, amygdala – u psychopatů fungují jinak než u ostatních. Jsou neuvěřitelně egoističtí, sobečtí, nikdy nelitují svých činů a přesně vědí, o co jim jde: manipulovat a obelhávat ostatní ke svému prospěchu.“

Jak upozorňuje Gabor Maté, i tato oblast psychopatologie má mimo jiné své kořeny nejčastěji v psychické či fyzické nepřítomnosti rodičů a v důsledku toho nemožnosti tvorby pouta v nejranějším dětství.

Přestože má množení peněz a kumulace moci biologicky stejný základ jako třeba závislost na heroinu, málokdo si tyto dvě oblasti spojí. Jedná se o destruktivní patologickou poruchu. Většinová společnost ji ale považuje za zcela normální, zdravý přístup k životu, a dokonce podle ní ve většinové společnosti určujeme lidskou hodnotu – viz stále populárnější žebříčky nejbohatších lidí, nejziskovějších firem, případně vyzdvihování miliardářů jako dobrotivých mecenášů a našich vzorů. A protože lidé závislí na moci a penězích jsou ve vydělávání peněz a kumulování moci nejschopnější, jedná se o další Hlavu 22. Ti nejschopnější psychopati jsou dnes u moci, kde určují podstatu hry i její pravidla.

O tom mluví mistrně  Gábor Maté v této své přednášce:

Stín pyramidy VI: Chamtivost jako ctnost

Pyramidy jsou živnou půdou pro další povahový rys Mr. Hyda, kterým je chamtivost. Ta patřívala na seznam smrtelných hříchů a chamtivci byli opakovaně varováni, že pokud svoji hrabivost neudrží na uzdě, skončí v pekle. V době, kdy ve společnosti nikdo podobné univerzální etické a morální principy nehlídá, se chamtivost doslova utrhla ze řetězu.

Z podstaty pyramidy plyne, že v rukou těch nahoře se soustředí většina rozhodovací moci, a ti si tak svou chamtivost dokážou i řádně ospravedlnit. Cesta vzhůru byla tvrdý boj, a tak mají pocit, že si za to zaslouží pořádnou odměnu. Ve společnosti patří k obecně přijímaným faktům, že ti na vrcholu nesou většinu rizika. V neposlední řadě jsou v hierarchii od ostatních tak daleko, že snadno ztrácejí představu o realitě v nižších patrech organizace a mohou získat dojem, že jsou čímsi víc, a hlavně jaksi neviditelní. A vskutku, jak si můžeme všimnout v mnoha dnešních firmách, pokud je nenutí nějaký regulační orgán, oni velmi často neviditelní jsou.

„Chamtivost je dobrá!“ Gordon Gekko

Před třiceti lety byl ve Spojených státech poměr mzdy generálního ředitele a dělníka 40 : 1, v roce 2017 to bylo 271 : 1. Spojené státy jsou opět i v tomto parametru podnikání napřed. CEO společnosti Marathon Petroleum Gary Heminger si za rok 2017 odnesl neuvěřitelný 935násobek toho, kolik si vydělal jejich průměrný zaměstnanec jejich čerpací stanice. Tomu by trvalo devět století, aby si vydělal tolik, kolik pan Heminger. Zaměstnanci nejméně pěti dalších amerických firem by museli pracovat ještě déle – více než tisíciletí – aby se vyrovnali svým nejvyšším šéfům: poměr generální ředitel vs. zaměstnanec u výrobce autosoučástek Aptiv je 2561 : 1, u náborové agentury Manpower 2 483 : 1, u potravinářského gigantu Del Monte 1 465 : 1. Zlatou medaili drží Stephen Easterbrook, CEO McDonald’s, jehož odměna za rok 2017 byla v poměru ke mzdě mediánového zaměstnance 3 101 : 1. Takovému zaměstnanci by tedy trvalo 3 101 let, než by si vydělal tolik jako pan Easterbrook za rok 2017.

„Žádná osoba v obci by neměla vydělávat víc než pětinásobek příjmů běžného občana.“, Platón

Tipl bych si, že tito a další pánové mají mezi svými oblíbenými filmy určitě i Wall Street z roku 1987, který proslavila jeho hlavní postava Gordon Gekko větou: „Chamtivost je dobrá!“ Myslím si ovšem, že nečetli Platónovu Ústavu, kde stojí, že žádná osoba v obci by neměla vydělávat víc než pětinásobek příjmů běžného občana. Platón dobře věděl, proč. My to jako společnost nevíme, a proto tyto rozdíly tolerujeme. K tomu, proč je to právě pět a ne tři tisíce, kdy je odměna zasloužená a jak správný poměr poznat, se dostaneme podrobněji v další kapitole.

Stín pyramidy VII: semeniště strachu

Jedním ze zážitků, které mi změnily život, byla před lety návštěva Mírovské věznice. Masivní středověký hrad nad vesničkou Mírov u Mohelnice, který slouží jako věznice už od konce 14. století, je zdaleka nepřehlédnutelnou dominantou. Dnes je jednou ze dvou nejtěžších věznic v zemi, domovem zhruba 350 mužů s těmi nejtěžšími tresty: od desítek let odnětí svobody až po doživotí.

Víte, co mě na tom ale překvapilo nejvíc? Že dostat se do věznice plné na doživotí zavřených vrahů bylo (s trochou nadsázky) jen o málo obtížnější než dostat se do ústředí běžné dnešní korporace. Před pár lety jsem pracoval pro pražskou pobočku T-Mobile. Každá návštěva jejich centrály na pražských Roztylech byla dokonalým déjà vu Mírova. Přestože jsem tam chodil pravidelně, pokaždé po mně vyžadovali občanku, vždy se vyptávali, za kým jdu, vše pečlivě zapsali, musel jsem si na sebe připnout návštěvnickou kartu a někdo si pro mě musel přijít až dolů do vstupní haly. Ten člověk mi pak pomohl překonat masivní turnikety, které navíc ještě střežila ostraha, prošel se mnou přes několikery elektronicky uzamčené dveře a doprovodil mě až na místo.

Samozřejmě, že ostraha T-Mobilu neměla samopaly a nebyly tam strážní věže ani žiletkové dráty. Vstupní prostory do T-Mobilu jsou bezesporu přitažlivější: naleštěná nerez, sklo, podsvícená loga a při vstupu dokonce kavárna (viz foto níže). Na Mírově to vše působilo mnohem syrověji. Přece jenom soukromá korporace má poněkud jiné rozpočty než státní věznice. Princip byl však stejný. Když už mi jednou ta neustálá, několikastupňová kontrola nešla na rozum, zeptal jsem se zaměstnanců T-Mobilu na vysvětlení. „A ty se divíš?“ zareagoval jeden. „Víš, kolik lidí jsme dostali do exekuce? Kolik lidí nás nenávidí tak, že bych se nedivil, kdyby sem někdo vtrhl a chtěl s námi srovnat účty?!“

Chvíli jsem o tom přemýšlel a myslím, že tehdy mi to došlo. V Multiservisu, kde jsem před mnoha lety pracoval, zabíralo  – z celého patra, kde společnost sídlila – zdaleka největší prostor Oddělení vymáhání pohledávek. Tenkrát jsem toho byl součástí, a proto jsem to neviděl. Dnes chápu, že pokud je v desetimilionové zemi skoro pět milionů exekucí, mezi lidmi bude hodně pocitu nespravedlnosti. Samozřejmě platí, že čím víc nespravedlnosti, tím víc populismu, neklidu a dalšího neřádu.

„A ty se divíš? Víš, kolik lidí jsme dostali do exekuce? Kolik lidí nás nenávidí tak, že bych se nedivil, kdyby sem někdo vtrhl a chtěl s námi srovnat účty?!“ reakce zaměstnance pražské centrály T-Mobile na můj údiv nad tím, že vstup do budouvy je podobně obtížný jako vstup do těch nejstřeženějších věznic v zemi.

V této souvislosti si nemůžu nevzpomenout i na naši návštěvu firmy Zappos v roce 2011 v jejich kancelářích v Las Vegas. Miliardová firma, a přesto žádné ID, žádná ochranka, žádné turnikety. Místo toho nám řekli: „Můžete si fotit, točit, co chcete.“ V lednu 2017 jsme však do Zapposu přijeli podruhé a najednou bylo všechno jinak (33 postřehů ze Zapposu). Ani zdaleka to ještě nebyl Mírov nebo T-Mobile, ale jako první věc jsme dostali k podpisu směrnici o tom, že nebudeme nic fotit ani točit. Když jsme se ptali proč, vysvětlili nám to tím, že je v červenci 2009 koupil Amazon. Zatímco Zappos se zaměřoval na lidi a na to, aby splnil jejich přání, a komunikoval s nimi jako s lidmi (a fungoval se zeleným náhledem na svět), cílem Amazonu je zisk a lidé jsou pro něj zdroj, který je třeba vytěžit (oranžový náhled).

Po 11. září 2001 se (nejenom) západním světem rozšířil strach. S rozmachem internetu a návazných technologií roste míra elektronického dohledu exponenciálně, stejně tak i další formy kontroly a zabezpečení. Ve finančních centrech New Yorku (oblast Wall Street), Londýna (Canary Wharf) a dalších podobných místech na naší planetě máte pocit, že vjíždíte do vojenské zóny. Stojí tu policie ve vojenských přilbách, neprůstřelných vestách s ukazováčkem na samopalu (anebo tu s ní hlídkuje přímo armáda), kamerové systémy, bezpečnostní služby ve stavu nejvyšší pohotovosti se sluchátkem v uchu sledující každý krok. Kontrolují se automobily a autobusy, které do těchto míst vjíždějí. Když už se dostanete dovnitř, do recepce vás eskortuje bezpečnostní služba. Odevzdáte svůj doklad totožnosti, dostanete dočasnou kartu vydanou na vaše jméno. Další člen hlídací služby vás odvede k výtahu, kde na vás dohlédne, zda správně přiložíte kartu. Nebo častěji pro vás musí přijít člověk, za kterým jdete.

T-Mobile, ČSOB, ČEZ…

Začněme se ptát: Proč jsou finanční centra a korporace hlídané buď stejně, nebo ještě více než vojenské zóny?

Tolik k pyramidám. Svou historickou úlohu splnily. Pomohly nám vybudovat svět, o kterém se našim předkům ani nesnilo. Jenomže dopad jejich temných stránek začíná být stále zřetelnější. Jack Welch, dobový guru oranžového podnikání, který v korporátních pyramidách strávil velkou část svého profesního života, aby svůj další život zasvětil jejich boření, napsal na toto téma několik pozoruhodných knih a mimo jiné prohlásil: „Kdo by chtěl pracovat v pyramidách, v největších hrobkách, jaké kdy lidstvo stvořilo?

Nahraďte pyramidy hřišti!“

__________________________________

PS1: Vzhledem ke COVIDU jsme přišli o možnosti financování projektu Zpátky k jídlu. Chcete-li nám pomoct, abychom v něm mohli pokračovat, přispějte nám prosím jakoukoli částkou na náš transparentní účet. Do poznámky napiště „Zpátky k jídlu“. Jakmile se nám peníze sejdou a přežene se další vlna Covidu, tak pokračujeme. Díky.

PS2: Seriál vychází na tomto blogu každé úterý a vzniká z připravované knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti. Kniha vyjde na podzim 2020. Chcete-li se o ní dozvědět jako první, nechte na sebe email zde a my vám napíšeme, až bude v prodeji. Jedním ze závěrů knihy je i nutnost znovu-vybudování sítě drobných místních podniků jako protiváhy nadvládě řetězců a obecně korporací. Globalizaci je nutné vyvážit lokalizací. I proto jsme spustili výzvu podpory drobných místních podniků. Souzníte-li, prosím, pomozte nám jí šířit. Díky!

Zde jsou předchozí díly seriálu:

Úvod:

1 – Firma jako stroj na peníze a moc
2 – Evoluce firmy Aneb nejsme stromy, ale housenky
3 – Evoluce firmy: Zelená a tyrkysová fáze

Historie:

4 – Tragédie místních podnikatelů
5 – Úvod do stručné historie korporace
6 – Základy korporace: Objev tržiště & tržních peněz
7 – Základy korporace: Povinnost používání centrálních měn & Ustavení oprávněného monopolu
8 – Cesta korporací k nadpozemským právům

Historie konzumu:

9 – 
Zrození konzumenta
10 – Plánované zastarávání
11 – 
Nakupování na dluh a designová revoluce 80.-90.let
12 – Historie konzumu – Využití strachu v reklamě
13 – Tleskali jsme ekonomice sdílení, dostali jsme středověkou korporaci na digitálních steroidech

Anatomie firmy:

14 – Anatomie moderní firmy – Ekonomičtí sportovci aneb Proč dnes vlastně firma existuje
15 – Anatomie moderní firmy – Příběh o Otesánkovi aneb, jak velká by měla být firma?
16 – Anatomie moderní firmy – líní zaměstnanci, McDonaldizace & přiliš mnoho království
17 – Anatomie moderní firmy – Stroje, zdroje a manažerská daň

18 – Anatomie moderní firmy – Otázky proč a jak, zrození byrokracie a management pro 3%
19 – Anatomie moderní firmy – Firemní táta s mámou aneb úvod do mocenské pyramidy
20 – Anatomie moderní firmy – Zákonitosti života v mocenské pyramidě
21 – Anatomie moderní firmy – Stíny pyramidy I-III
22 – 
Anatomie moderní firmy – Stíny pyramidy IV-VII

Tomáš HajzlerFB, IG, Li, YT
Knihy k tématu reformy podnikání: zde

FacebookLinkedInEmail