Vyplatí se důvěřovat lidem. Ostatní jde pak tak nějak samo.

V minulém příspěvku jsem psal o besedě na téma uspořádání bez mocenské hierarchie. V dnešním blogu najdete hlavní myšlenky, video-záznam a fotografie.

Nejprve přednáška Vládi Dobeše, spolu-zakladatele Donum Felix a Asociace svobodných demokratických škol, průkopníka sudbury vzdělávání v Česku:

Zde je několik myšlenek, které mě v jeho vyprávění zaujaly:

Tyrkysový přístup vychází z předpokladu, že dítě/člověk je v pořádku, chce pracovat (vs. je líný a bojí se).

Ve škole máme dlouhodobě převis zájmu. Je nepříjemné neustále někoho odmítat – proto jsme spoluzaložili Asociaci demokratických škol a pomáháme se zakládáním dalších podobných škol. 

Problém je v očekávání. Ve chvíli, kdy uznáte dítě jako autonomní bytost, která má svůj vlastní program a nemáte od něj očekávání, teprve potom může skutečné vzdělávání fungovat. 

Evoluce v nás vyvinula instinkt učení, pokud ho nepřerušíme, je to důležitý pohon. 

Ve škole máme úplné věkové míchání (děti nejsou rozdělené do tříd podle věku).

„Evoluční cíl“, úloha či poslání je organizace, ne naše osobní. Tj. poslání nikdo nevymýšlí, je třeba ho „nacítit“.

Zkušenost z partnerské školy Sudbury Jeruzalém: „Střel se raději do nohy, než bys zakládal demokratickou školu. Bolí to míň a hojí se to rychleji.“ 

K základním pravidlům u nás ve škole patří: „Když je někomu zle, má povinnost to sdílet, protože je to problém celé organizace.“

Základ motivace: Jaký je můj osobní cíl v životě a jak se překrývá s evolučním cílem organizace – Lidé mají vnitřní kompas, je třeba ho jen propojit s evolučním cílem organizace/posláním.

Ve škole se často řehtáme nebo pak naopak brečíme… což není v dnešním většinovém vzdělávacím systému stále normální. 

Ve škole jsme zavedli tzv. Oceňovací kruh, kde ostatní pojmenovávají, co mají na daném člověku rádi, jeho silné stránky.

Hierarchii moci nahrazuje síť vztahů založená na důvěře.

Rozhodování – Nejprve jsme hlasovali. Po půl roce ale přišly děti s tím, že vždy někdo někoho přehlasuje, a že z toho mají zlý pocit.  Dnes už proto řešíme pouze to, kdo je proti. Ten má potom za úkol přijít s protinávrhem, čímž následně vznikají lepší návrhy než dřív. Toto je ovšem možné zavést jen v prostředí, kde lidé nebojují. Následně jsme zjistili, že tento přístup se jmenuje sociokracie. (Technicky: proti = 1 – 2 zdvižené ruce. Dokud jsou ruce nahoře, tak se dané téma řeší. 2 ruce = hodně proti. 1 ruka = nejsem nadšenej, ale můžu s tím žít). 

Stavíme na principech nenásilné komunikace a „pinakarri“ (hlubší naslouchání).

Technika cinknutí – Kdokoli může cinknout – v tu chvíli se musí na minutu ztichnout a znovu se napojit na sebe. Každá schůzka začíná cinknutím – smyslem je právě napojení se na sebe.

Používáme SW Glassfrog – holakratický systém na vnitřní organizaci.

Každé téma, každá oblast ve škole, má svého garanta.

Jedno z dilemat, které řešíme dlouhodobě je poměr nutnosti struktury vs. přirozené plynutí. Struktura by měla být jako břeh, ne jako hráz, neměla by bránit plynutí.

Tolik z myšlenek od Vládi Dobeše.

Zde je vyprávění Jirky Štěpána. Bohužel v jeho případě vypadl záznam a podařilo se natočit pouze 20 minut (cca polovinu) přednášky. I tak to stojí za to:

Zde je několik střípků/myšlenek, které mě v Jirkově přednášce chytily za srdce:

Máme za sebou deset let zkoumání svobodného řízení v Etneteře. 

Jsme jeden z největších SW dodavatelů v Česku, kteří nejsou vlastněný zahraničním kapitálem. Ve firmě  stále působí původní zakladatelé.

Vliv na náš postoj ke svobodě měla filozofie „agilního vývoje SW formou iterací“. Staví se na předpokladu, že “pravděpodobně vše, co děláme, můžeme dělat lépe” – tj. i firmu „iterujeme“ (zlepšujeme) v cyklech.

“Dejte lidem firemní auto a oni na vás budou závislí.”, radili nám poradci, které jsme si najali na ISO. My ale nechtěli firmu plnou „lidských zdrojů, kterými manipulujeme.

Věnovali jsme se tzv. “Příběhování”, což byla naše cesta transformace z mocenské hierarchie na svobodu -z oranžové fáze na zelenou. Byl toproces transformace – který dal lidem možnost spolu-podnikat. Řekli jsme jim – platy můžete mít takové, na jaké si vyděláme. Peníze dělíme na půl mezi majitele a zaměstnance. Pokud chcete víc, je třeba vydělat víc. 

Máte možnost otevřít některou z dalších Etneter. 

Škodovka (Škoda Auto) si nás vybrala hlavně právě kvůli tomu, že stavíme na svobodě v práci. “Nejsme schopní sehnat vývojáře. Dostaňte nám sem vaši kulturu – pak věříme, že k nám budou chtít nastoupit.” 

Zlikvidovali jsme všechny symboly postavení – kanceláře, vyhrazená parkovací místa, info jen pro někoho,…

Vytvořili jsme „activity based workspace“ – člověk si může na práci vybrat tichý nebo naopak společenské, hlučnější místo. 

Je třeba učit lidi ve společnosti důvěře, protože žijeme v zemi s nízkou mírou důvěry – Klíčové je, jak si důvěřují zaměstnanci, majitelé a klienti. Důvěra těchto tří skupin je jednotící prvek mise firmy.

Firma je rozdělená na dvě základní oblasti zájmů/témata podle toho, kdo stanovuje pravidla: A) Stanovíme podnikatelské cíle a postup splnění necháme na lidech (volno, odměňování, organizace, vybavení, vzdělávání,… B) Stanovíme závazná pravidla (bezpečnost, standardy kvality, GDPR).

Učíme lidi děkovat si za drobnosti, máme na to systém (kudos). To, kolik rozdá člověk ve firmě díků/vděčnosti má na odměňování stejnou váhu jako byznys výsledky. 

Základem systému rozdělování odměn je diskuze – není totiž cílem rozdělit peníze, ale na prvním místě uznat přínos každého člověka.

Ve firmě máme „pravidlo dlouhodobé rovnováhy“:  já – rodina – kolegové – klient. Kdykoli cítíte dis-balanc, je třeba to říct.

V iteracích firmy nám pomáhají knihy. Naposledy jsme po firmě „poházeli“ knihu Radikální otevřenost.

Používáme systém holakracie – první ucelený, kopírovatelný systém, jak řídit svobodnou firmu – řešení tenzí/problémů. 

Tolik k myšlenkám Jirky Štěpána.

Na závěr si pusťte debatu, která po těchto dvou přednáškách následovala:

A nakonec několik fotek. Celou kolekci najdete ZDE.

Každá sešlost v Kotlasce je svým způsobem i hostina. Jídlo připravuje Petra, autorka Hostiny:

Besedy moderuje, naše spolu-zakladatelka Barbora Hernychová:

Vláďa Dobeš:

V programu jsou vždy klíčové i přestávky – na jídlo, otázky, zažití, doznění, roz-hovory, propojení,…

Jirka Štěpán:

Naše spolu-zakladatelka Zuzka Janglová, která vše v pozadí organizuje:

Péťa Hajzlerová:

Kotlaska je především velmi inspirativní komunitní zahrada, ideální prostor k setkání a rozhovorům:

Závěrečná beseda:

A tento slajd z přednášky Jirky Štěpána dal název dnešnímu blogu:

_________________

Další díly seriálu „Byznys 101“ naleznete zde.
Seznam našich aktuálních setkání je zde. Přijďte debatovat.
Projekty Slušné firmy můžete podpořit zde. Každý dar pro nás moc znamená.