Polykultura místních podniků – 60. díl seriálu Byznys 101

V podnikání je dnes stejná situace jako třeba v českých lesích nebo na polích. Všude tam dominuje monokultura – v lese smrková, na polích obří lány řepky a dalších technických plodin. V byznyse potom korporace.

Monokultura má jednu neoddiskutovatelnou výhodu, kterou je efektivita – výnos na jednotku plochy/nákladů je často vyšší než v polykulturách. Tato výhoda s sebou ovšem nese obrovskou zranitelnost a značné (vedlejší) škody. Závorky jsou zde záměrně, protože nic jako „vedlejší škody“ neexistuje. Existují pouze škody.

Nic jako „vedlejší škody“ neexistuje. Existují pouze škody.

V našich lesích jsme si toho už všimli. Opakované sucho oslabilo smrkové lány natolik, že jejich značnou část nakonec dorazil kůrovec. Uběhlo pár let a už i na veřejnost prosákla informace, že lesy musejí být smíšené, pokud mají nějaké být. Na českých polích v důsledku naší komunistické minulosti, dnešní politiky globalizace a dominance agrobaronů v české politice jsme zatím ke konsensu o destruktivních dopadech monokultur ještě nedošli. Odborníci už ale zde bijí na poplach dlouhá léta. Díky nim víme, že průmyslová agro­chemická výroba se svými obřími – na pesticidech a syntetických hnojivech založenými – lány řepky i dalších technických plodin a s genocidními velkovýkrmnami znamená zběsile rychlou degradaci půdy, koloběh pesticidů v pitné vodě a našich tělech, neschopnost krajiny zadržet vodu, nezměrné utrpení zvířat, vymírání druhů a stále nebezpečnější závislost na dovozu potravin ze zahraničí, nezřídka přes půl planety.

Průmyslová agro­chemická výroba se svými obřími lány a s genocidními velkovýkrmnami znamená zběsile rychlou degradaci půdy, koloběh pesticidů v pitné vodě a našich tělech, neschopnost krajiny zadržet vodu, nezměrné utrpení zvířat, vymírání druhů a stále nebezpečnější závislost na dovozu potravin ze zahraničí, nezřídka přes půl planety.

Víme, že monokultura, jejímž jediným cílem je maximalizace výnosů a dominan- ce nad ostatními, je projevem modernistické oranžové fáze vývoje. Tento přístup jsme připodobnili k vývojové fázi housenky, jejíž výhradní úlohou je žrát, co může. Stadium housenky je – tak jako všechno v životě – období přechodné, které už ale po sobě během 500–700 letech zanechalo spálenou zem. Máme-li přežít, je třeba zásadně zrychlit evoluci, to znamená co nejrychleji „zakuklit housenku“ a z housenčí monokultury přejít na polykultury vyšších vývojových fází, tj. postmoderní zelené a celostní tyrkysové. Zelená fáze je v lidské evoluci kuklou.

Smyslem zde už není zrychlování zpeněžování života, extrakce hodnoty a dominance, nýbrž reciprocita a spolupráce. První organizace této fáze vědomí se začaly objevovat s počátkem boje za ženská a zaměstnanecká práva, v polovině 19. století. Dnes jsou to především organizace tzv. nového družstevnictví, demokratické firmy vlastněné a spolu-řízené lidmi, kteří v nich působí, spolkové organizace a nově i ty fungující z tyrkysové, celostní fáze vědomí.

Protipólem „extrakce“ v zelené a tyrkysové fázi „je reciprocita v dávání a braní“. Proti- pólem „maximalizace těžby směnné hodnoty“ (toho, co se dá zpeněžit) je zde „tvorba užitné hodnoty“, tj. toho, co lidé k (dobrému) životu opravdu potřebují.

Tyrkysová je motýl. Motýl si bere nektar a tím opyluje. Nežere, neničí, nýbrž bere a dává tak, aby to bylo v rovnováze. Druhým je k užitku.

Budoucnost – pokud má nějaká být, musí být opět pestrá, a hlavně lokální. Monokulturu trvale expandující nadnárodní korporace je třeba nahradit polykulturou podnikatelských modelů ukotvených v místě a čase.

Pokud chceme dnešní stále churavější a stále více destruktivní podnikatelskou monokulturu změnit na životaschopnou polykulturu, musíme se vydat na okraj: motýly totiž potkáte jedině tam.

Budoucnost – pokud má nějaká být, musí být opět pestrá, a hlavně lokální.

Místní sousedský podnik

O důležitosti obrody místního podnikání jsme tu už psali nespočetněkrát (např. zde, zde), a tak si zkusme shrnout to nejpodstatnější. Místní firma je zdrojem práce, obživy, zajištěním potřeb místních obyvatel, místem, kde vzniká sociální kapitál, tj. síť vzájemně si pomáhajících blízkých lidí zajišťujících si soběstačně většinu svých potřeb. Místní firma není pobočkou sítě, kam dojíždějí do zaměstnání anonymní zaměstnanci. Místní podnik je služba místním, která funguje (ze zelené či tyrkysové fáze vědomí) mimo klasický komerční režim. Podob může být nespočet – od místního obchůdku, kavárny či jakékoliv jiné provozovny přes řemeslnou dílnu a trh, sousedy živnostníky až po „obyčejné sousedy“, za kterými se chodí proto, že se ví, že umějí to či ono – opravit auto nebo splachovač, vyměnit zip u bundy, upéct bábovku, pomoct s matematikou, poradit s financemi a tak dál.

Místní firma není pobočkou sítě, kam dojíždějí do zaměstnání anonymní zaměstnanci. Místní podnik je služba místním, která funguje mimo klasický komerční režim. Podob může být nespočet – od místního obchůdku či jakékoliv jiné provozovny přes řemeslnou dílnu a trh, sousedy živnostníky až po „obyčejné sousedy“, za kterými se chodí proto, že se ví, že umějí to či ono.

Tyto místní podniky mohou mít různé formy. Mezi ty nejzákladnější patří obecní firmy, komunitní firmy, etické banky, prospěšné integrační sociální podniky, církevní firmy. Do kategorie místních podniků patří i systémy místních měn, komunitní výroba energie, komunitou podporované podniky, sousedské komunity a spolky. S těmi základními se seznámíme v následujících dílech.

Tomáš Hajzler: Zprávy ze života, Knihy, FB, IG, Li, YT,