Prospěšná společnost aneb Organizace o pěti sourozencích

Zdroj: www.midjourney.com
Byznys 101 / 11. 12. 2020 /

Paragraf 420 českého občanského zákoníku definuje podnikání jako výdělečnou činnost vykonávanou za účelem dosažení zisku (zde). Zákon se nikterak nezabývá tím, zda podnikání vůbec někomu prospívá. To ze zákona není nutné. Stačí, když majitelům vydělává. Podle této definice je jedno, zda podnikatel vyrábí nášlapné miny nebo cokoliv jiného, co otevřeně nebo skrytě zabíjí. Pokud je to podle platné legislativy daného státu legální – nebo pokud to firemní právníci, PR agentury a lobbisté dokážou ostatním jako legální „prodat“ (případně legislativu změnit), je to v naprostém pořádku.

Každá firma přitom ovlivňuje celkem pět entit, kterým buď prospívá, nebo škodí. Současná legislativa však odvíjí smysl existence firmy pouze od jedné, zatímco zbylé čtyři ignoruje.

Když se na firmu podíváte jako na rodinu o pěti sourozencích, vidíte vedle vlastníků ještě zaměstnance, zákazníky, komunitu a planetu. V této „podnikatelské rodině“ tak dostávají podle současné legislativy v typické firmě zákazníci se zaměstnanci minimum, které si firma dokáže obhájit před zákonem a ustát na trhu, a komunita s planetou buď nedostávají nic, nebo je jim (daleko častěji) ještě odebíráno: půda, voda, čistý vzduch, ticho, prostor k žití…

Když se na firmu podíváte jako na rodinu o pěti sourozencích, vidíte vedle vlastníků ještě zaměstnance, zákazníky, komunitu a planetu. Podle dnešní legislativy dostávají v této „podnikatelské rodině“ v typické firmě zákazníci se zaměstnanci minimum, které si firma dokáže obhájit před zákonem a ustát na trhu, a komunita s planetou buď nedostávají nic, nebo je jim (daleko častěji) ještě odebíráno: půda, voda, čistý vzduch, ticho, prostor k žití. Toto „odebírání“ popisuje fenomén tzv. externalit, což je označení pro aktivity či činnosti, kterými firmy způsobují nedobrovolné náklady ostatním, aniž by je jakkoliv kompenzovaly.

Toto „odebírání“ popisuje fenomén tzv. externalit, což je označení pro aktivity či činnosti, kterými firmy způsobují nedobrovolné náklady (nebo případně i zisky) ostatním, aniž by je jakkoliv kompenzovaly. Termín „externalita“ zpopularizoval anglický ekonom Arthur Cecil Pigou už v roce 1920 a dnes je jedním ze základních principů podnikání (zde).

Externalita může být pozitivní i negativní. Do těch pozitivních spadá například vzdělání, které zaměstnanci působením ve firmě získávají, negativní potom nejčastěji pochroumané zdraví, mezilidské vztahy nebo životní prostředí. Konkrétním příkladem mohou být mnohé externality moderního průmyslového zemědělství. Půdu v Česku zabírají zkraje 21. století ve velkém technické plodiny (například řepka na biopaliva nebo kukuřice do bioplynek), takže je nutné k nám mnohé jedlé plodiny dovážet a vozí se nezřídka přes půl světa. To mi dochází pokaždé, když nakupujeme suché jídlo. Za nejabsurdnější považuji lněné semínko z Indie nebo slunečnicové semínko z Číny, když oběma plodinám se u nás daří a mají tu dlouhou tradici pěstování. Absurdním příkladem je dovoz cibule z 18 000 km vzdáleného Nového Zélandu. Podle Karla Matěje z Probia se v současném nastavení dotačního systému „vyplatí“ pěstovat ingredience pro biopaliva a některé jídlo dovážet třeba i přes půl světa. Půda mizí vlivem eroze a ta, která zbývá, je natolik mrtvá, udusaná a monolitická, že v krajině udrží mnohem méně vody, než bychom potřebovali. Pesticidy zabíjejí hmyz a další zvířata a dostávají se do vodních zdrojů, kde pomalu otravují i člověka. Tyto škody se ovšem do výsledovky „podnikatelů v zemědělství“ nedostanou. Platíme za ně my ostatní.

Čtyři opomíjení sourozenci v „podnikatelské rodině“ křičí, že to není fér. Revolucí, hnutí i válek s cílem změnit tento nespravedlivý a destruktivní systém k lepšímu už bylo nespočet (a zřejmě ještě bude). Ukázkou snah o změnu jsou i různé přívlastky pro podnikání, které bere v potaz i ty zbylé čtyři sourozence: existuje podnikání „etické“ (opak neetického – tj. lživého, podvodného) „sociální“ (opak a-sociálního podnikání), „společensky prospěšné“ (opak společnosti neprospěšného) nebo „dobro-činné“ (jako opak zlo- -činného), „zodpovědné“ nebo „slušné“ (opak ne-zodpovědného a ne-slušného).

Čtyři opomíjení sourozenci v „podnikatelské rodině“ křičí, že to není fér. Ukázkou snah o změnu jsou i různé přívlastky pro podnikání, které bere v potaz i ty zbylé čtyři sourozence: existuje podnikání „etické“ (opak neetického – tj. lživého, podvodného) „sociální“ (opak a-sociálního podnikání), „spole- čensky prospěšné“ (opak společnosti neprospěšného) nebo „dobro-činné“ (jako opak zlo-činného), „zodpovědné“ nebo „slušné“ (opak ne-zodpovědného a ne-slušného).

Já osobně jsem si ze všech různých názvů zamiloval nejvíc termín „obecně prospěšná společnost“. Jsem přesvědčený, že právě tento termín se musí dostat i do legislativy jako označení obecné podnikatelské činnosti, neboť bere v potaz všech pět sourozenců a je jediný spravedlivý, a tedy udržitelný, neboť jak praví jedna stará moudrost: „Chceš-li mír, usiluj o spravedlnost.“

Dnes nám zakážou kouření a co zítra?!

V systému ekonomického liberalismu stojí na piedestalu dvě věci: svoboda a peníze. Tato „svatá dvojice“ pro nás znamená mimo jiné i to, že podnikatelská svoboda je jaksi nad všemi ostatními svobodami. Jedním ze základních filozofických principů dnešní společnosti je oddělenost. To je důvod, proč si definujeme svobodu jako možnost každého jednotlivce dělat si, co chce. Navíc my, kdo žijeme na východ od Aše, máme – po letech fašismu, totalitního komunismu a toho nejdravějšího východního kapitalismu – tuto definici ještě o dost vyhraněnější než ti, kdo žijí v západní Evropě.

Naše pojetí svobody lze výmluvně ilustrovat například tím, jak se vyvíjí společenská debata o svobodě kouření. Většinový středoevropský náhled je v roce 2020 následující: „Ve svobodné zemi je mým právem kouřit si, jak se mi zachce. Pokud to někomu vadí, může jít pryč.“ Nejvěhlasnějším bojovníkem za takto chápanou svobodu kouření byl v Česku politik Jaroslav Kubera, který se k tématu svobody kouření za svého života hojně vyjadřoval. Toto je jeden z mnoha jeho bonmotů: „Dneska nám zakážou kouření a zítra někdo přijde s tím, že vypít deset piv denně je nesmysl. Nebo proč vlastně souložit, když to není za účelem zplození potomka. Teď se tomu smějeme, ale jenom do chvíle, než se z toho zrodí nový totalitní režim.“

„Dneska nám zakážou kouření a zítra někdo přijde s tím, že vypít deset piv denně je nesmysl. Nebo proč vlastně souložit, když to není za účelem zplození potomka. Teď se tomu smějeme, ale jenom do chvíle, než se z toho zrodí nový totalitní režim.“  Jaroslav Kubera

V zemích jako Japonsko, Austrálie nebo Nový Zéland je možné na přístupu ke kouření pozorovat, jak zásadně se v definici svobody lišíme. Zatímco v českých restauracích se běžně kouřilo až do května 2017 a v době, kdy jsem psal tyto řádky, se cigaretovému kouři nevyhnete ve větší části veřejného prostoru, včetně chodníků, ulic nebo – nové legislativě navzdory – zastávek veřejné dopravy (na zastávkách MHD v Praze se koncem roku 2020 kouří zcela běžně), ve jmenovaných zemích na kouř prakticky nenarazíte. Díky nekuřáckým chodníkům, balkónům atp. máte pocit, že jste v nekuřácké zemi. Jako kuřák přitom máte na každém kroku nespočet míst, kde si můžete nerušeně zapálit. Na svobodu tu nahlížejí podobně jako v Sudbury, v nejsvobodnější škole světa, kde si všichni mohou dělat, co chtějí, pokud to neomezuje svobodu druhých.

Žádná společnost nebude nikdy dlouhodobě udržitelně svobodná, pokud bude věřit tomu, že by si měl každý dělat, co chce, bez ohledu na druhé. Je to jednoduché: pokud budu druhým šlapat po nohách, nebudou se mnou chtít tančit. Můžu je k tomu sice přinutit nebo všemožně zmanipulovat, ale bude to ještě svobodná společnost? Iluze svobodné společnosti možná ano, ale skutečně svobodná společnost vypadá jinak. Svoboda, podobně jako řeka, může fungovat, pouze pokud má břehy.

__________________________________

PS1: Vzhledem ke COVIDU jsme přišli o možnosti financování projektu Zpátky k jídlu. Chcete-li nám pomoci, abychom v něm mohli pokračovat, přispějte nám prosím jakoukoli částkou na náš transparentní účet. Do poznámky napište „Zpátky k jídlu“. Jakmile se nám peníze sejdou a přežene se další vlna Covidu, tak pokračujeme. Díky.

PS2: Seriál vychází na tomto blogu každé úterý a vzniká z připravované knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti. Kniha vyjde po novém roce 2021. Chcete-li zprávu, až bude v prodeji, nechte na sebe e-mail zde a my vám napíšeme, až bude v prodeji. Jedním ze závěrů knihy je i nutnost znovu-vybudování sítě drobných místních podniků jako protiváhy nadvládě řetězců a obecně korporací. Globalizaci je nutné vyvážit lokalizací. I proto jsme spustili výzvu podpory drobných místních podniků. Souzníte-li, prosím, pomozte nám ji šířit. Díky!

Zde jsou předchozí díly seriálu:

Úvod:

1 – Firma jako stroj na peníze a moc
2 – Evoluce firmy Aneb nejsme stromy, ale housenky
3 – Evoluce firmy: Zelená a tyrkysová fáze

Historie:

4 – Tragédie místních podnikatelů
5 – Úvod do stručné historie korporace
6 – Základy korporace: Objev tržiště & tržních peněz
7 – Základy korporace: Povinnost používání centrálních měn & Ustavení oprávněného monopolu
8 – Cesta korporací k nadpozemským právům

Historie konzumu:

9 – 
Zrození konzumenta
10 – Plánované zastarávání
11 – 
Nakupování na dluh a designová revoluce 80.-90.let
12 – Historie konzumu – Využití strachu v reklamě
13 – Tleskali jsme ekonomice sdílení, dostali jsme středověkou korporaci na digitálních steroidech

Anatomie firmy:

14 – Anatomie moderní firmy – Ekonomičtí sportovci aneb Proč dnes vlastně firma existuje
15 – Anatomie moderní firmy – Příběh o Otesánkovi aneb, jak velká by měla být firma?
16 – Anatomie moderní firmy – líní zaměstnanci, McDonaldizace & přiliš mnoho království
17 – Anatomie moderní firmy – Stroje, zdroje a manažerská daň

18 – Anatomie moderní firmy – Otázky proč a jak, zrození byrokracie a management pro 3%
19 – Anatomie moderní firmy – Firemní táta s mámou aneb úvod do mocenské pyramidy
20 – Anatomie moderní firmy – Zákonitosti života v mocenské pyramidě
21 – Anatomie moderní firmy – Stíny pyramidy I-III
22 – 
Anatomie moderní firmy – Stíny pyramidy IV-VII
23 – Anatomie moderní firmy – Motivace aneb jak dostat peníze ze stolu
24 – Anatomie moderní firmy – práce na hovno & kapučínoví manažeři

Zodpovědnost firmy:

25 – Prospěšná společnost aneb Organizace o pěti sourozencích

Tomáš HajzlerFB, IG, Li, YT, Linktree
Knihy k tématu reformy podnikání: zde

FacebookLinkedInEmail