Temný příběh novozélandské těžařské firmy Pike River Coal

Byznys 101 / 6. 1. 2021 / Tomáš Hajzler

Pike River Coal Ltd. byla firma donedávna zapsaná na australské a novozélandské burze. 19. listopadu 2010 ve 3:44 hodin odpoledne došlo k explozi v jednom z jejích uhelných dolů. Jak vyšlo najevo při vyšetřování, v dole se už nějakou dobu kumuloval nebezpečný metan. Některým horníkům se podařilo utéct, ale 29 jich zůstalo uvězněných 1,5 kilometrů pod zemí. 24. listopadu došlo k další velké explozi a 26. listopadu ke třetí. Po posledním výbuchu 28. listopadu byla naděje ztracena. Těla horníků se nikdy nedostala ven. Jednalo se o nejhorší novozélandské důlní neštěstí od roku 1914 (zde).

Pike River Coal je v každém detailu ukázkovým příkladem dnešní žluto-oranžové organizace a její proměny poté, co Nový Zéland přijal neoliberální politiku. Firma byla založena počátkem 80. let – v době, kdy se prakticky přes noc přehnala přes Nový Zéland vlna privatizační deregulace, která k nám, do post-komunistické Evropy, dorazila o deset let později. Společnost New Zealand Oil and Gas (NZOG) koupila 31 % firmy a dvě další indické firmy získaly 18,5 %.

Krátce poté se objevily požadavky na dobývání uhlí s větší produktivitou. Problém byl od začátku očividný: na geologicky nestabilním Novém Zélandu bylo dobývání uhlí obtížné, a navíc nebezpečné. Přesto však firma v případě dolu v Pike River šetřila na prvním místě právě na bezpečnosti. Například do dolu vedl jenom jeden vstup, přestože ve většině dalších novozélandských okresů jsou z bezpečnostních důvodů povinné dva vstupy. Místo zaměstnanců se najímali subdodavatelé, kteří tlačili na zaměstnance, aby obcházeli bezpečnostní nařízení. V téže době tehdejší novozélandská vláda značně zredukovala počet inspekcí bezpečnosti práce, neboť věřila v „neviditelnou ruku trhu“ s tím, že stát by se ideálně neměl do ničeho míchat.

Po neštěstí byla na firmu uvalena nucená správa. Podařilo se vyplatit mnohé soukromé i státní věřitele, ale na kompenzace rodinám zasypaných horníků se nedostalo. Na základě vyšetřování události byla na Pike River Coal podána žaloba. Zjistilo se totiž, že vedení o unikajícím metanu vědělo už několik dní před výbuchy a že příčinou neštěstí bylo tedy právě selhání managementu. Vzhledem k zanedbání základních bezpečnostních opatření dostala firma od soudu příkaz zaplatit 3,41 milionu novozélandských dolarů jako kompenzaci rodinám horníků. Jenomže firma prohlásila, že jí došly peníze. Generální ředitel Peter Whittall byl obviněn z trestného činu ohrožení bezpečnosti a zdraví. Obžaloby byl však následně zproštěn. V době, kdy píšu tyto řádky, žije poklidným životem v luxusním domě kousek pod Sydney a podle vlastních slov za celé neštěstí necítí žádnou vinu. Další australský subdodavatel byl též obviněn ze zanedbání bezpečnostních předpisů. Trest? Pokuta 46 800 novozélandských dolarů.

Podobné příklady korporátních selhání jsou ideálním filozofickým cvičením na téma svobody a zodpovědnosti. Jsou ukázkou toho, jak to vypadá, když bezbřehá svoboda jednoho nejsilnějšího sourozence doslova vygumuje svobodu těch zbylých čtyř (viz: Prospěšná společnost aneb Organizace o pěti sourozencích)

Kdo nese za neštěstí v Pike River Coal zodpovědnost? Pike River Coal? Peter Whittall? Co novozélandská vláda? Technicky určitě ne. Nevlastnila firmu a vytvořila bezpečnostní standardy. Co hlavní investor NZOG? Technicky neodpovědný. Byl to „jen akcionář“. Mimochodem, když se snažíte zjistit, kdo vlastní veřejně obchodovatelné firmy jako NZOG, dostanete se do temného světa mnohovrstvých poboček a tichých akcionářů, takže konkrétní osoby nedohledáte. A co ty dvě indické firmy? Saurashtra Fuels je společný podnik mezi Agarvalla a B. D. Sinha Group. A Gujarat NRE Coke Limited je holdingová společnost s mnoha pobočkami a vrstvami investic, a tak ani tady nikoho nenajdete.

Příběh Pike River Coal je sice z jiné strany planety, ale velmi výmluvně ilustruje obecné fungování většiny dnešních firem s cílem maximalizovat zisk/svobodu vlastníků bez ohledu na vše ostatní. Šéf firmy Peter Whittall věděl o unikajícím methanu i o nedostatečných bezpečnostních opatřeních. Věděl o rostoucím riziku výbuchu i o tom, že dojde-li k němu, stane se z dolu velmi pravděpodobně hrobka pro ty, kdo v něm pracují. Nadále však pro něj byl nejdůležitější finanční zisk firmy, ať to ostatní stojí, co to stojí.

P. S.: V květnu 2019 došlo k znovuotevření dolu s cílem vyprostit těla zavalených dělníků.

__________________________________

PS1: Vzhledem ke COVIDU jsme přišli o možnosti financování projektu Zpátky k jídlu. Chcete-li nám pomoci, abychom v něm mohli pokračovat, přispějte nám prosím jakoukoli částkou na náš transparentní účet. Do poznámky napište „Zpátky k jídlu“. Jakmile se nám peníze sejdou a přežene se další vlna Covidu, tak pokračujeme. Díky.

PS2: Seriál vychází na tomto blogu každé úterý a vzniká z připravované knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti. Kniha vyjde do konce ledna. Chcete-li zprávu, až bude v prodeji, nechte na sebe e-mail zde a my vám napíšeme, až bude v prodeji. Jedním ze závěrů knihy je i nutnost znovu-vybudování sítě drobných místních podniků jako protiváhy nadvládě řetězců a obecně korporací. Globalizaci je nutné vyvážit lokalizací. I proto jsme spustili výzvu podpory drobných místních podniků. Souzníte-li, prosím, pomozte nám ji šířit. Díky!

Zde jsou předchozí díly seriálu:

Úvod:

1 – Firma jako stroj na peníze a moc
2 – Evoluce firmy Aneb nejsme stromy, ale housenky
3 – Evoluce firmy: Zelená a tyrkysová fáze

Historie:

4 – Tragédie místních podnikatelů
5 – Úvod do stručné historie korporace
6 – Základy korporace: Objev tržiště & tržních peněz
7 – Základy korporace: Povinnost používání centrálních měn & Ustavení oprávněného monopolu
8 – Cesta korporací k nadpozemským právům

Historie konzumu:

9 – Zrození konzumenta
10 – Plánované zastarávání
11 – Nakupování na dluh a designová revoluce 80.-90.let
12 – Historie konzumu – Využití strachu v reklamě
13 – Tleskali jsme ekonomice sdílení, dostali jsme středověkou korporaci na digitálních steroidech

Anatomie firmy: