Prospěšná společnost aneb Organizace o pěti sourozencích

Paragraf 420 českého občanského zákoníku definuje podnikání jako výdělečnou činnost vykonávanou za účelem dosažení zisku (zde). Zákon se nikterak nezabývá tím, zda podnikání vůbec někomu prospívá. To ze zákona není nutné. Stačí, když majitelům vydělává. Podle této definice je jedno, zda podnikatel vyrábí nášlapné miny nebo cokoliv jiného, co otevřeně nebo skrytě zabíjí. Pokud je to podle platné legislativy daného státu legální – nebo pokud to firemní právníci, PR agentury a lobbisté dokážou ostatním jako legální „prodat“ (případně legislativu změnit), je to v naprostém pořádku.

Každá firma přitom ovlivňuje celkem pět entit, kterým buď prospívá, nebo škodí. Současná legislativa však odvíjí smysl existence firmy pouze od jedné, zatímco zbylé čtyři ignoruje.

Když se na firmu podíváte jako na rodinu o pěti sourozencích, vidíte vedle vlastníků ještě zaměstnance, zákazníky, komunitu a planetu. V této „podnikatelské rodině“ tak dostávají podle současné legislativy v typické firmě zákazníci se zaměstnanci minimum, které si firma dokáže obhájit před zákonem a ustát na trhu, a komunita s planetou buď nedostávají nic, nebo je jim (daleko častěji) ještě odebíráno: půda, voda, čistý vzduch, ticho, prostor k žití…

Když se na firmu podíváte jako na rodinu o pěti sourozencích, vidíte vedle vlastníků ještě zaměstnance, zákazníky, komunitu a planetu. Podle dnešní legislativy dostávají v této „podnikatelské rodině“ v typické firmě zákazníci se zaměstnanci minimum, které si firma dokáže obhájit před zákonem a ustát na trhu, a komunita s planetou buď nedostávají nic, nebo je jim (daleko častěji) ještě odebíráno: půda, voda, čistý vzduch, ticho, prostor k žití. Toto „odebírání“ popisuje fenomén tzv. externalit, což je označení pro aktivity či činnosti, kterými firmy způsobují nedobrovolné náklady ostatním, aniž by je jakkoliv kompenzovaly.

Toto „odebírání“ popisuje fenomén tzv. externalit, což je označení pro aktivity či činnosti, kterými firmy způsobují nedobrovolné náklady (nebo případně i zisky) ostatním, aniž by je jakkoliv kompenzovaly. Termín „externalita“ zpopularizoval anglický ekonom Arthur Cecil Pigou už v roce 1920 a dnes je jedním ze základních principů podnikání (zde).

Externalita může být pozitivní i negativní. Do těch pozitivních spadá například vzdělání, které zaměstnanci působením ve firmě získávají, negativní potom nejčastěji pochroumané zdraví, mezilidské vztahy nebo životní prostředí. Konkrétním příkladem mohou být mnohé externality moderního průmyslového zemědělství. Půdu v Česku zabírají zkraje 21. století ve velkém technické plodiny (například řepka na biopaliva nebo kukuřice do bioplynek), takže je nutné k nám mnohé jedlé plodiny dovážet a vozí se nezřídka přes půl světa. To mi dochází pokaždé, když nakupujeme suché jídlo. Za nejabsurdnější považuji lněné semínko z Indie nebo slunečnicové semínko z Číny, když oběma plodinám se u nás daří a mají tu dlouhou tradici pěstování. Absurdním příkladem je dovoz cibule z 18 000 km vzdáleného Nového Zélandu. Podle Karla Matěje z Probia se v současném nastavení dotačního systému „vyplatí“ pěstovat ingredience pro biopaliva a některé jídlo dovážet třeba i přes půl světa. Půda mizí vlivem eroze a ta, která zbývá, je natolik mrtvá, udusaná a monolitická, že v krajině udrží mnohem méně vody, než bychom potřebovali. Pesticidy zabíjejí hmyz a další zvířata a dostávají se do vodních zdrojů, kde pomalu otravují i člověka. Tyto škody se ovšem do výsledovky „podnikatelů v zemědělství“ nedostanou. Platíme za ně my ostatní.

Čtyři opomíjení sourozenci v „podnikatelské rodině“ křičí, že to není fér. Revolucí, hnutí i válek s cílem změnit tento nespravedlivý a destruktivní systém k lepšímu už bylo nespočet (a zřejmě ještě bude). Ukázkou snah o změnu jsou i různé přívlastky pro podnikání, které bere v potaz i ty zbylé čtyři sourozence: existuje podnikání „etické“ (opak neetického – tj. lživého, podvodného) „sociální“ (opak a-sociálního podnikání), „společensky prospěšné“ (opak společnosti neprospěšného) nebo „dobro-činné“ (jako opak zlo- -činného), „zodpovědné“ nebo „slušné“ (opak ne-zodpovědného a ne-slušného).

Čtyři opomíjení sourozenci v „podnikatelské rodině“ křičí, že to není fér. Ukázkou snah o změnu jsou i různé přívlastky pro podnikání, které bere v potaz i ty zbylé čtyři sourozence: existuje podnikání „etické“ (opak neetického – tj. lživého, podvodného) „sociální“ (opak a-sociálního podnikání), „spole- čensky prospěšné“ (opak společnosti neprospěšného) nebo „dobro-činné“ (jako opak zlo-činného), „zodpovědné“ nebo „slušné“ (opak ne-zodpovědného a ne-slušného).

Já osobně jsem si ze všech různých názvů zamiloval nejvíc termín „obecně prospěšná společnost“. Jsem přesvědčený, že právě tento termín se musí dostat i do legislativy jako označení obecné podnikatelské činnosti, neboť bere v potaz všech pět sourozenců a je jediný spravedlivý, a tedy udržitelný, neboť jak praví jedna stará moudrost: „Chceš-li mír, usiluj o spravedlnost.“