Nakupování politiků, lobbing & otočné dveře

Všechny už zmíněné „re-klamní“ triky, „vrtění psem“, tedy vytváření falešné reality, navrhování produktů a služeb tak, aby na nich byli lidé maximálně závislí, a notorické zbavování se zodpovědnosti za škody pomocí strategie čtyř psů se ve světě velkého byznysu dále doplňují úpravou legislativy tak, aby co nejméně omezovala podnikání velkých firem. V PR branži (viz v minulém díle např. zmíněný Fleishman Hillard) tomu říkají „příznivé regulatorní prostředí“.

O co jde? Jak jsme už viděli na příkladech, pro mnohé – zejména nadnárodní – firmy je smyslem podnikání maximalizace zisku založeného na vytěžení hodnoty v místech podnikání v rámci legislativních možností. Legislativa je zde tím často jediným, co omezuje trhy, možnosti „těžby“, a tedy zisky. Pokud chceme trhy zvětšit, jednou z logických cest je tedy úprava zákonů ve prospěch podnikání. Žijeme v systému, kdy se všichni můžeme nějakým způsobem vyjádřit k tomu, jak by měly zákony vypadat. Všichni, tzn. i firmy. O tom, že hlas Facebooku, Coca-Coly nebo v Česku PPF Group, Agrofertu nebo ČEZu má v dnešní formě demokracie násobně větší váhu než názor obyčejného člověka, tu už byla řeč. Jde o to, jak svůj názor prosadit, což je další věc, které bychom se od korporací mohli učit.

Prolínání ekonomické a politické moci má, jak už bylo řečeno, své kořeny ve středověku. Na přelomu 20. a 21. století ovšem nabralo na intenzitě. V době, kdy tento text vznikal, oblétlo svět video americké poslankyně Alexandrie Ocasio-Cortézové (AOC), ve kterém se tato mladá žena z newyorského Bronxu vyptává amerických zákonodárců na to, co všechno současné americké zákony dovolují:

„Pokud se chci jako politik, který touží maximálně se obohatit na úkor Američanů, pustit do kampaně, která bude 100% financovaná korporacemi, existuje nějaká legislativa, která by mi v tom mohla zabránit?“

Odpověď: „Ne.“

AOC: „Znamená to, že mě může financovat fosilní průmysl, farmaceutický průmysl a že můžu také legálně platit lidem, kteří vědí něco, co by mi ve volbách uškodilo, aby mlčeli?“

Odpověď: „Ano.“

AOC: „Tohle všechno uplácení je tedy legální. Takže mám svůj speciální fond od korporátních sponzorů na to, abych zaplatila lidem, kterým je třeba, abych mohla být zvolena. Nyní jsem zvolena a mám moc předkládat zákony, podle kterých se v naší zemi vládne, můžu je upravovat a lobbovat za ně. Skvělé. Existují nějaké meze v tom, jaké zákony nemohu – na základě zájmů, které zajistily mé zvolení – ovlivnit? Jsou nějaké zákony, na které nemohu sáhnout?“

Odpověď: „Ne.“

AOC: „Takže mě může financovat farmaceutický nebo fosilní průmysl a můžu psát zákony v jejich prospěch?“

Odpověď: „Ano.“

AOC: „Co když chci co nejvíc zbohatnout? Existují nějaké zákony, které mě v tom omezí? Nebo můžu například vlastnit akcie nějaké ropné firmy a zároveň psát zákony, které budou naftařskou branži deregulovat tak, aby vzrostla cena mých akcií?“

Odpověď: „Můžete.“

Asi není divu, že záznam tohoto dotazování se stal přes noc nejsledovanějším politickým videem v historii USA. To, že je možné si politiku koupit a nechat si psát zákony na zakázku, je dalším veřejným tajemstvím naší dnešní společnosti. Velký počet firem má tak ve svých rozpočtech vedle kolonky na reklamu i kolonku s částkami pro lobbisty. Těch je jenom v Bruselu momentálně 42 na jednoho poslance Evropského parlamentu (zde). Chápete, co to znamená? My, Evropané, si platíme 705 europoslanců a velké firmy si „na ně“ platí přes 30 tisíc lobbistů. 705 versus 30 000! Teď kdo s koho!

V Bruselu aktuálně působí 42 lobbistů na jednoho poslance Evropského parlamentu. Tj. my občané si platíme 705 europoslanců. Velké firmy si si platí 30 tisíc lobbistů. 705 versus 30 000. To je Brusel. Co potom Washington nebo Praha?

Podle odhadu deníku The Guardian z roku 2014 se lobbistům podaří uspět ve třech čtvrtinách případů – takové procento zákonů je tedy ovlivněno lobbisty (zde). Už jenom představa, že fronta dvaačtyřiceti lidí ťuká na dveře jednoho poslance ve snaze prosadit zájmy nadnárodních korporací (tj. v jejich ideálním světě zcela neregulovanou těžbu s využitím stále pestřejší škály manipulativních technik), je vskutku strašidelná. A to je v Bruselu. Co potom ve Washingtonu nebo v Praze?

To jsou lobbisté, tedy lidé, kteří jsou stejně regulérními zaměstnanci jako třeba jejich kolegové z HR, marketingu nebo výroby. Kromě lobbování jsou dnes však zcela normální i přímé platby politickým stranám a konkrétním zákonodárcům tak, jak o tom mluví například Cortézová. Obdarovaní pak svoji vděčnost za zvolení logicky oplácejí tím, že upravují legislativu ve prospěch svých chlebodárců a zvětšují tak možnosti těžby a přihrávají dotace, případně státní zakázky. Představte si, že byste přišli do supermarketu, kde by v jednotlivých sekcích byly různé politické strany a na regálech pak konkrétní politici, všechno s cenovkami.

Tak nějak to dnes funguje.

Představte si, že jako korporace přijdete do supermarketu, kde jsou v jednotlivých sekcích různé politické strany a na regálech pak konkrétní politici, všechno s cenovkami. Tak nějak to dnes funguje.

Vedle lobbingu a přímého nákupu politiků se ve 20. století (především ve Spojených státech) velmi rozšířila politika otočných dveří, která je jaksi nad všemi těmito strategiemi. Funguje to tak, že podnikatel vstoupí do politiky s cílem upravit legislativu a/nebo přihrát zakázky své firmě či firmám. Samozřejmě, že deklarovaný cíl je jiný (například „Make America Great Again!“ nebo „Makáme! ANO, bude líp.“). Po splnění mise (zpravidla řádně obohacen) se vrací zpět do byznysu.

Nikdo zatím nedostal politiku otočných dveří, tedy propojení korporátního světa a politiky, na takovou úroveň jako Donald Trump. Několik příkladů za všechny: ministr financí Steven Mnuchin byl členem vedení globální investičně bankovní společnosti Goldman Sachs. Ministr zdravotnictví Alex Azar pracoval jako lobbista a šéf nadnárodního farmaceutického gigantu Eli Lilly. Agenturu pro ochranu životního prostředí vedl lobbista uhelných společností Andrew Wheeler. Ministerstvu obrany šéfoval bývalý viceprezident Boeingu Patrick Shanahan, kterého pak vystřídal Mark Esper z Raytheonu (obě firmy jsou hlavními dodavateli zbraní pro Pentagon). Ministerstvo zodpovědné za správu americké půdy a těžby přírodních bohatství vedl průmyslový a uhelný lobbista David Bernhardt (zdroj). Podle The Washington Post pracovalo přímo v Trumpově administrativě 350 někdejších lobbistů (zdroj).

Jednou z mnoha případových studií politického marketingu s využitím všech výše popsaných strategií a technik je vzestup Andreje Babiše, a stojí proto za bližší pohled. V době, kdy vznikala kniha, která je předlohou pro tento seriál, stojí v pozadí stratég Petr Topinka, který léta vedl českou pobočku nadnárodní reklamní sítě BBDO proslulou prací pro Pepsi, Pedigree nebo Bayer. Guruem přes sociální sítě je dlouhodobě Marek Prchal, který mezi svou inspiraci řadí Umění války mistra Sun-c’ a film o politické maniuplaci Vrtěti psem. Za zmínku stojí i pozice Marka Hanče a jeho agentury PR Lab, který v týmu zastává roli tzv. spin doctora. Spin doctoring definuje Wikipedie takto: „Forma propagandy dosažená prostřednictvím poskytování zkreslené interpretace nějaké události či kampaně, přesvědčující veřejné mínění ve prospěch či proti nějaké organizaci nebo veřejně známé osobě. Zatímco tradiční styk s veřejností využívá změny prezentace faktů, spin často využívá falešnou, klamnou a vysoce manipulativní taktiku.“

Andrej Babiš, čtvrtý nejbohatší Čech. Potraviny z produkce jeho firem najdete v ledničce většiny našich domácností, ve školních i závodních jídelnách. Koncern Agrofert, který ovládal v roce 2019 už přes dvě stě firem, je největším soukromým zaměstnavatelem v Česku. Jeho podniky jsou zároveň největším příjemcem dotací v zemi (zde) Jeho agrochemické aktivity mění ráz naší krajiny, kvalitu naší půdy, podzemních vod, včelstev a zdravotní stav lidí. Babišovy deníky a další média spoluutvářejí naši realitu. Babiš v roli předsedy nejsilnější politické strany mění dlouhodobě legislativní rámec naší země. V novodobé historii je prvním trestně stíhaným premiérem, což společně s jeho opovržlivou a lživou politickou reklamou dlouhodobě snižuje úroveň morálky ve státě. Usuzuji, že společně s Milošem Zemanem v roli prezidenta České republiky mají nejzásadnější dopad na rozdělování společnosti.

Jak známo, v podnikání existují dvě cesty, jak dosáhnout cíle, tj. trvalého zvyšování zisku: víc vydělat a víc ušetřit. Do této chvíle jsme se zaměřovali na strategie a techniky, jak víc vydělat. V následujících dvou oddílech se podíváme i na to, jak snížit náklady. Nejprve se zaměříme na téma úspor v oblasti pracovní síly (zaměstnanci a zaměstnanci dodavatelů) a poté na téma placení daní (stát a nadnárodní smlouvy o „volném obchodu“). To společně s trvalým tlakem na snižování kvality (zákazníci a plánované zastarávání) a fenomén externalizace nákladů (planeta) tvoří každý rok dohromady mnohamiliardové úspory, které se významně podepisují pod hospodářskými výsledky firem.

Foto v úvodu: Parodie tématu politické lobbingu Kancelář Blaník, zdroj

__________________________________

Tomáš Hajzler: LinkTree, FB, IG, Li, YT, Zprávy ze života, Knihy
Zdroj: Dobrý život ve stínu konzumní společnosti